Pivo s příchutí pomerančů

I při zběžných znalostech hudební teorie, a dokonce i bez nich, si při poslechu nejrůznějších známých skladeb uvědomujeme, že (už to slovo „skladba“ to označuje), že mají určitou stavbu, to znamená, že z nějakého motivu je sestaven určitý úsek, ten se třeba opakuje, přičemž poprvé je v harmonii naznačeno, že to poběží ještě jednou, pak přijde změna a po ní se znovu vrátí původní motiv, celé to může ovšem být podstatně složitější atd.. Nemusí vědět, že se takovým postupům říká malá či velká písňová forma nebo rondo, variace atd. Jednoduše řečeno, ze sloky a refrénu, případně „tria“ třeba u pochodů či „cody“ na závěr sestává většina poslechových skladeb (u symfonií platí podobné principy, ale je to celé podstatně složitější). Ruský pochod námořníků Reinholda Moriceviče Gliéra (1874 Kijev – 1956 Moskva) jako by to neplatilo. V podstatě se „mele“ kolem dokola celou dobu totéž, jen se pokaždé mění nástrojové obsazení a tempo, kromě toho tu nejsou ani žádné harmonické změny, práce s tématem či cokoli jiného. Zdálo by se, že to může být nuda (vzpomínám na onu scénu z Amadea, kdy mladý Mozart po jednom zaslechnutí nejen reprodukoval Salieriho skladbu, ale použil ji jako námět pro vlastní další rozvedení), ale skladba měla úspěch a dosud se hraje.

Skladatel byl svou biografií z těch, kteří měli opravdu komplikovaný „evropský“ původ. Otec Ernst Moritz Glier byl výrobcem dechových nástrojů, původem z Klingenthalu v německém Sasku, s Polkou z Varšavy Józefou (Josephine) Korczak, se kterou se oženil, se usadil v Kijevě. Legendy o francouzském či belgickém původu se tedy nezakládaly na pravdě. Pro nás je zajímavé, že v Kijevě byl žákem našeho vynikajícího houslového pedagoga Otokara Ševčíka. Pokračoval na konzervatoři v Moskvě, v Moskvě dostal i místo hudebního pedagoga, kde řadu let učil, když mezitím ovšem ještě studoval dirigování v Berlíně u Oskara Frieda. K jeho žákům patřila řada později významných skladatelů, například Sergej Prokofjev. Veřejně se angažoval i ve vzniklém Sovětském svazu, například na lidovém komisariátu pro vzdělání, cestoval po Uzbekistánu a Azerbajžánu, kde sbíral lidovou hudbu. Dostal řadu vyznamenání, mimo jiné Leninův řád. Jeho styl lze charakterizovat jako „národní“, byť po určitý čas lze v jeho skladbách vysledovat impresionistické prvky. Posouzení toho, do jaké míry je akceptovatelný umělec s tímto politickým profilem, ponechám na „laskavém čtenáři“.

Skladba je z baletu z roku 1927, zde kopíruji údaje z angl. Wikipedie, kde jsou i podrobnější informace o celém hudebním díle:
Krasny mak (The Red Poppy), Op. 70 (1927, rev. 1949 and 1955 Krasny tsvetok (The Red Flower)

https://en.wikipedia.org/wiki/Reinhold_Gli%C3%A8re
https://www.youtube.com/watch?v=pkq9Chy54RQ&feature=related