Pohádka v krajině - krajina v pohádce / JMP 2009

Dramaturgický záměr letošního ročníku festivalu „Jičín – město pohádky“
shrnutí toho nejobecnějšího v patnácti bodech

1)         19. ročník festivalu „Jičín – město pohádky“ proběhne ve dnech 8.-13. září 2009, tzn. od úterý do neděle druhého zářijového týdne roku 2009.

2)         Letošním tématem pohádkového festivalu je krajina. Jičín leží v jedné z nejkrásnějších lokalit naší země, Českém ráji, na rozhraní několika krajinných typů, krajina spoluvytváří obraz našeho města, je součástí jeho identity i tradice a vybízí k programovému ztvárnění v takovém kulturním projektu, jakým je festival JMP.

3)         Festival chce i nadále zůstat tím, čím se ve své takřka dvacetileté historii stal výjimečný, na jedné straně slavností dětí a pro děti, rodiny a přátelství, přináležitosti jedince k širšímu společenství, slavností a oslavou člověka a toho dobrého v něm, na druhé straně koncepčním a promyšleným programovým rozvinutím zadání, které se rok od roku proměňuje jako zmíněné „téma“ festivalu, a které se promítne do rozpracování kalendáře festivalového týdne.

4)         K znakům/symbolům pohádkového festivalu, které vyjadřují jeho zaměření, patří pohádkový zvonec, klíče od města, pohádkové zákony, které stanovil dětský pohádkový parlament. Ikonou a logem pohádkového festivalu, které se objevuje na plakátech a všech programových materiálech, je pohádkový oříšek. Pro letošní ročník se zvláštním symbolem stává labyrint, jehož obrazec představuje rovněž cestu člověka krajinou a jeho zásah do krajiny coby vytváření jejího kulturního tvaru.

5)         Letošní ročník nechce podstatným způsobem měnit nic v  půdorysu týdne, nebude zásadně měnit rozsah ani obsah festivalu jako celku. Šíře festivalu je v současnosti přiměřená jeho realizace v jádru historického města, má-li být zachována sevřenost festivalového dění, to znamená skutečnost, že návštěvník obsáhne vše, co chce vidět, v jednom uzavřeném prostoru pohádkového města, a ke každému z míst, kde se ten či onen pořad koná, se dostane do pěti minut.  Vedle toho odpovídá i možnostem města velikosti Jičína v řadě praktických hledisek, např. dopravy, bezpečnosti atd..

6)         Obsahová náplň festivalu je rozvinutím filozofie festivalu a v návaznosti na jeho nejlepší tradice, je rozpracovávána v souladu se základními dokumenty pořadatelské organizace. Nejdůležitější zásady filozofie byly formulovány již v počátcích vzniku festivalu, v době „otců zakladatelů“, a lze je nejstručněji vystihnout jako a) příležitost pro dětskou tvořivost a b) festival jako prostor setkávání lidí přes věkové, názorové a všechny další hranice, setkávání těch nejmenších se seniory, Jičíňáků s návštěvníky s nejvzdálenějších míst země, ale i planety, setkávání zdravých s handicapovanými – mnohé vystihuje pojem ekologie dětské duše

7)         Pohádkové město do jisté míry kopíruje historický Jičín, kdysi uzavřený bránami a hradbami. Také návštěvník festivalu vstupuje do pohádkového dění historickou Valdickou bránou, pohádkový děj se odehrává v otevřeném prostranství Valdštejnova náměstí a třech nádvoří zámku (na těchto místech je např. hlavní pódium či stanoviště dětských dílech) či v uzavřených prostorách jednotlivých kulturních organizací. V posledních letech se prostor výrazněji rozšířil o Ryneček, kde je klidnější tvůrčí zóna, či o komerčněji zaměřené zóny za vlastními „branami“ pohádkového města, např. na Husově třídě, prostranství proti mateřské škole v ul. 17. listopadu aj. V letošním roce budeme muset počítat se stavebními pracemi na náměstí (předláždění) a v prostoru parku (budování jeho nové podoby), které neumožní tyto zóny plně využívat jako v minulých letech. Proměna profánního místa každodenního života ve pohádkové – zázračně proměněné/pohádkové město je rovněž filozofickou záležitostí, jakési alegorie podobné labyrintu světa J. A. Komenského: Náhle tu je vytvořena kompaktní nová struktura s branami, komunikacemi a dopravou, kultovními místy, poštou atd., prostor pro společenství téhož kulturního zážitku.

8)         Třemi základními pilíři festivalu, o něž se opírá programová skladba, jsou

A) dětské tvůrčí dílny v prostoru pohádkového města, kde se mohou děti pod dohledem lektorů a asistentů věnovat nejrůznějším činnostem, seznámit se s materiály a postupy,
B) účast zpěváků, herců, tvůrců knih, výtvarníků a jiných významných osobností české kultury, na jejichž vystoupeních a besedách mají návštěvníci možnost se setkat, a
C) aktivity hudebních a divadelních skupin, spolků a jiných seskupení místní a regionální kultury, která je tímto způsobem i podporována.

9)         Stavbu festivalového programu je obrazně možno přirovnat pyramidě. V nejširším pohádkovém parteru na veřejných prostranstvích probíhá pohádkový rej, tvůrčí dílny a hudební a divadelní soubory ukazují, co umí, v sálech zvou návštěvníky méně četné, zato soustředěnější pořady, koncerty apod., součástí festivalu, kterou považujeme za neméně důležitou, je reflexe v minikonferenci či kolokviu, zkrátka setkání odborníků, tj. psychologů, pedagogů, sociologů, právníků a rodičů, které se zabývají některým z námětů, jehož středem je dítě, škola, rodina.

10)       Návštěvníci se tedy mohou těšit na to, co je každoročně přivádí k návštěvě pohádkového festivalu, a zároveň zde naleznou nejrůznější překvapení, jiné nové pořady, osobnosti, nápady a novinky. Trvání a proměna.

11)      Vedle zmíněné filozofie vycházejí pořadatelé rovněž z praktické úvahy nad tím, kdo je návštěvníkem pohádkového festivalu. Mezi cílovými skupinami, jimž je festival určen, jsou výrazné dvě, které se účastní festivalu ve dvou rozdílných časových pásmech: zatímco místní, jičínská školní mládež navštěvuje pořady festivalu v dopoledním čase vyučovacích dnů, jičínské a mimojičínské rodiny zajímají večerní pořady a především přijíždějí na sobotní celodenní program.

Největší počet návštěvníků, ať již občanů Jičína a (zvláště v druhém uvedeném případě) lidí i z dalekých míst, přilákají dva okamžiky, které představují i jeho programový rámec: zahájení festivalu s pohádkovým průvodem a předáním klíčů města dětem a sobotním pozdně dopoledním a odpoledním programem na Valdštejnově náměstí a přilehlých místech, který graduje řadou vystoupení na hlavním pódiu a je završen ohňostrojem - pro mnohé představuje hlavní atrakci pohádkového festivalu, jeho vyvrcholení a důvod návštěvy Jičína.

12)      Realizace programu celého festivalu se opírá nejen o vlastní realizační tým, nýbrž o léty ověřenou dobrou spolupráci s kulturními zařízeními ve městě (KZMJ, Knihovna Václava Čtvrtka, K-Klub a další organizace) a v menší míře i školami (základní, střední, mateřské a ZUŠ). Toto propojení patří k filozofii festivalu, z podstaty věci je zcela přirozené a vyplývá z konkrétních nápadů a návrhů i míry spolupráce, kterou chtějí tyto subjekty akceptovat; při současném rozsahu musí ale být v mnohém je vymezeno i smluvním rámcem (dohodami apod). Realizace festivalu při jeho dnešní šíři ani není myslitelná bez participace dalších subjektů: mezi nimi je nejvýznamnější Město Jičín, které je partnerem festivalu. Festival by rovněž nemohl vzniknout bez významného finančního přispění sponzorujících osob a podniků.

13)         Programovou skladbu festivalu, tak jak se odehrává ve všech prostorách města a za součinnosti všech kulturních zařízení pak lze v základních rysech shrnout do třech typů pořadů, totiž A) „velké“ pořady či pořady s vrcholnými umělci ve večerním čase, které zahrnují širokou veřejnost, zároveň vytvářejí mediální obraz Jičína jako kulturního centra, B) uzavřené pořady v sálech jednotlivých kulturních zařízení, často i v dopoledních hodinách, které umožňují navštívit skupiny žáků c) program na veřejném prostranství,  jednak na pódiích, jednak v prostoru pohádkového města buď ve stanech, pod markýzami či na volném prostranství – atmosféru města, užívají si celé rodiny

14)       Program pohádkového festivalu se rozpracovává do jednotlivých dní, kterým jsou přisouzeny „atributy“, odvíjející se, podobně jako v minulých letech, od ústředního tématu ročníku. Letos jsme vyznačili několik atributů, jeden podle aktivit, které se ke krajině vztahují, například výtvarně, hudebně, literárně či dramaticky a podobně, tedy např. „den kouzelníků“, další dva pak souvisejí s místy v Jičíně a jeho okolí, jednak jako krajina „ve městě“ – to jsou lokality Jičína, zdejším lidem důvěrně známé od dětství, jakési magické uzly města, jednak krajina „za městem“ či „z města na výlet“ – to jsou místa z města dostupná (většina dokonce během jednoho dne tam a zpět pěšky) a jsou z města vidět. Některé dny jsou ještě tradičně označovány podle veřejného média, které se na programu nejrůznějším způsobem podílí, přiveze nějaký pořad atp.

15)      Informace o letošním ročníku JMP: Výsledný program, tak jak se jej podaří výkonnou složkou festivalu a všemi zúčastněnými spolupracujícími subjekty připravit, bude souhrnně zveřejněn v místním tisku, v programové brožurce, která je k dostání v PICu a Městském informačním středisku, a na webových stránkách festivalu. V zestručněné podobě jej návštěvník nalezne na plakátech, o některých pořadech pak budou zvlášť informovat poutače, popřípadě „áčka“ na viditelných místech ve městě či souhrnné programy u pódií.

Jan K. Čeliš

(programový text pro 19. ročník JMP)

 

 

Toto bude Váš labyrint

 

Labyrint je jeden z nejstarších příběhů, koncentrovaná krajina
 a cesta v ní, obrazec a symbol skrývající tajemství existence. 
Labyrint, to je kulturní historie, ale v poslední době zároveň jeden z největších hitů po celém světě: 
svět, v němž se pohybujeme, se mu totiž v mnohém   podobá.

 

Labyrint je spletitý systém chodeb, jimiž vede jedna cesta dovnitř, k cíli a zase ven. Tvoří obrazec spirálovitých či pravoúhle zalomených linií. Když procházíte labyrintem, máte pocit mámení či bloudění, pocit, že se nikdy nemůžete dostat zpět ven. Původně byl budován v různých stavbách či na zahradách, dnes není obtížné si ho nakreslit třeba na obrazovce počítače, dokonce na to existují návody.

Vytvořte si svůj labyrint a blouděte v něm. Může být venku, před školou nebo na zahradě, může to být velký nástěnný obraz, tapisérie či malá keramika, kterou si každý ve skupině vypálí, může jej provázet nějaký příběh, může se vázat přímo k Vaší škole nebo k tomu nejznámějšímu labyrintu na Krétě nebo vůbec nemusí, může být záhadný či veselý, humorný, záleží na Vašem projektu. Typy a tipy - pro inspiraci najdete např. na webových stránkách

https://labyrinth-international.org/    https://www.labyrinth-muster.ch/ https://www.labyrinthos.net/   https://de.wikipedia.org/wiki/Labyrinth
https://geomancy.org/labyrinths/about-labyrinths/construction/index.html (konstrukce)
https://www.begehbare-labyrinthe.de/ (obrázky a popisy jednotlivých míst v Německu)
www.das-labyrinth.at (přehled labyrintů v Rakousku, odkazy na odborníky, výstavy, projekty, teorie aj.)

Vyhlašujeme pohádkovou přehlídku labyrintů.

Podmínkou vstupu do labyrintu přehlídky je

1)      přihlášení se na pohádkovou adresu www.pohadka.com (… jiná, lepší)

2)      s přihláškou zaslat jednoduchý popis záměru či projektu (např. „chceme vytvořit velkou grafiku s labyrintem, v němž budou zachyceny motivy naší krajiny“ nebo „chceme vytvořit prstový labyrint z pálené hlíny v počtu padesáti kusů“

3)      u škol, které nejsou v Jičíně, pořídit a zaslat nám fotodokumentaci zvláště venkovních labyrintů, popřípadě procesu tvoření (mohou vzniknout i zajímavá alba)

Pohádkový festival

1)      poskytne další informace o labyrintech, jejich typech, možnostech, jak labyrint    vytvořit, či zdrojích, z nichž lze čerpat podněty, návody a další inspiraci

2)      přispěje těm, kdo splní podmínky, finanční částkou, především na materiálové výdaje, prokazatelně účetně doložené (vyhrazujeme si právo posoudit, zda jsou skutečně oprávněné)

3)      vytvoří prostor pro prezentaci (podle počtu přihlášených vymyslíme formu prezentace v pohádkovém městě, výsledky zveřejníme na našem webu, zvl. ve fotogalerii)

4)      můžeme akceptovat i jiné Vaše návrhy, jak uplatnit Vaše dílo, zapojit je případně do pohádkového dění atd.

Těšíme se na Vaše nápady i realizace.

V Jičíně 15. 11. 2008

Jan K. Čeliš 
dramaturg festivalu

(výzva k účasti v soutěži o pohádkový labyrint, orig. text)

 

Toto bude Váš labyrint

 II.

Pokusme se ještě konkrétněji přiblížit obsah, který procházení labyrintu přináší, a možnosti, pro které se můžeme podle vlastního uvážení rozhodnout.

 Nepřehlednost, chaos, a obava z toho, že se ztratíme, to je to, co si pamatujeme především už jako malé děti, když jsme se vydali s rodiči kamkoli do neznáma.

Ti, kteří se pustili do budování labyrintů, uvádějí ale ve svých komentářích celou řadu jiných důvodů, proč tak činí. Jak sama stavba, tak procházení labyrintem přináší mnoho pozitivního pro lidské společenství, především společné prožívání, ale sebeuvědomování jedince prostřednictvím pohybu uvnitř tajemného obrazce, uvádí se prvek rehabilitace v nemocničních parcích, moment hravosti celé rodiny v městských parcích, organizování společné činnosti ve školách atd. Důležité jsou aspekty jako schopnost orientace, vztah k celku a cíli hledání středu, řádu a vnímání sama sebe v určitém prostředí a struktuře, tedy prvky psychologické a sociální. Jedním z nejzávažnějších momentů je tvořivost – kreativita, kterou labyrint vyzařuje, stejně jako moment prožitku spojeného s poznáním. Činnosti spojené s budováním labyrintu a jeho procházením jsou vnímány jakožto společná činnost či práce, rehabilitační, zájmové, sportovní či rekreační aktivity, a zároveň jako úsilí o orientaci v tomto světě, vytváření  lidského společenství a hledání životní cesty a jistot. 

 III.

 Rovněž v jičínském pohádkovém festivalu labyrint může být zdrojem pestrých zážitků spojených s dětskou tvořivostí, na kterou festival klade důraz. Každoročně jsou jedním z  programových pilířů festivalu dětské dílny, pro něž právě tvoření labyrintu nabízí nabízí nepřeberné možnosti.

 V rámci našeho pohádkového projektu jsou zajímavé zkušenosti, které zaznamenaly školy v zahraničí, které si zvolily labyrint jako téma svého projektu. Za nejzávažnější považuju skutečnost, že labyrint byl vnímán jako nikoli jednoúčelová, ale mnohovrstevná záležitost – obsahuje momenty společné práce, různost metod tvoření, rozmanitou a velice zajímavou reflexi všech zúčastněných v besedách či písemných vyjádřeních, množství dalších impulsů pro další aktivity a další návaznosti. Samozřejmě obsahují i prvky „učiva“, např. aktualizaci antické mytologie, prvky dějepisu, zeměpisu, matematiky a geometrie, nejrůznější mezipředmětové vztahy, ale i třeba momenty hudby či ztvárnění některých motivů třeba v divadelní skupině atd. (viz např. zmíněné stránky u www.das-labyrinth.at)

 Projekty mají nejrůznější vzdělávací a výchovné zaměření: mohou se orientovat na společnou práci ve škole, rozvíjení dovedností, přinášení vlastních tvořivých nápadů, za nesmírně závažné považuji ale především vytváření vztahů ve třídě či ve skupině, účastníci projektů zdůrazňují rovněž prvek sebeuvědomování (vyjádření pocitů, pojmenování světa na základě vlastní zkušenosti). Autentičnost prožívání sama sebe, vztahů k ostatním lidem i prostředí je ostatně prvek společný všem skupinám, které pracují s labyrintem (např. v rehabilitačních ústavech, duchovních a náboženských centrech, uměleckých projektech apod.). Rovněž na veřejných prostranstvích, v městských parcích či v urbánním prostředí posiluje labyrint integrovaný do tohoto prostředí pocit sounáležitosti rodiny, skupiny návštěvníků a vztah obyvatel ke svému místu, kromě toho je samozřejmě i zdrojem zábavy a potěšení pro rodiny, děti atd. Nezanedbatelné je i vytváření vztahu ke krajině, jejímž prvkem labyrint v parcích a zahradách je.

 Příkladem může být vyjádření jedné takové skupiny, shrnuté v těchto slovech:

 procházejte tímto labyrintem
pochopíte mnohé, co vám zůstalo dosud utajeno
odhalíte vaši životní cestu
budete akceptovat okliky
budete usilovat vždy o to, hledat střed
dokážete se nově orientovat…
a půjdete po své cestě plni očekávání dále

 Zajímavé je, že myšlenkové aspekty, které hovoří o orientaci ve světě, nejsou akademickým teoretizováním, nýbrž jsou zakotveny v povaze samotného obrazce. Jedny webové stránky uvádějí problematiku labyrintu slovy „Do středu jít, střed hledat, střed najít“, často je zdůrazňován prvek hry, pohyb, skutečnost, že cesta labyrintem vede k cíli. Sofistikovanější interpretace hovoří o kvadratuře kruhu, která je do obrazce labyrintu vepsána – kruh symbolizuje úplnost, čtverec řád světových stran, tvar labyrintu obsahuje protiklady země a nebe, muže a ženy, těla a ducha atd.

 IV.

 Toho, kdo se bude chtít pustit do labyrintu, bude zajímat na prvním místě nejspíše způsob, jak labyrint zbuduje. Labyrint lze vytvořit v nejrůznějších formách a z nejrůznějších materiálů. Nemusejí to být cestičky mezi živým plotem, za kterým se ztrácíme, tak jako to bylo kdysi v barokních zahradách, ostatně asi by se nám nepodařilo v době, kterou na to máme, nějaký takový labyrint vytvořit. Můžeme jej ale složit na zahradě třeba z kamenů či kamínků, větví, náročnější by byl třeba z dlaždic, ale to už není nereálné. Lze jej ale pořídit – byť je to jen krátkodobá záležitost, třeba vysypáním z písku v trávě nebo na dvoře. Další možnosti jsou v menším měřítku, na látce velikosti prostěradla či na větším kusu papíru, můžeme pracovat třeba metodou patch worku, plakátovými barvami, lepením barevného papíru, v menších měřítcích ve formě grafiky. Větší formáty mohou mít podobu závěsného obrazu. Můžeme ale dospět i k nejmenším labyrintům ve formě kresby nebo – a to je myslím velmi dobře použitelná, vděčná, forma – jako keramika. Pokud by byla vypálená, může být buď přenosným předmětem nebo se může stát součástí fasády budovy na místě k tomu určeném – v obojím případě slouží samozřejmě ne už k chození, ale jako prstový labyrint. Jinou možností jsou nejrůznější skládačky z kostek či destiček, puzzles, takové se mohou uplatnit např. u dětí v mateřské školce existují také (ale nebudeme to doporučovat) labyrinty v obilí, existují světelné labyrinty atd.

 Různé mohou být rovněž obrazce labyrintu. Ty základní vycházejí podle stylu epochy, ze které pochází. Jiné jsou labyrinty archaické, jiné pravidelné geometrie římských labyrintů, jiné křivky středověkých či barokních, opět jiné indiánských či dnešních. Množství materiálu lze dohledat na webových stránkách jednotlivých míst, kde byly labyrinty v poslední době zbudovány, či na specializovaných stránkách, věnovaných labyrintu. Je pravda, že jsou nejčastěji v angličtině, němčině či jiných cizích jazycích. Naše děti znají ovšem spíš bludiště v časopisu nebo jako název televizního dětského soutěžního pořadu.

 Obrazec labyrintu můžeme buď převzít nebo jej sami zkonstruovat. Návod na klasické labyrinty naleznete například na stránkách www.labyrinth-muster.ch/nebo https://geomancy.org/labyrinths/about-labyrinths/construction/index.html

Návody ve formě animace jsou opravdu názorné a použitelné pro práci ve škole.

 Uvádíme ještě další webové adresy  na téma labyrint v jednotlivých zemích

Itálie https://www.laberintes.de    https://www.tonipecoraro.it/
Španělsko https://planeta.clix.pt/laborintus
Nizozemí https://home.hccnet.nl/a.j.nennie/index-uk.html    https://www.labyrintwerk.nl
Velká Británie https://www.labyrinthos.net
(CAERDROIA, the journal of mazes and labyrinths)
Německo www.mymaze.de www.das-labyrinth.de

Švýcarsko www.labyrinth-project.ch

Zajímavé jsou anglické stránky www.labyrinthsociety.com
https://ashlandweb.com/labyrinth/index.html

Americké labyrinty najdete na https://www.labyrinthbuilder.com/

(další materiál k labyrintům, jejich filozofii a tvorbě) 

  

J M P   2 0 0 9 
Pohádka v krajině – krajina v pohádce

Názvy dnů
________________________________________________________________________

1. Rád bych letos explicitněji pojmenoval dny vzhledem k tématu, jímž je krajina, především proto, aby si návštěvníci toto téma uvědomili jako programový pilíř letošního ročníku festivalu (vedle trvalých pilířů schématu – dílen, pódií a osobností). A to i přesto, že to neznamená, že by se vše v tomto dni muselo k jeho názvu vztahovat – ostatně to tak ani nikdy nebylo.

2. K názvu dne bych rád připojil stručný (několikavětý) komentář, který by se měl objevit v tiskovinách festivalu, podobně jako jsou pojednány symboly festivalu (oříšek, klíč, zvonec, zákony), popřípadě jakýsi „návod k upotřebení“, což jsou poetické náměty, vybízející k nějaké aktivitě, myšlené ne vždy zcela doslovně, ale spíše metaforicky.

3. Názvy by měly mít tři roviny:

první rovina – krajina „ve městě“, to jsou lokality Jičína, které všichni známe a jsou pro nás důležité, protože mají přírodní charakter a rozvíjíme v nich aktivity od dětství (jsou to jakési naše parky, hřiště, i když se tak nemusejí jmenovat) – A

druhá rovina – krajina „za městem“ či „z města na výlet“ – to jsou místa z města dostupná (většina dokonce během jednoho dne tam a zpět pěšky – kdyby se nám chtělo) a jsou z města vidět - B

třetí rovina – názvy dnů podle aktivit, které se ke krajině vztahují a znovu motivují k nějaké činnosti – C

vlastní text, který by měl být v brožuře a na internetu, či jinak dále využit (např. pro články do novin)

Krajina je v našem životě něco velmi důležitého, je velmi podstatnou částí naší existence. Patří k ní prakticky od nejútlejšího dětství, od okamžiku, kdy jsme učinili první krůčky na tomto světě. Tehdy jsme se vydali na cestu, můžeme dojít k vzdálenějšímu místu, které jsme předtím jen viděli a nyní se ho můžeme dotknout. Objevovali jsme potoky, lesy, kopce a údolí, které krajinu tvoří, můžeme dojít až k vrcholu hory a zase se vrátit. Kdyby krajina nebyla, ocitli bychom se ve vzduchoprázdnu – nikde. Nemohli bychom žít.

Vytipovali jsme aktivity, které jsou spojeny s krajinou a nazvali podle toho dny pohádkového týdne – den kouzelnků a tajemných poselství, den malířství, fotografie a hrčířství,den poezie, hudby a divadla, den zeměměřičství a kartografie, den zahrad a parků, lesů a strání a konečně den výletů. Každý z nich postihuje něco podstatného, něco, co pro nás může být východiskem ke hře a poznání na festivalu „Jičín – město pohádky“.

Pak jsme se porozhlédli, jaká to vlastně je krajina, když se na ni díváme z Jičína. Nejen krajina kolem Jičína, nýbrž i uvnitř města. Protože i město je prostor, ve kterém se pohybujeme, někam jdeme a zase se vracíme. Proto jsme k názvům dnů přidali další dva atributy. Ty první jsou názvy míst, které vytvářejí „krajinu ve městě“, to jsou lokality, které představují něco z přírody uvnitř města nebo mají ke krajině nějaký vztah, také to mohou být místa mizející, pomalu se vytrácející v nových překotných změnách, které si pamatovaly ty nejstarší generace. Ty druhé jsou názvy označující „krajinu za městem“, to jsou místa z města dobře dostupná (většina dokonce během jednoho dne tam a zpět pěšky – kdyby se nám chtělo) a především jsou z města vidět, takže vybízejí k tomu, abychom se tam vydali na výlet.

Tato programová příručka Vám může umožnit orientaci, ale může být zároveň jakýmsi Vaším „vlastním, osobním kompasem“, podle kterého si můžete vybrat každý podle své chuti. Tak šťastnou ruku. Určitě nezabloudíte.

den poezie a hudby

deskripce

poezie a hudba patří k nejstarším aktivitám člověka zřejmě nezbytným k životu

hymny na oslavu přírody, souznění s krajinou a zachycení neopakovatelného okamžiku veršem, programní hudba, ale i zpěv a hudba v krajině při procesí nebo husitském chorálu, při cestě nebo boji, a dokonce i akustická podstata hudby řídící se přírodními zákony chvění, alikvótních tónů, a ve věčného kruhu kvint odpovídajícím koloběhu tvoření a zániku, ale i v čase, rytmu a trvání

metafory

rozezni kámen či strom
zaznamenej zpěv ptáka, zurčení potůčku nebo blesk a hřmění v divadle bouřky
tleskáním či dupáním najdi náladu či pocit, který máš
zahraj na flétnu, na housle či na varhany na nějakém místě v krajině, které tě zaujme
zpívej si při práci, jako zpívaly naše babičky
hlasem změř výšku skály či lesa
odříkávej slova, která znamenají vše, co najdeš v lese
vykřikuj slova, která znamenají to, co vidíš z vrcholku kopce

den zeměměřičů a kartografie, matematiky

deskripce

lidé odedávna měřili krajinu, nejen proto, aby vymezili vlastnictví pozemků nebo celých panství, ale i proto , aby se pokusili změřit neměřitelné – chci říci, že geometrie je nástrojem poznávání – a kartografie je královské umění mořeplavců, mapy jsou nezbytnou pomůckou touhy a výkonu horolezců v Himalájích, ale nepohrdnou jimi ani čeští turisté, vědecké mapy a fotografie oblohy jsou nádherné abstraktní obrazy, vzdálené galaxie jsou pokračováním pozemské krajiny i lidské duše

metafory

nakresli mapu pohádkové krajiny
narýsuj mapu našeho města jako města s legendou, odkud kam je jak daleko, například od řeky Cidliny na vrchol jičínské brány
zahraj si stolní hru s hracím polem, které představuje pohádkovou krajinu
spočítej, jak by byl dlouhý pohádkový průvod, kdyby se seřadili všichni lidé, kteří vloni přijeli na pohádkový festival nebo kdyby se spojily všechny pohádkové průvody, které městem prošly v minulých ročnících festivalu
navrhnout metro v Jičíně s konečnými stanicemi na Veliši a Zebíně

den zahrad a parků, lesů a strání

deskripce a motivy

zahrada, park, určování květin, vázání květin, vzácné stromy, pěstování ovoce a zeleniny, bylinky, cizokrajné ovoce, atlasy hub, to vše jsou náměty, od nichž se může odvíjet náplň dílen, soutěží či výstav

zahrada je „zušlechtěná“ krajiny, kousek krajiny, kterou člověk přiměl, aby mu sloužila, a dotvořil si ji k obrazu svému, zahrady jsou užitkové a okrasné a obojí pro potěchu, jestliže jsme my tím zahradníkem, který vypěstuje rajčata a ředkvičky nebo voňavou růži; ­zahrádkář se pyšní tím, co vypěstoval, rovněž mnich v klášterní zahradě, protože v některých řádech se má postarat prací o svou obživu, v jiných v zahradě medituje; zámecká zahrada umocňuje stavbu, k níž otevírá první pohled od brány, růžová zahrada je místem setkání milenců a staříků s hůlkou, městský park místem maminek s kočárky, na školních zahradách se žáčci učí rozeznávat brambory od rajčat a v lesoparcích se procházejí hloubavci a tančí víly

metafory

navrhni osázení jičínského zámeckého parku nejkrásnějšími květinami
najdi nejkrásnější zahradu u vily v Jičíně
založ si atlas kytek a pošli nám obrázky
projdi se po zahradě a napiš o tom básničku
nakresli smutný strom v zámeckém parku, záhon veselých květin

den kouzelníků a tajemných poselství

deskripce

kouzelníci vnímají svět kolem sebe jako něco zázračného, a ono zázračno každou chvíli tvoří, ať to již jsou barevné šátky, bílá holubice či kárové eso vytažené z klopy saka, nebo tajemství věcí, které zmizí a jinde se objeví – nebo nás jen přimějí, abychom si to tak představili? eskamotéři, věštci a astrologové, čarostřelci, mágové a objevitelé jiných kontinentů. také pohádka je něco kouzelného, a proto i pohádkáři jsou vlastně kouzelníci, protože se v tomto zázračném světě umějí pohybovat, když z tajemné šifry vykouzlí poselství okamžiku či životní cesty tak jako když poustevník hledá tajemství dávného labyrintu

metafory

zašifruj nějaký vzkaz a ulož ho na místo někde v krajině
barevný svět si představ jako černobílý a pak jej vybarvit jinými barvami, než byly ty původní
najdi souvislosti mezi dvěma či více věcmi, kde je jiní nevidí, nic jim ale nevysvětluj
zaklínej stromy a zvířata, která máš rád, aby se jim i nadále dobře dařilo
odříkávej několik stejných slov v různém pořadí a představ si ty nepatrné změny
proměň se v nějakou jinou bytost a dívej se, jestli to jiní poznají

den malířství

deskripce

zachytit podobu krajiny, její tvary a rozmanitost, dominanty, barevnost, hloubku a kouzlo, vrcholky hor a kopců, údolí a skály, osamělé stromy a skupiny keřů, pole, potůčky i pěšiny a člověka poutníka či oráče i lidská obydlí a nebe, slunce a měsíc a hvězdy nad tím vším, malovat štětcem či fotografickým objektivem či kreslit tužkou, uhlem nebo tuší na ruční papír pro krásu okamžiku, povznesení nebo uchování vzpomínky, zachytit detail nebo máchnutím štětce rozpoložení mysli, radost či chmury, malovat roční dobu, okamžik před úsvitem či samu přítomnost a zjevení světa i sama sebe, zadržovat pomíjejícnost i zaklínat věčnost

metafory

definuj jednou čarou nezaměnitelnost tvaru známého kopce
spočítej tahy štětce  jeho hmotnost
v barevných skvrnách vyjádři rozpoložení ve chvíli chvíle
vymysli výstižné grafické logo, které charakterizuje krajinu, v níž žiješ
zachyť putování oblak po obloze, zpěv ptáků, trhliny ve skalách a van večerního větru, pohyb stébel trávy či zčeřenou hladinu rybníka, vůni stromů za předzvěsti jara či vlhkého vchodu do jeskyně, teplo za parných letních dní i sychravost prvního mrazu

den výletů

deskripce

vydat se někam, kde jsme ještě nebyli, nebo to tam i dobře známe, ale pokaždé z domova na místo, které je naším cílem, ať už je to vrchol hory nebo lokalita utajená v údolí mezi skalami, ať je to rozhledna, kterou z domova vidíme a odkud se budeme z výšky dívat zpět tam, odkud jsme vyšli, nebo překročíme horizont domova a objeví se nová a nová panoramata, bude to pouť za východem slunce nebo putování s ostatními k nějakému obřadnímu místu, chrámu či studánce, budeme se držet určitého směru či se budeme toulat a bloudit, okouzleni nejobjevenými zákoutími, půjdeme pěšky či povozem, na kole, vlakem a třeba i letadlem, nebo se tímto způsobem jen přeneseme do exotických krajů a pak se teprve vydáme tam, kam jsme se dlouho toužili dostat, ..

metafory

najdi místo na mapě s neobvyklým názvem a vydat se tam
urči si nějaké místo nepříliš vzdálené od domova a odhadnout dobu cesty na toto místo, vydat se tam a porovnat odhad se skutečností
vydej se na cestu v kruhu kolem města, kterou je možné ještě zvládnout za jeden den, udělat si cestou záznam o zajímavých místech i o pohledech na město z různých stran
vyprav se na nejbližší horu a cestou každých deset minut pořídit jednu fotografii, po návratu uspořádej album řady snímků vedle sebe, nejzajímavější z nich jsou z okamžiků strmého stoupání
choď každý den na totéž místo, ale dlouho se tam nezdržuj, aby sis to mohl představovat, až se vrátíš domů

lokality

z města ven

Zebín

výrazný kopec v jičínské kotlině nedaleko města dostupný z města procházkou valdštejnskou lipovou alejí, která vede k proslulé loggii a parku Libosadu, jiná cesta pod jeho úbočím spojuje okraj města Jičína s městečkem Železnice; vrchol s barokní kapličkou Maří Magdaleny nad vyhloubeným prostorem čedičového lomu je pro Jičíňáky nejbližším místem rozhledu do Českého ráje, k Troskám či Vyskeři, ale i na sever do Krkonoš, na Sněžku a Černou horu, či k Bezdězu, Českému středohoří či na druhou stranu k Pecce, Zvičině, Orlickým horám…

Veliš

kdysi jeden z nejmohutnějších hradů v zemi a dominanta celé jičínské krajiny, dnes po něm zůstaly nepatrné stopy zdiva, do útrob hradu prý z Jičína vedla podzemní chodba; později do tvaru kopce zasáhl lom, říká se, že z jeho materiálu byly vyrobeny dlažební kostky, kterými je vydlážděno jičínské náměstí; z vrcholu je v severním pohledu dobře vidět Valdštejnovo lipové stromořadí, osa barokního krajinného parku, i panoráma Krkonoš, v pohledu na jih je patrná proměna krajiny do rozlehlé roviny, jejíž hranici právě velišský hřbet představuje; v blízkém okolí, v prostoru bývalého Šlikovského panství, se nalézá řada cenných stavebních památek ryzího italského baroka

Trosky, Podtrosecká údolí

zřícenina středověkého hradu na dvou čedičových sucích, které jsou podle pověsti zakletá Panna a Baba, kdysi sídlo významných šlechtických rodů, dnes nejvýraznější tvar v bohaté modelaci Českého ráje a jeho světoznámá ikona, viditelná cestou po silnici z Jičína do Turnova i z nejrůznějších míst tohoto krásného kraje

údolí rybníků Věžák, Vidlák, Nebák a dalších patří ke skvostům mezi trasami pro turisty v Českém ráji, představují zajímavý terén pro cyklisty i množství námětů pro malíře a básníky pro jejich snění na nekonečných toulkách

Tábor

biblické jméno hory na severním horizontu Jičínské kotliny stvrzuje její monumentalitu, v nádherném kruhovém rozhledu z kamenné věže rozhledny vyniká pohled na severní Krkonoše a východně do Českého ráje, ale i za Bezděz k Českému středohoří, při procházkách úbočími hory narazíte i na prameny Cidliny či tajemnou Alainovu věž, za lyžařským areálem v Popelkách se rozevírají pohledy k dalším výškovým dominantám severního kraje, ruině hradu Kozlova, Kozákovu s jeho polodrahokamy, Ještědu, Jizerským horám…

Brada, Prachovské skály

nad nepatrnými zbytky zdiva kdysi rozsáhlého hradního areálu je z pohledu od Jičína patrný památný kříž Kalvárie, někdejší mocenský opěrný bod, ale i rezidenční objekt měnil často majitele, k nimž patřil jeden čas i český král, po roce 1500 je již nicméně pustý; ze stejnojmenné obce pod ruinou vede vzhůru po hřebeni jedna z cest na Prachov

Prachovské skály, nejbližší skalní město dostupné z Jičína pěšky, na kole či autem, je místem fascinace přírodou u básníků, obrozenců a jedním z prvních turistických okruhů s vyznačenými stezkami údolími a průrvami skal, před více než sto lety zde působil dnes nejstarší horolezecký kroužek v Čechách

Bradlec a Kumburk

dva z věnce hradů kolem města na výrazných kopcích v severní hradbě jičínské kotliny, které mají významné místo v historii (druhý z nich dává název panství v majetku významných šlechtických rodů, Vartemberků, Trčků z Lípy či Smiřických), ale i v bohatstsví pověstí jičínského kraje (příběh uvěznění Elišky Smiřické na Kumburku, bílá paní na Bradleci); romantická místa, odkud kdysi loupežníci konali své výpady a kudy procházel básník K. H. Mácha, když snil o českých dějinách při své cestě do Krkonoš, stejně tak vybízí k cestě i dnešního člověka

ve městě

Čeřovka

zalesněný kopec na severním okraji města, nejvyšší bod ve městě s rozhlednou Milohlídkou, jednou z nejstarších staveb svého druhu v zemi, nad lomem, se kterým vytváří romantickou divadelní kulisu, místo procházek a pohledů do okolní krajiny

sv. Václav

kdysi kultovní místo, dnes takřka beze stop, nad frekventovaným kruhovým objezdem a hvězdicovitou křižovatkou u jičínských nákupních center, byla tu studánka s pramenem léčivé vody, dnes kostelík nad ní, nedaleko odsud je kopec Šibeňák, pojmenovaný podle někdejšího hrůzného místa za městem, se stromy pohádkového Řáholečku, a stejnojmenný rybník, poslední ze soustavy rybníků na východní straně města

rybník Kníže

vodní plocha v blízkosti historického centra města u výpadovky na Prahu a Liberec, v prostoru jedné ze sportovních a rekreačních oblastí města, v jedné části se nachází městské koupaliště, za ním vede cesta k Bílému mlýnu a do přírody za městem, k Zebínu, Železnému a dále, na opačnou stranu podél řeky Cidliny, která je zdrojem vody pro rybník, po části již zrealizované odpočinkové stezky až na Nové Město

Koštofránek

jedno z magických míst, které patří k těm nejstarším ve městě, kdysi zde býval kostelík sv. Jana, dnes tu křivolakou uličkou podél nově zbudovaného dětského parku u městských hradeb pod Valdickou věží a kolem Rumcajsovy světničky chodí lidé na autobusové nádraží

tok Cidliny

spojuje město a místa za městem, město a krajinu, zároveň město spojuje několika mosty a roztíná na Staré a Nové Město, vybudované Albrechtem z Valdštejna a dnes nejvýrazněji se rozvíjející část města, pramen vyvěrající v úbočích Tábora se rozšiřuje v říčku protékající jičínskou kotlinou směrem k Chlumci, přidává se s řadou jiných malých toků k tomu největšímu v Čechách a všechna ta voda plyne do moře

za hřbitovem

proč si všímat místa, kde vlastně nic není? přesněji řečeno, tam zdánlivě nic není, protože na první pohled nic nevidíme, přitom je to místo, kde neviditelná hrana rozděluje město a místo „za městem“, život a věci po životě, dnešek a minulost, uplývá tu jinak čas při pohledu na planinu letiště, kdysi rybníka, po němž už takřka nejsou stopy, na nedaleko se řítící auta po obchvatu, na siluetu Veliše a tajemné Lorety, v blízkosti hvězdárny a archivu, které také ten čas měří, jen jinak než vzpomínky

(pracovní materiál k pohádkovému festivalu 2009, poznámky a zároveň jakýsi básnický text)