The Nice

02.06.2014 14:06

The Nice
hudba legendární skupiny (I)

Britská skupina The Nice má celou řadu prvenství – její debutové album The Thoughts of Emerlist Davjack je často považováno za první album progresívního rocku (progressive rock, art rock), pro českého posluchače je navíc zajímavá tím, že jako jedna z mála „západních“ skupin vystoupila v aktuální době u nás – v roce 1968 na 2. československém beatovém festivalu v pražské Lucerně.

The Nice byli ve své době zjevením pro ty, kteří chtěli poslouchat komplikovanější rockovou hudbu, fanoušky pozdějších The Zeppelin, Yes, Genesis, King Crimson, ale především superskupiny Emerson, Lake and Palmer. Ta totiž personálně právě na The Nice navazovala. Zatímco Palmer přišel z Atomic Rooster, Lake z King Crimson, Keith Emerson byl znám v The Nice. Na YouTube v současnosti bohužel (ještě) nejsou k dispozici celá alba této skupiny – až na živou nahrávku Live at the Fillmore East December 1969, která vyšla po čtyřiceti letech (2009), a která je samozřejmě svým způsobem rovněž reprezentativní, nýbrž pouze jednotlivé skladby.

Pokusím se nicméně okomentovat s oporou internetu, který právě vytváří prostředí pro možné vytvoření těchto „poslechových článků“ – z jedné strany na základě informací, které jsou zdrojem textové části článku, z druhé strany právě přístupných zvukových nahrávek či jiného zpracování, většinou na YouTube – hudbu The Nice s aspektem jednotlivých alb, které jsou přece jen základním východiskem dochovaného odkazu kapely. V aktuálním čase (tj. bez ohledu na pozdější výběry, reedice, autorské kompilace či jiné edice, byť remasterované) vyšlo pět studiových alb -
   * The Thoughts of Emerlist Davjack (Immediate, 1967)
   * Ars Longa Vita Brevis (Immediate, 1968)
   * Nice (aka Everything As Nice as Mother Makes it) (Immediate, 1969)
   * Five Bridges (Charisma, 1970)
   * Elegy (Charisma, 1971)
Tato alba by měla být oním „dílem“, odkazem skupiny.

Později byly průběžně vydávané i nejrůznější živé nahrávky (k nim patří třeba zmíněný koncert ve Fillmore East), ty jsou ovšem záležitostí „ex post“, tak jako to dělají samozřejmě i ostatní soubory, nicméně v době, kdy tyto nahrávky vznikly, neměl soubor zřejmě zájem je zveřejňovat, a jsou tedy v jistém smyslu „doplňujícím“ materiálem (byť by tohle mohlo být tématem k dalším úvahám o zájmu společností, tehdejších nahrávacích možnostech atd. atd.). Samozřejmě, že přihlédneme i k nim, už jen proto, že digitální nahrávky na CD jsou vlastně oním mezistupněm, který lze už jen „překlopit“ na YouTube, zatímco třeba staré gramofonové nahrávky (jaké jsem sledoval v jednom souboru příspěvků) je třeba zpracovat.

Pro textový komentář mi byly východiskem, podobně jako v jiných případech, vedle německých (někdy i anglických) stránek Wikipedie, Babyblauen-Seiten, kde jsou komentována alba progressive rocku.

Info
https://en.wikipedia.org/wiki/The_Nice
https://www.babyblaue-seiten.de/index.php?content=band&bandId=177

I
The Thoughts of Emerlist Davjack

Výraz Emerlist Davjack v názvu debutového alba skupiny The Nice je akronym vytvořený z příjmení kvarteta kvarteta ve složení Keith Emerson – klávesy, David O´List – kytara, flétna, trubka, zpěv, Lee Jackson – baskytara, zpěv, Brian Davidson – bicí, zpěv. Album je na Babyblaue-Seiten označováno jako „psychedelické“, zároveň však – v té době v Londýně, kde vládne undergroundová kultura – předjímá řadu znaků, které jsou označovány jako „progressive rock“. Komentátor Andreas Pläschke si všímá toho, že kratší skladby se podobají raným singlům Pink Floyd z éry Syda Baretta, zvláště ve skladbách Flower King of Flies či The Cry of Eugene, které odkazují k Careful with that Axe, Eugene (Flower King of Flies je reference na Belzebuba). Samozřejmě zde výrazněji dominují varhany a také ostatní hráči jdou razantněji na věc, muzika je svižnější než u Pink Floyd. Baskytara a bicí podkládají solidní fundament, nad nímž se rozeznívají zajímavá sóla Emersona a Lista. Škoda, že List ještě před vydáním alba ze skupiny vystoupil. Ve skladbě Rondo již Emerson uvádí klasické citace, jak je později můžeme slyšet například v živém albu Live at the Royal Albert Hall (to je ovšem už skupina Emerson, Lake and Palmer) v medley America, velkém hitu The Nice. Tentokrát je to Toccata a fuga d moll Johanna Sebastiana Bacha a skladba Dave Brubecka Blue Rondo à la Turk s transformovanou harmonií. Ve skladbě Dawn je zpěv pouze šeptaný či elektronicky deformovaný. Recenzent skladbu považuje vedle A Piper at the Gates of Dawn za jeden z kořenů progresívního rocku. Pouze produkce alba není na nejvyšší úrovni, středy i zpěv znějí příliš slabě, na remasterované verzi to zřejmě bude lepší.

Fotografie skupiny na obalu desky je prací Gereda Mankowitze.

II
Ars Longa Vita Brevis

Ars Longa Vita Brevis je druhé studiové album The Nice, bylo vydáno v roce 1968. Titul se váže k citátu řeckého lékaře Hippokrata. Poté, co kytarista David O'List byl ze skupiny vyhozen kvůli drogám, nahrála skupina album bez stálého kytaristy. Proto ovšem také dominuje hra klávesisty Keitha Emersona. První strana obsahuje tři spíše krátké skladby, částečně psychedelické a částečně jazzového charakteru, zpívané Emersonem a Jacksonem. Následuje coververze Intermezza ze suity Karelia (1893) Jeana Sibelia, které zabírá celou druhou stranu alba (má necelých dvacet minut). Skladba je nahraná s doprovodem orchestru. Konceptu skladby v podobě suity se The Nice znovu chopili v Five Bridge Suite a později Emerson, Lake and Palmer v albech Tarkus a Brain Salad Surgery. Emerson skladbu komentoval: Newtonův první zákon říká, že nebeské těleso setrvává nebo se pohybuje rovně, pokud na něj nepůsobí nějaká jiná síla. Tentokrát přichází tato síla z evropského zdroje. Ten náš je Allegro třetího Braniborského koncertu, které rozvádíme. Včera jsem potkal někoho, kdo změnil můj život, dnes vytváříme sound, který objasňuje naše záměry. Zítra je včera, dějiny a umění tady budou i tehdy, až skončí život.

Bruce Eder na Allmusic hovoří o albu jako o genuinely groundbreaking effort (skutečný průlom).

Album Ars Longa Vita Brevis (Immediate, 1968)
Side One
Daddy, Where Did I Come From
https://www.youtube.com/watch?v=ZJcqE-xiy_s
Little Arabella
https://www.youtube.com/watch?v=o9Jg6Nxns0E
Happy Freuds
https://www.youtube.com/watch?v=EMbBj36o6PU
Intermezzo from the Karelia Suite (Sibelius)
https://www.youtube.com/watch?v=1W_EQZCoEwc
Don Edito el Gruva
Side Two
Ars Longa Vita Brevis
https://www.youtube.com/watch?v=a8crirCm-j8
- Prelude / 1st Movement – Awakening
- 2nd Movement – Realisation
- 3rd Movement – Acceptance "Brandenburger" (trochu ufiknuté)
https://www.youtube.com/watch?v=NdQNYhwoC3g
- 4th Movement – Denial
(nenašel jsem příliš kvalitní nahrávky ode všeho)

live 1968
https://www.youtube.com/watch?v=kpy51TlTRSE
Karelia suite, live (zajímavé, jak to hrají)
https://www.youtube.com/watch?v=b2EtiNz7SSs
srv. originál Sibelius
https://www.youtube.com/watch?v=XtIw5AkUEsE

Info https://de.wikipedia.org/wiki/Ars_Longa_Vita_Brevis

III
Nice / Everything As Nice As Mother Makes It (Immediate, 1969)

Třetí, eponymní album britské skupiny The Nice (v USA distribuované pod názvem Everything As Nice As Mother Makes It, vydané v roce 1969 a co do stylu označované jako jazzrocková fúze a klasický progresívní rock, případně s prvky blues, sestává z šesti skladeb, natočených částečně ve studiu (Fillmore East, New York, 1–4), částečně živě (5–6). Podobně jako u předchozího alba hraje The Nice pouze ve třech, tedy Emerson, Jackson a Davison. Hudební materiál je pestrý.

První skladbu Azrael Revisited ovládá honky tonky piano (ovšem v jiném kontextu), k tomu Jacksonův mluvený zpěv, uprostřed pak Emersonovo klavírní sólo, doprovázené střídmým basem a bicími, teprve na konci se opět zesiluje zvuk. Keith Emerson v komentáři ke skladbě říká, že je to první věc, kterou napsal s Leem (Jacksonem), vztahuje se k Andělu smrti, a rozvíjí cyklus narození – život – smrt v 5/4 riffu, sloka ovšem je v běžném 4/4 rytmu, motiv souvisí s ruským klavíristou a skladatelem Rachmaninovem, jeho Preludiem Cis moll, inspirovaným vizí Edgara Allana Poea. Skladba byla rovněž vydána na B-straně singlu s Thoughts of Emerlist Davjack na A-straně. Hang on to a Dream je song Tima Hardina, amerického folkového hudebníka a skladatele, jehož coververzi natočili např. i Nazareth, Fleetwood Mac, Emerson, Lake & Palmer. Aranžmá pro sbor ve skladbě obstaral Duncan Browne, anglický songwriter. V dalších skladbách se přidávají Hammondovy varhany, jsou ale také zaangažováni další hudebníci, kteří se podílejí na albu: americký trumpetista a skladatel Joe Newman a saxofonista Pepper Adams. Jako inspirační prvky uvádí anglická Wikipedie figury z hudby saxofonisty Olivera Nelsona, gregoriánský chorál, případně Norwegian Wood od Beatles (sitár etc.), zaslechneme i jiné citace.
Rondo 69, první skladbu na druhé straně desky, natočená živě ve Fillmore East, máme také zaznamenánu z festivalu na Isle of Wight v roce 1970. Autorem poslední skladby je Bob Dylan.

https://en.wikipedia.org/wiki/Nice_%28The_Nice_album%29

https://www.youtube.com/watch?v=sUGvdmzwpiw (z německého trhu, kde vyšla deska pod titulem For Example, jediné video, kde jsem to našel pohromadě, jednotlivé skladby, k nimž dávám odkazy, jsou ale lépe převedeny – tedy lepší poslech)
https://www.youtube.com/watch?v=LVSQfvks__c (nahráno ze singlu)
https://www.youtube.com/watch?v=juBLNlAevd4
https://www.youtube.com/watch?v=KeTl0Gvcauw
https://www.youtube.com/watch?v=Pzz60X1mBgk (live, at Fillmore East, NY, 1969)

ještě další nahrávky
https://www.youtube.com/watch?v=s0momWDAKOA
https://www.youtube.com/watch?v=gOV56cWyfSk

Štítky:

muzika

Zpět

j a n k. č e l i š

The Nice

Štítky:

Menu

Vyhledávání

Kontakt