Podtrosecká údolí

Podtrosecká údolí
výlety natřikrát

Vidlák – Věžák – Podsemínský mlýn – Nebákov – (Mladějov)

I
Na začátku jedno vysvětlení. V podtitulu trasy (nahoře) jednoho z nejikoničtějších výletů v Českém ráji, putováním Podtroseckými údolími, je poslední položka (Mladějov) v závorce proto, že byl uveden v původně zadaném itineráři výletu, který nyní zahrnuji do projektu „výlety natřikrát“. Při přípravě pro průvodcování „s německými důchodci“ jsem jeho podstatnou část, tedy od hráze rybníku Vidlák přes Věžické údolí, Podsemínský mlýn až k Nebákovu, proběhl se synem Honzou a zetěm Kubou v rámci víkendu s tím, že Honza spěchal na vlak do Kolína a Alena nás dovezla k Vidláku a dojela nám naproti na silničku nad Nebákovem (nedaleko Rovně). Říkal jsem si, no ten zbyteček, od Nebáku do Mladějova, už snad proboha nějak trefím, šel jsem ho přece kdysi tolikrát, ostatně jako celou cestu Podtroseckými údolími. Dva dny před příjezdem skupiny, se kterou jsem měl na tenhle výlet jít, mi to ale nedalo, a stejně pečlivě, jako jsem prošel všechny ostatní trasy, jsem chtěl projít ty asi dva kilometry, protože člověk nikdy neví, je to prostě něco jiného, když si člověk udělá procházku a něco jiného, když – jak jsem si pak opravdu potvrdil – se vás pět lidí na něco ptá a zároveň si musíte být jisti, že jste odbočili opravdu na tom pravém, a ne na předchozím či až dalším rozcestí.

Netušil jsem ovšem, že tato intuice mě dovedla ještě kamsi dál. Když jsem zaparkoval auto nad údolím Nebáku, seběhl dolů a chtěl se vydat k Mladějovu známou pěšinou kolem rybníka, zjistil jsem, že je tu něco podezřelého. Pěšina v podivném stavu, u chatek podél cesty všude cedulky, upozorňující, že to je soukromý pozemek. Chlapík u lodiček, který se tam zrovna nachomejtl, mi potvrdil, že cesta je zrušená, stejně tak jako dvě vedoucí skupinky děcek, které jsem potkal, když jsem se škrábal nahoru směrem k Troskám, a které se z Mladějova vydaly jinou neznačenou cestou, prý docela problematickou („S důchodci? Tak to ani náhodou.“). Takže jsem obešel celý úsek, když jsem se vyškrábal po červené z lesa ven a uvědomil si, jak je to jen kousek k Troskám, kolem známého kiosku a zpět do údolí na rozcestí k Dolnímu mlýnu, tedy k místu, kam bych ještě před rokem došel (na mapě tiskoviny CHO Český ráj z roku 1995 je značená původní stezka červeně, byla ale uzavřena nedávno) a mohl pokračovat do Mladějova. Když už jsem byl na tomto místě, došel jsem až do původně myšleného cíle a pak se celou cestu vrátil zpět. Místo dvou kilometrů jsem nachodil zhruba patnáct.

Zbývalo pak vyřešit, kam dovedu skupinu, která se pochopitelně nebude celou cestu vracet. Vyfotil jsem tedy jakési silo na místě u Rovně, kam jsem posléze navigoval autobus, aby výlet mohl proběhnout alespoň v tomto rozsahu. Uvědomil jsem si zároveň, že původní projekt cesty Podtroseckými údolími, který mám ještě na jedné staré tiskovině, je vlastně kvůli jednomu neudržovanému úseku vlastně zcela zničen.

II
Jestliže jsem nazval tuto trasu za jednu z nejikoničtějších v Českém ráji, v němž můžete vyznačit nejrůznější pozoruhodná témata cest, souvisejících se skalními městy, hrady a zříceninami, lidovou architekturou a jinými podobami kulturní krajiny (např. lidské výtvarné aktivity ve skalách, kultovní a magická místa atd.), ale i jinými náměty, pak se mi kdykoli, když tudy jdu, vybaví několik osobních vzpomínek. Na této trase jsou to především okamžiky v hospodě na Vidláku, kam jsme si chodili s batohy z chaty Mazáčkových, kde jsme provozovali country muziku, pro nezměrné množství lahváčů, abychom vydrželi do rána. Povídání o tom je samozřejmě jiná kapitola, stejně tak jako „šmajdy“ s Honzou Janďourkem, na něž si vzpomenu, kdykoli jdu po silničce od rozcestí Věžického rybníku směrem k rozcestí U Přibyla. Honza, posedlý chozením, mi založil na ramena docela silný kmen metrového dřeva, který se zrovna namanul u cesty, sobě druhý, a vykročili jsme do dáli. Nedávno jsme na něj vzpomínali s jiným Honzou, Úlehlou, který představoval třetího v oné trojici, která se přesouvala, často v noci, různými krajinami Českého ráje.

III
Podrobnějí popis vlastně celkem krátké trasy s ohledem na původní záznamy z „první fáze“, tedy zkušebního projití trasy, i fotodokumentaci, která představuje naopak „fázi závěrečnou“, tedy onen výlet napotřetí:

poznámky na papírku (přípravná cesta)
V-V [Vidlák-Věžák] žl., 20 min, 40 min. / na Věžák / Želejovské údolí / rozcestí silnice (Janďourek), podél řeky, U Přibyla, po červené vlevo, [Podsemínský] Mlýn vysoká stavba, 1.05 před silnicí N. [Nebák], 1.20 už nahoru [po silničce k Rovni]

části textu z brožurky
Naučné stezky a kulturní památky, Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody Východočeského kraje, Pardubice 1984

Podtrosecké rybníky
Významnou formou přetváření krajiny člověkem bylo v minulosti, v místech údolních vlhkých niv a mokřadel, budování rybníků. Takto zřízené rybniční systémy umožňovaly nejen lepší hospodářské využívání tohoto území, ale jejich význam pro současnost tkví v tom, že vytvořily značně esteticky a ekologicky vyváženou krajinu.
V podtroseckých údolích se do dnešní doby zachovaly rybníky Rokytnický (7 ha, původ. 18 ha), Hrudka (5,12 hra)? Vidlák (3 ha), Krčák (3,5 ha), Věžický (6 ha), Podsemínský (2,6 ha), Nebákov (7 ha).
Na rybnících žije zajímavé společenstvo ptactva. Hnízdí zde labuď velká, potápka roháč, potápka černokrká a malá. Z kachen je nejhojnější kachna divoká a polák velký. V menším počtu hnízdí polák chocholačka, čírka obecná a modrá. V hustých rákosinách se skrývá chřástal kropenatý a vodní. Lysku černou a slípku zelenonohou můžeme spatřit i na volné hladině. Strnad rákosní, rákosník velký a obecný jsou charakteristickými pěvci rybníků. Obyvatelem zdejšího území je i ledňáček říční. Na jaře a na podzim tu protahují dravci moták pochop a orlovec říční. V tuto dobu se zde objevuje i volavka popelavá.

Bažina U Přibyla
Bažina Přibyl pod rybníkem věžákem je navrženou státní přírodní rezervací. Vyplňuje dno bývalého rybníka. V jeho areálu je několik pozoruhodných druhů jako čípek objímavý, přeslička největší, ďáblík bahenní, hruštička menší, kokořík přeslenitý a neukázněnými návštěvníky silně ohrožená bledule jarní.
Na rybnících, zejména Věžickém, roste leknín bělostný a pryskyřník velký. V nedalekém údolí Žlaba se vyskytuje horský druh čípku objímavého, ačkoliv lokalita má nadmořskou výšku cca 260 m. Výskyt je umožněn vlivem inverze způsobené stékáním chladného vzduchu do hlubokého údolí. Podobných lokalit této rostliny je v okolí několik (Zdolina u Věžického rybníka a na západě od něho rokle kanibalů, Kalný důl u Žehrovky).

Nebákov
Údolí potoku Žehrovky patří mezi nejhezčí tichá místa Českého ráje. Soustava rybníků s vodními mlýny, stojícími zde staletí, je dílem předchozích generací, které osídlily zdejší krajinu již asi před třinácti staletími. Nebákovský mlýn je připomínán již v 15. století. Patřil do soustavy osmi mlýnů na Žehrovce (Dolný mlýn, Nebákovský, Podsemínský, Pleskotský, Podvyskeřský, Vysoké Kolo, Mlejnice a Žehrovský). Dnešní podoba pochází z 1. poloviny 18. století. Asi v téže době byl do skály u rybníka vytesán výklenek, do něhož byla v r. 1740 umístěna socha sv. jana Nepomuckého. Na ostrohu nad mlýnem stával v 15. století hrádek nebáká, který již v 16. století zpustl.

Pzn.
Zajímavé je si lokalizovat jednotlivé toky v oblasti, tj. Žehrovku, která je v názvu turistické lokality, její přítok Jordánku, která se do Žehrovky vlévá za Věžickým rybníkem (ve směru naší cesty, takže první část procházíme kolem ní) a paralelní Libuňku, která je vně celého hřebenu kousek od silnice Jičín-Turnov. Žehrovka i Libuňka se vlévají do Jizery, pramen Žehrovky je vykládán dvojím způsobem, pro mě je ovšem sympatická verze, podle níž pramení u Pelíška v Prachovských skalách. V rašeliništi nad Vidlákem pak pramení potok, který vede „na druhou stranu“, totiž právě k Libuňce.

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDehrovka
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jord%C3%A1nka_(p%C5%99%C3%ADtok_%C5%BDehrovky)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Libu%C5%88ka

Komentář k fotocestě (duben 2016)

Restaurace a parkoviště Vidlák – za hospodou po pěšině kolem Krčáku a podél říčky Jordánky – Věžické údolí, rozcestí 1 km (červ., žl., 266 m n. m.) – Věžický rybník, rozcestí 1,5 km (žl.) – U Přibyla 0,5 km (žl., zel.) – Podsemínský most – Podsemínský mlýn a rybník – Nebákov cca 2 km (červ.)

Podrobněji: rozcestí – na Vidláku po silnici dál po červené na Trosky, na rozcestí u Věžického rybníku vpravo po silnici a zelené na Hrubou Skálu, na rozcestí U Přibyla dál po silnici a červené podél říčky na rozcestí údolí Žehrovky a po silnici dál k Pleskotskému mlýnu a po červené až do Libošovic, přes Podsemínský most vpravo na Kost a do Sobotky.

Cestou / struktury travin a větví stromů, zvuky ptáků (zmíněný chřástal), kachny, labutě – je neuvěřitelné, jaký hluk dělají křídla v okamžiku, kdy se labuť zvedá z hladiny  – pak za Podsemínským mlýnem zcela zblízka dvě labutě mezi vegetací, dostupné objektivu.

K vodním prvkům patří vedle nově vytvořenému meandru Žehrovky u silnice za rozcestím v někdejším rybníku, rašelinišť a rybníků, jednotlivých toků a mlýnů na nich také prameny (na mapě jich je vyznačená celá řada), například Prdlavka, udržovaný pramen u silnice na druhé straně místa, kde začínají meandry.

A ještě zpět: Kdybychom (neměli auto a) šli pěšky z Borku, kde původně naučná stezka Podtrosecká údolí začíná, šli bychom ještě podél rybníků Rokytnický rybník a Hrudka. V Borku pod Troskami je to hned druhá odbočka (první na Trosky), vlastně jen pár metrů za první. Ve fotoalbu jsou snímky z rozcestí u proslulé trampské hospody (s perfektní výzdobou „ze starých časů“) rovněž na konci.

Moje fotoalbum je na Rajčeti na adrese:
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Podtrosecka_udoli

Originální zadání / Wanderung Böhmisches Paradies

Streckenlänge: ca. 9 km, Schwierigkeitsgrad: leicht; Höhenunterschied: ca. 30 m

Der Bus bringt Sie zum Parkplatz nahe dem Teich Vidlak. Hier starten Sie zur Wanderung durch das Zelejovske Tal und erreichen den Vezicky Teich, der ein Ausmaß von ca. 6 ha hat und mit seiner Szenerie zu den schönsten im Böhmischen Paradies gehört. Durch das Tal des Flusses Zehrovka, vorbei an der Podseminky-Mühle und einem Stausee erreichen Sie das heutige Tagesziel Mladejov. Am Nachmittag unternehmen Sie einen Rundgang durch Jicin.
Skutečnost / část trasy z Nebákova do Mladějova je uzavřena, zkusil jsem projít „nějak“ z Mladějova na Nebák, pěkný výlet, ale nikoli dva, nýbrž patnáct kilometrů (tam a zpátky) s pěkným výhledem na Trosky. Takže zbývalo jediné – neatraktivním způsobem se vyškrábat po silnici nad Nebákem na okraj Rovně, kam jsem nechal přistavit autobus.