Pěšky za Jičínem

30.09.2010 01:05

(Obce a místa na Jičínsku)

Původně jsem si říkal, že by se tento článek mohl jmenovat Pěšky kolem Jičína, pak mi ale připadalo, že je to nepřesné, cesty, které popisuju, neobcházejí Jičín a nejsou realizací nějakého konceptu, který by hledal vztah města a okolní krajiny či blízkých míst. Přesné by bylo možná Cesta z města, jenže to už je tak otřepané, a vlastně to také není úplně ono, protože někdy se dovezu autem na nějaké místo, abych mohl projít nějaký úsek, například spojnici dvou míst, prostě odněkud někam, a může to naopak být obráceně, směrem k Jičínu, který je samozřejmě vždy místem, odkud se vypravím.

Protože, podobně jako tomu je u jiných textů na tomto místě, vyhledávám k jednotlivým obcím či kopcům odkazy, vzniká podvojnost jejich vnímání a vědomí o nich, jedno je fyzická cesta v konkrétním čase a prostoru, druhé je jejich existence ve „druhém“ světě webových stránek. A mezi obojím nastává, to je ostatně podstata vztahu tohoto dvojího světa, propojení, kdy informace z webu ovlivní pěší cestu (či ji připraví, třeba změřením vzdáleností) a naopak cestou přijdu na něco, co si pak najdu. V textu pak se to promítá rovněž do jeho dvojí podoby, jednou je záznam z jednotlivé cesty – ta je zároveň komentářem k fotografiím, které přitom vzniknou, druhá vzniká „od stolu“, jakýmsi miniportrétem jednotlivých míst. Přitom to striktně nechci oddělovat.

Cesty

27. 9. 2010 Z návsi ve Vitiněvsi jsem šel do Miličevse a zpátky. Vitiněves byl zajímavý tím, že byl jednou z prvních vesnic v okolí, kde byla vedle silnice samostatná cesta pro pěší (dnes součást cyklotrasy z Jičína přes Popovice, přerušované ovšem, coby samostatného pruhu, mezi vesnicemi). Vzhledem k lijáku jsem ale nezastavoval, abych udělal snímek a zastavil jsem až uprostřed vesnice. Na křižovatce doleva a zákruty kolem několika upravených stavení, které patří k Nemyčevsi (označení obce na silnici, nicméně vlastní vesnice je o kilometr stranou), a za chvíli už jsem u zdi miličeveského zámku, ve kterém je dodnes, jak to pamatuju dřívějška, sociální zařízení pro seniory. Park nepříliš upravovaný, ale ani nijak zanedbaný, příjemné přírodní prostředí. To někdejší „jézédácká“ budova je už zdáli monstrum k pohledání. Křižovatka, vpravo na Slatiny a Jičíněves, vlevo na Butoves. Obracím se a rychlou chůzí zpět k místu, odkud jsem vyšel.
http://jankcelis.rajce.idnes.cz/pesky_za_jicinem_z_vitinevsi_do_milicevsi/

28. 9. 2010 Od kostela v Nemyčevsi do Jičíněvsi a zpátky. Vzpomněl si na poslední návštěvu Nemyčevsi, výstavu mečíků, na kterou chtěla jít moje žena, v restauraci na náměstí. Vybaven pláštěnkou – už tři dny nepřetržitě prší –, vydávám se na cestu. Vyfotil několik domů, které jsou ukázkou toho, jak vypadá dnes architektura na vesnici. Vedle roubenky nová výstavba, často i vkusná, záhony s květinami, zahradní vybavení, jinde dům z doby před převratem, rovněž určitými rysy charakteristický. Co nepřehlédnete, že vás děti i dospělejší pozdraví. Neřeknu teď, jestli se to slušné vychování vrátilo nebo jestli to tak bylo vždycky. Cestou mírně do kopce se postupně otevírají pohledy do krajiny, po pravé straně se objevuje vrcholek Veliše a postupně je vidět celý, rovněž Zebín, na horizontu severní kopce. Uzoučká silnička se připojuje na širší ze Slatin a za chvíli v prudkých zatáčkách dolů a už je vidět zámek v Jičíněvsi. Do vesnice už nešel, toto byl můj dnešní cíl. Na zpáteční cestě ještě pár fotek, také ve Vitiněvsi, kde je celé hřiště a okolní pole pod vodou. Chtěl jsem to zaznamenat už na cestě tam, ale nechtělo se mi lézt v dešti z auta. Teď už to je bez problému, před půl hodinou přestalo pršet. 
http://jankcelis.rajce.idnes.cz/pesky_za_jicinem_z_nemycevse_do_jicinevsi/

29. 9. 2010 Z Vysokého Veselí jsem šel do Hradíštka a zpátky. Vlastně jsem tu trasu chtěl jít obráceně, ale byla by to hloupost, takhle to bylo lepší. Vzniklo to ale tak, že jsem jel z Jičína jinudy, než jsem původně chtěl, totiž přes Tuř jsem ještě jel v souladu se záměrem, pak jsem ale odbočil na opačnou stranu a dojel do Žeretic. Odtud byla nejbližší cesta k Hradíštku značena na mapě problematicky (nakonec to nebyl problém, jel jsem tudy zpátky), takže jsem dojel do Vysokého Veselí a šel odtud. Voda se podél silničky rozlévala do dálky a skoro mi tekla přes cestu. Zjistil jsem, že to, co jsem považoval prostě za rybník (jezdil jsem vždy tudy na kole), je retenční nádrž. Návrší, na kterém je Hradíštko, mne odedávna fascinovalo, teď jsem ale byl vyloženě u vytržení. Nádherné místo, kostelík, proti škola, na ní nápis „Umění nad jmění“. Vím, že dnes bez zabezpečení takřka nelze existovat a že z umění většina lidí nezbohatne, nicméně bych se pod ten výrok podepsal.    
http://jankcelis.rajce.idnes.cz/pesky_za_jicinem_hradistko/    

30. 9. 2010 Od Jičína k Popovicům vede cyklostezka. Od autobusového nádraží, potažmo nákupních středisek, jsem ji v tuto chvíli pojal jako virtuální, protože jsem chtěl zevrubněji prochodit vesnici. Vyšel jsem tedy tam, kde začíná, zastavil se u někdejší cihelny (z původní budovy je romantická ruina, nicméně tradice pokračuje, ve výrobě betonových výrobků), na návsi za hospodou objevil staré polozhroucené, ale jen málo polámané pískovcové stupně schodů, které vedou nahoru ke kostelu. Překvapením byly historické původní patníky, které jsou svědky toho, že původní silnice vedla kolem kostela a později, zřejmě vzhledem k nedostatečné šířce, musela být vedena pod svahem. Za hřbitovem pěkné výhledy na Bradlec a Kumburk i Zebín, vesnice je vlastně na vyvýšeném místě, což při běžné cestě přes ni poněkud uniká. Staré tovární budovy jsou historickou pamětí vesnice, kde je, ve srovnání s ostatními, spousta nových firem.
http://jankcelis.rajce.idnes.cz/pesky_za_jicinem_popovice/

esej o chození

Ve chvíli, kdy jsem v jednom z textů napsal „jdete/jedete po silnici“, uvědomil jsem si celou podivnost situace. Vlastně musím vypadat jako blázen, když v době, kdy jsou k dispozici všemožné dopravní prostředky a sám jezdím všude autem – kamarádi si dělají legraci, že jdu i do školy těch pět set metrů, které to mám z domu. To co bylo dříve samozřejmostí, je dnes jinak. Standardem je právě auto, jeho používání je zabudováno do kontextu celého běžného života, jezdí se všude, na sportovní aktivity, rodiče vozí děti do školy, což bylo před dvaceti lety zcela mimořádné, mnohdy dokonce ani není „pěší“ varianta – třeba při nákupech ve velkých obchodních centrech. Je jiná urbanistická podoba města, jiný životní styl a rytmus. Doby, kdy jsem s babičkou chodil k rybníku do malého krámku pro mlíko, který prodavačka nabrala z velké kovové konve do „baňčičky“ s dřevěným držadlem, jsou dávno pryč. Specializovaly a zkomercializovaly se i fyzické aktivity. „Jít na výlet“ je skoro výjimkou, a i zde – turistu s odřeným batohem, dřevěnou holí a kloboukem, který rázuje po vršcích hor, už potkáte zřídka, taková představa je už jen takřka na parodujících německých pohlednicích, jinak i ten turista půjde dnes v outdoorovém oblečení a džípíeskou v ruce. Samozřejmě přeháním. Nicméně jestliže jsem se vrátil se k tomu, co jsem dělal sice po celý život, ale v poslední době dost málo intenzívně, tak je to všechno „jinde“. Zvláště když se nezařazuju se k joggerům a sportovcům všeho druhu. Je to v něčem podobné, jako když jsem psal na klasickém psacím stroji, který ale nebyl prostředkem k „přepisování“ textu, nýbrž objektem tvorby vizuální poezie, „prací na psacím stroji“. V okamžiku, kdy přišly počítače, se to, co jsem dělal, vlastně potvrdilo svou odlišnost, kterou bylo už v době, kdy psací stroje byly standardním prostředkem zápisu. Nu což, chodím. Už v jednom „záznamů z cesty“ v osmdesátých letech jsem poznamenal, jaká podivnost to je, chodit tak jako já. Ani v této mini-eseji jsem se nedostal ovšem k podstatě toho, čím se chození liší od toho obvyklého, „turistického“ či jiného, a v čem je ta jeho zvláštnost. Měl bych aspoň říci, že chození nepovažuju za „alternativu“, odlišnost od „normálu“, nýbrž za „normální“.

Obce a místa na Jičínsku
(první výběr)

Popovice

Když se řekne u nás Popovice, nejspíš si každý představí spíš ty známější na Moravě než ty, které myslím já. Znám vlastně troje. Ty řečené, pak jedny „virtuální“, přesněji řečeno historické, dnes už totiž neexistující, zaniklou obec v místech dnešního Hlavního nádraží v Drážďanech se jménem Popowitz, kterou jsem kdysi objevil v archivu a pak ty Popovice, o které mi jde. U Jičína. Na silniční trase na Vitiněves a pak buď Nemyčeves nebo Miličeves, popřípadě Butoves či Tuř, Žeretice atd. Rád jsem tamtudy jezdil na kole, protože tam byl ještě menší provoz než na hlavním tahu z Jičína na Kopidlno. Vlastně tak je vnímám ze studentských let, kdy jsme se tam rádi stavovali v hospodě na nočních výpravách, to bylo vlastně trochu později než výlety cyklistické, s Honzou Úlehlou a Honzou Janďourkem, který tomu říkal „šmajdy“. Studenti gymnázia tuším ve Vitiněvsi, to je hned ta další vesnice po cestě, byli zděšeni, když viděli profesora v gestapáckým kožeňáku, jak rozrazil o půlnoci dveře hospody, kde oni, nezletilci, popíjeli pivo. Samozřejmě to úmyslně dramatizuju, dal jsem si to pivo s nimi, byli u vytržení, ale byla jiná doba a někteří jiní kolegové by asi zaujali poněkud jiný postoj. Dnes by se odehrávalo všechno jinak, nebudu rozvádět zlomyslné scénáře, maje dobrou náladu. Jen bych měl poznamenat, že dnes už nejsou Popovice samostatnou obcí, nýbrž městskou částí Jičína. To bych měl jako zastupitel vědět, angažoval jsem se v pár věcech ohledně budování chodníků atd.

Pěkný kostel, hřiště, někdejší cihelna, kdysi fascinující stavba… Nevěděl jsem, že tady jsou pomístní názvy  Hradčany, Malá Strana, Letná, i když vím, že se tato toponyma vyskytují v našem kraji častěji, tuším někde na Lomnicku. Teď si to čtu na mapě. Letná, to je přiléhavé, když si představíte tu vyvýšenou pláň nad silnicí mezi Vitiněvsí a Miličevsí.

A dnes? Na webu najdete docela dost firem, autovrakoviště je jedna z těch, kterou jsem jednou potřeboval. Co mne zajímá ale v současnosti nejvíc, jsou cyklotrasy. V odkazu najdete dokumentaci těch jičínských.

Odkazy
Popovice na Moravě
http://www.popovice.cz/
Stejně tak je to s Čejkovicemi, těch je také několik, moravské jsou známější než ty, které jsou myslím dnes už součástí Jičína. Pak web ukazuje ještě Popovice jako městskou část Přerov a ještě pěknou přehršel dalších
http://cs.wikipedia.org/wiki/Popovice

Popovice (Jičín)
http://nahlizenidokn.cuzk.cz/Mapa.aspx?typ=KU&id=725838
http://cs.wikipedia.org/wiki/Popovice_%28Ji%C4%8D%C3%ADn%29
http://mesta.obce.cz/jicin/vismo/dokumenty2.asp?u=5954&id_org=5954&id=150916&p1=0&p2=&p3=
dnes často
http://www.veteran-veterani.cz/vrakoviste/
firma Končinský, dělá do veteránů a hlavní sídlo má v Nové Pace
http://www.mujicin.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=5954&p1=46262&u=5954&id=327384

Vitiněves

Jedna z vesnic podél toku Cidliny, podobně jako Miličeves, Žeretice, Hradištko či Vysoké Veselí, a pak už o drahný kus dál Chlumec nad Cidlinou. Možná proto bylo pole, než se přijelo před do vesnice, často promáčené, možná proto se tam daly sbírat žampiony, jako by je někdo pěstoval. Překvapivý byl ale i samotný začátek vsi, prudká zatáčka a železniční zastávka „Vitiněves“, první na trati Jičín – Hradec Králové. Zatímco když jdete/jedete po silnici, jedete přes Popovice, která je v „ďolíku“, kousíček do kopce a pak zase dolů. Na fotce, kterou jsem našel na webu, ten ohyb není vidět.

Ve vitiněveském kulturáku těsně před převratem hrál Jiří Dědeček, bylo to takové místo „bokem“ a už se také leccos „smělo“. Vždycky to bylo buď vystoupení tak nějak trochu veřejné, trochu utajované či záležitost užší komunity, tentokrát už se režim sypal a všichni si víc troufali. Radek Schovánek pzn. 1 halasil na celé náměstí cosi o tom, jak převáželi nějaké knihy ze zahraničí, a já mu říkám, vole, neřvi tak, vždyť nás zavřou.

Vitiněves je jednou z vesnic, které se sdružily do občanského sdružení Mariánská zahrada. Vloni uspořádali spolu se studenty Lepařova gymnázia Putování po lesních kapličkách (Loreta, kaple Andělů strážců, kaple Sv.Trojice, kaple sv. Anny).

Dlouho jsem tady nebyl, i když jsem párkrát jel autem přes vesnici. Při letošním podzimním chození jsem si „zopakoval“ trasu, kterou jsem často jezdíval a později i chodíval, směrem k Miličevsi a dál.

Poznámky a odkazy

pzn. 1Radek Schovánek působil v Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) a dnes je pracovníkem Československého dokumentačního střediska nezávislé literatury, kde se zabývá především historií StB. http://www.users.qwest.net/~honza/RADEK%20SCHOAVEK%20O%20STB%20FILES.htm  

http://cs.wikipedia.org/wiki/Vitin%C4%9Bves
http://www.vitineves.cz/
http://vlak.interregion.cz/trate/041/dopravny/vitineves/vitineves.htm
http://www.vitineves.cz/udeska/ostatni/pozv%20kaple.doc

Staré Místo

Z hlediska jičínské historie by mělo být jmenováno na prvním místě, neboť tady někde prý měl být založen Jičín. Pak se zjistilo, že tady není dostatek vody a sídliště bylo přesunuto tam, kde je dnes. Vesnice na úpatí Velišského hřbetu, když se přehoupnete po silnici z Jičína přes to místo, jste už takřka v rovině a můžete se vydat do obce Veliš či dále do Bukvice a Libáně. Nebo zůstat na hlavní a dojet až do Kopidlna a Poděbrad či Prahy. Také první zastávka vlaku z Jičína. Zkrátka východisko, také při cestě na úbočí hřebene, který uzavírá Jičínskou kotlinu z jihu. A naopak, odtud už máte pohled na Jičín, když se vracíte. I když ten úplně první se otevře ještě v předchozím zvlnění nad Jičíněvsí.

Odkazy
http://antee.cz/staremisto/
http://kostelycz.cz/okresy/jicin.htm
http://www.motoreststaremisto.cz/
http://www.betonserver.cz/ilbau-jicin

Nemyčeves

Z Nemyčevsi bylo několik spolužáků, kteří hráli fotbal, prý je to tak dodnes, vesnice má mezi fotbalovými kluby výsadní postavení, aspoň mi to tvrdil na třídním srazu po – po kolika vlastně letech? – jeden z nich. Jeho syn se mnou učí na jičínském gymnáziu, dohodli jsme se. Vždycky jsem vnímal Vitiněves a Nemyčeves jako takové „sou-vesničí“ (jako je sou-městí, jak jinak by se to dalo říci, „dvoj-ves“?), doufám, že se místní neurazí, samozřejmě každá z nich je samostatná, ale ta podivuhodná a ještě navíc podobná jména a ne snad nepatrná, ale nepříliš velká vzdálenost mezi obojími, mne k tomu vedly. A pak, když už hovořím o jazykové stránce názvu těchto vesnic, tady je také Milíčeves. Z toho důvodu jsem, i když to jméno mám zaryté pod kůží, jednou zapochyboval, jak se Vitiněves vlastně píše. S dlouhým „í“? Ano, ale pokud se jedná o jiné místo, část obce Staré Město pod Landštejnem. I když, vlastně by to správně mělo být také Vitíněves. Protože je to podle Víta či Vitína, který obec založil. To všechno se ale dozvídám až dnes. Jen jsem to asi měl napsat k „Vitiněvsi“. Nu a Nemyčeves? Úhledná vesnička.

Odkazy
http://jicinsky.denik.cz/zpravy_region/jcnemyceves-meciky-vystava20100815.html
Ano, také jsme tam byli. Pěkné.
http://www.turistika.cz/turisticke-cile/detail/nemyceves-kostel-sv-petra-a-pavla
http://vysledky.lidovky.cz/fotbal/fotbal_klub_v08.php?id_klub=2115&id_session=
http://www.fotohistorie.cz/Kralovehradecky/Jicin/Nemyceves/Default.aspx

Milíčeves

Do Miličevsi jsem jezdil jednou za čas na kole za tetou, nevlastní sestrou mého táty, která měla dost podivný život a dožívala ve zdejším Domově důchodců. Sociální zařízení, které dodnes, pravda pod jiným názvem existuje, se nacházelo v zámečku s parkem, říkal jsem si tenkrát, že to je rozumný způsob, jak využít objekt, který by pravděpodobně jinak chátral, a dnes to lze jen potvrdit. Taky jsme sem jezdívali, v době, kdy jsme stavěli na konci sedmdesátých let rodinný domek, do Stavebnin, pan Berný je, jak jsem se díval, dnes majitelem. Jinak je to vesnice tak trochu zvláštní, mám pocit jakési dezorganizovanosti, už ta zvláštní křižovatka hned za zámkem. No, nechci „pomlouvat“ místo, kde jistě spousta lidí šťastně žije.

Odkazy
http://www.firmy.cz/detail/639845-ustav-socialnich-sluzeb-miliceves-slatiny-miliceves.html
http://www.dd-miliceves.cz/
http://www.hrady.cz/?OID=3649
http://www.fotohistorie.cz/FullFoto.aspx?photoID=9073

Tuř

Místo mezi Popovicemi a Butovsí. Fascinovala mne vždy mohutná stavba tvrze. Dříve ještě omšelá, temná, hrozivá. Dnes opravený zámeček, nově sídlo nějaké soukromé firmy. Řada zemědělských stavení, rovněž opravovaných.

Odkazy
http://www.tur.e-obec.cz/search.php?rsvelikost=sab&rstext=all-phpRS-all&rstema=4
http://www.hrady.cz/index.php?OID=7549
http://www.zamektur.cz/

Hradíštko

Jestli mně kdy v našem kraji nějaké místo připravilo zvláštní překvapení, tak to bylo Hradíštko. Když jsem tady poprvé, aniž bych sem jel záměrně či dokonce vůbec věděl, že právě na tomto místě tahle vesnička na kopci je, tedy v podstatě náhodou ocitl, fascinovala mě právě jeho poloha akropole, „vyšehradu“ jinak takřka v rovině, stejně jako později Vyskeř a zvláště pak městečka v Itálii, kde ovšem takové umístění je pravidlem, zatímco ve východních Čechách výjimkou. A pak tam bydlela jedna krásná holka, milá a půvabná… Neodvažoval jsem se tenkrát… Škoda.

Odkazy

http://cs.wikipedia.org/wiki/Hradi%C5%A1tko
http://cs.wikipedia.org/wiki/Hrad%C3%AD%C5%A1%C5%A5ko
http://www.podchlumi.cz/

Zpět