SBB / SBB
28.02.2016 23:14SBB / SBB
alba světového jazzrocku
U prvních tónů samostatného alba polské (jazz)rockové kapely SBB (původně Silesian Blues Band, později Szukaj, Burz, Buduj, tj. Hledej, lámej, stav (či tvoř), popř. Search, Break & Build), legendy polského jazzrocku a fusion music mi trochu vadilo nenaladěné piano a první sekvence pianisty trochu samoúčelné běhání po klávesách, podobně jako o pár minut totéž u kytarového sóla a jistou nepreciznost, nicméně při dalším poslechu jsem ocenil autentičnost přístupu a vše ostatní, především určitou velkorysost, kterou jsem si vždycky s polskou muzikou, nejen jazzrockovou spojoval. Možná právě ona byla důvodem obliby muzikantů, kteří se svým projevem v něčem podobali svým kolegům na Západě. Když se člověk podívá na fotku klávesisty Skrzeka obklopeného ze tří stran hradbou nástrojů, musí se mu nutně vybavit Keith Emerson z ELP nebo později Rick Wakeman z Yes. Pravda, bližší je mi z polského progresívního roku Laboratorium větší pregnantností (menší rozevlátostí), ale to je věc názoru. A pak, jedna věc jsou nahrávky, druhá živé koncerty. Laboratorium ani SBB jsem neviděl v době jejich největší slávy na pódiu. SBB na JazzNights v Hořicích v roce 2011 na mě nicméně udělali týž ambivalentní dojem, jaký jsem popsal výše. V každém případě se nyní věnujme pojednávanému albu SBB a potěšení, že můžeme takhle v klidu poslouchat muziku z roku 1974, především díky počinu polského vydavatelství Metal Mind Productions, které vydalo v roce 2006 kompletní tvorbu skupiny.
Eponymní album SBB bylo prvním samostatným počinem kapely po třech letech její existence jako doprovodného tria zpěváka Czesława Niemena. SBB vzniklo v hornoslezském městě Siemianowice Śląskie v roce 1969. Iniciátorem byl baskytarista a hráč na keyboard Józef Skrzek, který přišel z kapely Breakout, měl klasické vzdělání klavíristy, a v SBB se chopil rovněž zpěvu, k němu se přidali kytarista Antymos Apostolis a hráč na bicí Jerzy Piotrowski. Zpočátku se orientovali na blues, vzorem zvláště v kytarové hře jim byli Cream a Jimmi Hendrix. O rok později ale doprovázeli zpěváka, známého v té době dost dobře i u nás a nahráli s ním dvě alba Niemen 1 a Niemen 2. Dvě další alba – Strange Is the World a Ode to Venus – byly vydány u CBS na Západě.
V roce 1974 se od Niemena odtrhli a působili jako trio pod jménem SBB. Debutové album vydali na labelu Polskie Nagrania Muza. Následovaly další alba, skupina prorazila na festivalech v Opole (Zemský festival polské písně) a ve Varšavě (Jazz Jamboree). Skupina se stala nejoblíbenějším souborem progresívního rocku či artrocku v Polsku. Ještě v tomto roce se vydali za hranice do tehdejšího Západního Německa (ještě nesjednocená SRN), do Frankfurtu nad Mohanem. Znakem kapely byly dlouhá sóla na syntetizér, často v trvání až dvaceti minut, takřka symfonická díla s výrazným vlivem jazzu, které lze přisoudit hraním se známými jazzovými hráči, jako byli Tomasz Stankow, Tomasz Szukalski a Slawomir Piwowar. Styl kapely se nedal k ničemu přirovnat, Skrzek hovořil o hudbě bez začátku a konce. „Chceme být volni, i v hudbě,“ říkal frontman skupiny.
Album SBB je živá nahrávka, respektive sestava nahrávek ze dvou koncertů ve Varšavě (ve Stodole). Na albu je sedm skladeb, což při délce přes hodinu není až tak mnoho. Album SBB bylo také prvním albem vydaným v zahraničí, byť v zemi „socialistického sektoru“, totiž u východoněmecké Amigy. Pod tímtéž názvem pak vyšlo i jiné album skupiny v tehdejším Československu: jeden údaj říká, že to bylo v roce 1978 (u Supraphonu), jiný uvádí rok 1980, ale domnívám se, že mylně, protože údaj o nahrání je 1977 (Mozarteum) a autorská práva uvedena 1978. Na albu jsou nicméně jiné skladby než na debutovém albu skupiny (srv. na YouTube a na odkaze 45worlds.com), a konečně zjišťuju, že šlo opravdu o nepřesnost, neboť album bylo vydáno znovu na CD s dalšími dvěma skladbami jako bonus v roce 2003. A o tomto albu pak ještě v jiném příspěvku.
Achim Breiling se v recenzi o albu na německých babyblaue-seiten vyjadřuje výstižně, když popisuje svoje setkání s polskou progrockovou kapelou. Album našel v druhé polovině osmdesátých let v jedné krabici s pětimarkovými elpíčky na jakési burze. Už to je výstižné, neboť nejrůznějších desek SBB byla v tehdejší době záplava, přestože to v té době nebylo s vydáváním této hudby vůbec jednoduché, této kapele se dařilo s různými kotrmelci (popíšu podrobněji ještě u jednoho z dalších alb) svou muziku vydat a dostat na trh, pravda v odstupu času to může někomu, kdo se v jejich produkci chce nějak orientovat, trochu zamotat palici.
Tři týpci, kteří působili, podle Breilinga, na fotce zadní straně alba, dost dobrodružně a zpustle, zvláště Indián s řeckým jménem, pouhé dvě dvacetiminutové skladby, napsané v obsahu, naznačovaly, že se bude jednat o kapelu, která hraje pod vlivem ELP (Emerson, Like & Palmer). Když pak Achim nasadil jehlu do drážky, myslel si, že se do obalu dostala jiná deska. Psychedelické hardrockové a bluesové improvizace mu připomínaly, jako když Cream hrají Pink Floyd. Extrémně syrová basová kytara, bluesové balady, prostorově-psychedelické efekty, když přijde ke slovu syntetizér. S pozdějšími nahrávkami, zvl. od alba Pamiec (1976) to nemá mnoho společného. V závěru Breiling upozorňuje, že existují nejméně tři různá vydání desky.
https://www.babyblaue-seiten.de/index.php?albumId=3283&content=review
SBB na hořických JazzNights 2011
https://www.horice.org/cz/clanky/horice-jazznights-2011/
Info
https://www.blueser54.de/201.html
https://www.deutsche-mugge.de/portraits/4354-sbb.html (dost podrobně)
https://www.45worlds.com/vinyl/album/1132218
https://www.supraphonline.cz/album/2183-sbb
https://de.wikipedia.org/wiki/SBB_(Rockband)
———
Zpět