„Tři řádky“ - slovesa ve třech tvarech

Ich hätte noch eine Frage. (Columbo)

Je dobré se naučit tři tvary sloves, které vyplývají „jeden z druhého“. Tedy přesněji druhý z prvního a třetí z druhého.  Jedná se přitom jen o některé skupiny sloves – pomocné a způsobové.

Tři řádky by vypadaly česky takto a znamenají: 

 V němčině označuje tento postup

„druhý řádek“

Pro préteritum pomocných sloves „haben“ a „werden“ a modálních sloves je charakteristická přítomnost „e“ ve všech tvarech, stejně jako v přítomném čase modálních sloves
1.os. j. č. = 3. os. j. č.

Modální slovesa ztrácejí přehlásku, častou u infinitivu, je potřeba se naučit změnu .

„třetí řádek“

Přidáme skoro vždy přehlásku (které jsme se u mod. sloves předtím „zbavili“).

pomocná slovesa

způsobová slovesa

Tedy: smím, směl jsem, směl bych; mohu, mohl jsem, mohl bych, musím, musel jsem, musel bych

Pozor: wollen a sollen nepřehlasuje. To je též důvod, proč místo wollte používáme při zdvořilostní frázi nám už známé möchte.

Poznámka

Tyto tři tvary lze utvořit u všech sloves, pravidelných i silných (ich mache / ich machte / ich machte; ich sehe / ich sah / ich sähe – třeba pozoruhodné je „ich täte“ činil bych) – na začátku studia jazyka bych ale doporučoval se s nimi jen zběžně obeznámit – u pravidelných nenastane ve třetím řádku změna (podobně jako u sollte a wollte) a jsou pak potíže s významem, u silných sloves tyto tvary zas až tak nevyužijete, nejvíc v psaném textu, v hovorovém jazyce pak místo „třetího řádku“ použijete tzv. opisný tvar s „würde“ neboli kondicionál – např. místo ich gäbe řeknete ich würde geben.

Stejně tak je samostatnou problematikou vyjádření podmínky v minulosti (byl bych šel do kina – na rozdíl šel bych do kina).

Jednoduchá cvičení pro první orientaci

Přeložte:
Mám jedno přání. Měl jsem přání. Měl bych přání. Měl bys chuť jít do kina?  To bys musel vědět. Mohl by to udělat. Směl bych se zeptat? Měl by mi to říct. Dal bych si něco k pití.

Ich hätte noch eine Frage. Das wäre schön von dir. Er möchte dich besuchen. Wir könnten es anders machen. Warum musst du es immer wiederholen?

Řešení:
Ich habe einen Wunsch. Ich hatte einen Wunsch. Ich hätte einen Wunsch. Hättest du Lust, ins Kino zu gehen?  („infinitiv s zu“)  Das müsstest du wissen. Er könnte es machen. Dürfte ich fragen? Er sollte es mir sagen. Ich würde etwas trinken.

Měl bych ještě jednu otázku. To by bylo od tebe hezké. Chtěl by tě navštívit. Mohli bychom to udělat jinak. Proč to musíš pořád opakovat? (přítomný čas, nenech se při takových cvičeních nachytat, automaticky to nemusí být jako v předchozích větách)