Schöner Gigolo / Smutný Gigolo / Just A Gigolo

Schöner Gigolo / Smutný Gigolo / Just A Gigolo
jazzové standardy

Původně to byl populární šlágr s názvem Schöner Gigolo, armer Gigolo (nebo také Der arme Leutnant), jehož autorem je italský skladatel a pianista Leonello Casucci, který působil na konci dvacátých let v jednom tango-ansámblu v Německu a v roce 1928 jej složil na slova rakouského libretisty a autora textů šlágrů Julia Brammera (narodil se 1877 v moravských Sehradicích, kousek od Zlína – tedy by celý článek mohl takto efektně začínat), který jej napsal v roce 1924. V roce 1929 písnička vyšla v Wiener Boheme Verlag (Vídeň, Berlín). Pod titulem Just a Gigolo ve verzi amerického skladatele Irvinga Caesara, autora celé řady dalších velice známých opusů (za všechny uveďme Tea for Two, Čaj pro dva) se pak stala angloamerickým popstandardem a rovněž jazzovým standardem.

I
Původní německý text, který napsal Brammer v luxusním berlínském hotelu Adlon (nachází se v Ulici pod Lipami), shrnuje na jednom příkladu sociální zhroucení rakouské monarchie: na žalostné situaci husarského oficíra, který si už nemůže dovolit nádhernou uniformu ozdobenou zlatými šňůrami (Uniform passé, Liebchen sagt adieu, tedy uniforma je pryč a miláček říká adieu) a už mu nezbývá, než se stát gigolem, eventuálně nájemným tanečníkem (Eintänzer, společenský fenomén poválečné doby, kdy pracovali propuštění důstojníci v této úloze jako zaměstnanci tanečních škol). Tomu odpovídala hudba Casucciho, který složil tango s šestnáctitaktovým refrénem.

První nahrávku realizoval Dajos Béla (Лев Гольцман, Leon/Lew Golzmann), ruský houslista a kapelník židovského původu, narozený v ukrajinském Kijevě pro label Odeon s německým operním a operetním pěvcem, refrénovým zpěvákem a hercem Kurtem Mühlhardtem v roce 1929, a už v témže roce následovaly další nahrávky, např. Richarda Taubera, rakouského tenora, „krále belcanta“ s týmž orchestrem a pro tutéž gramofonovou společnost. Šlágr se dostal do různých, i politických kontextů, když se zpíval v politickém kabaretu a když se jej chopily v agitce Rudé rakety (Rote Raketen), organizačně spojené s paramilitantním spolkem Komunistické strany Německa, Spolkem rudých frontových bojovníků (Rotfrontkämpferbund).

Velmi rychle se rozšířily cizojazyčné verze písně po celé Evropě. Autorem italské byl Enrico Frati, nazpíval ji již v roce 1929 Daniele Serra, následoval v roce 1930 Sirio Di Piramo se svým orchestrem. Česká verze je spojena se jménem Fred Bird (vlastně Felix Lehmann), který byl od roku 1924 kapelníkem a šéfem nahrávání u gramofonové firmy Homophon Co. v berlínské Alexandrinenstraße. Na YouTube je nahrávka s titulem Smutný Gigolo, autorem textu je R. Jurist, na etiketě je uvedeno Zpivá duetto s dopr. Homocord Jazz-orkestru, tj. Tanečního orchestru Homocord (Homocord-Tanzorchester). Když jsme u české varianty, našel jsem nahrávku z televizního vysílání z roku 1965, která z původní písničky zachovává ovšem jen některé momenty.

Ve Francii napsal André Mauprey hned dva texty, jeden, C'est mon gigolo, nazpívala Berthe Sylva a pak též Irène Bordoni (1932 v Severní Americe), druhý, s týmž titulem Damia (Marie-Louise Damien).

II
Úspěch songu motivoval Francise Chapella (Warner Bros), získat autorská práva pro angloamerický svět, zadal tedy tehdy úspěšnému Irvingu Caesarovi, aby napsal anglickou verzi. Caesar se orientoval na originál, škrtl ale rakouské kontexty. Protože takřka nebylo možné vyslovit účast důstojníkovi nepřátelské armády, vymyslel si nyní autor osud francouzského válečného hrdiny, který se musí protloukat jako gigolo. Anglické interpretace se ujal Louis Armstrong a nahrál skladbu v roce 1930, poté se v roce 1931 Just a gigolo stal hitem Binga Crosbyho, rovněž Leo Riesman byl v témže roce úspěšný.
Skladba přežila v aranžmá, v níž je původní tango jen krátce naznačeno a přechází do modernějšího tanečního rytmu swingu. Louis Prima, americký entertainer, zpěvák, herec a trumpetista z New Orleans, nahrál v roce 1956 tak, že spojil song po zkrácení na jednu minutu s jiným Ain't Got Nobody (autory jsou Roger Graham a Spencer Williams, vznikl v roce 1915) – a tady mám vysvětlení oné české nahrávky z roku 1965 – to je totiž právě ono spojení obou písní. Primovi se podařilo spojit obojí tak, že se nedá poznat, že tato „medley“ jsou původně vlastně dva songy a tato nová skladba se stala Primova klíčová melodie.

III
O to, že se song stal jazzovým standardem, se zasloužili trumpetista Harry James a saxofonista Coleman Hawkins. Rod Mason, Wild Bill Davidson a Pasadena Roof Orchestra uvedli tradičnější nahrávku skladby. Pro Arta Tatuma se ve čtyřicátých letech stala sólovým číslem, povzbudil i další pianisty, aby se ujali svých interpretací skladby. Thelonious Monk nahrál skladbu poprvé v roce 1954, pojal ji jako capriccio, téma refrénu hrál rubato, opakované osminky pak chápal jako hlavní myšlenku, rozvedenou do řady disonancí. Dalšími interprety byli Ran Blake, Jessica Williams, Joachim Kühn a Irene Schweizer, dále pak Oscar Peterson, Erroll Garner či  Benny Green. Zpěvačky Sarah Vaughan (1957) a Carmen McRae (1963) daly songu podobu moderního jazzu.

Možná dokonce více než v jiných případech se song promítl do oblasti filmu. Již v roce 1930 vznikl film Emmericha Hanuse  Der schöne arme Tanzleutnant,  v následujícím roce natočil americký režisér Jack Conway ve Spojených státech film Just a Gigolo. V roce 1979 vznikl německý  film Schöner Gigolo, armer Gigolo. Herec David Hemmings, který ztvárnil roli homosexuálního kapitána Krafta, absolvoval tímto filmem svůj režijní debut. Německý šlágr, který mu dal jméno, interpretuje ve filmu Marlene Dietrich.  Anglický herec, známý rovněž z filmu Blow Up (Zvětšenina, Michelangelo Antonioni) vykresluje kontroverzní společenské panorama Výmarské republiky, vychází přitom z románu Ericha Kästnera Fabian. O úspěch se postaralo rovněž hvězdné obsazení – vedle již zmíněných jsou tu ještě jména jako David Bowie, Kim Novak, Maria Schell či Erika Pluhar, každé z nich představuje jednu samostatnou kapitolu v evropské kultuře. Přesto kritika film odsoudila jako „banální špektákl“ a „inscenační debakl“.

Info
https://de.wikipedia.org/wiki/Just_a_Gigolo
https://de.wikipedia.org/wiki/Sch%C3%B6ner_Gigolo,_armer_Gigolo_%28Film%29

Muzika
Schöner Gigolo
Dajos Béla
https://www.youtube.com/watch?v=EkIxPCXrcH4
Richard Tauber
https://www.youtube.com/watch?v=azJiaexg6ek
Daniele Serra
https://www.youtube.com/watch?v=FBU1C_43by4
Fred Bird (česká verze)
https://www.youtube.com/watch?v=Nkbw_X7oO3g

II
Just a Gigolo
Louis Armstrong
https://www.youtube.com/watch?v=EK-0gcn9b4c
Bing Crosby
https://www.youtube.com/watch?v=IqdISplLdlA
Louis Prima
https://www.youtube.com/watch?v=gDkLSjsiqlM
a řečená druhá česká verze
Darek Vostřel, Waldemar Matuška a další, 1965, z televizního pořadu - Vysílá Studio A. Z původní skladby zůstal jen refrén, který je zde ale použit jako sloka, slova nemají s původními ze 30. let nic společného, zůstává jen motiv „placeného“ zaměstnance (viz i vysvětlení v textu)
https://www.youtube.com/watch?v=YKABDwLSmZE

III
Harry James
https://www.youtube.com/watch?v=Kc8Xa_lAnrM
Coleman Hawkins
https://www.youtube.com/watch?v=RTNVK6l6IgI
Wild Bill Davidson
https://www.youtube.com/watch?v=NR3d0KwhqVQ
Oscar Peterson
https://www.youtube.com/watch?v=YA76MtUXGDI
Sarah Vaughan
https://www.youtube.com/watch?v=rvTsEnFRbPQ