Poutní koncert / Chrámová hudba starých mistrů

31.07.2017 12:35

Poutní koncert / Chrámová hudba starých mistrů

Societas Incognitorum
Kateřina Šujanová – soprán
Yvetta Fendrichová – soprán
Onřej Múčka – kontratenor
Eduard Tomaštík – tenor, cembalo, umělecký vedoucí
Martin Šujan – bas

Poutní kostel Proměnění Páně na Táboře / Neděle 30. 7. v 15.30
Lomnické kulturní léto 2017

Jako každým rokem lomnický festival uzavírá poutní koncert na vrcholku hory Tábor. Špatně jsem si přečetl hodinu začátku (naštěstí dříve, ne později, totiž přehlédl jsem těch třicet minut) a spolu s panem Rybou, sklářem, s nímž jsme se potkávali prakticky na všech koncertech, jsme si „za deset minut tři“ říkali, že nás bude nejvíc osm. Pak přijel z Jičína pan doktor Kracík s paní, tak to by bylo deset, pak advokát Kudyn, rovněž z Jičína, nejen s paní, ale i s Milanem, kunsthistorikem, kterého jsem kdysi na gymnáziu učil a který hraje s mým synem v kapele První hoře, tak to bychom měli počet více než apoštolů.

Když pak Jaroslav Krček v úvodu koncertu řekl, že tentokrát se rozhodl poděkovat především publiku, byl kostel plný. Měl pravdu, účast byla nebývalá, ne, že by na Ivana Ženatého minule také nebylo plné Tylovo divadlo, ale letos to bylo enormní, hmatatelné, mnozí o tom o přestávkách či před jednotlivými položkami festivalového programu opakovaně mluvili, a chválili si to – včetně toho, že velkou zásluhu na tom všem má právě Jaroslav Krček. Slovy jedné posluchačky: pan Krček naučil Lomničany poslouchat vážnou hudbu. Je to tak, i když i ta samotná tradice je velice výrazná, dlouhodobá, například někdejším Podkrkonošským symfonickým orchestrem, řízeným tenkrát ředitelem semilské ZUŠ Jiřím Matlasem.

Nyní jsem seděl vedle Jaroslava Krčka, který se na mě otočil do druhé řady a vyzval mě, ať jdu k němu dopředu, abych byl s fotoaparátem blíž umělcům. Ostatně čtvrt hodinky předtím jsem mu předal svou fotodokumentaci z letošních koncertů, kterou už několikátým rokem pro festival (a ovšem v první řadě pro sebe) pořizuju. A nyní už nastoupili zpěváci Societas Incognitorum, tedy dvě sopranistky a tři muži, z nichž tenorista obsluhující rovněž cembalo uměleckým vedoucím souboru a celý koncert po určitých částech uváděl. Brněnský vokální kvintet založil Eduard Tomaštík, absolvent bratislavské konzervatoře (hra na cimbál), Janáčkovy akademie múzických umění (dirigování sboru a dirigování orchestru) a posléze Filosofické fakulty v Brně (doktorandské studium hudební vědy se zaměřením na hudební dění na Moravě v 17. století). Tomaštíkova objevitelská činnost, velmi ceněná v odborných kruzích, je i východiskem činnosti Sociatas Incognitoria, souboru sestávajícího z vynikajících sólistů.

Prvním na programu byl nejstarší ze skladatelů, Johann Knöfel, narozený v dolnoslezském městě Lubáň, zemřel v Praze, kam přišel v roce 1592. Tam působil v kostele sv. Jindřicha a Kunigundy nedaleko novoměstské Jindřišské věže. Druhým pak Giovanni Battista Alovisi (cca 1600 - 1665), jeden z italských skladatelů, kteří přišli do Mikulova v 1. polovině 17. století, o což se zasloužil kardinál Dietrichstein (byla jich celá řada, Alovisi přišel přes Prahu, další byli Claudio Cocchi z Janova minorité Carlo Abbate či Vincenzo Scapitta, který poté pokračoval ve své kariéře ve Varšavě). Alovisimu se Sociatas Incognitorum věnuje soustavně, bylo vydáno album s jeho skladbami, další materiál je k publikování připraven.

V dalším bloku byli dva známí klasičtí italští skladatelé, Palestrina, Monteverdi, a vedle nich se ocitl náš Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, známý z nedaleké Pecky (několik kilometrů za N. Pakou, tedy zhruba dvacet z Lomnice), známý víc jako jeden z významných cestovatelů té doby a s tím souvisejícím literárním dílem, z jehož tvorby hudební se nicméně zachovalo jen něco málo.

Poté kontratenorista Ondřej Múčka přešel na kúr, aby „vyzkoušel“ zdejší Kobrlovy varhany (krásný stroj, pouhých osm rejstříků pokryje nicméně základní zvukové spektrum). Zahrál jednu skladbu Hasslera (názvy skladeb si nepamatuju, musel bych býval mít s sebou alespoň zápisník, mohu jen říci, že výrazné ve výběru skladeb bylo mariánské téma). Jméno se píše také Haßler, nicméně germanisté vědí, že v té době byl pravopis (ostatně nejen tam) hodně rozkolísaný. Podobně jako u většiny ostatních skladatelů byl už tenkrát „jedna Evropa“ a tento hudební skladatel přišel z Norimberku, kde se narodil, do Chebu (když se podíváte na mapu, tak to vlastně zase není až tak daleko). A čas, zhruba hodinka, jak to v kostele má být, se nachýlil. Poslední sestava písní byla od Adama Michny z Otradovic. Konec skvostného koncertu a konec letošního Lomnického kulturního léta. Teď už si můžeme užívat horké léto a jen se těšit na příští ročník.

Odkazy
http://www.casopisharmonie.cz/rozhovory/poklady-barokni-hudby.html
http://www.baroknihudba.cz/eduard-tomastik/
http://societasincognitorum.cz/clenove

Johann Knöfel
https://de.wikipedia.org/wiki/Johann_Kn%C3%B6fel

Jakob Haßler
https://de.wikipedia.org/wiki/Jakob_Ha%C3%9Fler

J. B. Alouvisi (někde psáno Alouvisi)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Giovanni_Battista_Alouisi

Zpět