SBB / Pamiec

SBB / Pamiec
alba světového jazzrocku

Achim Breiling měl v recenzi prvního eponymního alba SBB na babyblaue seiten pravdu. Tohle je podstatně jiná muzika. Hned od začátku rozpětí zpěvu a basových tónů v ploše kláves a vzápětí vzepětí celé kapely s bicími připomíná to, co jsme obdivovali na několik let předtím (1973) vydaných Tales from Topografical Oceans britských Yes. A rozhodně už nemám pocit, jaký jsem měl u debutového alba, totiž nepřesnou rozevlátost atd. Muzika je totiž dynamická, rozfázovaná do určitých gradujících úseků, nacházejících úžasná barevná vyústění.

Jiný komentátor na babyblaue seiten, Holger Grützner, komentuje směřování kapely, která se oddělila od (úspěšného) Niemena, který vytáhl původně neznámé muzikanty na světla ramp proto, že nechtěla sledovat jeho směr, původně orientovaný na soul, hledající podoby nové muziky, zvláště v artrocku, nyní se ale přiklánějící stále více k jazzu, protože chtěla jít svou vlastní cestou. Album paměť, obsahující na původním LP tři skladby, je toho průkaznou ukázkou.

Vyšly vlastně dvě desky – Nové horizonty a Paměť – obě v témže roce 1975. Proto také později byly vydávány na jednom cédéčku. Grützner se pokouší postihnout základní stylovou proměnu kapely, která pod iniciálami zkratky SBB podkládá nové jméno Szukaj, Burz, Buduj, protože „blues“ tady už nemá příliš mnoho co dělat. Co tedy přináší? Sakrálně-východoevropsky zabarvený zpěv (ale málo, protože neobvyklé slovanské kombinace sykavek poněkud mohou rušit), bicí jako Ginger Baker, varhanní a basová sóla v jednom proudu, a zbytek jsou koberce keybordových ploch a minimální kytarová sóla.

Teprve třetí z recenzí na babyblaue seiten nicméně dává do pořádku, co vlastně posloucháme na CD vydání u Metal Mind Productions, neboť LP má, jak zmíněno tři skladby
1. W kołysce dłoni twych
2. Z których krwi krew moja
3. Pamięć w kamień wrasta,
přičemž album se jmenuje podle poslední z nich. Všechny další skladby, počínaje Barwy drzewa  jsou přidány na nové vydání jako bonusy. Jsou to především nahrávky v rozhlase z let 1974 und 1978 a ukazují úžasnou šíři podob hudby skupiny: Barwy drzewa perkusní a xylofonové zvuky a přesto vybízí k tanci, Osiem rak je klavírní kousek pro osm rukou, Waldie jam s pulsujícím basem a hodně piana, zatímco Niedokonczona progresja jsou nápady rozvíjející keybordové akordy, a Reko-Reko konečně působí podle recenzenta, jakoby SBB byla komerční versí Wather Report a Serenada Gia Sena je záležitostí symfonického progresivního rocku.

Info
https://www.babyblaue-seiten.de/index.php?albumId=1668&content=review
Muzika
https://www.youtube.com/watch?v=lUW1yStbTfA