V. Hudeček, J. Hosprová, M. Fukačová & T. Brauner

V. Hudeček, J. Hosprová, M. Fukačová & T. Brauner
Slavnostní zahajovací koncert
České doteky hudby 2015

Pražský hrad – Španělský sál, 16. prosince 2015, 19.00
Jitka Hosprová – viola
Václav Hudeček – housle
Michaela Fukačová – violoncello (ČR/Dánsko)
Symfonický orchestr Českého rozhlasu Praha
Tomáš Brauner - dirigent

Zahajovací koncert 17. ročníku MHF České doteky hudby je vždy významnou kulturní událostí Prahy v období adventu s jeho slavnostní atmosférou. Také letos se konal v nejprestižnějším prostředí, tomu odpovídajícím, totiž ve Španělském sále Pražského hradu a také letos přinesl posluchačům vpravdě skvostnou hudbu v podání interpretů nejpovolanějších. Ke společenské rovině přispěla i přítomnost řady známých osobností, ne toliko uvedených na programu v záštitě festivalu, zahlédl jsem jich řadu nejen v předních řadách. Nicméně oficiálně vedle úvodních vět ředitele festivalu Miroslava Matějky krátce popřál Pražanům krásné svátky předseda Senátu PČR Milan Štěch. Stejně jako v loňském roce uvedl program známý herec Marek Vašut.

Večer otevřel slavnostní a přitom svižný zvuk žesťových a bicích nástrojů v první skladbě, Karnevalu Antonína Dvořáka, op. 92, jedné z jeho tří koncertních ouvertur, které měly původně souhrnný název Příroda, život a láska. Tato byla věnována pražské univerzitě, která mu nedlouho předtím udělila čestný doktorát, premiéra proběhla v dubnu 1892 v Rudolfinu pod taktovkou skladatele.

Následující Rapsodie – koncert pro violu a orchestr, H337, má ve skladbách Bohuslava Martinů, který věnoval viole mimořádnou pozornost i v řadě komorních skladeb (zvláště pro housle a violu), dominantní postavení coby jeho jediné koncertní opus pro sólovou violu. Vznikla za vynuceného amerického pobytu skladatele v době světové války a byla věnována sólistovi Clevelandského orchestru, americkému virtuosovi ukrajinského původu Jaschovi Veissimu, kterého Martinů znal již z dvacátých let z Paříže a který jej uvedl v roce 1953 v premiéře s orchestrem pod taktovkou George Szella. Rapsodie – koncert pro violu a orchestr patří k významným dílům nejen jednoho ze čtyř největších českých skladatelů, který by v letošním roce oslavil stopětadvacáté narozeniny, připomínané například v tomto měsíci (prosinci 2015) čtyřmi večery na ČTart řadou dokumentárních a hudebních pořadů (mj. velkolepým Eposem o Gilgamešovi), ale řadí se i k vrcholům světového repertoáru – vedle violových koncertů Williama Waltona a Bély Bartóka z 20. a 40. let minulého století. Komentář na ceněné nahrávce Supraphonu z roku 1984 (LP 1110 3378) zdůrazňuje u skladby Martinů svébytnou „koncepci neoklasicismu, v němž převažuje fantazijní členění formy, diatonika vedoucího hlasu, transparentnost partitury, příklon k durové tónině, jednoduše působící rytmické figury“ a spřízněnost violy s Otvíráním studánek, kde má rovněž své pozoruhodné místo.

Brahmsův „dvojkoncert“, tedy Koncert pro housle, violoncello a orchestr a moll, op. 102, patří k nejzajímavějším a nejhranějším skladbám německého romantika, je to pozoruhodný příspěvek k tomuto žánru v romantismu poněkud opomíjenému, a v bohaté sklizni komorních skladeb německého skladatele zaujímá významné místo. Dílo pro dva sólisty a orchestr je jeho poslední symfonické dílo z roku 1887, zkomponoval je ve Švýcarsku, v Kolíně nad Rýnem jej pak provedli Joseph Joachim a Robert Hausmann.

V prostoru rozzářeného Španělského sálu se sešli tři sólisté, Mistři svých nástrojů: legenda české houslové hry Václav Hudeček, žák Davida Oistracha a stálice českého koncertního umění, přední violistka Jitka Hosprová, kterou dnes zná i širší kulturní veřejnost z taneční show StarDance – když hvězdy tančí, ve které účinkovala právě se záměrem „zviditelnit nejen sebe, ale celý zástup skvělých interpretů klasické hudby“, jak prozradila v médiích, a konečně violoncellistka Michaela Fukačová, jedna z nejvýznamnějších violoncellistek současnosti, která se prosadila mezi světovou elitu už v 90. letech minulého století a která po léta žije v Dánsku. Dovolím si poznámku jen zdánlivě mimo téma, Michaela Fukačová má v repertoáru rovněž všechny významné skladby Bohuslava Martinů pro violoncello, tedy oba koncerty, Concertino pro trio s klavírem a smyčcovým orchestrem či Concertino. V našem kontextu je přece jen důležitější skutečnost, že její interpretace Brahmsova Koncertu a moll pro housle, violoncello a orchestr, op. 102, který byl v jejím a Hudečkově podání na programu tohoto večera, je rovněž součástí české kulturní historie, totiž jako jedna kapitola jejího uměleckého života, spolupráce s další mimořádnou osobností české hudební kultury, Josefem Sukem.

Symfonický orchestr Českého rozhlasu, s nímž se Václav Hudeček, Jitka Hosprová a Michaela Fukačová se ocitli na Zahajovacím koncertu ČDH na společném jevišti, byl rovněž k tomuto úkolu nejpovolanějším. Dirigent Tomáš Brauner, který se chopil 16. prosince taktovky, komentoval na webových stránkách Českého rozhlasu svůj hluboký a silný vztah k Bohuslavu Martinů od raného dětství („prvotní, okouzlující, silný vjem ve mně narůstal a sílil při dalších setkáních“). S dílem českého/evropského/světového skladatele se tento rok intenzívně zabýval, konkrétně natáčel právě s SOČRem kompletní klavírní dílo Martinů, takže „byl do tvorby Bohuslava Martinů hluboce ponořen“ a kontextuálně tedy zmiňuje i koncert Českých doteků hudby zmínil jako jednu z klíčových událostí své práce v tomto roce. Strhující podání sólistů, jak v podivuhodné Rapsodii – Koncertu Jitky Hosprové, u níž mne vždy znovu překvapí některé polohy její virtuózní hry, tak v dialogu houslí a violoncella Václava Hudečka a Michaely Fukačové v Brahmsově díle, ale i vyváženost s velmi kvalitní orchestrální hrou ve skladbách, které interpretačně nejsou zdaleka jednoduché (nepřehlédl jsem ani lyrické a precizně podané houslové sólo koncertního mistra Petra Zdvihala v Dvořákovi), to vše přineslo publiku krásný předvánoční zážitek.

Jan K. Čeliš / prosinec 2015
Psáno pro České doteky hudby / Čtení o koncertech ČDH