Alfredo Casella

Alfredo Casella
italský skladatel, dirigent a klavírista

Alfredo Casella (1883 -  1947) je italský skladatel, klavírista, dirigent, hudební kritik a autor knih o hudbě. Ve své vlasti je považován za jednoho z nejpopulárnějších skladatelů 20. století, neboť se mu podařilo spojit italskou národní hudbu s novými hudebními proudy 20. století. Vedle toho byl uznávaným hudebním pedagogem a vydavatelem.

Narodil se do hudební rodiny, jejíž genealogie sahá až do dob Dantových. Jeho dědeček, otec i dva jeho strýčkové byli violoncellisté, matka klavíristka. U ní měl své první hodiny klavíru.

V roce 1896 začal studovat na Pařížské konzervatoři klavír u Louise-Josepha Diémera a kompozici u Gabriela Fauré. Mezi jeho přáteli na studiích byli Maurice Ravel a George Enescu. Během studia uzavřel přátelství s Claudem Debussym a skladateli jeho generace, jako byli Manuel de Falla či Igor Stravinskij, ale i v té době již známými skladateli Ferrucio Busonim, Gustavem Mahlerem či Richardem Straussem.

Po studiích vyučoval Casella klavír na Pařížské konzervatoři a stal se tam asistentem klavíristy Alfreda Cortota. jako mladý dirigent se zasadil jako jeden z prvních ve Francii o dílo Gustava Mahlera.

Když propukla první světová válka, vrátil se zpátky do vlasti a byl v letech 1915 – 1923 učitelem na Hudebním lyceu svaté Cecílie (Liceo Musicale di Santa Cecilia) v Římě, po roce 1933 také na Akademii římského institutu. Vedle činnosti koncertního dirigenta hudebního kritika byl Casella především jeden z předních italských klavíristů své doby. S violoncellistou Arturo Bonuccim a houslistou Albertem Poltronierim založil v roce 1930 Trio Italiano, které bylo oslavováno po celé evropě a v USA. Mnoho komorní hudby a klavírních děl vzniklo pro vlastní koncertní potřebu.

Od roku 1983 probíhá Mezinárodní kompoziční soutěž Alfreda Caselly, kterou vypisuje Hudební akademie Chigiana (Accademia Musicale Chigiana) v Sieně, v níž soutěží mladí skladatelé do 35 let ve skladbě pro smyčcový kvartet nebo klavírní trio.

Jako skladatel podléhal Casella zprvu mnoha vlivům – v mládí dílu Richarda Wagnera, později svého učitele Faurého, Mahlera či Strausse a konečně i Stravinského – , později nicméně navázal na italské vzory 17. a 18. století a psal především neoklasicistické skladby, částečné v technice dvanáctitónové hudby. Usiloval přitom o spojení prvků národního stylu minulosti s evropskou současností. Jeho zralá díla vykazují osobní styl, v němž se propojuje taneční, motorická rytmika a melodika inspirovaná jihoitalskou lidovou hudbou. Jeho hudba zní barevně a vyváženě, vyniká skvělou orchestrací. Polyfonní a průhlednou technikou stavby věty připomíná poněkud Paula Hindemitha, jeho skladby jsou část polytonální.

S ostatními skladateli generazione dell’ottanta, narozenými kolem roku 1880, tedy Francem Alfanem, Gianem Francescem Malipierem, Ildebrandem Pizzettim a Ottorinem Respighim, kteří patří ke generaci po Giacomo Puccinim a verismu, se Casella neomezil pouze na instrumentální díla, nýbrž pokračoval i v italské operní tradici.

Znovuobjevení hudby Antonia Vivaldiho ve 20. století lze z velké části připsat Casellově nasazení. V roce 1939 uspořádal spolu s básníkem Ezrou Poundem v Sieně Vivaldiho festival. Od té doby se italský skladatel stal opět pevnou veličinou v repertoáru barokní hudby a těší se velké oblibě i v poučené interpretační praxi. V roce 1947 založil Casella Istituto Italiano Antonio Vivaldi, jejímž uměleckým vedoucím se stal skladatel Malipiero. Jednou ze zásadních zásluh tohoto institutu se stalo nové kritické vydání Vivaldiho díla.

Jakožto vydavatel a komentátor se zajímal Casella také i o díla Domenica Scarlattiho, Muzia Clementiho, Mozarta a Beethovena. K tomu skutečnost, že se zabýval hudbou jiných skladadatelů, vedla i stále znovu ke zpracování cizích hudebních děl, tak např. k orchestrálním podobám Bachovy Chaconny d moll pro sólové housle, Balakirevovy klavírní fantasie Islamey či pochodů Franze Schuberta.

Přehled díla najdeme např. na násl. stránce Wikipedie (něm.).

https://de.wikipedia.org/wiki/Alfredo_Casella

Muzika
Houslový koncert
https://www.youtube.com/watch?v=4guoiDHiEsk (1. věta)
https://www.youtube.com/watch?v=mpTk0n6nvM8 (2. věta)
https://www.youtube.com/watch?v=R7hYwL2DXsw (3. věta)

1. symfonie (1906)
https://www.youtube.com/watch?v=dk7eqDwQz9E
Italia (1909)
https://www.youtube.com/watch?v=v-T-ieGoVew
Elegia Eroica (na paměť vojákům padlým ve válce, 1916)
https://www.youtube.com/watch?v=XsLspL72xfY
Scarlattiana (1926)
https://www.youtube.com/watch?v=l5GM5K42a_4
Partita pro klavír a malý orchestr (1924/25)
https://www.youtube.com/watch?v=1SZTnCwMFF8
3. symfonie (1940)
https://www.youtube.com/watch?v=e6Q7a9vL8fY