Tři výlety / Jilemnice

Jilemnice má ve svém erbu jilm, jak zjistí návštěvník, když vchází do Zvědavé uličky, magického místa podkrkonošského městečka. Zajímavé náměstí a přilehlé ulice, jedna z nich vede k městskému parku, či možná zámeckému, protože se nachází za zámkem. V zámku je regionální muzeum, které také stojí za to vidět. (průvodní text alba na Rajčeti)

Strom jako symbol města najdeme i na stránkách města, přičemž pohled na náměstí se střídá se zámkem, jsou to tedy dvě „klíčová“ místa. „Kolébka českého lyžování“ je určitě, v muzeu v jilemnickém zámku je expozice s řadou zajímavých exponátů, které jsou i pro ty nejstarší generace už historické, a pan ředitel dr. Luštinec o nich umí pěkně hovořit. Jak by ne, když zde vznikl nejstarší lyžařský spolek v Čechách. V muzeu jsem byl několikrát při nejrůznějších příležitostech, také jsme tam dělali, je to už pár let, vánoční koncert. A abych nezapomněl, mají tam krásný betlém. Hned naproti zámku je pak mohutná stavba kostela sv. Vavřince.

Ve městě je gymnázium, bývalo sportovně zaměřené, nevím, zda má ještě dnes tento statut. Ať už ano či nikoli, v každém případě je tu přehršel známých sportovců. Pro mne osobně je, vzhledem k tomu, že jsem zaměřen více kulturně než (aktivně) sportovně, představuje Jilemnice dvě osobnosti. První jsem osobně znát nemohl (kamarádil jsem se ale kdysi s jedním jeho příbuzným), totiž spisovatel Jaroslav Havlíček, druhým byl Přemysl Koldovský, někdejší ředitel semilského gymnázia, vlastivědný pracovník a vynikající člověk. Těch osobností je ovšem ještě víc, je neuvěřitelné, jak město o šesti tisících obyvatel může být doslovně nabito kulturní historií.

Nejdříve bych se ale ještě chtěl trochu projít. Z míst, která stojí za zmínku, je nejbližší vrch Kozinec, kam se dostanete z města za chvilku, projdete-li kolem nově upravené zdi u parku nejdříve dolů směrem ke křižovatce na Hrabačov a uhnete doleva ulicí, která se jmenuje Na Kozince. Kolem kapličky sv. Isidora jste za chvíli nahoře. Pěkný výhled.

Kozinec je směrem ke Krkonošům, na sever. Směrem na západ je Mříčná, rodiště Jana Buchara, jehož jméno se v tomto kraji vyslovuje s úctou. Propagátor lyžování a turistiky (známá je např. Buchrova stezka v Krkonoších) a ochránce přírody studoval na učitelském ústavě v Jičíně a nastoupil zde jako učitel. Po čtyřech letech se stal řídicím učitelem v Dolních Štěpanicích, jiné vesničce poblíž Jilemnice, zde prožil celý svůj profesní život.

S Janem Amosem Komenským je spojena Horní Branná. Na webových stránkách obce se o této historii dozvíme řadu podrobností. Vzpomínám si, jak jsme kdysi, před třiceti léty, dělali ze zmíněného semilského gymnázia exkurze „po stopách J. A. Komenského“, vedle Bílé Třemešné byla důležitou zastávkou Horní Branná. Nezapomeňme také na Josefa Šíra, spisovatele a malíře, přítele K. V. Raise ze stejné školy, kde studoval i Jan Buchar. Josef Šír se v Horní Branné narodil, pohřben je v Roztokách u Jilemnice. Stavbou, kterou nepřehlédnete, jedete-li po silnici, je Harrachovská hrobka sv. Kříže. Zatímco zámek je Valdštejnský, některé další stavby jsou spojeny právě s tímto rodem. Ostatně oba rody jsou spojeny i se samotnou Jilemnicí, se štvanickým panstvím Valdštejnů je spojen vznik města.

Ze střípků posbíraných k námětu je ještě zajímavý například svazek obcí Jilemnicko, který zahrnuje na dva tucty okolních městeček a vesnic, poměrně i vzdálených, od Benecka přes Horky u Staré Paky, Martinice, Paseky nad Jizerou, Roztoky, Studenec až po Vítkovice v Krkonoších.

Nu a konečně se ještě vrátím k alespoň krátkému přehledu významných osobností v oblasti kultury, byť přehled je možné si přečíst i na stránce Wikipedie. Jilemničákem je Zdenko Feyfar, známý fotograf Krkonoš, Jan Weiss, autor takřka surrealistického románu Dům o tisíci patrech či Zbyněk Havlíček, syn Jaroslava Havlíčka, básník, který surrealismus přímo vyznával. O něm mám jednu anekdotu, která se ale skutečně stala. Zbyněk Havlíček se s kýmsi vsadil, že z Jizerských hor dojede na kole do Prahy rychleji vlak, dokonce rychlík z Liberce. Sázku vyhrál. Musel to být úžasný pohled, jak se tento muž s dlouhým fousem, profesí psychiatr, řítí českou krajinou na bicyklu.

Na seznamu rodáků je uveden i Jaromír Typlt, kterého považuju za Pačáka (v Nové Pace studoval gymnázium atd.), ale víte, jak to je. Moje děti mají také v rodném listě napsáno, že se narodili v Jilemnici a nikoli v Jičíně. Protože halt se jezdilo do porodnice právě tam. Ptát se ho na to nebudu, jedině, že by se to hodilo, že by to vytvářelo nějaký pozoruhodný významový kontext – což ovšem v případě Jaromíra Typlta není vyloučené.

Nu a ještě nemůžu vynechat, když už jsem se do toho pustil, že Jiří Šlitr pochází z nedaleké Zálesní Lhoty. Jinak – ty fotky, které inzeruju na začátku, jsou opravdu jen z těch míst, kudy jsem si udělal procházku. Ale přece jen ještě něco. Teď mne to napadlo. V Jilemnici žije muzikant, výborný muzikant a kantor, bydlí tuším přímo v hudební škole, jmenuje se Láďa Horáček. Hraje na dechové nástroje, měl pozoruhodné saxofonové a klarinetové kvarteto (podtrhuju to „a“, to je opravdu výjimečné). A když si vezme motýlka, tak ho od Jiřího Šlitra nerozeznáte.

Takže ten surrealismus (k němuž počítám ovšem i historii lyžování) má zřejmě ve zdejší krajině nějaké energetické předpoklady, nebo cojávím. Snad jen malíř František Kaván se tomu všemu vymyká.

Odkazy

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jilemnice
https://www.hory-krkonose.cz/Jilemnice/
Historie
https://www.mestojilemnice.cz/cz/jilemnice/o-meste/
Naučná stezka
https://www.mestojilemnice.cz/cz/tip-na-vylet/naucna-stezka/
Krkonošské muzeum
https://www.kmjilemnice.cz/
https://www.turistik.cz/cz/kraje/liberecky-kraj/okres-semily/jilemnice/krkonosske-muzeum-jilemnice/
Mříčná, historie
https://www.mricna.cz/historie
Horní Branná
https://www.hbranna.cz/pamatky/harrachovska-hrobka/
https://www.hbranna.cz/fotogalerie/cyklovylet-po-stopach-spisovatele-josefa-sira-31.html
Fotky na Rajčeti
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Tri_vylety_Jilemnice/