Konec telegramu
01.04.2010 23:21Telegram skončil. Médium, které jsme používali stošedesát let, skončilo k datu 29. března 2010.
V těchto dnech skončila na České poště služba, kterou jsme sice v posledních letech, ostatně stejně jako klasické „papírové“ psaní příliš nevyužívali, přesto nějak zůstávala, zvláště pro starší generaci, v paměti. Telegram. Způsob, jak nejrychleji, během několika hodin (sic!), dopravit zprávu adresátovi třeba na druhém konci republiky. Tedy zprávu urgentní, spěšnou (také u dopisu existovala tato varianta, nicméně na doručení si musel adresát počkat do druhého dne), mimořádnou (i vzhledem k ceně, platilo se podle počtu slov) a většinou výjimečně naléhavou, pročež obdržet telegram znamenalo obavy z neblahých zpráv.
Tak, jak jsme jej znali ještě v dobách, kdy nezačínal být pohlcován jednotlivými prvky „nových“ technologií, byl telegram jako služba na poště (u nás v Čechách, potažmo v Evropě) jednou z jejích služeb (vedle klasického dopisu jakožto textového média). V praxi to znamenalo jeho podání ruční zápis hůlkovým písmem do formuláře, zpráva takto „předpřipravená“ k přenosu byla převeden apříslušnou technologií „uvnitř systému“ a na jeho konci pak ve vytištěné podobě poštovním doručovatelem dopraven na příslušnou adresu.
Telegram tedy zahrnoval několik podob/proměn textu a „přepravy“ ve fyzickém prostoru, jakousi kombinaci několika forem textu a fází jeho cesty (přenosu informace) od autora/pisatele k příjemci/adresátovi, totiž klasické psaní, technologie elektronického přenosu a výsledný tisk a zároveň vedle řečeného přenosu (největší úsek trasy transferu) ještě dvě „koncové“ cesty – „na poštu“ a „z pošty“.
Popis se samozřejmě vztahuje k používání tohoto „média“ (z definice jde, přesněji řečeno o formu telekomunikace) my, občané. K další široké škále využití, vlastně nejspíš nejčastějším využitím, kde byl svázán s jinou formou „přemísťování“, patří především jeho používání na dráze: Vzpomínáte přece na ten skeč Vlasty Buriana s Jaroslavem Marvanem ve filmu U pokladny stál: „přijměte telegram“ – tam je humornou formou vlastně zachycena podstata této technologie.
Takto, zároveň s užitím Morseova přístroje a Morseovy abecedy, začínala historie elektronického přenosu (zatímco předtím bychom mohli sledovat dlouhou historii optických přenosů, a později formy dálnopisu, který byl mimochodem u nás rovněž zrušen, už v roce 2008) – někdy ve třicátých/čtyřicátých letech 19. století: jednotlivá data se liší, Ondřej Neff v článku „Telegraf – dítě mnoha otců“ (LN 31. 3. 2010, na webu viz odkaz níže) uvádí rok 1832, kdy se Samuel Morse začal touto problematikou zabývat, a 25. květen 1844, kdy byla uvedena do provozu padesátikilometrová linka z Washingtonu do Baltimoru. Jiné údaje na webu uvádějí např. data 1835 (vynález Morseova přístroje – „psacího telegrafu“), 1847 (spojení mezi městy Brémy a Bremerhaven, srv. odkazy), popisuje se rovněž podíl řady (i ze školy známých) osobností, jejichž přínos umožnil přenos s použitím elekřiny i jejich vlastní výsledky v oblasti telegrafie (A. Volta, M. Faraday, C. Gauss aj.).
První telegramy umožnil na českém území posílat výnos z roku 1850. V té či oné podobě byl vynález telegrafu v našich zemích tedy používán 160 let, říkají novinové titulky a v komentářích uvádějí: "V roce 2009 přijali pracovníci našich poboček od lidí pouhých 756 telegramů," uvedl mluvčí České pošty Ivo Mravinac. (…) Donedávna je využívaly například nemocnice, když informovaly pacienty o zdravotním stavu. Poslat telegram je i nyní neúnosně drahé. Jedna delší věta vyjde třeba i na dvě stě korun. Společnost Telefónica 02 bude nicméně podobnou službu nabízet i nadále.
Přesto vnímám zánik této jedné formy komunikace za jistým způsobem za symbol zániku jedné epochy, tak jako zrod telegramu byl na počátku informačního věku. Více než po půl druhém století zanikl totiž způsob přenosu informací, který měl dopad možná do jisté míry srovnatelný s knihtiskem – už třeba jen proto, že bez něj bychom si neuměli představit noviny a publicistiku vůbec – zanikla forma, která se ve své době uplatňovala v konkurenci s řadou jiných úžasných vynálezů, jako byl telefon a psací stroj, a proti tradičnímu „netechnickému“ psaní perem, které překonávala, a později vedle computerů a mobilních telefonů, e-mailů a sms-zpráv, které byly původcem jeho konce. Je to řečeno zjednodušeně po všech stránkách, „pomíchal“ jsem dohromady zvukové, vizuální a textové formáty, technologie přenosu (vedle původního Morseova přístroje tady byl pro přenos textu také např. zmíněný dálnopis, vedle přenosu znaků tu byl pozdější fax, který přenášel vlastně obraz), charakter využití či podobu služby atd. Také oněch 160 let platí podmíněně, Morseovy pokusy probíhaly daleko dříve, a bylo by možno v historii jít ještě dále zpátky, byť právě Morseův vynález se liší od předchozího optického vysílání jednou zásadní věcí.
Spolu s pozdějším vynálezem bezdrátového přenosu totiž tím, že mění charakter kódu, poprvé ruší fyzický prostor mezi účastníky sdílení informací, kteří se tak ocitají nezávisle na fyzikálních vlastnostech přenosu (síle zvuku, bezprostřednosti apod.). Tím, že ve stejném okamžiku jsou každý z nich na jiném místě, je vlastně poprvé čas a prostor rozpojen. Spolu s multiplikací, zmnožením informace/zprávy, která byla základem novin a rozhlasu (později televize, internetu…) tak v tuto chvíli vznikl těmito technologiemi „zprostředkovaný“, tedy mediální prostor, vedle přímé, osobní, bezprostřední zkušenosti mediální svět. Ten v telegramu jako osobní zprávě ještě v původci zprávy neztrácel osobní záruku byť zprostředkované zkušenosti, ale v jeho dalším využití – totiž ve vlastních masmédiích – může nabýt až neosobní roviny. K té se pak ovšem – byť pouze částečně a pouze zdánlivě vrací – v obrazovém zpravodajství.
Dnes se do tohoto mediálního prostoru přesouváme čím dál více. Zpravodajství, které jsme ještě před několika lety četli v papírových novinách, máme k dispozici jejich v internetových verzích, stejně tak jako lze v síti dohledat informace nejrůznějšího charakteru. Nové a nejnovější aplikace nám umožňují vedle komunikace mobilním telefonem nevídané – především zrychlení, ale i celkovou změnu v charakteru osobního styku. Bylo by to nejspíš na knihu, ale tady alespoň nejstručněji řečeno – a víme to jako národ, který snad nejvíc v Evropě používá esemesky – člověk nemá obavy z neblahé zprávy, jako když přinesl „pošťák“ telegram. Používá je takřka jako běžný hovor, třeba k upřesnění času setkání či ověření nějakého údaje, pošle jich a přijme mnohdy desítky denně. A přitom odpadly obě „koncové“ cesty jako u telegramu, různé formy „transkripce“ textu, o finanční náročnosti možná více než stokrát levnější esemesky (a e-mailové poště zcela zdarma) nemluvě.
Do jaké míry se pak my, lidé, v tomto novém prostoru k sobě přibližujeme či od sebe vzdalujeme, to je téma na jinou debatu.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Telekomunikace
https://cs.wikipedia.org/wiki/Dorozum%C3%ADv%C3%A1n%C3%AD
https://de.wikipedia.org/wiki/Schreibtelegraf
https://de.wikipedia.org/wiki/Morsetelegrafie
https://de.wikipedia.org/wiki/Telegrafie
———
Zpět