Steve Winwood

28.06.2011 00:01

Steve Winwood
Legendy rockové hudby

Se jménem Steve Winwood jsem se setkal poprvé v souvislosti s deskou skupiny Traffic Mr. Fantasy a jejím hitem, který musí zaujmout i dnes, totiž písničkou Paper Sun, Papírové slunce. Dnes nepříliš medializovaný zpěvák pozoruhodného hlasu je přitom živoucí legendou rockové hudby. Ještě předtím, než se dal dohromady s řečenou skupinou Traffic, měl za sebou už kapelu Spencer Davis Group, známou v polovině šedesátých let řadou hitů, a po období s Traffic pokračoval ještě v několika kapelách, Blind Faith a Go, než se vydal na sólovou dráhu, na níž je dosud. Vystupuje s předními hudebníky jako Eric Clapton či Carlos Santana, hraje několik koncertů v měsíci (v době, kdy píši tento text, vystupuje v Londýně) atd.
V birminghamské Spencer Davis Group dobyl Steve první slávy. Spencer Davis, rovněž legenda (Bill Perks, se kterým vytvořil první skupinu, později změnil jméno na Bill Wyman – jestli vám to něco říká), přenášející do další hudební generace cítění takových muzikantů jako je Big Bill Broonzy, Alexis Corner či Buddy Holly, v šestnácti letech posedlý kytarou a rhythm and blues, objevil Steva a jeho o pět let staršího bratra Muffa Winwooda v tradičním jazzbandu Muff Woody, a základ nové r&b kapely – s původním názvem Rhythm and Blues Quartette – byl hotov. Největším prvním hitem byla skladba Keep on Running (na prvním místě v GB), tam ještě ale Steve nezpíval sólový part. Ten dostal až v písni I´m a Man, proslulé později rovněž v podání skupiny Chicago, tehdy ještě Chicago Transit Autority, na jejím prvním skvělém dvojalbu.
Když Steve od Spencera Davise utekl, kapela se rozpadla, Spencer Davis nicméně pokračoval v řadě dalších sestav a hraje prakticky dodnes, i když „bydlí“ na malém ostrůvku kdesi v Karibiku. Mladší Winwood, nyní už ale ne patnáctiletý kluk jako když začínal, pracoval v redakci Island Records, později v exekutivě Columbia Records (EMI Records). Produkoval například úspěšné album Dire Straits Kimono My House. K dalším umělcům, na jejichž práci se podílel, patří Marianne Faithfull, Nirvana, Sutherland Brothers ("Sailing"), Traffic, Mott the Hoople, Love Affair, Kevin Ayers, Unicorn, After the Fire and The Noel Redding Band.
V roce 1967 po překvapivém odchodu ze Spencer Davis Group padlo rozhodnutí založit společně s Chrisem Woodem, Jimem Capaldim a Davem Masonem skupinu Traffic. Ve druhém albu stejného jména jako sama skupina (1968) zazářily Masonovy kompozice (např. Feeling Allright), který i zpíval. Docházelo k napětí, neboť Mason nechtěl zůstávat ve stínu Winwooda. Po turné po Americe Winwood kapelu rozpustil. Zajímavý je pozdější vývoj, protože skupina Traffic se znovu sešla, v době, kdy Winwood hrál u Blind Faiht, a kdy původně jako sólové zamýšlené album John Barleycorn Must Die vyšlo jako album Traffic, vlastně jejich vůbec nejúspěšnější. Skupina se rozšířila, vydala další alba, znovu se rozdělila a zatímco Capaldi a Winwood měli své úspěchy v sólové kariéře, sešli se v roce 1974 potřetí a vydali nové album Far From Home, vydali se dokonce na turné, to však nebylo zvlášť úspěšné.
Další projekt, superskupina Blind Faith, vznikla původně jako volná spolupráce Winwooda a Erica Claptona, jehož Cream se právě rozpadl. Přidal se Ginger Baker, který hrál s Claptonem v Cream, a Ric Grech ze skupiny Family a nová kapela byla na světě. 0čekávání od kapely, která měla pokračovat v proslulých Cream, byly obrovské. Koncert pro sto tisíc posluchačů v londýnském Hyde Parku, album Blind Faith, které bylo syntézou blues, rocku a popu, představovaly milníky v britském progresívním rocku.
Vyčíslit další peripetie společného i sólového vystupování by znamenalo projít všechna alba, ale také hostování Steva Winwooda na albech jiných hudebníků, k nimž patřil např. Jimi Hendrix, Marianne Faithfull, Phil Collins, David Gilmour, Tina Turner, Billy Joel, Howlin´Wolf, Christina Aquilera aj.