"Pětka" a topůrko za tolar

16.01.2010 13:59

                                                              

Já do lesa nepojedu, já do lesa nepůjdu,
kdyby na mě hajnej přišel, on by mě vzal sekyru.
Sekera je za dva zlatý, a topůrko za tolar,
kdyby na mě hajnej přišel, on by mně to všecko vzal.

***
Je to legrace. Ať mi nikdo nevykládá, že neexistuje magie náhod. Několik hodin poté, co jsem rozepsal tento text, jsem zjistil, že Česká televize od 13. 1. vysílá řadu dokumentárních filmů s názvem „….“ (ČT 2 ). Kromě toho běží také druhá řada báječné série pořadu Václava Cílka „Podzemní …“ zaměřená na těžbu zlata (první díl - Zlaté hory na Jesenicku)

K této poznámce mne inspirovala noticka „Výročí 2010“ v prvním čísle lednového Týdne, která na prvním místě uvádí skutečnost, že uplynulo 110 let od zavedení korunové měny a zániku měny zlatkové. „Jeden zlatý se rovnal dvěma korunám měny nové od té doby se desetikoruně říká „pětka““. (Týden, uvedené číslo, s. 22).

Historie platidel a měnových systémů je určitě pozoruhodné téma, každý z nás s nimi má určitě spojeny své osobní zážitky, z posledních to mohou být třeba zánik desetníku či dvacetníku –vzpomínáte ještě na nádoby na veřejných prostranstvích, do nichž se mohly ještě několik týdnů po uplynutí jejich platnosti házet drobné mince, které pak byly určeny na dobročinné účely?

 Oblíbeným vyprávěním mé matky byly rodinné příběhy o záchraně úspor po měnové reformě či o starých bankovkách („zelených stokorunách“), kterými obdarovával pražský strýček svou milovanou neteř. Už nevím, v jaké souvislosti jsem si mohl prohlédnout originály bankovek vytvořených Alfonsem Muchou, podobně jako mne fascinovaly jeho dopisní známky (rovněž zajímavé téma už z hlediska grafického, výtvarného). Musím v tuto chvíli neskromně doznat, že můj pradědeček byl významný český archeolog a numismatik Kliment Čermák. To, že dodnes jeho kniha „Mince království českého za panování rodu habsburského od roku 1526 I-III. Pardubice 1891–1913“ je základní odborný pramen oboru, mi potvrdili odborníci, já sám jsem nicméně k této disciplíně ani nepřičichl, a – musím říci namouduši  – uvést tuto skutečnost mě napadlo právě až teď, při psaní tohoto textu (zlí jazykové mne budou stejně podezřívat, že jsem si jej vymyslel jako záminku holedbat se slavnými předky).

Ačkoli mne ono téma vždy zajímalo, systematicky jsem si v něm vlastně nikdy neudělal pořádek. O mincích, bankovkách a platidlech a měně vůbec toho vím vlastně žalostně málo, ať by to mohly být informace z dějepisu (všechny ty denáry atd.) či jiných oborů, něco si pamatuju jen z ekonomických předmětů na střední škole odborného zaměření (fascinoval mě název „libra šterlinků“ a stará dělení nejen v oblasti měny, ale onehdá jsem se divil, jak to vlastně je s těmi názvy dnes, takže si ty informace průběžně doplňuji),  vzpomenu si ještě na termín „trojská unce“, „parita“ či „deflace“,  a pak jsme také diskutovali o skutečnosti, jak je měna podložena zlatem – teď, v souvislosti s tímto textem, jsem si na internetu ověřil, jak skutečně nejen někdejší československá měna, ale i dolar sklouzl ve své hodnotě.

To, co mne na měnách zajímá kromě faktu, jakou reálnou hodnotu měla ta či ona jednotka, uváděná v té či oné beletristické knize, to znamená, co se dalo koupit třeba za zlatku nebo za dva krejcary, a samozřejmě i, v jakých vztazích tyto jednotky byly, to znamená třeba na kolik krejcarů se měnil groš a kolik grošů jste dostali za zlatku, je původ jejich jmen. Ovšemže to souvisí bezprostředně s mou profesí učitele cizích jazyků. K mým oblíbeným vtípkům, které vyprávím studentům, je historie názvu mince, která provázela mou (jejich už nikoli) generaci prakticky po celý život, totiž haléře.

Příběh amerického dolaru je, myslím, všeobecně dostatečně znám. Slovo „tolar“, které vzniklo zkrácením německého přídavného jména „Joachimstaler“ (od Joachimstal, německého názvu pro Jáchymov, doslovně Jáchymovo údolí), znamená tedy „Jáchymov-ský“. Od tolaru to jazykově není daleko k americkému „dolaru“, i když fakticky ona cesta nebyla jednoduchá.  Název vznikl přes holadskou podobu slova tolar - daalder v době, kdy byla země područí Španělska. První mince nechal s názvem dolaros nechal razit španělský král Filip II. v Bolívii, ty se dostaly do severoamerických kolonií a staly se žádanou náhradou používaných stříbrných anglických crowns. První dollars nechala razit britská královna Alžběta I. v roce 1600 a ty se dostaly do kolonií, a tedy i do pozdějších Spojených států přes Východoindickou společnost. Americký mincovní zákon z 2. dubna 1792 (Coinage Act of 1792) stanovil hodnotu dolaru nebo španělského pesa na 371,25 grainů a určil i moderní desítkovou podobu dolar – 10 dimes – 100 cents (více na níže uvedených odkazech). Svislé čáry v označení dolaru ($) byly původně dvě a odkazují k tzv. Heraklovým sloupům, které jsou dodnes ve znaku Španělska.

Podobný původ má i slovo „haléř“. Je z německého „Heller“, měny užívané ve staré monarchii v souvislosti s novým měnovým systémem a zavedením koruny v roce 1892 (existoval ale i daleko dříve, za Václava IV, v r. 1384). Slovo vzniklo podobným způsobem jako v předchozím případě. Mince se razila, podobně jako tomu bylo s Jáchymovem, v místě, kde bylo nějaké přírodní bohatství – tentokráte to byla sůl. Jméno města Schwäbisch Hall v jižním Německu, na severovýchodě německé spolkové země Bádensko-Würtenbersko je, podobně jako v řadě německých jmen spojeno se solí. Je to třeba rakouské Hall v Solné komoře s kouzelným Hallským jezerem, duryňské město Halle, kde je rovněž pěkné muzeum soli, a v řadě dalších případů (název Salzburg, Solnohrad, je vlastně výjimkou). Také v případě Schwäbisch Hall byla sůl zdrojem příjmů a ekonomického rozvoje, a tedy předpokladem příležitosti, razit zde mince, označované jako denarius hallenses. Koncovka „er“ v případě haléře tvoří rovněž přídavné jméno – Haller, „hallský“. Asi od roku 1228 se razily stříbrné mince s obrázkem ruky, rozlišovaly se bílé, červené, černé. Říšský tolar měl 576 haléřů.

Haléře se používaly v nejrůznějších, převážně německy mluvících zemích, raritně ale třeba i v německé východní Africe přechodně v letech 1904 – 1918. V našich zemích byly haléře jako mince v oběhu po dobu rakousko-uherské monarchie, za první světové války, po vzniku samostatné Československé republiky, za německé okupace, po osvobození i v době po převratu v únoru 1948, po měnové reformě v roce 1953 i po roce 1960 (Československá socialistická republika), a konečně i ve všech státních útvarech po pádu železné opony, tedy v Československé federativní republice a po jejím rozdělení i v České republice. V devadesátých letech jsou pak postupně z oběhu stahovány nejdříve mince s hodnotou jednoho haléře, dvou haléřů, posléze deseti, dvaceti a padesáti haléřů. Zánikem padesátihaléřové mince 31. 8. 2008 haléř jako měnová jednotka zanikl. A to nejen v naší zemi, ale na celém světě. Česká republika byla totiž poslední zemí, kde se haléře používaly.

Stejně pozoruhodné by bylo sledovat osudy koruny. Kromě všeobecně známé skutečnosti, jak jméno platidla souvisí s panovníky, kteří bývali vždy na objektu vyobrazeni (vlastně jde vždy o přenášení významů, metaforu či častěji metonymii), by bylo možné sledovat její příběh. To by ale bylo ode mne nošení dříví do lesa, zvláště když na internetu jsou veškeré informace všeobecně dostupné, ať už na Wikipedii či na řadě dalších stránek. Vedle odborných pracovišť, která mají numismatiku v náplni své práce, se více než sto let se problematikou zevrubně zabývá Česká numismatická společnost.

Kruh se uzavírá. Jestliže jsem zmiňoval magii náhod, musím uvést ještě jednu: Předsedou České numismatické společnosti je lékař, varhaník a horolezec MUDr. Zdeněk Petráň, tedy renesanční člověk. Žije v Praze, ale je Jičíňák, a i když nemohu říci, že bychom se nějak pravidelně stýkali, párkrát jsme se v životě při různých příležitostech potkali. Jedno je jisté. Jak řečeno, Zdeněk je numismatik a muzikant. Kdybych se tedy chtěl zeptat někoho, jak to je v té lidové písničce, kde se zpívá, že „sekera je za dva zlatý a topůrko za tolar“, s otázkou, zda to není předražené, bych se zeptal nejspíš právě jeho.

Odkazy

Informace o naší měně, které jsem si právě osvěžil a doplnil, najde každý, kdo by se chtěl obšírněji seznámit s problematikou, zvl. na adresách

tolar

http://cs.wikipedia.org/wiki/J%C3%A1chymovsk%C3%BD_tolar
http://de.wikipedia.org/wiki/Taler
Heraklovy sloupy http://de.wikipedia.org/wiki/S%C3%A4ulen_des_Herakles
http://cs.wikipedia.org/wiki/St%C3%A1tn%C3%AD_znak_%C5%A0pan%C4%9Blska
http://de.wikipedia.org/wiki/Wappen_Spaniens

Jáchymovský tolar platil jako říšský tolar (Reichstaler) v celém německém prostoru, v Rakousku do r. 1909, rovněž v Dánsku a Švédsku

haléř

http://de.wikipedia.org/wiki/Heller_%28M%C3%BCnze%29 (haléř, v němčině)

encyklopedie numismatiky

http://p-numismatika.cz/index.php?get=uvod
http://p-numismatika.cz/index.php?get=kapitola6 (výborné stránky, přehledné informace o naší měně, ale spousta jiných věcí)

další stránky

http://stribrnak.cz/

Česká numismatická společnost

http://www.numismatici.cz/

Zdeněk Petráň
http://www.libri.cz/autori.php?autor=25

Kliment Čermák

http://cs.wikipedia.org/wiki/Kliment_%C4%8Cerm%C3%A1k
sbírka Klimenta Čermáka, expozice v Pardubicích
http://www.vcm.cz/program/exhibitions/money/money.html

v Čáslavi  
http://ces.mkcr.cz/cz/psb.php?idpsb=878

… sekyra je za dva zlatý a topůrko za tolar

http://www.mc-barvinek.cz/doctype/1011/doc/Pisnicky_detske_I_-76/docinfo.htm

další zajímavé odkazy
http://de.wikipedia.org/wiki/Hall_in_Tirol
http://members.kabsi.at/seeau/Encyclopaedia/Kompendien/Monografie-Salzkultur.htm

 

Zpět