Antonín Dvořák / Rané smyčcové kvartety (č. 1 – 7)

Antonín Dvořák / Rané smyčcové kvartety (č. 1 – 7)
dílo Antonína Dvořáka

Významnou polohou tvorby Antonína Dvořáka je komorní hudba a její snad nejvýraznější podobou pak smyčcové kvartety. Nejreprezentativnější v portfoliu toho ve světě nejproslulejšího, co Dvořák napsal, je – podobně jako jsou v oblasti symfonické hudby Slovanské tance či Symfonie č. 9 e moll „Z Nového a světa“ a drobných instrumentálních skladeb Humoreska, v operní tvorbě Rusalka a v oblasti vokální, písňové tvorby Moravské dvojzpěvy či Biblické písně – Smyčcový kvartet č. 12 F dur „Americký“, op. 96. Jak už ale i jeho číslo říká, věnoval se tomuto útvaru od počátku své skladatelské činnosti daleko intenzivněji a soustavněji než třeba instrumentálním koncertům, z nichž nás obdařil pro housle, klavír či violoncello vždy jedním opusem (ještě snad kromě raného violoncellového koncertu s klavírem).

Nejprve tedy stručný přehled – všechny smyčcové kvartety A. Dvořáka (podle webových stránek věnovaných jeho dílu)
B8 Smyčcový kvartet č. 1 A dur, op. 2
B17 Smyčcový kvartet č. 2 B dur
B18 Smyčcový kvartet č. 3 D dur
B19 Smyčcový kvartet č. 4 e moll
B37 Smyčcový kvartet č. 5 f moll, op. 9
B40 Smyčcový kvartet č. 6 a moll, op. 12
B45 Smyčcový kvartet č. 7 a moll, op. 16
B57 Smyčcový kvartet č. 8 E dur, op. 80
B75 Smyčcový kvartet č. 9 d moll, op. 34
B92 Smyčcový kvartet č. 10 Es dur "Slovanský", op. 51
B121 Smyčcový kvartet č. 11 C dur, op. 61
B179 Smyčcový kvartet č. 12 F dur "Americký", op. 96
B192 Smyčcový kvartet č. 13 G dur, op. 106
B193 Smyčcový kvartet č. 14 As dur, op. 105

Samozřejmě ne všech čtrnáct kvartet se se stejnou oblibou hraje na českých či světových pódiích, ne všechny se nahrávají na hudební nosiče – což je škoda, jak okomentujeme níže. Přitom hned první v řadě, půlhodinová skladba z roku 1862, kterou napsal jednadvacetiletý skladatel, je dle soudu kritiky mimořádně zdařilá, kvartet se vším všudy, čtyři věty, kompaktní zpracování (zvláště po revizi 1888), jde tedy o oblast, která Dvořákovi „seděla“.

Následují tři – stále ještě rané – práce z roku 1879 (1870), které by bylo možné označit jako etapu hledání. Dokladem toho je skutečnost, že partitury se nedochovaly (skladatel je zničil) a dílo máme díky opisům, které se našly v majetku ředitele pražské konzervatoře Antonína Benewitze a jejich premiéra byla provedena dlouho po Dvořákově smrti (v jednom případě až v šedesátých letech minulého století). Příznačně proto Smyčcové kvartety č. 2 B dur, 3 D dur a 4 e moll nemají ani opusové číslo. Přesto, že můžeme být třeba i rozpačití nad délkou skladeb, určitou nepropracovaností, stojí za to si i tyto skladby alespoň jednou poslechnout (jsou na streamech na dvořákovských stránkách, na You Tube žádnou slušnou nehrávku nenajdeme).

Smyčcový kvartet č. 5 f moll, op. 9, pochází z roku 1873, patří tedy také ještě k raným Dvořákovým kvartetům. Má však opět své opusové číslo, pozoruhodnou historii v souvislosti s poloamatérským sdružením kolem průmyslníka Portheima (jeho známá vila „Portheimka“ na Smíchově) i význam ve vývoji Dvořákova díla.

Vůči smyčcovému kvartetu č. 6 má komentátor na dvořákovských stránkách řadu výhrad (nevyhraněnost atd.), u následujícího kvartetu č. 7 však hodnotí jeho důležitost: Kromě významného postavení ve vývoji Dvořákova komorního slohu má kvartet a moll několik dalších prvenství: je první Dvořákovou komorní skladbou, která vyšla tiskem, a to v roce 1875 v pražském nakladatelství Emanuela Starého. Jedná se snad dokonce o vůbec první komorní dílo českého autora, které bylo vydáno tiskem. A konečně je to první Dvořákova komorní skladba, o níž podrobněji referoval odborný tisk (včetně rozboru díla od Zdeňka Fibicha).

Z nahrávek je z poslední doby možné upozornit na album Zemplinského kvarteta, které se Dvořákovu dílu systematicky věnuje a albem A. Dvořák: Rané smyčcové kvartety v roce 2007 zahájilo spolupráci s firmou Praga Digitals (distribuce Harmonia Mundi). Nahrávka byla komentována v německém časopise Ensemble následovně (překlad jkč):

Nová nahrávka raných děl Antonína Dvořáka pro smyčcový kvartet znovu upozorňuje na to, že velká část díla jeho kvartetní tvorby je dodnes víceméně neznámá. A to je škoda. I když shromážděné kvartety č. 1 – 7 (plus kvintet op. 1 a čtyři samostatné věty) ještě nenesou rukopis Mistra, obsahují dost hudby, kterou stojí za to si poslechnout a která si rozhodně zaslouží více pozornosti než dosud. Je to například nanejvýš originální čtvrtý kvartet, který nese znaky inspirace Lisztovými symfonickými básněmi. V pátém můžeme zaznamenat v jeho krajních větách strhující rytmiku jeho pozdějších děl a v 6. a 7. je již plně vyjádřen slovanský prvek. Kdo by se s tím chtěl seznámit, pro toho je mimořádnou příležitostí nová nahrávka českého Zemplínského kvarteta. A to i proto, že se, na rozdíl od nahrávek předchozích, rozhodla pro mírně zkrácené verze, čímž bylo dosaženo prospěšného zjednodušení. Toto přístup podpořila také relativně svěží tempa souboru. Tímto způsobem se mu podařila mladistvě vitální, i když i velice reflektovaná interpretace, charakteristická zvukovou transparentností a melodickou intenzitou, která zprostředkovává Dvořákovu ranou kvartetní tvorbu tak, že z ní zanechává živý dojem. (Robert Nemecek)

https://www.zemlinskyquartet.cz/vydanacd.html#dvorakearly

Z většího odstupu můžeme vidět, že v rané tvorbě šedesátých a začátku sedmdesátých let mají kvarteta v Dvořákově tvorbě – vedle 1. a 2. symfonie – významné místo. Už proto stojí za to se jimi zabývat.

Nahrávky
Smyčcový kvartet č. 5, f moll, op. 9
Stamicovo kvarteto (nahrálo i řadu dalších komorních skladeb A. Dvořáka)
https://www.youtube.com/watch?v=h3Hb-sesyY0&list=PLMT4Szi06v4yyYRdIC3z_mO9Iqq5WN3vk
Smyčcový kvartet č. 7, a moll, op. 16 (na videu chybně uvedeno op. 18, je třeba přizpůsobit zvuk, lepší je na stránkách A. Dvořáka)
https://www.youtube.com/watch?v=tVApYqQbwRI