Avicii etc.

Avicii etc.                
co se dnes poslouchá

Když se občas ptám studentů, jakou muziku poslouchají, nabízejí také nejrůznější novinky, které lze najít na YouTube. Do jisté míry jsem i předpokládal, že se jim budou líbit věci z oblasti techno music, street music, house či podobných oblastí, nečekal jsem nicméně, že ten zájem je tak relativně vyhraněný.

Samozřejmě, něco před týdnem mne potěšilo několik dívek, když na diskotéce, kde se pouštěla převážně hudba konce šedesátých a začátku sedmdesátých let, znaly anglické texty všech těch písniček a křičeli je s námi ostatními (z nichž mnozí, přestože to byla muzika jejich mládí, ty slova neznali). Ten hlavní trend pochopitelně bude, jako to ostatně bylo vždycky, muzika současná. Už tím, že to jsou novinky, a ty lákají, tím, jaké technologické možnosti se dnes nabízejí (kvalita záznamu, včetně dramaturgie videa, dostupnost atd.), a pak především pocitem, že je to „jejich“ muzika. To je správně. My jsme poslouchali novinky Beatles, ti starší Elvise či Bill Haleyho, někteří Ray Charlese – hovořím-li o zahraniční hudbě. Společná je skutečnost, že se jedná o muziku s výrazným rytmickým nábojem, muziku taneční či vybízející k pohybu vůbec.

Paradoxně řečeno, porovnám-li Little Richarda a Avicii, což je jeden z tipů, který mi studenti dali, je to v mnohém hodně podobné. Samozřejmě tu jsou i propastné rozdíly, totiž ve způsobu, jak ta muzika vzniká, ale ona rytmičnost, jednoduchost schématu harmonického i rytmického je velice podobná.

Lze tedy říci, že tahle muzika se dnes stává (či dávno stala) jakýmsi středním proudem. Je to ovšem do určité míry jen odhad, protože neumím porovnat další zdroje, ze kterých oni tu muzikku poslouchají. Nicméně předpokládám, že počítač dnes vedle přenosných přehrávačů bude oním zdrojem základním. Porovnám-li „počet zhlédnutí“, tak v některých případech číslo přeskočí půldruhého miliónu, nebo také dvaapůl miliónu, zatímco poslouchám-li nějakou „muziku pro fajnšmekry“, může se tento počet pohybovat v desetitisících, ale také jen tisících nebo dokonce stovkách. To nevypovídá skoro nic o kvalitě ať tím nebo oním směrem. To je prostě jen sdělení, jaký druh hudby dnešní mladí lidé poslouchají.

Zmíněná (či zmíněný?) Avicii (zajímavé je ještě graficky, když to napíšu velkými písmeny – AVICII, to je skoro jako antický nápis), za nímž se skrývá občanským jménem (a dalšími uměleckými jmény) Tim Bergling (Tim Berg, Tom Hangs), je zhruba o pět let starší než studenti, s nimiž jsem hovořil. Právě tak to bylo tenkrát s námi, také naše idoly byly o něco málo starší než my. A nejspíš to tak bude s touto „dobovou muzikou“ (Zeitmusik, hudba své doby, aktuální hudba) vždycky. Švédský DJ a producent hudebních nahrávek se narodil v roce 1989, jeho první singl „Bromance“ se umístil do top twenty v Belgii, Holandsku a rodném Švédsku.

Pozoruhodná je skladba Fade Into Darkness, známá ve zkratce jako Penguin podle tělesa PCO (Penguin Café Orchestra), jehož skladba Perpertuum mobile se stala součástí samplu skladby Avicii. Samo Perpertuum mobile je samostatnou kapitolou v dějinách hudby (ve variantě s názvem Moto perpertuo  známe projekt nekonečně běžící hudební linky už u Nicoly Paganiniho, Perpertuum mobile napsal, stejně jako Paganini, pro sólové housle i český hudební pedagog Otokar Ševčík, viz článek na těchto stránkách), Perpertuum mobile od Avicii se stalo, kromě vlastní úspěšnosti, součástí několika filmů.

Skladba je zajímavější jako instrumentálka (jako Club Mix), neboť má onu minimalistickou čistotu, která nás může bavit (nebo nebavit) u minimalistů ve vážné hudbě (Steve Reich, Phillip Glass, Arvo Pärt, Alfred Schnittke aj., i když ti poslední dva nejsou „čistí“ minimalisté). Je to v něčem podobné jako u Deadmau5, o němž jsem psal někdy před rokem?.

Napadl mne argument, který vznáší posluchači starších generací vůči této hudbě, vytvářené „uměle“ „na počítači“, oproti hudbě „živé“. U moderní architektury či u designu automobilů je jejich tvar rovněž výsledkem práce počítače, a to dokonce obou fází jejich vzniku, tedy jak vyprojektování, tak realizace (výroby). A přitom hovoříme o ocelové kráse auta a jsme fascinováni futuristickými tvary architektury. Pravda, zase může někdo namítnout, že auto je něco jiného, že tam nejde „o city“, o emoce, které cítí třeba u blues. A že ta architektura je chladná, odlidštěná. Slyšel jsem tyto námitky třeba u Centre Pompidou. A ovšemže je na tom něco pravdy. A je na to těžká odpověď. Přesto se o ni pokusím. Kdysi jsem, právě v Centre Pompidou, viděl výtvarné dílo, které spočívalo v tom, že v tmavé (zcela tmavé, černou plentou uzavřené) místnosti byla kolem dokola na stěně linka slabého fialového světla. Byl jsem fascinován.

Jiným typem muziky, který jsem dostal od studentů, je The Bloody Beetroots. Ale to si nechám na nějaký další článek.

Info
https://www.avicii.com/
https://en.wikipedia.org/wiki/Avicii
https://en.wikipedia.org/wiki/Deadmau5
https://jan-k-celis.webnode.cz/news/deadmau5/
https://en.wikipedia.org/wiki/Minimal_music

Muzika
Avicii
Fade Into Darkness
https://www.youtube.com/watch?v=-yg3dLEDWqs&ob=av2e
Fade Into Darkness (klubový mix)
https://www.youtube.com/watch?v=OSkgJHeUoXg&feature=relmfu   (vydrž reklamu na začátku)
další skladby
https://www.youtube.com/watch?v=kVk1HOlkq_o&feature=related