W. A. Mozart / Zednářské kantáty a koncerty

W. A. Mozart / Zednářské kantáty a koncerty
Musica divina Praga, Antiquarius consort Praga
Rudolfova galerie Pražského hradu, 7. ledna 2012

Jestliže vyslovíte dva pojmy, tedy „zednářská hudba“ a Wolfgang Amadeus Mozart, může být váš první pocit, že se jedná o protimluv. Takřka něco jako „kulatý čtverec“, tedy to, co se v logice nazývá  contradictio in adjecto. Průzračná harmonie a tektonika vídeňského klasicismu na straně jedné, na druhé tajemné a utajované, uzavřené společenství, svázané exkluzívními rituály. Ve skutečnosti obojí vyrůstá, chceme-li pro tento vztah najít nějaký ikonický model, obrazový symbol, jaké ostatně i zednáři používali, z jednoho kadlubu jakési klasicistické pyramidy, která má svou základnu a svůj vrchol, ať ji vidíme v kánonu architektury, totiž v tympanonu, trojúhelníku štítu staveb, jak je známe už od antických templů, nebo v obecné estetické triádě pravdy, krásy a dobra, nárokující si harmonickou dokonalost a horizont věčnosti, v kompozici geometricky proměřeného obrazu či konečně v zákonitosti triády tří tónů durového akordu, tří základních kvintakordů akordů a jejich funkcí coby pilířů harmonického systému klasické hudby. Zdá se to laskavému čtenáři příliš velká mystika? Ale osvícenství, které popřelo Boha, muselo se upnout k číslu (v základně řečeného trojúhelníku), které se pak opět mohlo změnit v nekonečné iracionálno na vrcholu v jednom bodě (který je už neměřitelný). A stejně tak svobodné zednářství, už čteme-li jeho zmíněné grafické symboly, má onen trojúhelník jako jeden z nich, mám-li na mysli dva trojúhelníky, které tvoří úhelník a kružidlo, svírající ve čtverci písmeno „G“, které znamená geometrii (měřitelný svět) a „gnosis“, poznání, a tedy i tajemno (jednička, dvojka, trojka, čtyřka, nekonečno).

Skutečnost, že Wolfgang Amadeus Mozart byl během svého života úzce spjat se svobodným zednářstvím, je všeobecně známa. Dočteme se o tom takřka v každém biografickém článku, o svobodném zednářství se hovoří v souvislosti s Kouzelnou flétnou, ve filmu Amadeus zazní motiv tajemného objednatele Rekviem, vyšlo několik nahrávek pojednávajících toto téma, na festivalu Pražský podzim v září 2006 byl při příležitosti 250. výročí umělcova narození uveden a v Českém rozhlasu v přímém přenosu vysílán pořad Mozart – svobodný zednář.

S idejemi svobodného zednářství byl Mozart v kontaktu v podstatě od raného dětství, nebo přinejmenším musel mít existenci tohoto hnutí v povědomí už vzhledem k tomu, že jeho otec Leopold Mozart, ostatně stejně jako Joseph Haydn, první z triády skladatelů vídeňského klasicismu, byl rovněž členem zednářské lóže.  Mozartův vstup do vídeňské lóže Zur Wohltätigkeit (Dobročinnost), je písemně doložen datem 14. prosince 1984, tedy rok po jejím založení (v roce 1983), zednářské téma provázelo jeho tvorbu s přibývající intenzitou až do roku jeho smrti 1791. Tištěné materiály, které jsou uloženy ve vídeňském policejním archívu, dokládají celou řadu Mozartových aktivit uvnitř lóže. Mozart se zajímal o politické dění a jeho instinkt pro společenské proměny se projevoval i v rámci hnutí svobodných zednářů. Podporoval lóži především v hudebním ohledu, dá se říci, že se stal jejím dvorním skladatelem. V roce 1785 vznikla řada písní, na podzim pak Zednářská smuteční hudba KV 477 k uctění památky dvou zemřelých bratří. I v době, kdy se schylovalo k zákazu svobodného zednářství, Mozart nezapíral skutečnost, že je jeho příznivcem. Při pobytu v Praze navštívil i zdejší nově založenou lóži Pravda a jednota třech korunovaných sloupů (Zur Wahrheit und Einigkeit drei gekrönten Säulen).
 

Tajemství, zmíněné na začátku tohoto textu, či alespoň určitou iracionalitu, provázel i koncert Zednářské kantáty a koncerty, který byl součástí letošního hudebního festivalu Hudba Vánoční Prahy. Koncert, který se měl konat v Rudolfově galerii na Pražském hradě 18. 12. 2011, musel být vzhledem k smutné události na sklonku roku přeložen vlastně až za časový rámec festivalu, který končil Tříkrálovým večerem s Filharmonií Hradec Králové, podobně jako s tímto tělesem začínal, až na neděli 7. ledna 2012.

Tím ovšem veškerá iracionalita končila, rozvrh vystoupení dvou souborů, pro něž je charakteristická autentická interpretace, tedy interpretace, která ctí kontext doby, v níž hudba (barokní či v tomto případě klasicistická) vznikala, včetně nástrojů, na něž je interpretována, totiž pěveckého sboru Musica Divina Praga a smyčcového kvinteta Antiquaria Consort Praga, pod vedením Václava Návrata, našeho předního představitele tohoto pojetí, byl veskrze racionální. V základu byl postaven na střídání skladeb pro tenor v podání Vladimíra Doležala, někdejšího člena souboru Pražští madrigalisté, od roku 1988 sólisty opery Národního divadla v Praze, instrumentálních skladeb provedených zmíněným kvintetem a skladeb, u nichž jsme si mohli vychutnat plnost tónu i hlasu všech participujících umělců.

V první skladbě programu koncertu, tedy hned v úvodu, zazněl monumentální nástup stále sytého dramatického hlasu Vladimíra Doležala, v písni Tovaryšská cesta (někdy v češtině uváděná rovněž jako Tovaryšská pouť, v orig. Gesellenreise, KV 468). Autorem jejího textu je Josef Franz von Ratschky (1757 – 1810), absolvent jezuitského gymnázia ve Vídni a univerzity tamtéž, vládní úředník a dvorní rada, významný představitel rakouské osvícenské literatury, člen zednářské lóže Zur wahren Eintracht (Pravá svornost). Jejím členem byl například už zmíněný Mozartův hudební předchůdce Joseph Haydn. Mistrem lóže byl jeden z nejvýznamnějších osvícenských vzdělanců, kteří působili v té době v Praze Ignaz von Born (založil Učený klub, z něhož vznikla Královská česká společnost nauk, dnešní Akademie věd, vydával první přírodovědecký časopis v českých zemích, přednášel na univerzitě, byl rovněž iluminát atd.).  Mozart sám byl, jak už rovněž řečeno, členem lóže Zur Wohlthätigkeit (Dobročinnost), do Pravé svornosti ale rovněž docházel jako host. Píseň můžeme v kontextu dramaturgie koncertu vnímat zároveň symbolicky jako jakýsi začátek cesty/příběhu, v němž se nalézá adept zednářství.

Z dalších vokálních skladeb byly do programu koncertu zařazeny například Dvě písně k otevření lóže „U nově korunované naděje“, KV 483 a KV 484, z instrumentálních Adagio pro housle a smyčce E dur, KV 261 či Rondo pro housle a smyčce B dur, KV 269. Vzhledem k nástrojové charakteristice klasicistních houslí, u nichž je výraznější barevnost než intenzita, charakteristická pro nástroje dnešní, je posluchač mohl vnímat jako zvukový pendant k velkolepému podání vokálních skladeb či jako intermezzo, ovšem nikoli ve smyslu „odpočinkovém“, kultivovaně interpretované Václavem Návratem coby sólistou a smyčcovým kvintetem. Tento záměr je patrnější o to, že některé skladby ze souboru zednářských skladeb známe v některých nahrávkách v jiném obsazení. Například v nejznámější, už zmiňované Zednářské smuteční hudbě, zkomponované v souvislosti s úmrtím dvou zednářských mistrů, hraběte Franze Esterházyho a vévody Georga Augusta von Mecklenburg, je posluchač možná zvyklý na basetové rohy, tak jak je známe z nahrávky Supraphonu z roku 1994, v níž se podílejí na výstavbě kontrapunktu ve skladbě.

Třetí, nejplnější polohou koncertu, byla Malá zednářská kantáta, uváděná pod názvem „Laut verkünde unsere Freude“, KV 623. Jí zároveň vyvrcholila část koncertu s dílem Wolfganga Amadea Mozarta.

Malá zednářská kantáta je takřka vzorovým příkladem toho, co bylo uvedeno na začátku tohoto textu. Počáteční téma skladby pro sólisty, mužský sbor a orchestr na text Emanuela Schikanedera, jejíž premiéra se konala tři dny po dokončení (ve Vídni 15. listopadu 1791) 18. listopadu 1791 pod taktovkou skladatele, je rozvedený durový akord tóniny C dur, v níž je skladba zkomponována, s následným ozdobeným melodickým sestupem v dominantním akordu: Konkrétně začíná na třetí dobu prvního taktu a počítáno po dobách má melodickou strukturu c / e / g / e // f / f / f / e // f / e / d / c // h / c / (h) / g. Dvojitou virgulí jsem označil „takty“, ovšem posunuté na třetí dobu podle logiky tématu. Po prvním „čistém“, tedy ve čtvrťových hodnotách uvedeném akordu C dur je přechod zpět z g na e tečkovaný a následující tři rovněž tečkovaná (a ovšem oproti předchozímu „zkrácená“ v diminuci)„efka“ jsou ozdobena trylkem. Sestup melodie, která se na okamžik ještě vrací zpět k základnímu tónu c, aby pak definitivně dospěla k poslednímu tónu g (o oktávu níže, než první C dur akord, takže melodie seběhne o kompletní oktávu), je pojednán typicky mozartovsky v šestnáctinových sekvencích v témže principu (tedy f-g-a-f, e-f-g-e, d-e-f-d atd.) s tím že na tónu c jsou šestnáctky opět ve dvakrát kratších hodnotách rozvedený akord C dur a následující „h“ sekvence nemá tuto notu jako první a poslední jako všechny ostatní (proto jsem ji v základním schématu dal do závorky).  Lépe je to samozřejmě vidět, když si k ruce dáte noty, a tuto stručnou deskripci bychom mohli dále rozvádět (souvislost harmonických funkcí – je to celé „na tři akordy“ – s melodií, rafinovanost ve způsobu práce s výstavbou celého čtyřtaktí atd.) a dokládat na ní souvislost nejen s melodicko-harmonickým modelem vrcholného klasicismu, ale právě s filozofií „trojúhelníku“ i s tajemstvím vyššího řádu, který reprezentuje ve svých projevech zednářství. To, že si tady nic akademicky nevymýšlím, dokládá i text kantáty, který praví (na základní melodii, kde už nejsou ony „instrumentální fígle“): Laut verkünde unsre Freude froher Instrumentenschall, tedy „hlasitě zvěstuj naši radost, radostný zvuk hudebních nástrojů (nechť radostný zvuk atd. hlasitě zvěstuje…) “ s pokračováním „srdce každého bratra (jak se zednáři označují) nechť pocítí ozvěnu těchto zdí“.

V druhé části, či spíše třetině, která plynule navazovala na předchozí (krátká přestávka byla zařazena už předtím), byla provedena Symfonie č. 3 Es dur „Eroica“, Op 55 v dobovém aranžmá pro smyčcový kvartet. Ludwig van Beethoven sám zpracoval (ostatně dělal to tak i s řadou jiných skladeb, včetně nejproslulejší Deváté) motivy Eroicy v patnácti variacích a fuze pro klavír s názvem Variations and Fugue in E-flat major, sestávající z následujících částí: Introduction, Theme, Variations 1-14, Variation 15, Fugue a konečně Finale. V tomto případě se jedná ovšem o něco jiného. V programu není uveden autor dobové úpravy. Je známo, že v případě symfonií jich bylo několik i později, např. pro čtyřruční klavír či klavír sólo (Czerny, Schubert, Liszt), pro housle a klavír aj.. Pro flétnu, housle, cello a klavír upravil kompletně Eroicu Johann Nepomuk Hummel, současník a přítel skladatelů klasicismu ve Vídni, který upravil např. rovněž Beethovenovu Pastorální symfonii. Předpokládám, že úprava pro kvintet mohla vycházet právě z těchto zdrojů.

Koncert Zednářské kantáty a koncerty v Rudolfově galerii Pražského hradu, tak jak zazněl v letošním programu  Hudba Vánoční Prahy, představuje jednu z dalších poloh, jak si umíme představit Mozartovu zednářskou hudbu. Polohu vznosnou a zároveň oduševnělou, odpovídající i prostoru, v němž jsme ji mohli slyšet. Sál v těsném sousedství Španělského sálu O. Aostalisem podle plánů A. Valentiho a G. Gargioliho na konci 16. století pro uložení světoznámé Rudolfovy klenotnice, tj. sbírky obrazů, uměleckých předmětů a rarit, můžeme se dočíst i na různých webových stránkách. Chtělo by se tedy říci, že pokud bychom chtěli hledat i tady historické souvislosti, pak to je doba vzniku této architektury jiná než doba vzniku hudby. Baroko na jedné straně, klasicismus na druhé. Ony ty historické vrstvy ale neplatí nikdy absolutně. A stejně tak, jako Rudolfova galerie procházela v průběhu staletí nejrůznějšími úpravami (ty poslední jsou z šedesátých let 19. století), proměňuje se i vnímání nejen Mozartovy hudby. V tom je právě její klasičnost upínající se k věčnosti.

Poznámky, odkazy
W. A. Mozart a zednářství
https://dme.mozarteum.at/DME/nma/nmapub_srch.php?l=1 (notový záznam kantáty, o níž je v textu řeč, tedy KV 623, nahrávka viz příklady níže)
https://en.wikipedia.org/wiki/Mozart_and_Freemasonry
https://www.wikiwikiweb.de/Mozart%20und%20die%20Freimaurer

Zednářské kantáty na YouTube, příklady nahrávek jiných souborů
https://www.youtube.com/watch?v=MwsWQerNGjo KV 468 Eine Gesellenreise
https://www.youtube.com/watch?v=ssqfhkZviIs&feature=related https://www.youtube.com/watch?v=xPi1sjy6dbc&feature=related
KV 623 Kleine Freimaurer Kantate,  Laut verkünde unsere Freude,
https://www.youtube.com/watch?v=DyT6fEhXL9w&feature=related Maurische Trauermusik, KV 477
https://www.youtube.com/watch?v=POQuvMZZZag&feature=related Maurerische Trauermusik K 477/479a
Staatskapelle Dresden, direttore Colin Davis
https://www.youtube.com/watch?v=gbYxifuzAhw&feature=related Freimaurermusik KV 546

Pořad Mozart – svobodný zednář na festivalu Pražský podzim v září 2006, konaný při příležitosti tehdejšího 250. výročí Mozartova narození https://www.rozhlas.cz/vltava/vazhudba/_zprava/276156

Rudolfova galerie Pražského hradu
https://www.letnislavnosti.cz/letni-slavnosti/koncertni-saly/rudolfova-galerie/

jkč / leden 2012 / recenze pro ČDH