Ančerlovo kvarteto v Tatobitech

Když mi asi před deseti dny vyskočilo na mobilu jméno Danda Petrásek a s ním esemeska zvoucí na absolventský koncert Ančerlova kvarteta v Sále Martinů AMU 4. února, říkal jsem si, musím jet. Zařizování koncertu v Turnově v rámci Dvořákova festivalu někdy před dvěma roky, o který jsem usiloval, nedopadlo – bez mé viny – podle mých představ, také proto jsem si chtěl i já sám uniklou příležitost vynahradit a mladé české smyčcové kvarteto, které vzniklo v roce 2008 z podnětu profesorů a studentů Pražské konzervatoře, v současnosti studují u prof. Jiřího Panochy na HAMU a mají za sebou už celou řadu koncertních úspěchů po celé Evropě i v interpretačních soutěžích, si konečně poslechnout. Sál Martinů (přesněji Taneční a hudební fakulta AMU, Lichtenštejnský palác, naproti malostranskému kostelu sv. Mikuláše) má navíc bezvadnou akustiku, byl jsem tam před třemi týdny na Janu Mráčkovi a Miroslavu Ambrošovi s Jihočeskou komorní filharmonií a Leošem Svárovským. Na zkoušce Podkrkonošského symfonického orchestru, s nímž Danda od dětství hrál a na některých koncertech dosud hraje, se domluvím s Jarkou, Dandovou maminkou, vedle níž sedím u jednoho pultu, jestli by mě vzala z Prahy zpátky do kraje. Nepůjde-li to, zařídil bych se jinak.

Při rovnání událostí v kalendáři na příští dny jsem nicméně zjistil, že do Prahy jet nebudu moci, termín už je dva měsíce zablokovaný. Říkám to na sobotní dopolední zkoušce orchestru Jarce, a ona na to, že to nevadí, že Ančerlovci hrají právě dnes v Tatobitech. Byl jsem po událostech posledních dvou dní trochu vyčerpaný, ale okamžitě jsem se rozhodl, že pojedu. Tatobity jsou kousek od Semil (na cestě z Lomnice do Turnova, tedy na kříži Zeleného háje od Lomnice rovně a nikoli vpravo s kopce), ale na ty dvě hodiny se do Jičína ani nebudu vracet (koncert je ode čtyř) a dám si něco na místě v hospodě, která je naproti sálu a dobře tam vaří. Nakonec jsem ještě mohl nabídnout Jarce, že ji vezmu do auta a ona se pak „s klukama sveze zpátky“, což mě rovněž potěšilo.

Výborný segedínský guláš, a už se ve dveřích v neodmyslitelném dlouhém kabátě a klobouku objevuje Petr Pešek, předseda Občanského sdružení Dědina, organizátor zdejšího a turnovského kulturního života. Před touhle aktivitou vždycky smekám, v dnešní době obrácené k televizi a digitální kultuře dvojnásob. Když jsem pak spočítal, že na koncert přišlo přes třicet lidí a v obci je asi pět stovek obyvatel, to znamená, že by v tomto poměru v Jičíně muselo přijít devět set posluchačů (na největší trháky přijdou tři stovky), je to úžasné. Člověk znalý kultury oživuje venkovské společenství, pěkný velký sál nezeje, jako mnohde jinde, prázdnotou. Ostatně i Podkrkonošský symfonický orchestr zde hrál, možná dokonce několikrát (a dokonce i jeho předchůdce KSOKrM s Karlem Jakubů).  Čtu si program:

Ančerlovo kvarteto
Lukáš Novotný – I. housle
Martin Balda – II. housle
Vanda Kubíková – viola
Daniel Petrásek – violoncello

Bedřich Smetana: Smyčcový kvartet č. 1 e moll „Z mého života“
Leoš Janáček: 2. smyčcový kvartet „Listy důvěrné“

Jsou to částečně skladby, které budou hrát v Praze, tak to samozřejmě vnímám (v pozvání psal „srdečně Vás zvu atd.…. Program: oba Janáčci a Smetana Z mého života“), Jarka mi dovysvětluje, že v Turnově, kam se ještě dnes večer přesunou a v rámci cyklu „Koncert ve škole“ dohrajou v sále ZUŠ ty ostatní skladby (Daniel Petrásek je bývalým žákem školy).  Jdu pozdravit umělce, kteří právě dorazili a chystají se krátce zkoušet. Violistka má bříško, uvědomuju si, že ve starších materiálech má ještě uvedeno jméno Kněžíčková. Říkám Dandovi, že jsem před měsícem na koncertu Panochova kvarteta na Novoměstské radnici mluvil s jeho profesorem (Jaroslavem Kulhanem,  violoncellistou Panochova kvarteta)  a vysvětluju další kontexty, on na to, ano, tohle jsou jeho noty, ukazuje na part Smetanova kvarteta, které právě Panochovci v Praze hráli.

Petr Pešek uvedl koncert, uspořádaný k 61. výročí úmrtí Mistra Jana Dědiny, jak vysvětlil i přítomnost vystavené kresby, autoportrétu malíře, který v Tatobitech za druhé světové války a po ní žil a po němž se jmenuje pořádající občanské sdružení, na stojanu vedle účinkujících. Ančerlovci zahráli skvěle, s energií, vervou a chutí mladých lidí, obě skladby, jimž je společná výrazná emotivnost, související s vlastními osudy skladatelů, jak je ostatně vyznačeno již v názvech skladeb, tedy druhý Janáčkův kvartet i Smetanův Z mého života. Akcent na expresívní polohu projevu mohli uplatnit zvláště v první zmíněné skladbě. Listy důvěrné vznikly v pozdním Janáčkově věku, půl roku před smrtí (dopsal 19. února 1928, zemřel 12. srpna), v inspiraci milostným citem ke Kamile Stösslové (1891-1935), původně dokonce byla pro obsazení předepsána viola d´amour, kterou moravský skladatel použil i v jiných skladbách, od níž v konečné verzi ovšem upustil.

Zvláště v této čtyřvěté Janáčkově vrcholné skladbě s částmi předepsanými Andante.Con moto.Allegro - Adagio.Vivace - Moderato.Adagio.Allegro - Allegro.Andante.Adagio je řada exponovaných míst, skladatel v ní zároveň shrnuje nové postupy, jichž se za života dobral, dnes skladbu ovšem v odstupu desetiletí můžeme vnímat již v kontextu tradičnější vážné hudby (k níž přece jen Janáček patří), v níž tím spíš překvapí  – hned v první větě – zvuk motivu hraného sul ponticello ve viole v devátém taktu a opakovaný ve violoncellu vzápětí ve dvacátém taktu a posléze šestnáctinové kvartoly v prvních houslích v dvacátém osmém taktu hrané rovněž touto technikou. Posluchač si mohl všimnout, že v dramaturgii koncertu (Janáček – Smetana) by bylo možné najít ke zmíněnému motivu pendant osudovosti v onom flažoletovém „e 4“ nad tremolem druhých houslí a violy zhruba v šesti taktech a pár desítek taktů před koncem v části Meno presto: Janáčkovo sul ponticello na začátku skladby jakoby svou naléhavostí odpovídalo tónu přicházející hluchoty v závěru romantického Smetanova kvartetu z roku 1876.

Nabízí se pak tedy i otázka, jaký vytvořili Ančerlovci během večera výsledný interpretační celek. V časopise Harmonie se v roce 2004 Věroslav Němec zamyslel nad dvěma možnostmi interpretace tohoto Smetanova díla ve dvou letech po sobě vzniklých nahrávkách a říká, že jednou možností jsou „privátní deníkové záznamy či intimní návraty do minulosti, jež budí svou křehkostí, jemností a zranitelností dojem vzácných starých pastelů“, tedy vzpomínky (nahrávka Škampova kvarteta), druhou pak „syté, robustní barvy, výrazné dynamické kontrasty, razantnější sforzata, větší agogické výkyvy“ životního dramatu (Talichovo kvarteto). Ančerlovo kvarteto zvolilo ve své interpretaci něco z obojího, mně osobně se nejvíce zamlouvala ona druhá varianta, výrazná ve třetí větě. V ní se uplatnila nejvíce niternost – navíc v protikladu k velice dynamickému provedení Janáčka i začátku Smetanova kvartetu. A je podle mého názoru jen otázka vývoje, kdy se budou mladí umělci posouvat od strhujícího, technicky brilantního výkonu k dalšímu nalézání právě těchto poloh, které s onou první zmíněnou dávají u posluchače vzniknout těm nezapomenutelným dojmům, při nichž ještě po skončení mrazí a zároveň máte pocit naplnění.

Ostatně sám mám ještě v živé paměti nedávnou interpretaci pedagogů Ančerlova kvarteta, kteří skladbu pojednali s noblesou, která je ozvěnou stylu, slýchaného před půl stoletím. Žertem primáriovi  říkám, že mám ke koncertu jedinou připomínku – ona nota, symbolizující Smetanovu přicházející hluchotu byla moc silně.  Věcně odpovídá, že je na tom ještě hodně práce a já jej ujišťuju, že i atmosféra v přítmí sálu s divadelními světly vrženými na umělce umocnila krásný podvečer. Ještě se neopomenu violistky pozeptat na svůj milovaný nástroj, je to dvaačtyřicítka?, má krásný hluboký tón. Prý má ráda větší, usmívá se.

I nečas na silnici cestou do Jičína byl dramatický, nevyhrnutá silnice a smršť vloček proti čelnímu sklu nutil nejen mne, ale i ostatní auta naopak k co nejopatrnější jízdě, zatímco mi v uších ještě doznívaly poslední tóny skvělých hudebníků i asonance „Danda a Vanda“, kterou nevím už, kde jsem četl.

Odkazy a poznámky
Občanské sdružení Dědina, Tatobity
https://www.dedina.e-obec.cz/
Turnovský koncert na FB
https://mobile.facebook.com/events/707090719425927?refid=46&sld=eyJzZWFyY2hfc2lkIjoiMjgyMDMxZTZjYTMyZmQ1NzExYTg2ZWE5MjI0NzZmMDYiLCJxdWVyeSI6ImFuXHUwMTBkZXJsb3ZvIGt2YXJ0ZXRvIiwic2VhcmNoX3R5cGUiOiJTZWFyY2giLCJzZXF1ZW5jZV9pZCI6MTYxNDkyMzYyMiwicGFnZV9udW1iZXIi

Turnovský koncert, komentář k události na FB: V sobotu 23.1 se koná od 18.30 na koncertním sále ZUŠ Turnov 36. pokračování cyklu: "Koncert ve škole". Na koncertě uslyšíte Ančerlovo kvarteto, ve kterém hraje bývalý žák naší školy violoncellista Daniel Petrásek. Kvarteto má pro nás připravený krásný program a vstupné je dobrovolné!

Ančerlovo kvarteto vzniklo v roce 2008 na půdě Pražské konzervatoře. Mladým umělcům v jejich začátcích intenzivně pomáhá profesor Pražské konzervatoře Tomáš Strašil, u kterého kvarteto v letech 2008-2011 studovalo.

Ve studiu kvarteto pokračuje na AMU v Praze pod vedením Jiřího Panochy (primárius Panochova kvarteta). Kvarteto koncertuje nejen v ČR, ale i v zahraničí (v listopadu 2009 kvarteto vystoupilo na koncertě v italské Monze, v březnu následujícího roku zahrálo v sále Univerzity Fryderyka Chopina ve Varšavě a v červnu 2011 se představilo v sídle UNESCO v Paříži). Na 17. ročníku mezinárodní soutěže Leoše Janáčka 2010 v Brně získalo Ančerlovo kvarteto, které bylo nejmladším účastníkem, čestné
uznání.

V lednu 2014 kvarteto premiérovalo tři smyčcové kvartety českého skladatele Pavla Stádníka na koncertě soudobé hudby v německém Regensburgu. Na jaře tohoto roku Ančerlovo kvarteto opakovaně provedlo společně s violoncellistou Tomášem Strašilem Schubertův kvintet C dur.

Janáček, Listy dův ěrné
https://theses.cz/id/hptbpb/?lang=en;furl=%2Fid%2Fhptbpb%2F

Smetana, Z mého života
https://www.casopisharmonie.cz/recenze/bedrich-smetana-smyccovy-kvartet-c-1-e-moll-z-meho-zivota-smyccovy-kvartet-c-2-d-mollsmyccovy-kvartet-c-1-a-dur.html