Václav Cílek / Kameny domova

Nejnovější knížka Václava Cílka vydaná 2011 v nakladatelství Krásná paní v úpravě zahrnující pro mne sympatický a symptomatický takřka čtvercový formát (mám jej spojený s důrazem na vizuální, dokonce výtvarnou stránku knihy, v tomto podobném formátu vycházely kdysi knihy Klubu přátel poezie, fotografické publikace či knihy o umění, dokonce některé katalogy, na nichž jsem se podílel), spojuje dvě témata, totiž geologii a kulturu, u Cílka opět symptomatickým způsobem onoho pohledu, charakteristického pro „příčné vědy“, které nacházejí souvislosti v „tradičním“ pohledu světa rozděleného na segmenty jednotlivých oborů nemyslitelné. Podobně jako třeba podobnost tvaru ulity a spirálové galaxie či vztah klimatu a lidských dějin jsou v tomto pohledu nalézány souvislosti oboru přírodních věd, který Cílek původně vystudoval a v němž se vědecky etabloval, a oblastmi, které tradičně řadíme do oblasti humanitních či společenských věd.

Jádrem knížky je jakýsi vokabulář či portréty šestatřiceti druhů kamenů („českých a moravských hornin, minerálů, drahých a ozdobných kamenů“) v různých lokalitách Česka, jejich geologické a kulturní charakteristiky, to znamená sledování nejrůznějších aspektů, například jejich použití v architektuře či jako stavebního materiálu, hornictví, jejich putování po Evropě (hned první věta prvního portrétu, „Červený či alespoň růžový mramor je jedním ze základních kamenů středoevropského prostoru.“, s. 14) ale i v kosmu (Vltavín, portrét 18, s. 75ad., ale i např. kapitolka „Moravský kámen v mezihvězdném prostoru“ v třetím oddíle, s. 147), šperkařství, jejich sbírání atd.

Tyto portréty v druhé části knihy jsou zarámovány úvahami o „národních kamenech“ v části první a v části třetí, nazvané „Kámen, čas a místo: život jako sbírka“, kde je přehled hornin a kamenů rozšířen o další druhy, o malý geologický slovníček, ale i o úvahu o tom, že „člověk by přece jenom měl v průběhu svého života vytvářet alespoň malé sbírky“ knih, hudby, kamenů atd.

Tento moment mne zaujal nejen vzhledem k mému postoji ke sbírání. Na jedné straně vnímám jakékoli sbírky z řady důvodů jako velice přitažlivé (vytváření jakýchsi knihoven či inventářů vědění, ale i archivů zážitků, uvědomení si bohatosti podob věcí v jednom oboru atd.), na straně druhé jsem se na začátku svého produktivního života zařekl – opět z řady důvodů – že nebudu nikdy cokoli sbírat. K těm důvodům patří, že jsem byl přesvědčen, že na to, co bych chtěl sbírat, nebudu mít ani peníze ani místo (navštívil jsem řadu sběratelů, kteří měli pro své sbírky vyčleněn celý dům nebo alespoň jedno patro v něm), a možná především, že bych o pracně vybudovanou sbírku zase mohl přijít (už vzhledem k tomu, v jaké době jsem tenkrát žil). A pak také, že jsem chtěl něco vytvářet, produkovat (muziku, texty aj.), nikoli něco sbírat. Nicméně si uvědomuju, zda právě i moje psaní není rovněž takovou sbírkou nápadů, idejí, reflexí, vzpomínek atd. Takže, kdoví, jak to je…

Nejen snímky kamenů v knize, ale i fotografie na přední straně vazby, na které dítě skáče z velkého žulového balvanu na louce, v pozadí věž kostela, naznačuje ještě jeden možná v textu nevyřčený či jen naznačený rozměr celé knihy, podobný trochu tomu, co jsem naznačil v předchozím odstavci. Onu rovinu dětství, onu rovinu domova, k níž v životě vztahujeme ty věci nejpodstatnější.

https://www.krasnapani.cz/casopis-krasna/clanky-online/cestovani/437
https://www.kosmas.cz/knihy/166250/kameny-domova/
https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav_C%C3%ADlek