Baron Prášil

Baron Prášil
Povídka Bohumila Hrabala
Asi bych se na to vykašlal. Kdyby nebylo toho filmu. Totiž podle povídky Baron Prášil z jeho první (širší čtenářské veřejnosti dostupné) publikované knihy Perlička na dně vznikl film Juraje Herze Sběrné surovosti. Měl být původně zařazen do filmu s podobným názvem Perličky na dně, nevešel se tam nicméně metráží a tak se dostal do distribuce (a později na DVD) jako samostatné opus. A myslím, že to je dobře. Neboť je to možná film, který nejlépe odpovídá poetice Hrabalových textů – do doby, než začal psát retrospektivní autobiografické knihy, jako jsou Postřižiny či Krasosmutnění.

O čem tedy je ta povídka? V podstatě opravdu o tom, o čem vypráví film. Setkáváme se tady s postavou Hanti, který pracuje ve Sběrných surovinách, podniku, kde se shromažďuje na hromadách starý papír, stejně jako v onom kouzelném filmu. Ale tím to taky končí. Povídka je ale opravdu jen odrazovým můstkem, takřka všechny ty epizody i „pábení“ jednotlivých postav, zvláště Hanti, jsou podstatně jinak – až na jedinou, totiž onu, kdy Hanťa jde na faru pomáhat kostelníkovi řezat dříví a rozřezávají barokní„nepotřebné“ dřevěné sochy andělů (viz druhý úryvek)… S postavou Hanti se ovšem setkámi i v jiných Hrabalových prózách, především mu je věnována kniha Příliš hlučná samota. Ale o tom případně zase jindy.

Porovnejte si text (zde začátek povídky) a film:

https://www.youtube.com/watch?v=UBQu8CRDt-0 1
https://www.youtube.com/watch?v=22KHbTIT3OE 2
https://www.youtube.com/watch?v=etmxE2UmPLo 3
Info k filmu
https://www.csfd.cz/film/4241-sberne-surovosti/

Text povídky (Baron Prášil)
Do práce jezdil Haňťa brzo. V tramvaji si sedl, vytáhl z aktovky Herald Tribune a dělal, že pročítá se zájmem úvodník.

Pak zvolal: "Ty kapitalisti si stejně koledujou! Já bych jim dal politiku síly!"

Ale lidi se dívali jinam. To ale Haňťa už rozevřel Frankfurter Allgemeine, chvíli si v ní jakoby četl a pak komentoval. "Páni zlatý! Když to čtu, tak mi dělají nervy tááákhle! Kdo vlastně tu válku vyhrál a kdo prohrál?"

A rozesmál se: "Podržte mě! Konrád Adenauer mluví o obraně západní kultury! Na kolumbijský univerzitě. Rozumíte, lidičky! Na univerzitě. Škoda, že nás tak není devadesát miliónů."

Rozkuckal se, ale když hledal pochpení v lidských očích kolem, viděl, že ty oči jím proplouvají, že se ty pohledy spojují až někde za ním, že lidi dělají, jako by tady ani nebyl, že se dívají skrz něj. A to dělalo Haňťovi dobře, měl rád ten pocit, kdy lidi na člověka žárlí, že něco umí. Proto složil ty spolkové noviny a s chutí roztáhl L‘Humanité a zase žehnal tím velkým titulkem tramvaji, jenže ty zprávy se mu už vůbec nelíbily.

Pak složil noviny a zaslzel: "Kampak se poděla francouzská hrdost? Lidi dobrý! Speidel a von Manteufel s Guderianem, s tím starým draufgängrem... mají porady v Paříži. Já z toho umřu!"

Zvolna skládal noviny, ty troje noviny, které našel ve starém papíru, noviny, z nichž rozuměl akorát jménům a příjmením, a vystoupil z tramvaje.

Hned za rohem vešel do mlékárny, kde každý den kupoval kočkám mléko.

"Kolik to tam máte těch koček?" optala se mlékařka.

"Kolik? To máte, paní, vidět, až teďka votevřu magacíny! Jak neuskočím, tak mě povalí to mračno kocourů. Ale víte to už?"

"Co?"

"Ohromnej požár v holešovickým přístavě, dneska v noci. Loď s obilím hoří a to hořící zrní stříká na všecky strany, takže hasiči už nehasejí tu loď, ale sousední čtvrti... Libeň a Bubny. Příšerný neštěstí!"

"To ještě tak scházelo!" prolomila prsty mlékařka. "Ale kolik máte koček?"

"Holka, pardon, milostpaní... málo. Teď, co nám šest kocourů zešílelo, jak se jim mrouskání vrazilo do hlavy, tak nám jich zůstalo jenom dvanáct. To je katastrofa, když do kocourů vletí mruk! To z toho lezou i po stropech."

"Mruk?"

"Ano, sama víte, co to je za trápení ta touha, mrňoukání, ta iontoforéza přírody a záliba zvířátek hrát si na tunýlky."

"Co to je?"

"No, račte prominout... i zvířátka si rádi hrají na tatínka a na maminku. A kocour, to je učiněný dynamo!"

"Dvanáct koček! A naše děti vám tam nosejí do sběru papír. To by tak ještě scházelo, aby ti kocouři zešíleli taky. To by pokousali celou ulici!"

"To by tedy pokousali."

Haňťa šátral v aktovce a vytáhl italskou Unitu.

"Tak... tady to někde bylo v novinách... Ano, tady jsou povodně na Pádu... Tady monacký kníže si vzal tu americkou filmovou herku Grace Kellyovou... pardon, herečku... a tady je to! Ve Florencii se vztekla smečka koček a v Uficiích pokousaly ty kočky patnáct Němců, co tam byli v obrazárnách. I ty bedekry jim rozkousaly na maděru."

"A to já tedy tak nenechám. Ještě dneska podám hlášku na rodičovský sdružení!" řekla mlíkařka, hodila hlavou a dívala se teskně ven do ulice...

Text filmu Sběrné surovosti (začátek)
Hehehehehe. Svatý Judo Tadeášku. Ty kluku sakramentská. Přimluv se v nebi, až s náma poveze ty dekle plný krve a smradlavejch flaks, ať to jejich auto prorazí zábradlí a zřítí se do Vltavy… (Hanťa klečí u sochy sv. Judy Tadeáše a modlí se / samomluva, vedle jsou nápisy, vzkazy…, předtím ještě záběry s hudbou Z. Lišky u orchestrionu s kočičí kapelou a záběr na nábřeží Vltavy a do pražských ulic s tramvajemi)

Úryvek s tématem „rozřezávání andělů“ v povídce
Po šichtě chodíval Haňťa na faru pomáhat kostelníkovi řezat dříví.

Tam při zdi byl takový magacín na všelijaké bohoslužebné náčiní a nářadí, které se už nehodilo k obřadům. Byly to staré lavice, pódia a zlámané svícny a několik tuctů dřevěných soch, které neměly s uměním co dělat, protože byly z továrny na dřevěné anděly a svaté. Reverendissimus nařídil po zrušení postranních oltářů poškozené sochy uložit do magacínu.

"Co koukáte, jako by vám uletěly včely?" řekl Haňťa.

Kostelník vytáhl dřevěnou kozu na dvoreček a ukázal na chrám.

"Ty naše ovečky mi jdou na nervy. Nakradou po parcích kytky, celé oltáře to zavalí a potom předhazují: ‘No jo, kdybyste byl pravý sluha boží, každej den byste těm květinkám dával vodu a přiřezával stonky a sypal do váziček sůl.’ Rozumíte, sto dvacet váziček, z toho polovička sklenic od zavařenin a plechovek od hovězích gulášů s nápisem Helios..."

"Tak když jste tak nervózní, že jste se nevoženil? To je přeci krása, když se člověk svěřuje, když v noci budíte ženušku a křičíte: ‘Tak teďka už vím, koho to mám v domě!’ a strhnete na sebe kredenc. To potom byste určitě získal klidnější pohled jak na svět, tak na svý bližní...," vysvětloval Haňťa. Pak se zeptal: "Kterýho anděla mám vytáhnout?"

"To je jedno, pane Haňťo. Třeba toho, jak se mu ze zad courá řetěz."

Stáhli archanděla Gabriela, který s rachotem sjel po ostatních a urazil si hořící meč. Když ho ukládali na kozu, zpotili se.

"Jsme tady jak saniteráci...," pravil Haňťa a díval se Gabrielovi do svěžích upřených očí. "Na manželství je taky povzbuzující, když přijdou děti. Jak je to potom milý, když syna vám přivedou četníci a o dcerušku máte v jednom kuse strach, aby vám ji někdo nepřivedl na mlíko... Já mu useknu křídla, smím?"

"Ale ano."

Kostelník se díval, jak Haňťa dvěma údery sekyry odťal křídla, tak rychle a lehce, že to vypadalo, jako by anděl těmi perutěmi zamával. Pak řekl: "Kdybyste tak tam u vás našel trestní zákoník. Koukám z kůru, mladá žena dole krade z hlavního oltáře květiny. Seběhnu a povídám: ‘Paní, to je svatokrádež!’ A ona mi povídá: ‘Tak si ty kytky sežerte!’ Bóže!"

Haňťa se okouzloval.

"Já jednou strávil krásnou dovolenou s ženuškou. Doprovodil jsem ji na nádraží, ona jela domů a já jsem si tam zůstal týden sám a chrochtal jsem si, jako když jde prase z bukvic... Ale ty sochy musejí parádně hořet, co? To bych sám rád zkusil, naštípal si na podpal andělský křídla, pak přikládat nohy nebo ruku od zápěstí i se vztyčeným prstem."

"Tohle dříví hoří opravdu pěkně."

"To bych řekl, ale mě trošku obchází hrůza, když si pomyslím, že bych rozsekl andělskou hlavu jako v nějaký Masně a to modrý oko by se na mě pořád dívalo. Má to přeci pořád lidský tvar jako nějaký kudrnatý fotbalista. Víte, že když toho anděla řežeme vejpůl, pořád čekám, že poteče krev?"

"To je o poprvé. Já jsem taky měl ten pocit. Ale co s tím? Muzeum to nechce a v kostele to nepotřebujeme... Pozor!"

Příliš hlučná samota
Kniha
https://www.databazeknih.cz/knihy/prilis-hlucna-samota-1098
https://www.topzine.cz/hrabalova-prilis-hlucna-samota/
https://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1449
https://ireferaty.lidovky.cz/2/456/Prilis-hlucna-samota-Hrabal-Bohumil
Film
https://www.csfd.cz/film/173963-prilis-hlucna-samota/