Bára Dlouhá a Martina Komárková / Tarbíci a Marabu

Bára Dlouhá a Martina Komárková / Tarbíci a Marabu
nové knížky

Komiks je útvar, který na jedné straně má v Čechách dlouhou tradici (a nemyslím jen na Káju Saudka), na druhé straně je každá nová knížka, která se chopila této podoby, něčím výjimečným (vzpomeňme na Rudišovu trilogii, eo ipso film). Platí to i pro Tarbíky a Marabu, u nichž je tato forma samozřejmě opodstatněná původem. Knížka navazuje na oblíbený televizní seriál, Česká televize ostatně také knížku vydala. Jestliže v Dušince, víle věcí (Ester Stará, Lucie Dvořáková, Praha 2013) je soustředěna jedna složka imaginace na písmena, platí to dvojnásob i pro dětskou knížku Báry Dlouhé a Martiny Komárkové. Skutečnost, že jméno výtvarnice se ocitá v titulu knížky na prvním místě, je výmluvná sama o sobě.

Po řadě stránek nicméně jen několikavětého úvodu (každá stránka má jen čtyři stránky textu z velkých písmen či jeden obláček), kde padne otázka, zda známe všechna zvířata v Africe, následuje sedm sekvencí, věnovaných „méně známým“ zvířatům – Marabu, Želva, Hadilov, Hrabáč, Luskoun a Mandelík. Ta se objevují v podobně formulovaných názvech kapitol, např. Tarbíci a Hrabáč nebo Tarbíci a Luskoun.

Rodiče varují Tarbíky na začátku každého příběhu před strašlivým nepřítelem Marabu. Ten si chce hrát, opice o něj nestojí, tarbička Týna ho odmítne, její bráška Tom nikoli.  Kaloň visí hlavou dolů (i písmo je kousek vzhůru nohama), umí létat. Marbíci mu pomohli usnout a on jim nalézt kamaráda. V textu jsou didaktické prvky (voda je nebezpečná) nenásilně zapojené do textu (toto poučení např. u želv). Mají loďku a maličký Marabu se přestal bát vody, protože se víc bál o kamarády. V příběhu o Hadilovovi hledají něco lepšího, než je nora – hrad. Hrabáč jim zase ve velkém vedru vyhrabe velký kopec. Lusky chrastí, Luskoun to umí také. Maličký Marabu se při hledání rákosí, na které šel s maminkou, aby opravili hnízdo, propadne do termitiště. Luskouni termitům říkají, aby jej nechali, že je to jejich kamarád. Vše je zachráněno, v posledním příběhu malý orlík půjčí svým kamarádům hračku.

V textu se několikrát opakuje veršovánka: Afrika, Afrika, pro tarbíky je veliká, ta naše Afrika je veliká pro tarbíky dost. Marabu, marabu, hraje si námi na babu, na babu si marabu hraje jen tak pro radost nebo její části. Tímto a jinými způsoby se příběhy uzavírají do jednoho dětského světa.

https://www.kosmas.cz/knihy/170227/tarbici-a-marabu/?gclid=CLuatvqfprsCFWgJwwodoVsALg
https://neoluxor.cz/detske/tarbici-a-marabu--173151/

Bára Dlouhá a Martina Komárková, Tarabíci a marabu, Edice České televize, Česká televize 2012