Beata Bocek v Loggii

Beata Bocek v Loggii
sobota 24. srpna 2019, 20:00

To jméno z programů Valdštejnské loggie, resp. Valdštejnského imaginária, případně jičínského kulturního světa, je myslím, docela známé. Nejsem si jist, nejdříve tu byla nejspíš o Divovánocích 2011, a mezitím určitě několikrát, kromě vlastních sólových vystoupení či koncertů ještě s některým z muzikantů, s nimiž vystupuje, také v divadelním imagináriu o vévodovi z Valdštejna (druhý význam výrazu Valdštejnské imaginárium) coby jedna z hudebního týmu souboru, dá-li se to tak říci. V každém případě lze říci, že do Jičína ji „přivedl“ Jiří Vydra, kastelán Valdštejnské loggie, což lze soudit z jednoho článku v FMZine (Radka Fabiánová, 18. 5. 2013), v němž autorka píše, že zpěvačku poprvé viděla na festivale Worldfest na Grabštejně, kde „byla jedním z největších překvapení“. Organizátorem festivalu byl právě Jiří Vydra, jenž, mimochodem a aktuálně řečeno, Worldfest vloni poprvé (letos bude tedy druhý ročník) zorganizoval právě ve Valdštejnské loggii.

Česko-polská či slezská písničkářka původem z Českého Těšína, jak sama ve své biografii na svých stránkách říká, patří k polské menšině žijící na české straně, školu absolvovala v rodném městě s polským vyučovacím jazykem. To je pro mě už sám o sobě důvod, proč mě tahle dívka zajímá, jednak to jsou ony mezní etnické situace obecně, jednak v mé rodinné mytologii hrají důležitou úlohu. Moje matka totiž vyrůstala coby malé dítě v německém (německo-českém) prostředí v Děčíně, jeden z bratrů mé babičky a jeho široce rozvrstvená rodina pak v Jablunkově, který pak znám rovněž z vyprávění matky právě coby prostředí, pro něž ovšem ani výraz bilingvní (dvojjazyčný) není přesný, neboť dialekt, jímž se tam hovořilo, byla směsice česko-polsko-německá, případně, jak to i Beata Bocek zmiňuje, s příměsemi moravské češtiny a polštiny, případně slovenštiny. Nazývá se „po naszymu“ (tedy v oné polské podobě zápisu), a pokud bych to měl hodnotit coby vyštudovaný lingvista, „brněnský hantec je proti tomu jazyk takřka spisovný“. Nedávno jsem komentoval jeden novinový článek, pojednávající historické osudy tohoto území, a podobně jsem v tomto roce sáhl také po knize Kateřině Tučkové (ta je Brňačka, ale je to i její téma v řadě jejích knih) Žítkovské bohyně, jejíž dějiště je zase jen pár kilometrů o těch výše zmíněných. Je to tedy, když to shrnu, pro mě amalgám rodinných pověstí, záležitost vzdělání a z něj vyplývající orientace v pohledu na svět i jednoho literárního zájmu.

To, co jsme ve Valdštejnské loggii, tentokrát v oktogonu, slyšeli, byl pozoruhodný, pestrý a zajímavý program. Myslím si, že právě ono multilingvní, event. multietnické východisko, je pro zpěvačku srovnávanou  někdy kritikami s Radůzou, dost určující, když se k tomu přidá talent hudební, jazykový a ještě několik dalších potřebných, může vzniknout něco takhle originálního. A ovšem všechno to spolu nějak souvisí. Když začnu těmi jazyky, tak tady máme výchozí polštinu (na svých stránkách hovoří o její zvukomalebnosti), češtinu s její vazbou na slezský a valašský folklór (před pěti šesti lety uváděla jako místo svého žití Rožnov pod Radhoštěm), slovenštinu, angličtinu, ale také (jak říká jeden z komentářů „překvapivě“) švédštinu, přičemž už v tuhle chvíli tušíme, že to není záležitost programového systematického vzdělávání (i když jazykového úsilí určitě taky), ale především „života“, neboť tuším v jedné recenzí jejích alb se hovoří o

Jazyky jsou, jak známo, spojeny hodně s cestováním. Tak to je i u Beaty Bocek, hned po studiu, píše na svých stránkách, odjela do Cardiffu ve Walesu, následovala celá řada dalších zemí, k nimž patří Indie, Nový Zéland, zmíněné Švédsko či Finsko, a jistě to nebylo v onom „turistickém modu“, nýbrž v souvislosti s muzikou a s navazováním hudebních i osobních přátelství na všech těchto místech. Pro časté či dlouhotrvající pobyty na různých místech planety, mnohdy i na exotických místech, respektive pro cestovatele, kteří překračovali onu běžnou podobu cesty někam a opětovného návratu domů, se používal výraz globetrotter, česky světoběžník. V každém případě je v tomto ohledu dnes „cesta ven“ volná a studium, práce, umělecké aktivity či zážitkové cesty (či všechno nějak dohromady) dávají tomu, co člověk dělá, zcela jiný rozměr. Vždycky mě pak potěší ona samozřejmost, s níž se o tom či onom dozvídám.

Zřejmě na to ale taky musí být i „cosi v genech“, jak mi signalizuje věta na Beatiných stránkách, kde hovoří o tom, že jí – po objevu maminčiny harmoniky – první kytaru „otec dovezl z Ukrajiny“. A stejně tak, jako s jazyky (napojenými na „život“) to pak bylo s hudebními nástroji, které dodnes Beata Bocek vnímá v napojení na určité hudební oblasti, kterými si ale prošla v určitých údobích samostatně (tohle chápu velmi dobře, když si vzpomenu na své vlastní zaujetí zprvu vážnou hudbou, rockem, pak country, folklórem, alternativní muzikou aj.). Dnes ten její základní nástrojový inventář zahrnuje „kytaru, harmoniku, ukulele, koncovku či mbiru“, jak mohli potvrdit i posluchači ve Valdštejnské loggii. Jen pro vysvětlení slova „mbira“, jedná se o původně subsaharský nástroj tradiční africké hudby, dnes oblíbený alternativními hudebníky (v Loggii jsem ho viděl nesčetněkrát), jeho konstrukci trochu napoví jiný název, „lamelofon“. Na stránkách, nevím proč, vůbec neuvádí (pravda není to „hudební nástroj“, ale technické zařízení) často používaný looper, ovládaný buď ze základního posezu na židli nebo přímo v pokleku či se zkříženýma nohama, jako rytmickou smyčku či hlasovou polyfonii (vícehlas). O tom, proč na koncertu ve Valdštejnské loggii nepoužila ukulele (její věrní posluchači si ho chtěli vyžádat), se rozhovořila, je zřejmé, jak má ten který nástroj svázán s určitým hudebním světem. „S kytarou jsem folková písničkářka, akordeon mě vrací do Těšína, s koncovkou se cítím být ženou hor, mbira ze mě dělá šamanku a ukulele přináší lehkost a vzpomínky na cestování,“ píše v úvodu prezentace své tvorby na svých stránkách.

V každém případě se na koncertech Beaty Bocek ocitneme v příjemném prostředí, v němž necítíme žádné pózy a manýry, někdy příznačné pro alternativu (i toto slovo by šlo v jejím případě použít, nicméně pro současnou rozplizlost pojmu jej moc nemám rád), stylová rozmanitost jejích písní zahrnuje „nejen slezský a valašský folklór, prvky rocku, folku a šansonu, ale též world music od Skandinávie, přes britské ostrovy po etnickou hudbu z Jížní Ameriky, Indie či Pacifiku, “ jak to říká jedna z obdobných formulací v tisku (jazzport.cz). Určitě je také pravda, že Beata Bocek se na české hudební scéně určitým způsobem zařazuje do série zpěvaček, jako je Radůza a Jana Vébrová  (musicserver.cz), nicméně ony nejrůznější srovnání bych příliš nepřeceňoval, jakkoli obě mají společnou sebevztaženost obsahu svých písní („Ovlivněna životními příběhy, Slezskem i Valašskem, objevováním svých hodnot, cest, pocitů – mezi nebem i zemí... hraju SEBE, od začátku až do konce,“ uzavírá zmíněnou prezentaci na svých stránkách), multiinstrumentalismus a multižánrovost, autorská tvorba, vztah k folklóru, zvláštnost lokalit, z nichž zpěvačky pocházejí, tj. Radůza Kladno, Beata Bocek česko-polské pomezí).

Ovšemže by to bylo možné obrátit a právě toto zdůraznit, pro mě samotného je nicméně rozhodující ona určitá „domáckost“, pocit blízkého prostředí a jakési „obyčejnosti“, prosté jakéhokoli patosu, okamžiků příjemné pohody, jako by o nic nešlo. Myslím si, že právě tohle je velice obtížné zachovat, udržet. Každý druhý by teatrálně hovořil o tom, jak spolupracuje s divadelníky někde v New Yorku, jak strhující je příroda na Novém Zélandu etc. etc.. A měl by na to právo, protože ty věci dokázal. Beata Bocek tyhle věci prostě sdělí několika slovy a ani její pěvecký projev není dramatický, nemá tak strhující a hutný hlas jako Radůza, neuplatňuje i jeho prostřednictvím atmosféru velkých sálů, a o to obtížněji je si vůbec uvědomit, že s hlasovou technikou je na tom vlastně velice dobře, jen ji „nevystrkuje“, stejně tak jako dovednost hrát na pět nebo kolik nástrojů, do popředí. Mě by, když už, v souvislostech napadla jména jako Iva Bittová nebo Björk, i když… vždycky to srovnávání je problematické.

Odkazy

https://www.beatabocek.com/biografie.php
https://jazzport.cz/2016/03/04/beata-bocek-o-sobe-o-tobje-o-nas-o-nich-o-svete/
https://hudba.proglas.cz/noklasik/folk/beata-bocek-o-tobje-recenze-cd/
https://www.fullmoonzine.cz/tady-bydli-beata-bocek-vy
https://musicserver.cz/clanek/41504/beata-bocek-ja-tutaj-mieszkam/
https://valassky.denik.cz/kultura_region/beata-bocek-velke-pocity-lze-vyjadrit-i-mirnym-zpusobem-20121101.html