Skončil 55. ročník Dvořákova festivalu

27.06.2010 15:06

Začalo léto, období hudebních festivalů rocku, folku, word music… Proč začínám článek o festivalu „vážné“ hudby, jakým je Dvořákův festival, větou o letních festivalech? Je to trochu jako s onou antitezí v textu české lidové písně – „nebyla to holubička, byl to pták“.

Rozhodně proti sobě nechci stavět „vážnou“ a „populární“ hudbu, obojí si užíváme všichni, kdo máme rádi hudbu, kterou rozlišujeme především podle kvality. Nicméně festivalů nonartificiální hudby jsou desítky, a vedle úžasných zážitků můžeme mít někdy pocit, že se mnohé opakuje, je střiženo podle jednoho vzorce. Není divu, při tom množství se musí samozřejmě opakovat i interpreti, dostat k nám zahraniční hvězdu světového formátu není právě jednoduché. Uvolněnější dramaturgie kromě toho opravdu souvisí s pohodou prázdnin a dovolených, zatímco hudba v koncertních sálech musí přece jen o své posluchače poněkud více usilovat. Ve vážné hudbě je to obtížnější, tím spíš se musí vše dělat promyšleně. A právě z Dvořákova festivalu, který před několika dny skončil, je možné si vzít v mnohém příklad.

Ani podniky tohoto druhu totiž dnes nevystačí s vynikajícími interprety a slavnostní atmosférou a už vůbec nemohou být úspěšné, pokud by byly stereotypní a akademicky sterilní. Dvořákův festival je vynikající příklad toho, jak projekt, který na jedné straně navázal na to nejlepší, co nalezneme v tradici významné v místní kultuře, na straně druhé rozšířil svůj půdorys a nalezl nový formát a tím nové místo v kulturním dění celého kraje. Protože se v podobných aktivitách, byť jiného druhu, sám léta pohybuji, uvědomuji ji, jak něčeho podobného dosáhnout u mimopražských podniků není jednoduché.

Vedle hlubokého porozumění pro svět hudby a zároveň vnímání génia loci konkrétního kulturního prostoru je nezbytný nápad, jak svůj projekt uchopit. Znamená to spojit věci novým způsobem, který osloví širší vrstvy zájemců. V případě Dvořákova festivalu je to propojení nabídky hudby místa realizace, konkrétněji řečeno rozvržení zajímavých hudebních námětů ve vazbě na turisticky atraktivní místa/města, v nichž a v jejichž kulturním kontextu se ten který koncert uskuteční. Celý nápad je patrný, zalistujeme-li v katalogu Dvořákova festivalu. Na protilehlých stranách každé dvojstrany je představen jeden koncert, tj. jeden hudební projekt, program a podílející se umělci, a zároveň město, které je – přirozeně – spolupořadatelem koncertu s „další“ nabídkou pro návštěvníky. Pro ty se pak nabízejí výhodné možnosti, například si pořídit permanentku na všechny koncerty, ale i zvýhodněné vstupné na vybraná místa (letos třeba v Liberci sleva sto korun do Babylonu, ve Dvoře Králové sleva do ZOO atp.) – či celá řada dalších kombinací. Zároveň je to přirozené, logické a velmi prosté. Jsou propojovány věci, které k sobě vlastně patří.

Tímto způsobem je vytvořen projektový rámec, v němž dochází zároveň k propagaci „kultury a cestovního ruchu napříč kraji a městy České republiky na pozadí fenoménu osobnosti a hudby Antonína Dvořáka“ (tak charakterizuje festival v úvodu katalogu ředitel společnosti České doteky hudby EM-Art, o.p.s. Miroslav Matějka), rámec, jehož osou je zároveň hudba i krajina a historie měst. Tedy to, čím se třeba právě liší Český ráj a Podkrkonoší a řada dalších lokalit Dvořákova festivalu od prostředí metropole.

Toto „spřažení“ dvou idejí mi připomíná jiný příklad, kde se propojují podobným způsobem dvě dokonce zdánlivě mimoběžné oblasti a zároveň se nachází originální řešení, když se totiž u tzv. „nádražní turistiky“, jak tento koncept pojmenovali ve Švýcarsku, nachází nová funkce pro zrušené nádražní budovy, jejichž funkce byla přestrukturalizována (jak se to někdy ošklivě nazývá), totiž  z nichž byly vybudovány výchozí cíle pro výlety, vlastivědná muzea a podobně. Také zde jsou nabízeny „balíčky“, v nichž se spojuje atraktivním způsobem několik věcí najednou – doprava na místo, kde je zároveň technická či architektonická památka i nádherná příroda; poznání, aktivita i zážitek; záchrana něčeho cenného i byznys.

Tradice dnešního Dvořákova festivalu se odvíjí od turnovského hudebního života, tedy od hudebního podniku „Dvořákův Turnov a Sychrov“, jehož první ročník se uskutečnil v roce 1951 od nějž vedou stopy tradice až k dobám života velkého skladatele, jehož díla už tenkrát tehdejší Zpěvácký spolek Antonína Dvořáka uvedl (to je zmíněná zajímavá kapitola historie regionální kultury tohoto kraje). V materiálech jsou uvedeni dva pořadatelé. Jedním z nich je právě Spolek přátel hudebního festivalu Dvořákův Turnov a Sychrov, druhým České doteky hudby Em-Art o.p.s., pod jejíž organizační taktovkou vznikl naznačený široký půdorys, který zúročil zkušenosti, jež uvedený subjekt má. Mohu vzpomenout také na počátky aktivit, kdy vznikl název stejnojmenného festivalu na základě pohledu na umění, totiž poetiky a její dramaturgie, která už tenkrát propojovala hudbu a slovesné umění. Za nimi stojí kreativita flétnisty Miroslava Matějky, který prokázal vedle svých interpretačních schopností i manažerské a organizační už tím, jak „posadil“ svoji originální soubor Ensemble Martinů do českého hudebního dění. 

Ensemble Martinů je v mnohém souborem novátorským: mám tím na mysli jak složení souboru (flétna, housle, violoncello, klavír), tak pojetí hudby, které vedle interpretace díla Bohuslava Martinů, podle něhož má svůj název, a mistrů 18.-20. století zahrnuje programově uvádění nejsoučasnějších skladeb do repertoáru, stejně tak i skladeb překračujících hranice oborů a žánrů (např. album Jazz & Rock in Classic). Druhá část názvu pořádající organizace, totiž „Em-Art“, vznikla – jak je pravděpodobně v tomto okamžiku zřejmé, právě jako zkratka názvu souboru Ensemble Martinů, který ostatně nalezneme i dnes na programu Dvořákova festivalu.

Měl bych ještě na okraj poznamenat, že České doteky hudby Em-Art o.p.s.  pořádají kromě Dvořákova festivalu rovněž stejnojmenný festival (České doteky hudby) a jejich třetí aktivitou je ještě Pardubické hudební jaro.

Letošní Dvořákův festival, jehož 55. ročník nedávno skončil, byl veskrze úspěšný. Od 5. června, kdy proběhl jako každoročně „v mateřském místě“, tedy na zámku Sychrov, zahajovací koncert, do 26. června, data závěrečného koncertu v Mladé Boleslavi, se uskutečnilo ve třech krajích (liberecký, královéhradecký a pardubický) a ve dvou desítkách měst, k nimž patřila města v centru regionu jako Jičín, Nová Paka, Mnichovo Hradiště, Hořice či Lomnice nad Popelkou, podhorská města jako Trutnov, Vrchlabí, Liberec, Frýdlant či Teplice n. Metují, ale i vzdálenější místa jako Mělník, Lázně Bohdaneč a další, více než dvacet koncertů a dalších projektů (turnovské interpretační dílny Hudba je lék). Realizované koncerty potvrdily v tomto ročníku a ostatně potvrzují dlouhodobě i zmíněný „rozšířený“ pohled na svět hudby, jaký předkládá i Ensemble Martinů. Dokládá to šíře interpretů, kteří se podílejí – vedle těch z oblasti klasické hudby, jako např. varhaník Aleš Bárta, je to např. jazzman Jiří Stivín či folkový Jablkoň, dále pak účast celé řady hereckých osobností např. Národního divadla – blíže se dočteme vždy v tištěném katalogu, který je už i sám o sobě pěkným přehledem hudebního dění v kraji, tak na webových stránkách, které zde uvádím. To pro příští ročník, na který se budeme moci zase těšit.

http://www.ceskedotekyhudby.cz/festivaly/dvoakv-festival
http://www.ensemblemartinu.com/about/?lang=cz

Jan K. Čeliš

 

Zpět