Zuzana Li a Denis Molčanov

09.08.2017 13:49

Zuzana Li a Denis Molčanov
Ars poetica 2017 / pátek 4. srpna

Říkal jsem předtím Jaromírovi (Typltovi), že ohledně Číny mám ve své hlavě pěkný guláš, respektive mám tam škatulku „historické Číny“ s Velkou čínskou zdí a všemi těmi slavnými památkami, Velkým Buddhou atd., pak historické události 20. století jako Dlouhý pochod, teritoriální proměny a Čínskou lidovou republiku za vlády Mao Ce Tunga, kterou si pamatuju aktuálně z dětství z tehdejších novinářských zpráv, kulturní revoluci (o ní jsem též později četl nějaké romány), taková ta nařízení „mít jen jedno dítě“, ekonomické experimenty jako Velký skok vpřed či radikální změnu orientace, kdy vláda zemi ekonomicky nasměrovala ke kapitalismu (zatímco ideologicky zůstala u vlády jedné strany) a krach nadějí na Náměstí nebeského klidu, snahu obyčejného Číňana se odpoutat od rýžového políčka, koupit si dům a západní auto a odjet na cesty (parafrázuju formulaci jednoho kamaráda někdy před dvaceti lety) a dnešní šedesátimilionová města integrovaná na základě vládního rozhodnutí.

V předmluvě Olgy Lomové ke knize Eileen Chang Touha, Opatrnost (Verzone, edice Xin, 2012, překlad Zuzana Li), kterou jsem si z tohoto večera na Ars poetice přinesl, se druhý den dočítám:
Čína, země honosící se prastarou tradicí, moudrostí filozofů a krásnou žen, země exotická a ve všem jiná, dokonce „protipól naší zkušenosti“, a zároveň velmoc 21. století, dílna světa, jejíž spektakulární růst HDP budí závist ekonomů, i autoritářský režim, který nepřestává být terčem kritiky obránců lidských práv. Země nádherná a plná příslibů, a zase krutá a nelidská, tak se vynořuje Čína z knih na pultech knihkupectví, ať je to v Praze nebo Paříži. V barevné mozaice střípků romantiky, exotismu, okultismu, politiky a ekonomie není snadné se vyznat.

A v jednom rozhovoru (na Názory.e15.cz) Zuzana Li tuto skutečnost upřesňuje slovy, když na otázku Vystudovala jste sinologii, překládáte čínské knihy. Můžete o sobě říci, že rozumíte Číně?, odpovídá:

Ne. Čím více do ní pronikáte, tím více zjišťujete, jak je to složitý mechanismus. Cokoliv o Číně řeknete, můžete v další větě popřít, a pořád budete mít pravdu. Když ale poznáte, jak nepředvídatelná tato země je, začnete více chápat Číňany, proč se chovají tak, jak se chovají. Proč se společnost utvořila tak, jak se utvořila. Proč se nemůžete spolehnout na něco, co vypadá jako jistota. A někdy zase vyjde něco, co je naprosto nepředstavitelné, že by se mohlo povést.

Takže ten můj instinkt mi ukazuje správně. Později o večeru „u kamene“, kde se odehrává beseda s předními českými překladateli z čínské literatury Zuzanou Li a Denisem Molčanovem, se pokouším tuto propastnou změnu, po níž se ptám, formulovat v souvislosti s „druhým bratrem, třetí sestrou“ atd., k čemuž nacházím odpovídající výraz „prvorozený syn“, platný někdy před sto lety (tedy ještě v době, kdy v této krajině, kde se nyní nacházíme, jde v Raisově románu Vojta Kaliba domů pěšky), a srovnávám čas několika generací, který jsme v Evropě měli, než jsme urazili cestu od chození pěšky k mobilním telefonům, s časem snad třetinovým od té doby, kdy se zmíněný Číňan utrhl od zmíněného rýžového políčka a dospěl k dnešnímu životnímu stylu.

Zuzana Li, jíž mě Jaromír Typlt, podobně jako Molčanovi představil nedlouho poté, co dorazili do prostoru Ježkovského tábořiště, mi „u kamene“ odpověděla doporučením přečíst si knihu Jen Lien-kchea s názvem Rozpukov a podtitulem Místopis čínského zázraku. Tam naleznu odpověď. Vyhledal jsem si, než si knížku přečtu, že autor je považován za „nejkontroverznějšího čínského spisovatele“ (iLiteratura), kde se dále dozvíme:

Jen Lien-kche k tomu v doslovu k zahraničním vydáním svého nejnovějšího díla píše: „Dnešní Čína se tryskem splašeného koně snaží v co nejkratším čase předhonit dvě století rozvoje Evropy a Ameriky. Alfou a omegou se tak stal cíl, který nahradil veškeré zákonitosti přirozeného vývoje… Moc a peníze se spolčily a okrádají lidi o jejich duše… Vše je tak neskutečné, vzpouzí se běžnému cítění a logice… To je ta nová a zároveň stará Čína. Vládne v ní feudální absolutismus, přitom je již poměrně moderní a bohatá; je vysoce pozápadněná, přesto do morku kostí východní. Svět ji mění a ona mění svět“ (str. 487–8).

Pětisetstránkový román vyšel v překladu Zuzany Li ve zmíněném nakladatelství, prozatím jsem si prošel recenzi Magdaleny Rytinové na iLiteratuře, od téhož autora pak byla na lavičce s vystavenými knihami i další kniha téhož autora, totiž „Čtyři knihy“, nominovaná na cenu Magnesia Litera 2014. Mimochodem, k dalším knihám patřily Manželky a konkubíny Su Tchunga či Soudruh Nula spisovatele Li Er, Žíti, jejímž autorem je Jü Chua, od něhož pochází i Den sedmý.

K tématu společenských proměn mi pak na večeru se Zuzanou Li a Denisem Molčanovem utkvěl především pojem „tekuté písky“, tedy jistá nevypočitatelnost toho, co se udá v příštím roce či příštím okamžiku. Na druhé straně pak je pro nás důležité „dostat se za černobílé vidění“, totiž zbavit se dvou zjednodušených protikladných pohledů, které u nás žel (nejen kulturně, ale i politicky) převažují. Překladatelé hovořili střídavě k jednotlivým souvisejícím tématům, především o tom, co jsem si já pak přetransformoval jako „dvě různé zkušenosti“ a otázku sdělitelnosti této zcela jiné zkušenosti českému čtenáři, o charakteru čínštiny jako řeči (primární komunikovatelnost přes znaky, zatímco Číňan ze severu mluvenému jazyku toho z jihu nerozumí), o historické proměně „císařské čínštiny“ a čínštiny moderní, změn v psaní znaků (navíc v různých oblastech různých), postojích českého čtenáře vůči současné čínské literatuře, jejíž zvyklosti jsou jiné než naše (zatímco u americké literatury by pochvalně kýval hlavou, u čínské je u téhož v rozpacích).

Já jsem si zatím říkal, jak je to možné, že tyto knihy se u nás tak špatně prodávají, když tu přece máme jednu úžasnou kulturní výhodu, totiž Mathesiovy překlady již před válkou (ten náskok je zřejmý, když vyslovíme třeba název města Peking, Číňanům v této výslovnosti srozumitelný, zatímco podle nových pravidel slovo Beijing vyděsí Číňana stejně jako mě, když jsem to slovo slyšel poprvé v kontextu tamější olympiády), ale zřejmě je zaprvé „jiná doba“, totiž doba elektronická, kdy každý s koupí knih více váhá, za druhé něco jiného je Čína coby ono staré historické téma (i u nás úspěšná výstava „terakotové armády“) a něco jiného současná Čína (zase jsou možná výjimkou takové události jako byla v NG výstava Zvěrokruh Aj Wej-Weje, jehož publikace jsou dodnes vystaveny ve Veletržním paláci).

Zatímco Zuzana Li hovořila o tom, jakou obrovskou tradici mají překlady české literatury do čínštiny (věděl jsem o Haškovi), připomněl jsem i staré vazby z padesátých let, kdy univerzitní učitelé z Čech jeli do tenkrát spřátelené země učit inženýry česky (jak mi kdysi vyprávěl bohemista Ivan Lutterer). Na fundamentální otázku nejen mou, ale zřejmě i řady jiných účastníků, jak se tedy v tom všem vyznat a co je ten „kód“, v němž můžeme vnímat dnešní čínskou realitu a jak ta nová literatura je propojena s tou tradiční, jsme získali odpověď nejspíš úvahou Zuzany Li o tom, že Číňané odedávna rádi vyprávěli příběhy. Už za císařské tradice byl tento „žánr“ kodifikován, a proto i některé ze současných knih jsou formulovány jako „kronika“ či mají i při modernosti a současnosti dneška jiné charakteristické znaky tradičních žánrů.

Témat mnohdy velmi zajímavých (rozhodně jsem vše nevyčerpal, např. mainstreamovou polohu kultury, k níž patří zřejmě třeba kniha Totem vlka, kterou jsem v překladu Zuzany Li už četl, a tu zajímavější, která jde více do hloubky) byla přehršel, atmosféra potemnělého večera s jediným světlem (František Burda táhl ke „kameni“ několik propojených kabelů z budovy možná padesát, možná více metrů) získávala s postupujícím stmíváním na pocitu spřízněnosti s tím, co se tady odehrávalo. A pocitu jedinečnosti, jaká je pro Ars poetiku tak charakteristická.

Odkazy
Zuzana Li

http://www.lidovky.cz/rozhovor-se-zuzanou-li-0vg-/lide.aspx?c=A140904_184156_ln_domov_sij
http://nazory.e15.cz/rozhovory/sinolozka-zuzana-li-cenzura-v-cine-existuje-ale-ne-jako-za-ery-sovetskeho-svazu-1329514
http://www.literarni.cz/autori/zuzana-li/
http://www.obecprekladatelu.cz/aktualni-informace/aktuality/nejvyssi-cinske-statni-oceneni-v-oblasti-prekladu-zuzane-li.htm
http://www.literarky.cz/literatura/222-literatura/22644-zuzana-li-iane-tou-kunderu-teme-my-iany

Denis Molčanov
http://www.literarni.cz/autori/denis-molcanov/

na Vltavě
https://vltava.rozhlas.cz/o-cinske-literature-s-denisem-molcanovem-a-zuzanou-li-5094309

některé knihy současné čínské literatury
http://www.iliteratura.cz/Clanek/27875/tiang-zung-totem-vlka (přel. Z. Li)
http://www.iliteratura.cz/Clanek/32953/jen-lien-kche-ctyri-knihy (přel. Z. Li)
http://www.iliteratura.cz/Clanek/37147/jen-lien-kche-rozpukov-mistopis-cinskeho-zazraku (přel. Z. Li)
http://www.iliteratura.cz/Clanek/37587/er-li-soudruh-nula (přel. D. Molčanov)
http://www.iliteratura.cz/Clanek/33799/su-tchung-manzelky-a-konkubiny (přel. D. Molčanov a Z. Li)

edice Xin
http://www.cinskaliteratura.cz/cs/default.aspx

Fotodokumentace
http://jankcelis.rajce.idnes.cz/Zuzana_Li_a_Denis_Molcanov_Ars_poetica_2017/

Zpět