Bezděz

Bezděz
místa Albrechta z Valdštejna

Monumentální dominanta někdejšího královského hradu je dnes spojena především s romantickou tradicí a jejím představitelem Karlem Hynkem Máchou, podle něhož celá oblast je nazývána Máchův kraj a jezero, které je v blízkosti hradu, je z původního prostého názvu Velký rybník, bylo v tomto duchu přejmenováno na Máchovo jezero. Archetypální krajina, tedy hora a vodní hladina, silný dramatický příběh, je spojen s významy, které – podpořeny lázeňským a rekreačním oživením v minulém století (v roce 1932 se hrad, dosud majetek Valdštejnů, dostává do vlastnictví Klubu československých turistů, od r. 1953 předán státní památkové péči) – překryly původní historické vrstvy jednoho z nejvýznamnějších historických hradů, založených ve 13. století českým králem Přemyslem Otakarem II., který byl „určen jako správní centrum rozsáhlého královského panství a k jeho ochraně, jakož i k ochraně významné obchodní cesty vedoucí do Mělníka okolo Bezdězu dále do Žitavy“ (stránka o hradu Bezdězu na Wikipedii). Hradu, který provázely dějinné příběhy stejně silné, jako je ten Máchův (dokonce by bylo možné říci, že se ten Máchův o ně v jistém smyslu opíral) – věznění krále Václava II. s jeho matkou Kunhutou ve 13. století v době vpádu Braniborů do Čech, pobyt císaře Karla IV., významné poutní místo a klášter montserratských benediktýnů aj.

Vlastnictví hradu a panství Albrechtem z Valdštejna je spojeno s podobnými aktivitami jako v jiných „silných“ místech jeho působení:

V roce 1622 hrad získává Albrecht z Valdštejna a pokouší se jej přebudovat v moderní pevnost, v roce 1628 od tohoto záměru upouští a pokouší se z Bezdězu vybudovat klášter. Ten měl stát v obci pod hradem a hrad měl sloužit poustevníkům. Valdštejnovy plány byly přerušeny v roce 1634 jeho zavražděním. (www.tomasek.cz, na Wikipedii se uvádí, že Valdštejn hrad získává „po roce 1624“)

O Valdštejnově působení se zmiňuje zajímavě článek na stránkách www.bitouchov.cz: Po bitvě na Bílé hoře, kdy byl celý kraj vypleněn vpádem císařského vojska a Bezděz byl vypálen, koupil jej roku 1622 Adam mladší z Valdštejna.Obratem jej však vyměnil za některé jiné statky s Albrechtem z Valdštejna. Ten chtěl Bezděz přebudovat na moderní pevnost. S pracemi se začalo před rokem 1628. Stavbu vedl Valdštejnův stavitel Ondřej Spezza a po jeho smrti pevnostní inženýr Giovanni Battista Pieroni. Byly však postaveny pouze trojúhelníkové bastiony zpevňující severní stranu hradu a jedna obdelníková bašta na východě. Roku 1627 dal Albrecht z Valdštejna na Bezděz přenést augustiánský klášter, s ohledem na slib, který dal za vítězství nad Mansfeldem u Dessavy. Mezi ním a mnichy vznikaly spory, ohledně výměny městského prostředí za odlehlou samotu. Nakonec dal mnichy z hradu odvolat a chtěl vystavět nový klášter na úpatí hradního vrchu. Tyto plány překazila smrt Valdštejna v roce 1634 a k zamýšlené stavbě nedošlo.
Narážíme mimo jiné také na jména italských stavitelů Spezzy a Pieroniho, jednoho z nejvýznamnějších pevnostních evropských architektů té do doby.

Souvislost s montserratskými benediktýny jakožto Valdštejnův záměr se popisuje na tomto místě:
Přes značné poškození se rozhodl Valdštejn zbudovat z hradu barokní pevnost. Od svého úmyslu však ustoupil a v r. 1627 sem přivedl mnichy řádu sv. Augustina, aby hrad přestavěli na opevněný klášter, který by v případě potřeby mohl se svým vojskem použít. Úpravy hradu však neprobíhaly dostatečně rychle, a proto Valdštejn mnichy po devíti letech převedl zpět do Bělé pod Bezdězem. Z vděčnosti za záchranu života v jeho velké bitvě u Lützenu přislíbil Bezděz španělskému řádu montserratských Benediktinů. Po vzoru z Montserratu měli hrad obývat poustevníci a pod kopcem měl být vystavěn velký klášter. Tuto Valdštejnovu myšlenku, bez kláštera pod hradem, realizoval císař Ferdinand II., který z konfiskovaného majetku Valdštejna daroval hrad emauzskému klášteru v Praze, kam již před lety povolal montserratské benediktiny a s jejich opatem Penalosou jednal ještě Valdštejn. (https://crodadoz.wz.cz/bezdez.php) Na stránkách NPU můžeme pak sledovat myšlenku spojení montserratské ideje a dalších příslušníků rodu Valdštejnů. (https://www.npu.cz/sights/hrad-bezdez)

„Česká“ myšlenka klasika národního básnictví K. H. Máchy stěží může být připravena o prvenství ve vnímání hradu Bezděz, ačkoli i ta „skutečná“, vlastně evropská historie je stejně atraktivní a nabitá pozoruhodnými významy. Někdy je ale sen silnější než realita. Nicméně nebyly Valdštejnovy cíle rovněž provázeny sněním?

https://www.bitouchov.cz/clanek/8-hrad-bezdez.html
https://crodadoz.wz.cz/bezdez.php
https://www.npu.cz/sights/hrad-bezdez/
https://www.tomasek.cz/foto_vylety/Bezdez/index.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/M%C3%A1chovo_jezero
G. B. Pieroni
https://www.trebihost.cz/perenska-cesta/
https://en.wikipedia.org/wiki/Giovanni_de_Galliano_Pieroni
Odborné texty
https://balustrada.cz/studium/seminarka-valdstejn.pdf

Ze stránky o Máchově jezeře na Wikipedii vybírám jako doplnění odstavec, související s Valdštejny:
Před rokem 1920 patřil místním statkářům, hrabatům z rodu Valdštejnů. Mlýn s náhonem na potoce ve Starých Splavech je doložen od roku 1272 a tak některé prameny udávají vznik prvotního rybníka již tímto datem.
Tradice letních lázeňských pobytů v Doksech sahá do 19. století, a předcházela i rozšíření kultu Karla Hynka Máchy. Karel Hynek Mácha zde byl šestkrát, poprvé roku 1832.[3] Ve druhém dílu dokské kroniky Josefa Quaißera je jako první letní host v Doksech uveden vídeňský květinář Franz Mayer, který se tu těžce nemocný zotavoval u své sestry. Angelus Valdštejn ve své knize o Doksech uvedl, že díky živému dopravnímu spojení (železnice vede do Doks od roku 1866) a díky obchodníkům s chmelem se Doksy stávaly od osmdesátých let 19. století známé jako okouzlující kraj. Jak zapsal dokský kronikář Josef Quaißer, lesní cesty ve vrchnostenském teritoriu nebyly přístupné. Roku 1896 vyšel Ernest hrabě Valdštejn obecnímu úřadu vstříc tím, že povolil přístup k rybníku a na následujících 12 let v něm povolil koupání, avšak pouze na vyhrazených místech, s tím že v případě porušování pravidel by vrchnost mohla povolení zrušit. Opatření byla porušována a vrchnost opakovaně u města protestovala, přesto ke zrušení povolení zřejmě nikdy nedošlo. Na přelomu století vznikla jako orgán spolupráce města s vlastníkem Jezerní komise. Po roce 1900 se v letovisko začaly proměňovat i Staré Splavy. Pražští lékaři začali doporučovat rodičům ozdravný pobyt dětí u Máchova jezera, absence průmyslu se z nevýhody stala výhodou. Přesto například ještě v roce 1904 i následujících letech nejsou Doksy uvedeny v seznamu asi 80 menších sídel, které byly kromě tradičních českých lázní vyjmenovány v ročence Lázně, místa léčební a sídla letní. Na břehu Čepelského rybníka vznikla roku 1906 lázeňská budova s různými druhy sprch a rašelinnými lázněmi, lázně však byly silně ztrátové a v dobových průvodcích a prospektech byly zmiňovány jen okrajově.