William Shakespeare – Sonety

31.07.2017 12:32

William Shakespeare – Sonety

Hana Maciuchová a Alfréd Strejček
Jaroslav Krček – varhany

Zámek / Čtvrtek 27. 7. v 19.30
Lomnické kulturní léto 2017

Sonety Williama Shakespeara, ačkoli jsem je zběžně znal už dříve, pro mne objevil Martin Hilský. Mám celý ten obrovský foliant celého přeloženého díla nejslavnějšího světového dramatika a je to tak monumentální kniha (jinak mám raději spíše knížky útlejší, které jdou dobře do ruky), že jsem našel z dávných dob stojan, na němž lze kniha rozložit a příjemně se dá číst. Básně, které jsem znal z překladů K. V. Sládka či Jaroslava Vrchlického (byť je později přeložila řada dalších, Jan Vladislav, František Hrubín či dokonce Pavel Šrut, a další nejméně desítka autorů), najednou získaly jinou barvu a jiný lesk, odpovídající přelomu tisíciletí. Martina Hilského jsme znali na Filosofické fakultě, kolegové anglisti (já byl germanista) o něm hovořili už před oněmi lety s vážností, a tady, vlastně v pozdním věku zazářil v nové či možná dříve i utajované podobě, a četba všech jeho překladů byla pro mě úžasným zážitkem.

V programu Lomnického kulturního léta přijeli do lomnického zámku s pořadem Shakespearových Sonetů Hana Maciuchová a Alfred Strejček. Literární či literárně hudební pořady se pravidelně konají právě zde, po rekonstrukci historické památky, která se nyní zaskvěla v nové podobě, jsme zde mohli vidět a slyšet řadu zajímavých věcí, mě snad zaujal nejvíc pořad Mozartissimo s Alešem Hendrychem, Marií Fajtovou a Novákovým triem (tuším v roce 2014), tenkrát ale ještě s celým prostorem „jeviště“ (vlastně žádný vyvýšený stupeň nebyl) a hlediště otočeným směrem ke vchodu, zatímco všechny ostatní pořady, které jsem viděl (či kde jsem si i sám zahrál coby člen PSO) jsou už orientovány obráceně, přičemž je zde vybudováno pódium. Chtěl jsem i udělat nějaké fotky (ačkoli Strejčka i Maciuchovou mám z jiných příležitostí, s prvním z nich se mi podařilo se setkat několikrát, ale vlastně i oblíbenou herečku a recitátorku jsem viděl nedávno na Světě knihy), ale okolnosti nebyly tak příznivé, abych byl zcela spokojen.

Alfred Strejček na začátku poznamenal, že se jedná o komponovaný pořad, jeden celek, a požádal publikum, aby svou přízeň projevili až na jeho konci. Střídali se zhruba vždy po jednom sonetu oba protagonisté s hudební složkou Jaroslava Krčka, který hrál na své elektrické varhany (slyšeli jsme ho už s nimi na vernisáži Karla Franty) a dulcimer (ptal jsem se ho po pořadu, zda je to ten, co sám kdysi vyráběl, prý nikoli, tenhle je z Paříže) anonymní dobovou hudbu, mimochodem jako nejzajímavější jsem vnímal právě onu neobvyklou kombinaci strunného nástroje, na který se hraje, podobně jako na slade kytaru tak, že jej máte položený na klíně, s nástrojem klávesovým. Opakováním motivu na oba nástroje bylo dalším vykročením obohacení střídaných rejstříků varhan (tím, že to nejsou varhany píšťalové, na jaké hraje třeba Michael Pospíšil, je možné využít i jiné než varhanní rejstříky, například harpsichordový, takže použití slova „rejstřík“ je vlastně nepřesné či přenesené, je to nástrojů„několik“).

V literární složce pořadu, kvůli které tento večer samozřejmě lidé přišli především, bylo zajímavé spojení dvou protikladných hlasů, mužského a ženského. Žel jsem nebyl na onom pořadu ve Viole (2015), kde Hana Maciuchová přednášela Shakespearovy Sonety v pořadu Sváteční Shakespearova pošta, na jevišti spolu s autorem překladů profesorem Hilským a spisovatelem a dramatikem Milošem Horanským, v jehož režii byl pořad realizován. Bylo by zajímavé obojí porovnat, nemám ale ani další vodítka, například zda a v jaké návaznosti bylo lomnické představení na to zmíněné, kdo byl autorem tohoto scénáře aj.. V anotaci pořadu v programové brožuře se hovoří o tom, že „nepůjde jen o klasickou interpretaci, ale i o zamyšlení nad nimi a o jejich osobité hudební zpracování“. To poslední naplnil určitě Jaroslav Krček svou hrou na hudební nástroje, a hudba určitě k Shakespearovým Sonetům patří více než jen tradiční „doprovod“ v literárně-hudebních pásmech – existuje dokonce pořad v Dejvickém divadle s Danielem Dobiášem, Gabriele Andrewsem, kde jednou z podob interpretace veršů je jejich zpívaná podoba, Martin Hilský tam pak zasvěceně hovoří o někdejším vzniku sonetu naopak přímo z hudby. U „zamyšlení“ jsem nicméně nepochopil, co tím bylo myšleno (ve všech těch předchozích pořadech byl tento výraz zcela oprávněný).

Poslouchal jsem, stejně jako všichni v sále, pozorně a ztišeně a s respektem k oběma recitátorům, u Alfréda Strejčka jsem si spíš než na jeho někdejší televizní vystoupení vzpomněl na někdejší Máchovu Márinku na Valdštejně či na poslední vystoupení s Musikou Bohemikou zde v Lomnici, u Hany Maciuchové jsem si pak připomenul řadu ocenění někdy od roku 2008, od těch diváckých až po Medaili Za zásluhy v oblasti kultury v roce 2010, jež zmiňoval i Václav Moravec v úvodu rozhovoru v Radiu Impuls. Možná právě proto jsem se musel vyrovnávat, hlavně zpočátku, se způsobem deklamace proslulé herečky, akcenty na jiných místech, než bych očekával, intenzitou některých začátků slov, „roztrhání“ verše na segmenty, jakoby se ztrácela jejich kontinuita atp.. Ovšemže je to věc osobního přístupu i konkrétní interpretace (a Maciuchová umí být přesvědčivá, o tom nemůže být pochyb), nicméně mně chyběla právě ona hudebnost, o níž jsem se shora zmiňoval a o níž hovořil i Shakespearův překladatel.

Více z tak zásadních témat, jako je pomíjivost lidské existence, její paradoxy, slast a utrpení z touhy, a to vše další úžasné vyjádření toho nejpodstatnějšího, čím se náš pobyt vezdejší vyznačuje, bylo pro mě uvěřitelnější z úst Alfréda Strejčka, byť se i Hana Maciuchová v průběhu zhruba hodinového pořadu dostala blíž k tomuto smyslu, a i tím samotný celek představení gradoval a prohluboval se. Zřejmý záměr zahrnout i aktuální rovinu významu Shakespearova díla přiměl autory pořadu dát na jeho konec slavný 66. sonet (v podání A. Strejčka), který je trpkým ostnem vůči světu a v době, kdy Shakespeare je „mimořádný fenomén“, je jednou snad z nejpopulárnějších básní dneška.

Posluchači odcházeli nadšeni, nad zámkem se snášel nejen první soumrak, ale i poslední kapky deště, v době pozdního odpoledne ještě dost intenzívního.

Odkazy
http://www.divadloviola.cz/index.php?p=pred&ID=4&SID=11&d=119

https://www.youtube.com/watch?v=1Ff596Axa0U
http://kultura.zpravy.idnes.cz/hana-maciuchova-hilsky-shakespeare-sonety-fje-/divadlo.aspx?c=A150413_152026_divadlo_ts

http://sonety.blog.cz/0706/willam-shakespeare-sonet-c-66-v-nekolika-prekladech
http://kpz.wz.cz/poezie.php?aID=5&artID=274

Dulcimer
https://cs.wikipedia.org/wiki/Dulcimer

 

Zpět