Proč bychom veselí nebyli

Fidle

Proč bychom veselí nebyli

(píšně ze sbírky Rudolfa Hlavy)

v úterý 11. září 2001 v 18.00 hod.

ve foyer Okresní galerie v Jičíně

(Jičínský zámek)

koncert při příležitosti 10. výročí vzniku nadace

„Jičín – město pohádky“

účinkují:

Marie Chrástová, Věra Moravcová

Karel Jakubů - zpěv

Ivana Čapková, Květa Kopecká - flétny

Jan K. Čeliš, Lenka Krausová - housle

Ludmila Zahrádková - viola

Hana Červenková - violoncello

Zdeněk Vágner - kontrabas

pořad připravila Lenka Krausová

Fidle 2001

-----------------------------------------------------------------------------

Rudolf Hlava

Učitel, regionální historik, archivář, osvětový pracovník a sběratel Rudolf Hlava byl univerzální osobností s neobyčejnou šíří zájmů a znalostmi v řadě vědních oborů a je neodmyslitelně spjat se semilským krajem, v němž většinu života působil a v jehož kultuře zanechal výraznou stopu.

Rudolf Hlava se narodil v Semilech, po obecné škole v Benešově, kde pracovala jeho matka v přádelně, a Příkrém, kde byl později jeho otec správcem tkalcovny, a po měšťanské škole v Semilech absolvoval učitelský ústav ve Svatém Janu pod Skalou u Berouna. Učil na několika místech v okolí Prahy, zároveň se ale i dále vzdělával externě na Škole vysokých studií pedagogických v Praze, kde složil zkoušku způsobilosti pro měšťanské školy, i jako mimořádný posluchač na teologické a filozofické fakultě Karlovy univerzity.

Na základě žádosti o udělení učitelského místa v zahraničí jej ministerstvo školství vyslalo do prostředí českých horníků ve Waterschei v Belgii, kde se stal správcem dvoutřídní československé obecné školy a kde pracoval jako osvětový pracovník. Za války učil znovu ve školách v okolí Prahy, než byl nasazen u firmy Sellier a Bellot ve Skřivanech a říšskoněmecké letecké firmě Zittwerke v Semilech-Řekách. Po osvobození už do konce své učitelské dráhy pracoval v Semilech, nejdříve na dívčí měšťanské škole, pak na chlapecké a jedenáctileté střední škole.

Od září 1945 se stal Hlava správcem semilského archivu, který vlastně vytvořil ze sbírek Mizerova muzea a staré městské registratury. Je jmenován muzejním, archivářským a kronikářským referentem, vede po celém kraji - v Lomnici n. Pop., Železném Brodě, Turnově, Jablonci n. N., Jičíně či Vrchlabí - kurzy pro obecní kronikáře a vlastivědné pracovníky, sám pak převzal v roce 1946 místo městského kronikáře a Semilech a městskou kroniku vedl 42 let. Pracoval rovněž jako znalec při archivních posudcích a jako konzervátor památkové péče, po tři roky byl i placeným pracovníkem okresní archivní služby, než tuto práci převzala jeho žena Jana Hlavová, která se stala posléze okresní archivářkou.

Podobně jako o archiv zasloužil se i o muzeum. Při příležitosti odhalení sousoší Antala Staška a Ivana Olbrachta se podařilo získat podporu národního výboru pro záměr otevřít muzeum s památníkem v Husově ulici. Hlava byl pak autorem stálé expozice, budoval muzejní sbírky.

Projev při odhalení pomníku T. G. Masaryka ve Studenci byl pro normalizační funkcionáře záminkou ke zbavení většiny veřejných funkcí, ve kterých předtím pracoval, ať to byla činnost ve funkcích pedagogických, odborářských, v osvětové radě či různých komisích. Přes tuto nepřízeň Hlava pomáhal i nadále podle svých možností. Významná je i jeho publikační činnost, je autorem řady příspěvků do nejrůznějších časopisů, sborníků či revuí či drobných publikací. Pořádal přednášky a besedy v Semilech i jinde, dokonce nedlouho předtím, než se uzavřel v roce 1988 jeho život, přednášel v Praze na mozartovské konferenci České hudební společnosti.

Pozoruhodná je Hlavova aktivita sběratelská. Unikátní je Hlavova sbírka kramářských písní, které řadil podle doby a místa vzniku, povahy a smyslu výpovědi, sbíral ale i písně dělnické, kuplety i novější šlágry. Rozsah Hlavovy sbírky je 25 tisíc bibliografických jednotek. Zvláštní oddíl tvoří přes čtyři sta rukopisných zpěvníků, pozoruhodná je i sbírka starých tisků. V Knihopisu českých tisků do roku 1800 bylo zdokumentováno asi tisíc unikátních Hlavových tisků. Rudolf Hlava byl sběratelem drobné grafiky a exlibris, byl znalec bibliofilií, ale třeba i české i světové poezie, hudby a výtvarného umění. Práce, která po něm zůstala, může být podnětem každému, kdo ji chce využít tvůrčím způsobem.

(podle textu Václava Votočka)