Setkávání – Odcházení

Setkávání – Odcházení
Vzpomínka na Otmara Máchu
České doteky hudby 2015

Dům U Kamenného zvonu, 21. 12. 2015, 19.00
Ensemble Martinů
Miroslav Matějka – flétna
Štěpán Kos – klavír
Anna Veverková  –  housle
Alžběta Vlčková – violoncello

Kdo jiný by měl v těchto dnech připomínat 125. výročí narození významného českého/světového skladatele, neoklasicistu, milovníka českého a moravského folklóru, noblesního kuřáka, jak se můžeme dočíst v některých komentářích posledních týdnů, kdy jméno Bohuslava Martinů skloňuje ve všech pádech, než soubor, jenž nese jeho jméno – Ensemble Martinů? Soubor, jehož zvuk staví na neoposlouchané kombinace houslí, flétny, violoncella a klavíru (čas. Harmonie), se věnuje dílu jednoho ze čtyř nejvýznamnějších českých skladatelů systematicky. V tématu „přicházení a odchází“ v jejich interpretačním programu můžeme nacházet celou řadu významových vrstev, od vazeb na českou kulturu a skladby s touto konotací, až po polohy zcela osobní.

S tímto námětem pracuje soubor po léta, dramaturgii koncertů s názvem Setkávání – Odcházení můžeme sledovat při různých příležitostech v minulosti i v programech MHD České doteky hudby (skladby J. Haydna a M. Hyblera na jednom z minulých ročníků festivalu, jiný koncert v září 2011), v diskografii Ensemble Martinů pak nalezneme s tímto názvem zásadní album z roku 2006, vydané v nakladatelství Triga – dvojdisk, první s názvem Setkávání, druhý Odcházení. Tehdy, ještě v obsazení Miroslav Matějka - flétna, Radka Preislerová - housle, Bledar Zajmi - violoncello, Markéta Janáčková – klavír, natočil soubor expresívní a emotivní album, chválené kritikou (M. Flašar, Harmonie, 2008) s materiálem, který patří ke koncertnímu repertoáru Ensembele Martinů, totiž skladbami řady současných českých autorů (Otmar Mácha, Jiří Teml, Zdeněk Lukáš, Evžen Zámečník, Fischer, Václav Riedlbauch,  Miroslav Kubička, Matys). Setkávání a Odcházení je tedy téma symptomatické a otevírané v různých kontextech tohoto souboru.

Tentokrát jsou proti sobě – vedle klasiků, Dvořáka, Martinů a Ravela – postaveny dvě skladby současných českých autorů, Jiřího Matyse (1927, Odcházení pro flétnu, housle, klavír a violoncello) a Otmara Máchy (1922–2006, Setkávání pro flétnu, housle, violoncello a klavír). Druhému z nich je v podtitulu pořadu věnován i tento večer. Otmar Mácha patří ke skladatelům, kteří psali, podobně jako i další ze skladatelské skupiny Quattro (založené 1966), Zdeněk Lukáš či Sylvie Bodorová, pro Ensemble Martinů v době, kdy flétnista Miroslav Matějka vytvořil novou podobu souboru, proto podtitul koncertu „Vzpomínka na Otmara Máchu“.

Nu a pozoruhodné jsou i další skladby, které byly uvedeny U Kamenného zvonu. Má matka husa (uváděná i jako Má matka Husa, s velkým písmenem jako vlastní jméno) je pohádková skladba pro děti francouzského skladatele Maurice Ravela o pěti částech, napsaná původně v letech 1908 a 1911 jako čtyřruční klavírní skladba pro dvě děti přátel Godebských, na základě zájmu ji pak autor přepracoval rovněž jako orchestrální suitu a ještě později s přidanou částí Prelude jako baletní hudbu. Ravelova inspirace pohádkami Charlese Perraulta 1628 – 1703) Histoires ou Contes du temps passé, o něhož přebírali později náměty například i bratří Grimmové, nás může přimět i k obecnější úvaze dětského námětu jak v repertoáru Ensemble Martinů a spřízněných umělců (např. některé skladby B. Martinů), tak nové tradice dětských koncertů v rámci celého festivalu (letos Hudební pohádky dětem v sobotu 26. 12. s Virtuosi Pragenses Orchestra, P. Louženským jako dirigentem a Sašou Rašilovem s průvodním slovem).

Rovněž Maličkosti Antonína Dvořáka, op. 47, původně pro dvoje housle, violoncello a harmonium vzniklo v kontextu osobního přátelství jako příležitostná skladba. Tentokrát to byl violoncellista, hudební teoretik a publicista, přítel a podporovatel Bedřicha Smetany Josef Srb-Debrnov, který přeložil do němčiny řadu textů Dvořákových děl a autorem životopisné stati o skladateli, a ve svém bytě pořádal pravidelné hudební odpoledne. Právě pro ně zkomponoval Dvořák skladbu, a vzhledem k tomu, že hostitel nedisponoval klavírem, nýbrž harmoniem, předepsal Mistr toto obsazení.

Program koncertu pojmenovala autorka anotace v katalogu PhDr. Jarmila Tauerová výstižně jako „stylově rozmanitou nabídku komorních lahůdek“. Onu rozmanitost podpořil prvek smyslu pro humor i zvukovou plastičnost a originalitu u Martinů Madrigalové sonáty, „dětský element“ u skladby Ravelovy, latentní přítomnost „neprofesionální produkce“ (u vysoce profesionálního souboru) v ideji Dvořákových Maličkostí i klenutá kantiléna závěrečné skladby Otmara Máchy, ale také střídání nástrojového obsazení: klavírní kvarteto tentokrát nevystupovalo ve všech skladbách v plném počtu, nýbrž se v Ravelově skladbě zeštíhlilo na flétnu, violoncello a klavír a ve skladbě Bohuslava Martinů zase na flétnu, housle a klavír. Je určitě na místě zmínit, že do interpretace nijak interpretačně jednoduchých skladeb (souhra a návaznosti jednotlivých sekvencí, specifická barevnost, „duch“ jednotlivých čísel) se promítla i skutečnost, že jsme si mohli poslechnout Ensemble Martinů v jiném obsazení, než jsem alespoň já slyšel naposledy, totiž s violoncellistou Bledarem Zajmim (byl na zájezdu v Japonsku), místo něhož hrála Alžběta Vlčková (známe ji z ArteMiss Tria), na housle hrála Anna Veverková (kulturní veřejnost ji zná např. od pultu zakládajícího člena a primária Kaprova kvartetu, založeného 1999). Už skutečnost, že publikum poslouchalo s viditelným zaujetím a potěšením, mohla naznačit, že soubor naplnil i v této podobě svou úlohu vrchovatě.

Druhý komorní koncert v pořadí letošního MHF České doteky hudby, koncert kvarteta Ensemble Martinů, se konal v malém koncertním sale pozoruhodné gotické architektonické památky v samém centru vánoční Prahy, v Domě u Kamenného zvonu. Vánoční atmosféru podtrhla skutečnost, že z přes ručně lité tabulky okna takřka pod střechou budovy mohl posluchač shlédnout na rozzářený vánoční strom na Staroměstském náměstí v pozadí se Staroměstskou radnicí.

Pocit jakési lidské blízkosti a sounáležitosti vedle hudby podpořil Miroslav Matějka průvodním slovem na úvod – vzpomínka na někdejší vystoupení na tomto místě, jehož logistiku měl na starosti úředník, kterého pořádání koncertů vůbec nebavilo, více ho prý zajímalo psaní, později jeden z nejznámějších spisovatelů a autorů filmových scénářů,  či komentujícím jednotlivé skladby  – jak musela být vyspělá muzikantská obec amatérů, když dokázali zahrát skladbu, která je „maličkostí” jen podle názvu. Tyto glosy zároveň odlehčily pro publikum (zjevné „fajnšmekry”) přece jen náročnější, byť posluchačsky vděčný program večera krátce před Štědrým dnem.

Jan K. Čeliš / prosinec 2015
Psáno pro České doteky hudby / Čtení o koncertech ČDH