100 + 1 a trochu podobné časopisy

100 + 1 a trochu podobné časopisy

Časopis 100 + 1 zahraničních zajímavostí (na Wikipedii „… zajímavost“, tedy v singuláru, my jsme tenkrát používali množné číslo) bylo v novinách a časopisech osvěžením po „stalinské době“, tedy v šedesátých letech, kdy po časopisech jako Vlasta (ve vší úctě) jsme se obraceli k (nejen) západnímu světu, který se nám otevíral v zajímavých perspektivách. Při „úklidu sklepa“ jsem v jednom archivní boxu vedle Instinktu a Týdne našel tuším tři čísla z let 2009 a 2010, tedy z doby, ve které se, jak čtu ve zmiňované Wikipedii, časopis dostal do potíží a jednu chvíli zanikl (poté následovala řada peripetií a časopis prý vychází dodnes). Ano, na internetu už nemá adresu www.stoplus.cz, ale www.stoplusjednicka.cz a mohli bychom si počíst o tématech v roce 2026. Dokonce jsem při letmém náhledu narazil na stejné téma jako v těch papírových číslech, které mám před sebou – „spánek a nedostatek spánku, isomnie“. Na druhou stranu vnímám odlišnou perspektivu tenkrát a dnes, v tehdejších časopisech (také Instinktu, kde to bylo redakčním pravidlem) byl všudypřítomný „sex“, různé podoby lidské – a tady zvířecí, jak je zřejmé z dalšího odstavce – sexuality, v Týdeníku Echo se toto téma, které také už tenkrát mělo společenskou stránku, překlopilo do sociologie „osamělé společnosti“.

100 + 1 16/2009, na titulní straně „Sex v přírodě“, „Hledá se sedm přírodních divů světa“ a další témata.

Mezi těmi přírodními divy (pěkné fotky) jsou libanonské pobřeží a jeskyně Džeita, irské útesy Cliffs of Mother, kanadský Fundský záliv, vodopády Iguazú, hory Kilimandžáro či Ayersova skála, Italský Vesuv, vietnamské zálivy či Matterhorn a další, v textu jsou uvedeny i další, Schwarzwald, portorický les El Yungue, Grand Canyon atd.

„Polibky očima mužů a žen“ – se liší, muži upřednostňují polibky, pro něž Angličané užívají „francouzské“, což přejaly další národy,  jinde „plné“ či „polibky s jazykem“, neboť muži mají méně vyvinutou chuť a čich, kromě toho se mylně domnívají, že u žen vzbudí vášeň, ženy to mají jinak, rty a jazyk jsou „protkány doslova tisíci nervových zakončení“, to využívají kosmetické firmy v reklamě s lesklými a červenými rty. Popis fyziologie při polibku, předklon a úklon hlavy, srdeční tep a tlak…, romantický polibek, filmový polibek, mj. Angelina Jolie, muži se, většinou opět mylně domnívají, že ženy s plnými rty jsou vášnivější.

„Fenomén Tarzan“ – vymyslel ho dobrodruh a muž řady povolání E. R. Burroughs, okamžitý úspěch, popsána historie, komiksy, film, mj. Yehuda Levi či Christopher Lambert. Ano, i téma k úvaze.

Kvetoucí svět bakterií – také ničící zuby…. „Čína míří do kosmu“. „Gotland – země bohů“ (spousta fotek, jako ostatně u všech článků, tím je „stoplusjednička“ charakteristická, vzpomenu na Nilse Holgerssona), člověka ovšem možná spíše napadne kniha Mariusze Szczygieła, což je ovšem Gottland. Ermitáž v Amsterodamu, otevřená pobočka slavné petrohradské galerie.

„Sex v přírodě“ – úvaha o dvojí možnosti přírody, klonování a dvojím pohlaví, o výhodách, ale také řadě nevýhod té druhé podoby rozmnožování, např. ohrožení (alfa samci lvů žerou mláďata), zatímco dvě pohlaví umožňují, jak říká evoluční teorie, mutace. Anizogamie (samčí a samičí buňky nemají stejnou velikost) a dimorfismus jako její projev, tedy zdůraznění znaků jednoho či druhého pohlaví a popis dalších rozdílů mezi nimi. „Sex nebo klonování?“ opakuje se úvodní otázka a odpovědí je, prosadilo se pohlavní rozmnožování. A ještě jedna poznámka – k jinému souvisejícímu tématu, probíraném v jiném čísle – jednovaječná dvojčata je vlastně klon, zatímco dvojvaječná náhoda porodu ve stejné době.

„Když se řekne ruka“, máme ji stejnou jako primáti, palec proti čtyřem prstům, řeč je také o komunikaci rukou (fotky), já bych to ještě rozšířil o „ergonomii“, zhruba v této době se u nás prosazujícím pojmu, pojmenovávajícím vztah těla a prostředí, které si vytváříme.

A jak si uvědomuju z většího odstupu, širším horizonem čísla je vývoj, jak o tom svědčí i další otázka – „Savci nebo dinosauři“, probírající evoluční zákruty, vodní prostředí nebo vzduch, „všechno je jinak?“, vačnatci jako jeden směr kamsi (vzpomenu na pozdějšího Umberta Eca s jeho „ptakopyskem“, který to dotáhl ještě dál, v souvislosti s klasifikací živočišných druhů).

Anebo ještě jinak. Celé je to uspořádáno (v přírodě i v mysli) jako „dvojení“, dvojí pohlaví, dvojí možnost rozmnožování, dvojí možnost uvažování o věcech („a“ či „nebo“, možnost aristotelovské logiky), jak o tom ostatně svědčí i další číslo (viz), kde jsou vedle sebe a proti sobě kladeny kočka a pes.

Tak tedy 100 + 1 3/2010 – „Kočka nebo pes?“, uvnitř časopisu (drobný detail, ale k předchozí úvaze se to hodí) „Pes, nebo kočka?“ Odlišnosti v povaze (začíná se citátem lorda Byrna, který dal vytesat na hbor svého novofoundllanského psa, u něhož by si přál být jednou pochován, slova o „kráse bez ješitnosti“ „síly bez krutosti“ a „lidské ctnosti bez lidských vad“. Kočka ovšem není pozadu – je balzamovaná v egyptských chrámech a dala jméno jejich božstvům. A stejně dlouho, ne-li déle tu obě zvířata jsou. Z hlediska fyziologie má kočka v poměru k váze větší mozek, pes ale také vycítí, jak je pánovi. Obě zvířata jinak komunikují, je s nimi jiné soužití, empatie. Kočky se objevují v dílech významných malířů. Já bych doplnil film, každého asi napadne několik případů (100 dalmatinů…), také využití k práci, to se ovšem týká jen psa. Zmíněna je Lajka ve Sputniku, první tvor ve vesmíru v roce 1957, psi u policie, pro nevidomé a mohli bychom ještě asi mnohé doplnit.

„Šťastné a nešťastné dny“ v japonské kultuře – po šesti dnech, to by se hodilo k mému tématu „kalendářů“. Pěkné obrázky.

„Sága rodu Kennedyových“ – původní zbohatnutí v byznyse, my jsme tady vnímali nejdříve Johna Fitzgeralda, zvláště po jeho vraždě, teprve později další členy rodiny.

„Srdce není jen sval“ – všechny aspekty srdce v kultuře…

„Míšeňský porcelán – Meissen“ Tak k tomu mám blízko, ne že bych ho sbíral (mám po matce jeden kousek „opičáka“), ale chodil jsem v Drážďanech na nábřeží Labe na procházku kolem onoho nenápadného pomníčku, na němž je napsáno, že tenhle materiál, tenkrát ještě ne zářivě bílé barvy, vznikl právě tam. A do Míšně jsme se samozřejmě jeli, tuším tenkrát s bratrem, podívat. Samozřejmě Čína byla první.

„Král dirigentů“, Herbert von Karajan, to jsem si samozřejmě jako muzikant přečetl pečlivě, zde jen poznámka, to „von“ je rodové, ne nabyté za zásluhy.

A pak tam je samozřejmě řada dalších „zajímavostí“, např. Britská královská společnost („Německo a Rusko“ atd.), „Rok 2009 v kosmonautice, „císařské kolosy v Malé Asii“, článek o genovém dopingu ve sportu, „Středověk a renezance“ v Muzeu Viktoria a Alberta v Londýně, které otevřelo „vloni“ takto zaměřenou novou expozici, a také – už – elektromobily.

A je tu jedna reklama, o níž bych se nezmiňoval, kdyby na mě nevyskočila na stránkách časopisu v roce 2026 – ESET Smart Security s postavou rozeběhnutého modrošedého robota.

Sudoku tenkrát manželka vyřešila.

A v tom posledním čísle, které mám před sebou, 100+1 13/2009, je výsostné téma dvojení – „dvojčata“. Na první straně jsou inzerovány „Poklady pod hladinou“, dobrodružné a romantické téma, to mě ale příliš nezajímá, o to více „Záhady dvojčat“ či „Kde kvetly vědy“. To první z obou, tedy jak řečeno výsostné téma dvojení, se objevilo za pár měsíců v tisku (a narazil jsem na něj a okomentoval myslím v Týdnu nebo Instinktu), když zahynul Lech Kaczynski. Tady se začíná bratry Romulem a Remem u rovněž proslulé vlčice, která jej odkojila, plastikou, kterou najdeme v Kapitolském muzeu v Římě (originál, kopie je venku před muzeem). Je řeč o epigenitice (genom člověka obsahuje 20 000 až 25 000 genů) a jejích nových objevech, geneticky podmíněných chorobách, problému poslední doby, tzv. „mizejících dvojčat“, kdy se narodilo pouze jedno z nich. Také se hovoří o vzdálené závislosti, známém jevu, a dalších psychologických souvislostech (např. snahy dvojčat se od sebe odlišit), a  připomenuto je souhvězdí Blíženci, pojmenovaných dle mýtických dvojčat. Téma je mně blízké nejen jako jedna z klíčových podob „dvojení“, „mého“ tématu, ale i proto, že v našem rodu (matčiny linie) se vyskytovala dvojčata (dcery bratra mé babičky Jiřího, Eva a Jiřina, obě provdané za významné lingvisty).

Článek o místech, kde kvetla věda, hovoří o Bagdádu, Cordóbě, Toledu, Damašku, Samarkandu, tedy o arabské kultuře, která v době úpadku antiky, ke které se odvoláváme jako k prvnímu zdroji vědy a kultury, přestavovala jistý most, přes nějž byla věda zachována, aby ji mohly znovu objevit pozdější epochy. Byly přeloženy základní spisy z oblasti chemie, astronomie, matematiky a dalších oborů. Na islámských územích byly četné nemocnice, v nichž bylo ošetření zdarma (máme tedy dnes, v době, kdy je islám spojen s extrémismem a terorismem, o této kultuře posunuté představy, zde je např. zmínka o tom, že muslimové nevyhlazovali porobené národy ani je násilím neobraceli na svou víru). Jsou uvedeny proslulé osobnosti, nejznámější nejspíš Avicena, a dnes v nových významech (v souvislosti s umělou inteligencí) používaný termín „algoritmus“ (signalizuje nám to ten začátek „al“) vytvořili Arabové, konkrétně Algorizmí, jehož jméno bylo ve slově algoritmus zkomoleno, tomuto géniovi vděčíme také za trojčlenku a odmocninách, jeho dílo bylo ve 12. stol. přeloženo do latiny, což je příklad oné kulturní kontinuity. A ovšem „alchymie“, zase tu máme ono „al“. A také astroláb.

Je toho zde ještě víc zajímavého, aspoň zmínku o „utajeném muzeu“ erotiky v Barceloně (věděl jsem také o tom berlínském, jeli jsme kolem autem, ale žel nebyl čas na návštěvu či bylo po zavírací době), o krajinách Van Gogha, vzácných gaviálech, o tom, že představa o dokonalosti lidského těla, jakou máme například u baletu, je opravdu iluzí („Nedokonalá evoluce“), moje vlastní bolavá záda jsou toho dokladem, a o tématu jsem se dočetl v jedné knize o lidském těle (četl jsem ji kvůli Mileně Lenderové, někdejší kolegyni ze Semil), kde se píše o problémech se zuby, na které není místo v ustoupivším „čenichu“ či právě o tvaru páteře, která byla pro ty čtyřnohé výhodnější, zatím co pro nás, kteří jsme se postavili na zadní (bipodie), nám přinesla potíže (kromě toho, že nám to odhalilo břicho). A pak je tu třeba o křesťanech v Turecku či o japonské skládačce origami (ano, kdysi jsem z Německa přivezl jednu sadu s nádhernými papíry, což zapadalo do tématu „papír a kniha“, jímž jsem se tenkrát dost do hloubky zabýval.

Dalším časopisem, tematicky jen částečně blízko „stoplusjedničce“ a mající rovněž číslici v názvu, je „21. STOLETÍ“, „revue objevů, vědy, techniky a lidí“, uváděného jako „nejúspěšnější měsíčník na trhu“ s neuvěřitelnými 341 tisíci čtenáři. Mám jedno číslo z 6. června 2010, zřejmě jsem jej koupil „na zkoušku“ vedle jiných, jako je třeba Téma, vedle těch pravidelně kupovaných Instinktů či Týdnů.

A ovšem, zase je tu, vedle všech těch „seriózních“, tedy věcných témat, na první stránce „lákadlo“, tedy otázka: „Vědci řeší největší záhadu! Zaseli život na Zemi mimozemšťaně?“  s pěknou ilustrací jednoho takového jakoby kovového, malého v lidských dlaních, což je tedy, jak se čtenář dozvídá jedna z „10 největších vědeckých záhad dneška“.

„Akvárium na oběžné dráze“, jeden z vesmírných pohledů, v řádku nad tím upozornění, že časopis je také „na Facebooku“.
Agrese zvířat – ochrana teritoria, „predátor neloví z nenávisti“, pohled na kočkovité šelmy, ale i jeleny a domestikaci psů, jejichž páni agrese využívají k ochraně majetku. A také: „Agrese se dá naučit.“
Rakovině děložního čípku se dá předejít (také vyloučením rizikového chování a partnerskou věrností).
Fenomén mimetismu, napodobování v přírodě, pěkné fotky.
12 nejpodivuhodnějších letišť světa
„Jsou ptáci skutečně potomky dinosaurů: Nebylo to obráceně?“ A další věci z přírody, inspirace vědců pavouky, ze sociologie, lidé a krávy spolu žili od nepaměti, a znovu příroda, „Čím dýchá kukla“ (mikrofotografie), vesmíru – „Objeví sonda Juno v nitru Jupiteru obří diamant?“, lékařství – „Epilepsie je už lépe léčitelná“ (vagový stimulátor), „Znamenají antidepresiva nebezpečí pro těhotné ženy?“ – (pro mě, či vnoučka, kterého to bude zajímat):

„Jak se zvířata šířila po zeměkouli?“ – zprvu se popisuje aktuálnost „biogeografie“, je řeč o Wallaceově linii, je zmíněna důležitost ostrovů, a poté „Jak si zvířata bydlí ve světě anebo Zoogeografické oblasti: Australská oblast (Notogea) – třetihory v dnešním světě, např. jižní buk, ježura či kasuár, tedy typické endemity (u každé oblasti uvedeny): ptakořitní a vačnatí savci ad. , Antarktická oblast – říše ledu, tučňáci, Neotropická oblast (Jižní Amerika) – nejbohatší říše planety, endemity: mravenečníci, lenochodi, pásovci, ploskonosé opice, drápkaté opice, vačice, Holarktická říše – svět v němž žijeme, tj. Sev. Amerika, sev. Afrika, Evropa, část Arab. Poloostrova, endemity: krtci, bobři, pišťuchy, mloci, macaráti, alky, Afrotropická (etiopská) oblast – africké pralesy a savany, žirafy, hroši atd., Orientální (Indomalajská) oblast – „na hranici světa“ – endemity: letuchy a tany, primáti nártouni a gibboni, několik druhů nosorožců, rozsáhlé deštné pralesy. A poznámka: „biodiverzita v ohrožení“. Horká místa a nejžhavější místa světa. „Stěhovaví motýli mají delší křídla“.

Přepíšeme učebnice: Matriarchát byl jen fikcí a sošky venuší pomůckou šamanů? Venuše nejen ta z Věstonic, ale třeba z rakouského Willensdorfu.

Speciál (na „obyčejnějším“, dřevitějším, tedy ekologičtějším? papíře) Válka o Falklandy.

„Miminka jsou bystřejší, než vypadají“ – podle posledních výzkumů už ve velmi raném věku, dokonce „jazyk se učíme už v děloze“.

„Saturnův měsíc Mimas: Hvězda smrti v naší sluneční soustavě“, a pak „Jaké nebezpečí číhá v hloubi země“- SIAL a SIMA, pevniny nejsou opravdu pevné, zemské desky atd., „zemské jádro žhne jako Slunce“

Kamikadze
5 nejšílenějších atrakcí na světě, např. „Ring ^o Racer“ v Norimberku (vybral jsem tu nejblíž).
Pak přehledně „Lidské tělo“, podrobně „USB flash disk“, „Jak nám slouží chovný hmyz?“
10 největších vědeckých záhad dneška, tj. Jak vznikl vesmír, Jak funguje mozek, Můžeme vytvořit „teorii všeho“ (reakce na neslučitelnost teorie relativity a kvantové teorie, která si nedovede poradit s gravitací), Co žene evoluci kupředu atd.

A k tomu znovu ještě „Existovala na Marsu civilizace?“

„Lodní doprava od A do Z“

K těmto poznámkám ještě přidám časopis „Epocha“. Svým způsobem by sem nepatřil, jeho čísla, které mám od paní Rudovské, která mi je dala poté, co jsem přinesl hromádku Instinktů, jsou z nedávné doby (ne jako všechny ty ostatní komentované), kromě toho jsem Epochu na rozdíl od těch jiných nečetl, dokonce jsem časopis ani neznal, takže to není moje osobní „paměť“, vlastní důvod k tomu se touto tiskovinou zabývat, nicméně v něčem je podobná té „stoplusjedničce“, je rovněž dost orientovaná na „zahraniční zajímavosti“, stylově pravda, jak bych to řekl, „jednodušší“, vzdělávací v perspektivě „Tomu neuvěříte!“ (v jednom čísle se formulace vyskytuje hned na začátku dvakrát v trochu jiné variantě), je tam také ten „číselný“ textový vzorec („7 nejslavnějších alchymistů“, „6 neuvěřitelných podvodů“ apod.), celkově je vše přehledně uspořádáno, a vlastně je tam spousta věcí, které nemusím nijak rozebírat či se nad nimi zamýšlet, ale které nepostrádají zajímavosti. A ovšem, jedno číslo „21. století“ z roku 2010 (říká, že je „nejúspěšnější měsíčník na trhu“) přes stodvacet stran za Kč 49,90 a jedno číslo „Epochy“ něco přes šedesát stran, tedy poloviční (také nejúspěšnější, jen formulováno jako „3x časopisu roku“, jak ještě bude zmíněno), ale za stejnou cenu 49,90 – to je až do očí bijící signifikantní vývoj tiskovin u nás. Jak se říká někde v Echu, je konec tištěné éry, nastává éra orální.

Takže něco stručných výpisků „3x časopisu roku“ z roku 2024, čísla 23 (509. vydání): „7 nejslavnějších rezidencí krutých diktátorů, „Místa, kde se spřádaly děsivé plány“.

Hned na začátku „Dějiny českého piva: Od klášterů po Plzeň“, jistě, před pár lety jsem se při návštěvě „města kultury“, které tu soutěž s rivalem Ostravou vyhrálo, konečně podíval do Prazdroje, a historii slavného moku trochu prozkoumal. Při prohlížení obrázku plnění sudů pivem si vzpomínám na slavné obří sudy v Německu (Bavorsku), z nichž jsem některé viděl, a samozřejmě na Obří sud, restauraci v Libverdě, krajiny mého dětství. „Na Plzeň, Vávro, na Plzeň!“, mezititulek vyvolává zase vzpomínku na kontext západočeské lidové písně a folklór u mě (to by bylo nejméně na celou stránku).

Co je to „Genius loci“, „nebo spíše kdo?“.
„Joan Miró: Na plátno přenášel své sny“, pěkný článek, na dvoustraně dole kalendárium, roky a co se v tom kterém v tématu událo (charakteristické pro tento typ článku).
„Troja není jediná! 7 legendárních měst, která byla skutečně nalezena“ (pojednáno vždy titul, „město“, „kde“, „nalezeno“ (rok)) – např. Vinland v Kanadě, Darda v Indii, Herakleion v Egyptě, Bílé Město v Hondurasu. „Troja plná otazníků“.
„Z čeho jsme bledí, když je nám zle?“ „Proč má velbloud dva hrby a dromedár jen jeden?“ „Které hlavní město má nejdelší jméno?“ „Odkdy čarodějnice létají na koštěti?“  (kratší texty)
„Posledních 24 hodin…“ (rubrika) „…Janis Joplinové“
„Chinin: Lék, pochoutka i zabiják“
„5 + 1 slavných žen, které kamarádily se zvířaty“ – Joy Adamsonová (lvice), Dian Fosseyová (gorily), Jane Goodallová, Cynthia Mossová (sloni), Jane Goodallová (šimpanzi)…
O dalekohledu a astronomii
‚Šílené halloweenské zločiny, které se skutečně staly“ – vyvraždění rodiny Liskeových (Ohio, 2010, syn William Lisk), vražda 23leté Meredith Kercherové (Pegueia, 2007, známý Rudy Guede), vražda 15leté Marthy Moxleyové, Connecticut, 1975, Michael Skakel), otrava osmiletého Timothyho, Pasadena, 1974, otec Ronald O´Bryan), vražda devítileté Lisy Ann (Wisconsin, 1973, soused Gerald Turner).
„Kateřina Vilemina Zaháňská: Femme fatale s nešťastným osudem“ (skutečnost jiná než „paní kněžna“ v Babičce)
„Sídla krutých diktátorů“, zámek Fontainebleau (Napoleon Bonaparte, Villa Torlonia („Duceho podzemní říše“, Mussolini, Řím), Orlí hnízdo (Obersalzberg, Bavorsko, Hitler), Stalinova dača (Soči), Kaddáfího ZOO, soukromý zábavní park (Tripolis, Lybie), palác El Pardo (Franco, Madrid), Jarní palác (Ceausescu, Bukurešť)
Jak sy vytvořit vlastní rodokmen?
„Pět nejstarších nemocí lidstva“ – rakovina, tuberkulóza, zubní kaz, malárie, bolerióza
„Podivná kapela, Satanovy bestie: vraždí ve velkém“ – Andrea Volpe, Nicola Sapone a Paolo Leoni…, další případy
„Den, kdy začala hospodářská krize, 24. 10. 1929“, v USA, také v ČSR, v Turecku, v Jugoslávii, v Itálii
„12 věcí, které jste netušili o… amerických prezidentech“, třeba, co znamená písmeno „S.“ ve jménu Harry S. Trumana či incident králíka s prezidentem Carterem na loďce, vyfocený, na což bylo uvaleno informační embargo.

20/2025 – „6 neuvěřitelných podvodů v kasinech, Geniální triky, které vydělaly miliony“ (domluva s personálem, výměna žetonů, pokus spočítat to počítačem atd.). Epochální citát: „Charlie Chaplin: Zajímám se o svoji budoucnost, protože v ní hodlám strávit zbytek života.“

„Můzy slavných které zemřely příliš mladé“ – zůstanou jen obrazy, knihy a pověsti o jejich oslnivé ráse – Simonetta Vespucciová (zemřela ve 22 nebo 23 letech), múza Sandra Botticelliho, příbuzný také Amerigo Vespucci, po kterém je pojmenována Amerika; Edle Sedgwicková, múza Andyho Warhole, hvězda jeho experimentálních filmů; Marie Duplessis (zemřela ve 23 letech), múza Alexandra Dumasse mladšího; Olive Thomasová (25 let), múza Alberta Vargase (manžel Jack Pickford, bratr Mary Pickfordové ), „divoká múza němého filmu“, tragický omyl v koupelně; Gia Garanglová, první supermodelka (pracuje pro Versaceho, Armaniho či Diora), závoslá na heroinu, zemře na AIDS;, Jeanne Nébuterneová (21 let), múza Amadea Modiglianiho.

„Gigantický symbol úspěchu“ – kde všude jsou tzv. Vítězné oblouky
O E. M. Remaarquovi, dvojstrana, chronologie…
Pomohou velké uši k lepšímu sluchu? – Nikoli, netopýři, činčily, sloni
„Posledních 24 hodin… Sigmunda Freuda“ – strašné bolesti hrtanu, rakovina, nechal si píchnout injekci.
„Budiž tma! 5 blackoutů, které postihly svět.“ Nejen ten v letošním (či to bylo už v loňském roce), který tak vyděsil média. Byly tu už v roce 1065 v USA a Kanadě, v New Yorku („zatracené blesky“) 1977, festival v Itálii (zasažených 60 milionů) 2003,  v Indii 2012 (620 milionů), kombinace nešvarů, vyhozený ministr…
„Pahorek Žiži: Co se odehrávalo v místech, kde stojí Pražský hrad?“ (Mystické místo, obrázek Přemysla Oráče…, ilustrace, jak pahorek vypadal za neolitu atd.
Jak rychle „sviští“ informace nervech, všemožné v číslech, zajímavé: „Bolest se vleče 2 km/h“, 2019 první umělý neuron
7 nejšílenějších případů propagandy, uvedu aspoň „Židé pijí lidskou krev“ (to je ta známá aféra, proti které také bojoval Masaryk, zde: vypustili nacisté), Američané jsou démoni (vypustili Japonci), „Mydlení je prestiž“ (vypustili USA, odtud „soap opera“, mýdlová opera, psycholog Ernest Dichter), vrabci jsou škůdci (Čína), „americký brouk“, mandelinka – ČSR, ovšem pokud jde o brambory, může opravdu způsobit kalamitu. A další.
Dan Bown, nejúspěšnější spisovatel současnosti, zde kniha „Počátek“.
Rozluštěné starověké záhady, mj. olmécké hlavy, mayský kalendář, antikrythéra, stará řečká kalkulačka (vyřešeno 2021, uvedeno u některých dalších záhad)
400 let New Yorku
Cukr, zdroj energie nebo zrádný jed.
Počítačová tiskárna, Shoji Hattori, firma Seiko, souvisí to s potřebou přenosu informací v době olympiáda.
Proměny vězení – historie „loch, basa, katr“
Spartakiádní vrah Jiří Straka, odsouzen k pouhým deseti letům vězení (předtím řada kriminálních činů), podrobně.
Vynálezy Járy Cimrmana, které někdo ve skutečnosti opravdu objevil…
„Děsná katastrofa přehrady Desná“. Ano, i v Bílém Potoce mně o ní teta vyprávěla v době, kdy ještě na místě nebylo vytvořeno turistické místo, hovořilo se tenkrát také o zimovišti netopýrů.
Jak se orientují ptáci?
Zámek Loučeň – pozvánka, pátý nejnavštěvovanější zámek v ČR

21/2025 – „Šarlatáni, géniové, podfukáři, 7 nejslavnějších alchymistů na dvoře Rudolfa II.“

„Šnek: Po Zemi se plazí už půl miliardy let“, rozmanitost, „malí, ale odolní“, fotka, která ukazuje, jak může být krásný.

„Slavní Američané s českými kořeny: Starosta, ministryně i oscarový herec“. Antonín Čermák, narozený v Kladně, starosta Chicaga, emigroval s rodinou do USA, když mu byl rok, nebojí se ani Al Caponeho. Ray Kroc, jehož otec pochází z Plzeňska, se domluví s bratry McDonaldovými a z jejich restaurace vybuduje slavnou značku. Jim Lowell, jehož prarodiče pocházejí z Plzeňska a Eugene Cernan, jehož matka je rodačka z Písku, jsou američtí astrunauti, první v Apollu 8 a Apollu 13, druhý poslední astronaut, který přistane na Měsíci. Madeleine Albrightová, narodila se v Praze, emigrovala v roce 1948, ministryně zahraničí USA. Adrien Brody, oscarový herec, má matku českého židovského původu.

William Boeing, osud „leteckého krále“.

„Opravník obvyklých omylů: - neexistuje „nulová gravitace“ ani „fotografická paměť“, ve skutečnosti není ani „málo vody“ ani „nedostatek potravin“, problémem je distribuce, dostupnost, stejně tak to časopis tvrdí o „přelidnění“.

Krátké články o tom, kolik spotřebujeme vzduchu, co znamená „chytáme lelky“, zda tonik svítí ve tmě apod.

Švestky, oblíbil si je už Karel IV., „patří do stejné čeledi jako růže“ (!)

„6 expedic, které končily katastrofou.“ Např. Vitus Bering, John Franklin, Robert Falcon Scott.

„Ford T: Autem už teď může jezdit každý.“ Není to první vůz, který se dá koupit, ale první vůz, na který může ušetřit kdekdo. A momenty – Ford měl být farmářem, vůz na filmovém plátně: Laurel a Hardy, přidal bych ještě román Ragtime od Doctorowa zfilmovaný Formanem (nemohl jsem si vzpomenout, to je ten černoch Walker Coahouse, kterému znečistí jeho Forda lidským exkrementem, jeho jméno je narážka na von Kleista, novelu Michael Kohlhaas). A zde pěkná historie samotného auta.

A ti podvodníci – Edward Kelly, pak také Hierorymus Scottus, Michael Meier, John Dee, řeč je i o astronomech a císařově kabinetě kuriozit.

A pak tam je článek o postrachu, tancích za první světové války, dále teroristickém útoku 11. září, historie tranzistoru (to snad už nikdo dnes neví, co to bylo). Otázky, zda volit papírově či elektronicky (už tenkrát). A o Benešovi a Mnichovské dohodě – zde časopis zastává názor, že nechtěl mrtvé při konfliktu. Moje matka si myslela totéž, na Světě knihy letos byla debata, kde tento pohled nebyl tak jednoznačný, někde jsem také četl formulaci „hrdina nebo zrádce?“, v debatě hrálo roli, že odmítl pomoc spojenců. A vím, že odmítl i pomoc Habsburka (z jiného zdroje), žel. A toho svého času tak oslavovaného pána vnímám přece jen ne tak oslavyhodného.

Leccos jsem samozřejmě vynechal, na různých místech je také – to bych ještě připomněl – otázka, zda existují mimozemšťané, podobně jako v časopise „21. století“.