Yes / Magnification

Yes / Magnification
alba progrockové skupiny

Magnification jsem si poslechl už prostě proto, že je to dvacáté studiové album britské skupiny YES a věřím, že magie čísel funguje obecně (každému jubileu přikládáme nějaký význam) a u muzikantů, kteří dělají takovou hudbu jako YES, to musí platit dvojnásob. Na druhou stranu rok 2001 je hodně vzdálený od doby, kdy YES nahráli Close to the Edge nebo Topografické oceány, a je to o dost jiná muzika, i když se na albu podíleli všichni muzikanti z oné klasické doby, tedy Anderson,  Squire,  Howe, White sice nenahrával zmíněné album (Close to the Edge), ale hrál na turné k albu, takže jediný, který „chyběl“, byl Wakeman.

Je to ovšem i obecná úvaha o řečené „klasičnosti“ či o představě o ní. Jsou kapely, které hrají čtyřicet let stejně – Rolling Stones (či u nás Olympic) a jsou důvody, proč to nevadí (možná by stálo za to právě je rozebrat). V moderním umění ale dělat něco stejně rovná se ustrnout či dokonce vykrádat sama sebe, proměna je takřka „povinným“ rysem, umělec se nějakým způsobem vyvíjí, mění akcenty zájmu a přístupů k věci, hledá nové prostředky vyjádření (v progrocku je určitě jednou z klíčových věcí rozvoj technologií, vezměte třeba jen proměnu klávesových nástrojů za poslední desetiletí). Bylo by tedy zřejmě pouhé staromilství, kdybychom chtěli po YES, aby hráli na začátku tisíciletí stejně jako v roce 1972. Přitom něco z toho „originálu“ přece jen vždycky zbude. V tuto chvíli mohu jen říci, že – bez nějakých analýz – se mi  toto album líbí. Jdu se tedy podívat na pár fakt na německou Wikipedii.

Po Time a Word (1970) je Magnification druhým albem, které je nahrané s orchestrem. Vzpomínám si na komentáře, že právě tento moment se recenzentům prvního z těchto alb příliš nezamlouval. Důvod byl prostý – odchod klávesisty ruského původu Igora Petroviče Chordoševa, který hrál se skupinou v letech 1998 – 2000 a natočil s ní několik alb. Howe navrhl, aby namísto kláves byl přizván orchestr. Kapela kontaktovala na příští album skladatele filmové hudby Larryho Groupého coby spoluautora, aranžéra a dirigenta. Ten byl znám z filmu The Contender (česky Kandidáti), politického thrilleru Roda Lurieho, k němuž dělal hudbu.  Jako producent byl angažován Tim Weidner, který před deseti lety spolupracoval na Turbulence, sólovém albu Steva Howa. V únoru se vydala kapela do Sound Design Studios v Santa Barbaře v Kalifornii, udělala pár demo nahrávek, k nimž napsal Groupé první orchestrální party. Ty se kapele líbily do té míry, že vtahovali postupně skladatele  stále více do kreativního procesu. Vzhledem k absenci hráče na klávesové nástroje na ně hráli v případě potřeby Alan White, Chris Squire a Steve Howe (takže na nahrávce kapely, pro niž jsou charakteristické, úplně nechybí).  Groupé postupně psal další a další party pro orchestr a nahrával je se San Diego Symphony Orchestra, se kterým právě spolupracoval. Album pak bylo částečně mícháno ve studiu bývalého zpěváka YES a producenta Trevora Horna v Los Angeles. Práce byly dokončeny v srpnu.

Ačkoli byly jednotlivé skladby zřetelně ohraničené, složil Groupé na několika místech přechody. Anderson navrhl, aby byla vytvořena jeden šedesátiminutový celek. K tomu však nedošlo.

Album sestává celkem z deseti čísel. Po úvodní delší eponymní skladbě následuje osm skladeb v délce od 2:17 (Soft as a Dove) po 10:26 (Dreamtime), album uzavírá charakteristická suita o čtyřech částech v trvání 10:24 – In the Presence Of. Can You Imagine je z roku 1981 z krátkodobého projektu XYZ (Squire, White, J. Page z Led Zeppelin). Tato verze je jako první na albu YES, kde Ch. Squire, který je i autorem, zpívá.  In The Presence vychází z nápadu Whita, Anderson napsal melodii a text. Time Is Time napsal především Anderson.

V USA se prodávaly tři různé verze alba. Každá z těchto verzí měla jiný bonus. Na všech se nacházela orchestrální verze Long Distance Runaround z alba Fragile, první song však byl vždy jiný, Ritual z Topografických oceánů (28:05) nebo The Gates of Delirium z Relayer (22:43), nebo konečně Close to the Edge ze stejnojmenného alba. Všechny nahrávky jsou live a pocházel  z koncertu 19. července 2000 v Holmdel, New Jersey.

Album bylo s dalšími bonusy na dalším cédéčku dvakrát vydáno, pokaždé i s jiným orchestrem – v letech 2002, 2004 (blíže na něm. str. Wikipedie). Steve Howe se později vyjadřoval vůči albu kriticky také proto, že jeho kytara se dostala příliš do pozadí. Jon Anderson si postěžoval, že pokus získat nové posluchače orientované spíše na poprock, selhal.

Na internetu je k dispozici na YouTube v balíčku deseti streamů, které jsou seřazeny podle původního alba, obsahujícího deset skladeb – zatímco na pozdějších reedicích, jak uvádí stránka na anglické Wikipedii je jich více, s bonusy.

https://en.wikipedia.org/wiki/Magnification_%28album%29

https://www.youtube.com/watch?v=mX8SG5IX9_U (výběr)

Jednotlivé skladby
https://www.youtube.com/watch?v=Xi8UI2892g8
https://www.youtube.com/watch?v=S9Y4OippOAQ
(další části v nabídce YouTube vpravo)