Šest festivalů

18.10.2015 17:23

Když se mě nějaký známý zeptá, jak se mám a co dělám, a já mu odpovím, že dobře a že mám přes léto za sebou sedm festivalů, je to tak trochu nadsazené, protože v některých případech, dokonce ve většině to neznamená, že bych je všechny absolvoval kompletně, dokonce třeba v délce celého týdne či alespoň víkendu.

Platí to pouze pro ten první, Dvořákův festival Českých doteků hudby, který každoročně čítá na půldruhého tuctu koncertů ve stejném počtu měst východočeského regionu (zhruba řečeno, přesněji je to vlastně ve třech krajích), u nichž se většinou dostanu – s poznámkovým blokem a s fotoaparátem v ruce – k číslu kolem deseti. Tak tomu bylo i na letošním jubilejním 60. ročníku. Byl jsem na Zahajovacím koncertu na zámku Sychrov s Festivalovým orchestrem „České doteky“, v Trutnově na Písních slunné Itálie s Valerií Zawadskou a Gran Duettem Concertante, na komořině Bohemia trio v Jičíně, na Jiřím Stivínovi & Jazz Q v Mladé Boleslavi, na Jablkoni v Kosmonosích, na Biblických písních Antonína Dvořáka v podání Jitky Burgetové a Pavla Svobody v Poděbradech, na Václavu Hudečkovi s Lukášem Klánským v Mělníku a ještě jednou na Gran Duettu Concertante v Nymburku. A to mi ještě uniklo několik dalších, které bych třeba i rád slyšel, ale z různých důvodů, především křížení s dalšími mými aktivitami, se na ně nepodařilo dostat, třeba na Docuku v Polici nad Metují, kde mi datum kolidovalo už podruhé, či na Klavírní kvarteto Josefa Suka v Jablonci nad Nisou, Escualo kvintet ve Vysokém Mýtě, Slavnostní závěrečný koncert s Barborou Martínkovou-Poláškovou a Ensemble Martinů v České Lípě.

Druhým festivalem, na němž jsem si vybral některé pořady, byl literární, totiž Šrámkova Sobotka. Prvním bylo divadelní představení Činoheráku v Ústí nad Labem Zeptej se táty podle románu Jana Balabána v Solnici. Následovala jedna beseda a několik autorských čtení, většinou na zahradě Šrámkova domu; Psaní jako řemeslo / Okřídlená paprička aneb pravidla hry v umění, seminář Daniely Fischerové (to bylo ale, jako jediné z nich, v Základní škole), pak pondělní autorská čtení Františky Vrbenské a Kateřiny Rudčenkové, úterní Vratislava Slezáka, jemuž předcházelo ještě autorské čtení Ivana Matouška, a večer následovala pro mě nejdůležitější performance Jaromíra Typlta a Michala Rataje v Solnici s titulem (shodným se stejnojmenným albem, ale téma pojednávající v další verzi) Škrábanice. Poslední autorské čtení, které jsem si poslechl, bylo ve čtvrtek, přijela dcera brněnského básníka Zeno Kaprála Dora Kaprálová. V Sobotce jsem pak navštívil ještě dvě výstavy na Šolcově statku, totiž obrázky a knížky Hany Voříškové a vernisáž prací Adolfa Borna.

Po Šrámkově Sobotce „na začátku prázdnin“ (letos se konala v termínu sobota 4. července – sobota 11. července), byl chvíli čas na to dodělat fotky a následovaly další festivalové výlety, pravda, už zdaleka ne tak koncentrované či spíše časově náročné. Protože na ten první z nich, Lomnické kulturní léto (21. ročník, 17. července – 26. července 2015), bych se býval vydal určitě ve větší míře (v loňském a předloňském roce jsem zvládl vždy k půltuctu koncertů (vloni jich bylo myslím šest), kdyby mi to nekolidovalo s cestou do Krkonoš, kterou už nešlo přesunout. Takže jsem přijel aspoň na závěrečný poutní koncert v kostele Proměnění Páně na Táboře, kde zpívala Jana Stehr-Prskavcová.

Velice zajímavou zkušeností a úžasným zážitkem pro mě byla Ars poetica, podivuhodné setkání lidí žijících poezií, které se konalo na přelomu července a srpna a které nelze nazvat, alespoň podle formátu, charakteru a ducha věci, festivalem v běžném slova smyslu. Do lesů mezi Miletínem a Dvorem Králové mě pozval na Šrámkově Sobotce Jaromír Typlt a já jsem si z programu vybral Den Viktora Dyka, zahrnující rovněž vystoupení Vládi Merty.

A vzápětí – alespoň jsem měl ten pocit, i když mezi tím bylo pár dní, ale potřeboval jsem už připravovat některé věci na podzimní cestu na Moravu – následovalo soustředění Podkrkonošského symfonického orchestru, tentokrát opět v jižních Čechách, ale nikoli u Telče, nýbrž v Třeboni, s ubytováním přímo na zámku. Soustředění samotné samozřejmě „nepočítám“ k řadě festivalů, k nimž tady píšu „souhrnnou zprávu“. Počítám k nim nicméně Třeboňské letní setkávání, které bylo souběžné s naším pobytem a z něhož jsem si pokusil, jak to bylo časově možné (nešlo se vykašlat na zkoušky, které zabíraly i části večerů), navštívit co nejvíce z jejich programu. První byl koncert Jörgena Sunderqvista (Švédsko) 21. srpna v Lázních Aurora, následoval Koncert v městském pivovaru 22. srpna a pak sobotní vystoupení orchestru a sólistů na pódiu na náměstí, kde jsem si také poslechl pár písniček od Taxmenů. A vlastně můžu říci, že jsme se ještě s Jarčou Petráskovou byli podívat na jedné z lekcí těchto mistrovských kurzů (lekce violoncellisty Petra Nouzovského). Závěrečný koncert v neděli, ve který jsem tak trochu doufal, jsem ovšem už nezvládl. Nicméně cédéčko dalšího lektora Setkávání, hobojisty Viléma Veverky se skladbami Telemana a Brittera mám na stole.

Rovněž předem nijak neplánovanou akcí byl „rockovo-metalový festival“ Zavírák v Lomnici nad Popelkou, tentokrát na nově rekonstruovaném koupališti nad městem 29. srpna. Říkal jsem pak kamarádům, že měli publikum až z Austrálie, pozval jsem totiž Honzu Úlehlu, který právě pobýval v Čechách, že probereme pár věcí. Poslechl jsem si a na fotkách zaznamenal kapelu Locomotive z Krumlova, místní Neo Mr. Day, v níž hraje Roman Mlejnek, kontrabasista PSO a pedagog Pražské konzervatoře, a především První hoře.

Posledním v tomto přehledu – nepočítal jsem, zda jich bylo opravdu šest, ale mám pocit, že to bude zaokrouhleno na pohádkové číslo sedm – byl jičínský pohádkový festival. Jím skončilo jedno, a nastalo zase jiné období tohoto roku, stejně výrazně vyprofilované jako to, které jsem právě shrnul. Ale to je zase jiná kapitola.