Benjaming´s clan v zámeckém parku

Prodloužené víkendy v Jičíně v období od poloviny června až do konce srpna je kulturní projekt, který obohacuje dnes už pozoruhodně vyprofilované kulturní dění ve městě a v nejbližším regionu (kromě „jednorázových“ akcí, které jsou ovšem i vizitkou města, jako je festival „Jičín – město pohádky“ či „Valdštejnské slavnosti", celoroční kalendář Valdštejnského imaginária v nedaleké loggii ve Valdicích, a ovšem i mainstreamový program KZMJ, mimo jiné v nově zrekonstruovaném Biografu Český ráj) v letních měsících, oživuje město, tak jako to kdysi, možná takřka před půl stoletím, vymysleli už v amerických městech, když chtěli trochu ztlumit pouliční kriminalitu. V Jičíně snad žádná závažná kriminalita není, nicméně po léta mě mrzely, kdykoli jsem odněkud přijížděl, prázdné bezživotné ulice a náměstí. Dnes je tohle všechno jinak. Koncept s dramaturgií od pátku (čtvrtku) přes sobotu a neděli až případně do pondělí, ani jeho jednotlivé složky či dokonce některé další zajímavá vystoupení, která by stála za samostatnou poznámku, na tomto místě nebudu popisovat.

Vystoupení kapely, o níž jsem chtěl přičinit stručnou poznámku, spadalo do předposledního víkendu, respektive předposlední neděle v zámeckém parku (Valdštejnské zahradě), kde se od 17 hod. po celé prázdniny něco konalo (poslední neděli pak bylo na pořadu folkové sdružení při jičínském K-Klubu Brnkačka). 25. srpna pak se na pódiu, již delší dobu umístěného nikoli vzadu za bazénem, ale u brány proti „I. ZDŠ“, tedy oficiálně řečeno Základní školy, Jičín, 17. listopadu, a v parku proti bistru, což je skutečně smysluplné řešení, protože většina posluchačů si může přinést pivo, dát si kafe či jiné osvěžení.

První dojem, který jsem z kapely měl, že se opravdu snaží vychytat všechny základní vnější parametry (propagace), které mnohdy amatérské kapely pomíjejí. Auto s potiskem velké fotky se členy kapely a na boku s názvem, velké černé plátno na jevišti rovněž s vyznačením Benjaming´s Clan, u vchodu pak stánek, nabízející opravdu všechno možné, od triček, propisovaček, sklenic či půllitrů, nemýlím-li se, placek na tričko až po všemožné další upomínkové předměty, samozřejmě také cédéčka. Jako by to bylo nejméně světové turné.  Totéž platí pro webové stránky, které si teď prohlížím, zahrnující kromě krátké historie kapely nabídku fotek „v tiskové kvalitě“ s logem i bez loga, stage plan, rozsáhlý blog, nabídku nahrávek, kontakt s fakturačními údaji atd. v češtině, angličtině a polštině (několik z hudebníků v historii kapely jsou Poláci) plus odkazy na instagram, facebook a Youtube. O kontakt s diváky se podobným způsobem staral „basák Olda“ (celých jmen jsem se nikde nedopátral), který původní kapelu Benjaming Band v roce coby rodinný podnik v roce 2002 založil a v roce 2013 po transformaci přejmenoval na současnou podobu.

Nepochybně zvláštností kapely je přítomnost skotských (nebo irských?, tady se pohybuju na tenkém ledě) dud, na které hrál „Lukáš“ už v původním obsazení, a které kapela komentuje i názvem stylu „celtic pop rock’n’dudy“. Ptal jsem se, proč to nenapíšou anglicky, „bagpipes“, prý to je součástí jakéhosi jejich pokřiku, sdělila mi jedna z výrazně tetovaných dívek s krásně fialově obarvenými vlasy, která patřila do týmu. No ano, ten český humor ovšem nesmí nikde chybět, je to vlastně sympatické. Nicméně přesto mě zajímala kvalita té muziky, tož jsem si poslechl, abych si utvrdil názor, ještě pár nahrávek. Kapela původem z Trutnova určitě přesahuje běžnou tancovačkovou zábavu, jakkoli onen záměr tak trochu „estrádně“ působit tady je. Je to především, alespoň si to myslím, jakousi „stavovskou ctí“, snahou dosáhnout určité kvality. Na nahrávkách lze slyšet určité nevyrovnanosti či drobné nedotaženosti, ale při živé produkci se leccos přeslechne. A kapela má, přes snahu až přehnaně demonstrovat svůj image, svou zábavností a zřejmě také na základě své dlouholeté praxe, která přináší vždy uvolnění spojené pak s věrohodností (není to soubor „nedělní“, který by někde hrál dvakrát za rok) svůj půvab. Z těch nahrávek, abych aspoň cosi poznamenal, se mi nejvíc líbily písničky z alba Sedm statečných. Právě o křtu tohoto alba v trutnovském UFFO píše pěkný článek na stránkách hradeckého rozhlasu. „Prioritou kapely Benjaming's Clan je předávat lidem stovky kilowatt pozitivní energie,“ píše se v tomto komentáři. Myslím, že to sedí. Jen mě mrzí, že jsem se ještě nezeptal, proč zrovna „Benjaming“.

https://www.benjamingsclan.com/
https://bandzone.cz/bclan?at=info
https://hradec.rozhlas.cz/benjamings-clan-je-sedm-statecnych-kteri-predavaji-lidem-kilowatty-pozitivni-6126117