Philip Roth / Můj život muže

Sedmý román amerického židovského autora Philipa Rotha, v originále nazvaný My Life As a Man, první ze série knih o Nathanu Zuckermanovi, nebyl zatím (pokud vím), přeložen do češtiny. Kniha je zajímavá kompozičně (musel bych to číst, ale je to zároveň něco mezi románem a povídkovou řadou?): první ze dvou částí „Useful Fictions“ (Užitečné fikce) sestává z dalších dvou krátkých textů o našem hrdinovi. Druhá část (s komplementárním názvem) „My True Story“ (Můj pravdivý příběh) je vyprávění židovského autora Petera Tarnopola, který oba příběhy napsal, v ich-formě (první osobě).

V knize se Roth poprvé vyjadřuje o vztahu autora a jeho díla. Je to téma, které ho v té či oné podobě zajímá, vracel se k němu v řadě svých pozdějších románů, zvl. v knize Operation Shylock. Ve své autobiografii vysvětluje Roth, že Tarnopolův vlastní životopis obsahuje mnoho z jeho vlastních zkušeností, zvláště o zničujícím manželství s Margaret Martinsonovou, které se odráží v románové postavě Maureen. (kritika v tom vidí slabinu románu, ale výpovědní sílu o životě autora, podobně jako Rousseauovo Vyznání (zatímco tak daleko k autobiografickým momentům v americké literatuře nedošel ani Mailer nebo Lowell).

Žid Peter Tarnpol vyrůstá bezstarostně spolu se dvěma sourozenci v maloburžoazní rodině v Yonkers (New York). Po střední škole a univerzitě se zabývá literaturou jako univerzitní docent a spisovatel, jeho první román jej učiní v literárním světě velice populárním. V roce 1959 se ožení s Maureen, šestadvacetiletou ženou, kterou nemiluje a která má za sebou už dvě manželství. Po třech letech se na Peterův impuls manželství rozvádí, fakticky ale končí teprve po letech smrtí Maureen, která se zdráhala na rozvod přistoupit, při automobilové nehodě.

Téma zajímalo už spisovatele v devatenáctém století, kdy vznikla celá řada děl dodnes čtených – Effi Briest (1895) Theodora Fontana, Paní Bovaryová (1865) Gustava Flauberta nebo Anna Kareninová (1877/8) Lva Nikolajeviče Tolstého. Dokud bude existovat instituce manželství, do té doby bude i tématem literatury. A o to zajímavější je skutečnost, že každé nové literární dílo přináší nové aspekty tohoto tématu.

Co je zajímavé na Rothově románu? Je to textová struktura románu, jeho výstavba. Kompozice činí toto dílo nezaměnitelně dílem moderní literatury. Několikrát mění se vypravěčská perspektiva, z níž jsou nahlíženy postavy a děj. Jako spisovatel předkládá Tarnpol dva fiktivní příběhy, v nichž popisuje průběh manželství. Vedle toho Roth zaznamenává rozhovory, které  Tarnpol vede se svým psychoterapeutem dr. Spielvogelem, cituje dopisy, v nichž se k manželské krizi vyjadřují další osoby, a detailně informuje o obsahu telefonátů, v nichž ostatní hovoří o Peterovi a Maureen. Dr. Spielvogel zveřejňuje o manželském páru v odborném časopise článek, který se dostane do roku Tarnpolovi a je podroben ostré kritice. Také ukradený deník se záznamy Maureen se stává námětem kontroverzí.

Tento formální aspekt je v zajímavé korelaci s obsahem. Kdykoli se dospěje k nějakému závěru, je v dalším textu relativizován a musí být revidován. Max Nimrod (z jehož textu přebírám v překladu druhou část tohoto komentáře) zdůrazňuje to, co zajímá i mě, totiž pozoruhodnou a mistrovskou jazykovou podobu textu (já ji ovšem mohu potvrdit pouze z jiných Rothových románů).

Zdroje informací pro tento příspěvek:
https://donaufisch.blog.de/2007/10/13/nimrods_rezension_philip_roth_mein_leben~3128515/
https://de.wikipedia.org/wiki/Mein_Leben_als_Mann
https://en.wikipedia.org/wiki/My_Life_As_a_Man
další, ještě podrobnější komentáře k textu
https://www.dradio.de/dlf/sendungen/buechermarkt/617321/