Aňa Geislerová opět nezklamala

Včera jsem se chvíli díval na přímý přenos slavnostního večera, který mne dost zajímá, totiž předávání cen za nejlepší knihy roku podle hlasování porot soutěže Magnesia Litera. Určitě se ještě podívám na některé z těch knížek, nicméně v tomto okamžiku chci reagovat na něco, na co dlouhodobě upozorňují kritiky prakticky všech nominačních či jiných slavnostních večerů nejrůznějších soutěží v Česku. Říkal jsem si vždycky, no tak oni jsou nervózní, je to obtížná role na něco nezapomenout, může se občas něco nepovést. Herečku Annu Geislerovou jsem už nejspíš na pár veřejných vystoupeních v televizi, ale i osobně viděl. I když si konkrétně moc nevzpomínám, provází mne vždycky nějaká podivná pachuť z takového podivného hvězdného natřásání, které cítím z této dlouhodobě nadhodnocované české celebrity.

Ani tentokrát „Aňa“ (nevím, zda si tak ještě říká či zda opět změnila image, aby se k ní znovu a znovu upínala pozornost těch, kteří se z ní můžou zbláznit) nezklamala. Bývám dlouho klidný a snažím se zdržovat se nejrůznějších komentářů, ale v tuto chvíli se opravdu nemohu přemoci, abych si nepoložil otázku, zda jde o tak hloupé stvoření nebo jestli to je nějaká podivná záměrná sebeprezentace. Když už i její pohotový partner na jevišti, režiséř Jiří Havelka, řekl po celé řadě trapných přeřeků (literatura – litera), skákání do řeči druhým (když chtěla Dagmar Havlová, kterou pozvali na jeviště, aby předala jednu z cen, něco říci, začala se na jevišti předvádět), a totálního chaosu, který se stěží dařilo uvádět do nějaké alespoň trochu soudržné linie (už raději vůbec nekomentuju nespisovný jazyk a celkovou úroveň vyjadřování na večeru, který byl věnován krásnému slovu), tedy když jí řekl – vždyť to je přece tvůj večer, tak jsem to vnímal jako opravdu krutou ironii některých projevů české kultury. V jinak možná i dramaturgicky nápaditém večeru („epidemie čtenářství“, samoobslužné stánky s knížkami na Václavském náměstí, telefonní „linka“, z níž se na jevišti četly knížky, portréty knih atd.) to opravdu byla síla. No což… Půjdeme si spíš přečíst ty knížky.

https://www.magnesia-litera.cz/letosni_litera/nominace
https://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/170907-cteni-je-nakazlive-litera-varuje-hlavne-pred-lucemburskou-zahradou/

Pzn. Ještě jednou jsem si to přehrál. „hned po tak krásném úvodu“ (tedy jejím úvodu, 1.30), „uvádím tento večer už počtvrté … budu profesionálně posunovat večer dopředu“ (11.10), odpověď na otázku, kdo vydává knihy „no kdo? kdo, kdo? kdo?“ (19.55), „jé, ne, ne, ne, tak nepřijde“ (27.05), odpověď na otázku, zda má v šuplíku nějakou knihu, kterou by chtěla vydat, „chci ze sebe vydat to nejlepší“ (27.20) „já bych se zeptala, hm, hm, … já bych se vážně zeptala, protože mě to vážně zajímá, kde se pro vás vzal zájem pro takové filmy“ (33.50) „é, é, úplně jsem se nějak zamyslela“ (34.20) „literaturu faktu, é, literu faktu, přichází předat….“ (34.50), jako tradičně ti to strašně sluší“ (Dagmar Havlová něco chtěla říci), „já bych chtěla…“ (kolega říká, „to je tvůj večer“), „já vás nebudu rušit“  (42.55). Tak to opravdu asi stačilo.

Jeden z komentářů k loňské Magnesii liteře
https://www.topzine.cz/magnesia-litera-2011-sazka-na-detektivku-nevysla-vecer-zachranily-vitezne-knihy