Supergroup.cz v Jičíně

Když se v předprodeji KZMJ v Jičíně objevila kapela Supergroup.cz, řekl jsem si v prvním okamžiku, to bude nějaká kravina. Pojem „supergroup“ mají příznivci rockové hudby spojen s kapelou Cream, vzniklou spojením muzikantů, kteří byli hvězdami ještě dříve, než vytvořili toto seskupení: Eric Clapton, známý z předchozí spolupráce s Yardbirds a Johnem Mayalem, stejně jako Jack Bruce, který ještě předtím hrál také s Manfredem Mannem, a Ginger Baker, jenž po rozpuštění Cream spolu s Claptonem a Steve Winwoodem, známým zase ze Spencer Davis Group, dali dohromady další superskupinu, Blind Faith.

Na druhý okamžik, následný o zlomek sekundy prvnímu, se představa o jakési podivné komerci změnila v nadšení, když jsem si na dalším řádku přečetl jména Pavlíček, Střihavka – a teď nevím, které bylo to třetí avizované jméno, protože, že je ve skupině také náš nejlepší bubeník Miloš Meier, mi došlo teprve později. Možná, že jsem dokonce četl nepozorně a myslel si, že v sestavě je také Vladimír Mišík. Byla to totiž doba někde předvánoční, adventní a já se musel soustředit na nějaké termínované úkoly, do toho se hroutily počítače a já už nevím, co všechno. Zkrátka lístky zařizovala žena a ležely připravené na svém místě do 4. února (2016), kdy se concerto grosso konalo (to je samozřejmě jen tak napůl vtip, hudební termín označuje malou skupinu sólistů a barokní orchestr). V každém případě jsem se těšil, řka, že je to, jako v poslední době častěji, kdy se vždy v mém kalendáři shluklo do jednoho časového úseku několik událostí podobného ražení, jakási další etapa, tedy dekáda rockových koncertů. Za týden budou totiž v tomtéž sále hrát Chinaski, pár dní na to jsem si v Novopackých sklepích rezervoval Honzu Hrubého, zase v jiném seskupení. Ostatně možná to bylo to třetí jméno, které jsem si přečetl v informaci o předprodeji.

Teprve v poslední chvíli jsem dohledal, že se vlastně jedná o ojedinělý projekt svého druhu, „kapelu snů“, jak to někde označil právě Vladimír Mišík, skupinu, která vznikla hlasováním čtenářů v anketě, uspořádané časopisem Rock&Pop společně s rádiem Beat. K uvedeným jménům je třeba ještě přidat jména Vladimír „Guma“ Kuhlánek a Roman Dragoun, a máme první českou formaci tohoto typu, která měla premiéru v roce 2014 v brněnském klubu Semilasso. Myslím, že může být „pro zopakování“, případně pro ty, kdo se v této oblasti hudby příliš nepohybují, ještě jednou zkopírovat z anotace KZMJ všechna jména s jejich předchozím působením:

Skupinu tvoří tito umělci:
Bicí nástroje: Miloš Meier (DYMYTRY, BSP,ex-Leaders! TRIO MICHALA PAVLÍČKA)
Basová kytara: Vladimír "Guma" Kulhánek (T4, ANNA K, ETC, KRAUSBERRY, FLAMENGO)
Kytara: Michal Pavlíček (STROMBOLI, PRAŽSKÝ VÝBĚR, BSP, BIG HEADS)
Klávesy: Roman Dragoun (T4, PROGRES 2, STROMBOLI, FUTURUM)
Housle: Jan Hrubý (ETC, BLUES BAND LUBOŠE ANDRŠTA, FRAMUS 5)
Zpěv: Kamil Střihavka (BSP, NO GUITARS!, LEADERS! , MOTORBAND).
Více informací o formaci: https://www.facebook.com/supergroup?_...

Nevím, proč jsou jednotliví hudebníci uváděni v tomto podivném pořadí, ale to už je jedno. Už jsem ve Velkém sále „kulturáku“ (Kulturních zařízení města Jičína, to hovorové jméno má ale ještě z dob, kdy to byl Kulturní dům JKP, tedy Jednotného klubu pracujících, byť samotná budova je ještě daleko starší) a rozhlížím se, kolik tu asi bude lidí. V předsálí se u stolku prodávají cédéčka, v krabicích za 199,- , za 299,- a za různé ceny, leccos i staré kultovní věci, ale taky nejnovější, dokonce z oblasti folklóru (mí oblíbení Musica Folklorica, Pavlica a Hradišťan, antologie moravských lidových písní aj.), na stolku pak rozložené sloupce cédéček a dívídíček podle jednotlivých jmen hudebníků v kapele.

Sál je zde u koncertů tohoto typu uspořádán ke stání s pár sedačkami po stranách a vzadu, trochu jako při tanečních, a možností sednout si nahoře na balkóně. Nechápu ale, proč je spodní ze dvou řad publiku uzavřena, prý je to z bezpečnostních důvodů, kdyby dolů někdo spadl. To už se dávám do smíchu a říkám to několika známým, kteří se vydali týmž směrem. V celé historii sálu se něco podobného přihodilo jednou, před takřka padesáti lety, když ze zadního ohybu, snad z hecu, skočil na jednom z legendárních BP Show (střídala se diskotéka Bédi Plecháče s rockovou kapelou YBE, případně promítaly filmové grotesky s Charlie Chaplinem, byly tu první strojové bublifuky u nás atd.) dolů Luba Styblík, zlomil si nohu a chodil zbytek života o holi. Nicméně usedám na sedadlo nad temně modře nasvíceným jevištěm v očekávání příštího.

A už přichází Michal Pavlíček v saku a v typické kostkované košili a ostatní muzikanti. Pavlíčka jsem v posledních letech slyšel několikrát, naposledy v UFFO v Trutnově, kde jsem ho v rámci Dvořákova festivalu fotil s Monikou Načevou (zpátky do Jičína mě tenkrát vezl Hynek Zlatník, který se s ní zná). U čeho jsem se v prvních chvílích zaradoval, že vidím po desetiletích naživo „Gumu“ Kulhánka, vlastně největší legendu českého bigbítu (jak to poznamenal i Pavlíček při závěrečném představování), naposledy to bylo v Lucerně někdy začátkem sedmdesátých let.

Také Střihavku jsem viděl naživo vlastně ještě ve Spirále, než vyhořela v onom prvním našem muzikálovém projektu (nepočítáme-li Kocábův dnes takřka zapomenutý, ale úžasný projekt Odysseus z přelomu devadesátých let, kde se v týmu sešli operní zpěvák Peter Dvorský, Michal Pavlíček, designér Joska Skalník a symfonický orchestr), Jesus Christ Superstar. Hrubého jsem viděl s Michalem Prokopem v Novopackých sklepích, mám rezervaci, jak jsem zmínil, na něj s Vláďou Mertou právě tamtéž, klávesistu, který zpívá se Střihavkou vokály, neznám (teprve si dohledávám, že Dragoun hrál ve Stromboli, to byla ale doba, kdy jsem se od bigbítu radikálně odklonil v domnění, že už nepřináší nic nového) a posléze, kdože je ten bubeník? Jdu se podívat dolů, jestli najdu nějaký plakát, ale už cestou mi začíná svítat. Takového jiného bubeníka totiž v Čechách nemáme, sám jsem ho pro sebe objevil někdy před pěti lety na YouTube v souvislosti s jeho hudební klinikou (pokouším se to teď znovu najít, nedaří se), kdy mě fascinovala jeho nevídaná technika.

Teprve teď si dohledávám v jeho životopise, že hrál s BSP (Baláž, Střihavka, Pavlíček), takže se dvěma hudebníky ze Supergroup.cz. S posledním z nich hraje v triu, což jsem možná věděl, ale zapomněl či si uvědomuju znovu v novém kontextu. Říkám to tam Vaškovi Kroulíkovi, zvukaři ze zmíněných dob, kdy i v Jičíně byl bigbít na vrcholu, ještě před tím, než nám Meier vyrazil všem dech snad dvacetiminutovým sólem, v němž předvedl své famózní dovednosti, dialog stejně rychlých nohou jako rukou, přechody přes všechny činely či blány celé baterie, nejrůznější typů úderů a jejich kombinace v nejrůznějších rytmech a dynamice atd.. V tu chvíli mi bylo zřejmé, že touto extatickou prezentací se Miloš Meier řadí nejen k našim, ale i světovým nejlepším bubeníkům.

Škoda, že totéž nemohu říci o Hrubém, na jehož hru právě v této formaci nacházím na internetu příznivé ohlasy. Tento svůj špatný dojem (samozřejmě, že se, sám houslista, soustředím právě na tento nástroj), kdy Pavlíček z obou strunných melodických nástrojů Hrubého totálně převálcoval, mohu z velké části přisoudit ozvučení. To, že nahoře na balkóně jsem vůbec nerozuměl tomu, co Střihavka při uvádění říká do mikrofonu a nástroje se slévaly, jsem příliš nekomentoval, ale to, že na sále – na nejrůznějších místech – to nebylo o mnoho lepší, mě dost rozladilo. Pídil jsem se po příčině, ta ovšem zřejmě nebyla ve zvukaři, kterého si hudebníci přivezli, ale ve kdovíkde vypůjčené aparatuře (někdo říkal, že je ze Semil, někdo z Nové Paky), se kterou se mohl zvukař stavět na hlavu, a výsledek byl ten, jaký byl. Je to škoda, býval bych si klidně připlatil o stovku víc za lístek, vím, že aparatura představuje značnou položku každého podniku. No tak se ušetřilo, jak to bývá, „na tom pravém místě“.

Zbývá radost z toho, že jsem viděl legendu, některé muzikanty po letech, v programu orientovaném, jak říkal Vašek Kroulík, na muziku, kterou jsme my tenkrát poslouchali.  Není to tak úplně pravda, samozřejmě od těch pecek ze začátku sedmdesátých let, které měl Vašek na mysli, proběhla celá ta éra zákazů, ale zároveň vývoje právě těchto muzikantů, kteří byli dnes na jevišti, a pak dalších dvacet let proměn formací – z jejichž repertoáru byl třeba song Holka čapni draka (z druhého alba BSP Michal Pavlíček For Kamil Střihavka With The Assistance Of Ota Balage, 1994). Ale, ten stylovej základ je vlastně týž, pochází právě z té doby nástupu hard rocku a jeho různých podob, heavy metalu atd. Chronologicky jasně ten milník ukazuje hit All Right Now skupiny Free, která zazněla hned z počátku večera. Song z roku 1968 byl největším hitem skupiny, která působila a zanikla právě na tomto stylovém přelomu (song ze začátku jejich kariéry byl na BP Show v Jičíně kmenovou záležitostí, skupina zanikla 1973). Ze stejného soudku je You Keep On Moving od Deep Purple či Whola Lotta Love Led Zeppelin v závěru večera a přídavek Highway to Hell.

Překvapivě působilo podání skladby Beatles Come Together. Je jakoby z „jiné éry“, ale ve skutečnosti tomu tak není. Naopak potvrzuje zajímavým způsobem právě řečené. Otevírák z posledního alba skupiny Abbey Road v roce 1969 (samozřejmě, že vím, že následovalo ještě vydání alba Let It Be, to bylo nahráno ale ještě předtím, a logickým závěrem tvorby Beatles je právě koncepční album Abbey Road) zajímavě protíná celou hudební historii. Vztahuje se zpět kamsi k rock´n´rollu, jak dokládá žaloba Mory Levyho, vydavatele Chucka Berryho, neboť jeden verš písně se podobá Berryho You Can’t Catch Me, na druhé straně je známá coververze skupiny Aerosmith z roku 1978, která se objevila na soundtracku filmů Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band a Armageddon. Právě podání Aerosmith se samozřejmě podobala i to od Supergroup.cz.

Uvědomuju si teď, že způsob sestavení skupiny vlastně umožnil tyhle pecky zahrát, protože kdyby všichni hráli „za sebe“, tak – podle dnešních zvyklostí – budou hrát jen svoje věci. Ty tam samozřejmě také byly, Kamil Střihavka řekl v jednom ze stručných komentářů, že v jedné řadě, kterou budou hrát, se každá ze skladeb váže k některému z hudebníků. Nebudu procházet celý setlist večera (mohl a možná měl bych se ještě věnovat českým songům), zmíním ale aspoň ještě Variace na renesanční téma, které reprezentuje celou onu velkou větev, celý kontext související české kultury: nejen, jakoby s hudebníky Supergroup.cz stál na jevišti Vladimír Mišík, který ostatně byl rovněž v nejužším výběru hlasování v anketě, což zpřítomňovalo povědomí dalších formací, v nichž i tito hudebníci působili (např. Kulhánek i Hrubý hráli v ETC), ale i literární kontext, do něhož patří Josef Kainar (legendární album Kuře v hodinkách) a Václav Hrabě, jehož báseň Vladimír Mišík zhudebnil a Jan Hrubý upravil pro ETC. A když budu uvažovat ještě dál, tak tady v tom podzemním prameni vidíme ještě Vladimíra Mertu, který byl v Mišíkově blízkosti v době vzniku Variací (Etc…2, 1980, spolupracovali ale i později), a s ním české písničkářství coby fenomén hudebně-literární.

Odkazy
Supergroup.cz
https://heyevent.com/event/7475f7ti7ftlwa/koncert-rockove-formace-supergroupcz-v-jicine
https://www.rockovy-svet.cz/koncerty-2014/supergroup-cz/
https://archiv.rockandpop.cz/zpravy/domaci/rock-pop-super-group-vystoupila-premierove-v-brne/
https://www.musicopen.cz/index.php/koncerty/3400-ceska-kapela-snu-supergroup-cz
https://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/1148648-v-ceske-supergroup-jsou-pavlicek-strihavka-nebo-dragoun

Odysseus
https://www.discogs.com/Michael-Koc%C3%A1b-Odysseus/release/3368018

M. Meier
https://www.milosmeier.com/bio/
https://www.ireport.cz/multimedia/video/12173-milos-meier-exceloval-mezi-nejlepsimi-bubeniky-sveta-podivejte-se-na-jeho-show
https://www.spark-rockmagazine.cz/milos-meier-slipknot-cover-2014-spark-rock-party

Holka čapni draka
https://www.discogs.com/BSP-Michal-Pavl%C3%AD%C4%8Dek-For-Kamil-St%C5%99ihavka-With-The-Assistance-Of-Ota-Balage/release/3378317

All Right Now / Free
https://cs.wikipedia.org/wiki/Free_%28skupina%29

Láska je jako večernice
https://www.ceskaliteratura.cz/texty/hrabe.htm
https://www.moderni-dejiny.cz/clanek/vaclav-hrabe-variace-na-renesancni-tema/