Beck / Loser
15.12.2018 12:32Beck / Loser
příběhy slavných songů
Na začátku se opakuje bez změny několikrát jedna rytmická figura, pak rapová deklamace textu, stylově bych to po několika taktech tipoval na hip-hop, ale odborníci odborníci na tuhle složitou oblast hudby, kde se spousta věcí kříží a má nejrůznější kořeny, by mi to upřesnili. V každém případě se po sloce obrací muzika do refrénu, který mi neuvěřitelně připomíná závěr bítlsáckou Hey Jude, jen v závěru té fráze je sedmičkový akord (zde ten sedmý přidaný stupeň chybí). Poslouchal jsem teď pár dalších písniček, a inspirace liverpoolskou klasikou se mi potvrzuje, např. zcela dokonale v songu Dear Life (viz odkaz dole), kde je dokonce celá řada momentů (rytmus piana, několik harmonických spojů, vedení vokálů atd.).
O americkém zpěvákovi a muzikantovi, multiinstrumentalistovi (hraje na kytaru, baskytaru, piano, syntetizér, bicí, foukací harmoniku a další nástroje), narozeném v roce 1970, jehož tvorba tedy zasáhla do světové muziky od devadesátých let (a při náhledu do diskografie zjišťujeme, že po první vydatné dávce alb v letech 1993-4 v odstupu 3-4 let stále vydává nová) říká česká Wikipedie, že „jeho hudba je směsicí mnoha stylů, sám Beck ji charakterizuje jako alternativní pop s prvky folku, psychedelie, hip hopu, country, blues, R&B, funku, indie rocku, noise rocku, experimental rocku, jazzu, lounge a Brazilian music“, na Wikipedii anglické je zmíněné první období označováno jako „nezávislá alba“ s vypíchnutím alba Mellow Gold u nahrávací společnosti Geffen Records, zmiňuje se jeho přestěhování z Los Angeles do New Yorku a jeho zařazení do tzv. anti-folk hnutí, na jiném místě se hovoří o Beckovi jako reprezentantovi tzv. „slacker“ postoje, tj. člověka nepříliš úspěšného ve škole a nepříliš ochotného se zařadit do konvenčního života. Přidáme ještě jeho předchozí zkušenosti se slam-poetry a máme obrazec toho, o čem zpívá text písně Loser. „Jsem nula / Jsem nula, zlato, tak proč mě nezabiješ?“ – zpívá se v textu, a celou genezi songu podrobně rozebírá Honza Dědek v 259. díle Příběhů slavných písni (Instinkt, 26. dubna 2018). Hovoří v něm o setkání Becka Hansena (rodné jméno Bek David Campbell, nar. 1970) a Toma Rothrocka, který byl snad jediným, kdo mu věřil, „nedlouho předtím si založil malé vydavatelství Bong Load Records“ (na němž posléze, v roce 1993, na vynilu song vyšel, a „zná chlápka jménem Karl Stephenson“, který by se hodil k téhle muzice (a je spoluautorem songu). Písnička se chytla „v univerzitních a alternativních rádiích“ a v tu chvíli „Beckovi nabídla smlouvu gramofonová firma David Geffen Company, jež v roce 1991 vydla deskuk Nevermind skupiny Nirvana. Beck přijal, protože jeho „kámoš“ by stejně nebyl schopen pokrýt strmě vzrůstající poptávku.
Honza Dědek říká, že firma nesáhla vedle a já (už pominu další komentáře, alternativní klip Stefa Hanfta atd., což je ovšem rovněž zajímavé) mohu dodat, že ani posluchač netuctové muziky nesáhne vedle, když si pustí i třeba něco z novějších Beckových věcí. Skoro vždycky je to na jedné straně vlastně něco docela prostého, na druhé nápaditě a rafinovaně vymyšleného a udělaného, takže se po dvou slokách nebude nudit jako u řady pouze prvoplánových melodií. Třeba album Morning Phase z roku 2014 (tři Grammy) či Colours z roku 2017 určitě stojí zato.
Odkazy
https://en.wikipedia.org/wiki/Loser_(Beck_song)
https://en.wikipedia.org/wiki/Anti-folk
———
Zpět