Pavel Šporcl a Smiling String Orchestra
15.09.2017 13:32Pavel Šporcl a Smiling String Orchestra
čtvrtek 14. září, 19.00 hod., kostel sv. Jakuba
Jičín – město pohádky 2017
V Jičíně je Pavel Šporcl, pokud vím, podruhé. Dokonce na stejném místě. Před těmi několika lety jsem ho vyfotil u vchodu, kde podepisoval svá alba a dal mi do ruky také svůj foťák, abych mu udělal několik snímků. Tentokrát si přivezl Smiling String Orchestra, tedy smyčcový orchestr ZUŠ Střezina v Hradci Králové, hudebního školského zařízení, tradičně známého svou kvalitou (řada vítězství na soutěžích to výmluvně potvrzuje). Při uvedení (David Jung, uvádí a moderuje některé programy JMP) nešel mikrofon, když přišel před orchestr po první skladbě houslista, který naplnil jičínský barokní kostel do posledního místa, mikrofon už šel, takže „je všechno v pořádku“.
Jak z toho vyplývá, koncert Pavel Šporcl provázel mluveným slovem (tištěný program nebyl, už tradičně žel nedostatek těchto pořadů klasické hudby, kde by to mělo být samozřejmostí, přesto, že i publikum nebylo klasicky „koncertní“), dozvěděli jsme se tedy i pár věcí „navíc“, jako že s mladými lidmi, kteří jsou s ním na jevišti, spolupracuje už delší dobu (trochu mi to připomíná Václava Hudečka, který také podporuje mladé muzikanty), že v „Pohádkové brožůrce“ udělali z anglické skladatelky Rachel Portmanové, jejíž skladby orchestr hrál, muže, důvody, proč se pustil do skládání sólového kusu Kde domov můj (album si mohli zájemci pořídit po skončení koncertu opět u vchodu, já už jsem skladbu slyšel vloni v pražské Smetanově síni o vánočních koncertech ČDH) atd.
Po úvodním barokním „anonymu“ v podání orchestru jsme tedy slyšeli známou Meditaci (Méditation) Julese Masseneta z jeho opery Thaïs, následovala dvě čísla zmíněné anglické skladatelky a poté druhá věta ze slavného Bachova houslového dvojkoncertu, kde se před orchestr vedle Pavla Šporcla postavila Anička Vernerová, další dvě čísla od Rachel Portmanové, Šporclova sólová skladba a koncert uzavřely dvě věty z Vivaldiho Čtvero ročních dob, tedy 2. věta ze Zimy a 1. věta z Jara italského barokního skladatele (dostalo se nám vysvětlení, že ono pizzicato Vivaldi v doprovodném komentáři/sonetu označil jako déšť, který je v Itálii v zimě). Jako přídavek večerníčkový Křemílek a Vochomůrka (Pohádky z mechu a kapradí, autorem je Jaroslav Celba) jedna z nejznámějších pohádkových melodií (když jsme tedy na tom pohádkovém festivalu, kombinace smyčcové hry, v níž zněla písnička, a pizzicatového doprovodu levou rukou) a nakonec, mezitím co orchestr už opustil pódium (autobus měl přistaven hned vedle kostela) pak ještě jedna sólová věta z J. S. Bacha.
Když to shrneme, tak to byl svým způsobem koncert pro děti (známé melodie, průvodní slovo, pohádkové momenty, jichž bylo několik, jeden z nich byl i můj osobní, když si moje pětiletá vnučka Baruška se svým kamarádem sedla na schod/práh jeviště, aby umělce viděla zblízka, vypadalo to, jako na nějakém starém anglickém obrázku krajiny, před vstupem do níž poutníci odpočívají pod stromem), jakési pêle-mêle lehkého „letního“ či promenádního koncertu (byť to bylo v kostele a byla tam zastoupena hudba „duchovní“, Vivaldi byl kněz, vedle toho ovšem filmová hudba, jedna virtuózní věc, tedy Kde domov můj, romantická melodie).
Ovšemže Pavel Šporcl umí postavit i právě vysloveně virtuózní program – nakoukl jsem doma do jeho koncertního kalendáře na jeho webových stránkách, a za pár dní (24. září) bude hrát v Moskvě, na stránkách Glinkova muzea je k nahlédnutí program tohoto koncertu s názvem Pocta Paganinimu, hraje Bacha, Partitu č. 2, čtvrtou sonátu belgického skladatele Eugéne Ysaÿe a konečně Paganiniho capriccia č. 5, 9, 13 a 14, tedy samé klády (Ysaÿe jsem si shodou okolností před několika dny pouštěl), prakticky každá položka z nich by stačila na vrchol jednoho houslového koncertu. Kde domov můj, virtuózní variace na melodii dnes naší státní hymny (je i na programu moskevského koncertu), není ovšem z mého pohledu šťastný nápad, přestože sdílím Šporclův étos, demonstrující národní hrdost (shodou okolností podobnou myšlenku vyslovil ve své „Obhajobě objahob“ na dnešním dopoledním kolokviu, tedy týž den, v Porotním sále jičínského zámku pan profesor Kvaček a podpořil svým vystoupením Alfréd Strejček). Z mého pohledu je Kde domov můj líbezná píseň a návrat k tomu, poslouchat ji jako melodii (sesazení z oficiálního podstavce hymny, jak mě zprvu napadlo, a nic proti nějakému dalšímu hudebnímu uchopení, ostatně kdysi se zpracování melodie chopil už Antonín Dvořák ve své orchestrální skladbě Domov můj, před časem jsem o tom psal) pro mně (mohou být jiné názory) nenaplní „pocta“ virtuózními sekvencemi. Ovšemže má Šporcl na něco podobného právo a je to zase „v pořádku“, v jeho hudební podstatě je vykračovat různými směry, třeba projekt s cikány je skvělý, a stejně tak si vážím jeho podpory Centra pěstounských rodin, o. s., SOS dětských vesniček či Asociace APLA pomáhající lidem s autismem.
Jedním z takových vykročení jsou i Hudební perličky Pavla Šporcla na ČT:D, které běží od září (premiéra 4. 9. 2017, 17:25), kde přední český houslista představuje nejznámější melodie světové hudby (v premiéře to byla Vltava, následovala Mozartova Malá noční hudba). Právě na tento pětiminutový edukativní pořad pro děti pozval Pavel Šporcl diváky a dodal, že v sobotu (v 15.30) tento projekt představí i na hlavním pódiu festivalu na Valdštejnově náměstí.
Doma si dohledávám ještě některé informace, například o Rachel Portmanové. Moje mezera ve vědomostech – tím spíše, že jsem se právě ve filmové hudbě v souvislosti s projektem PSO dost hrabal. Oscar za nejlepší filmovou hudbu k filmu Emma (1996), nominace za Čokoládu (1999) a za Pravidla moštárny (2000), Řád Britského impéria (2010). A pak o orchestru, který musel posluchače potěšit. Jeho dirigent, Mikuláš Ježek promlouvá z videoprezentace na webových stránkách orchestru, dozvídám se více o spolupráci orchestru a Pavla Šporcla, jejíž jedno vlákno směřuje ke Kociánově soutěži. Jméno Anny Vernerové, která hrála s Pavlem Šporclem na pohádkovém koncertu Bacha, je uvedeno mezi hudebníky jako první, tj. sedí u prvního pultu, je také primárius ve smyčcovém kvartetu, sestaveném z hráčů orchestru. Na FB pak o jednotlivých koncertech i o přípavě CD alba, o němž před několika dny napsali:
Už jen měsíc a půl a na světě bude naše první CD. Zazní na něm nejen filmová hudba Rachel Portman, ale i 2. věta Bachova dvojkoncertu d moll a renesanční tance z 16. století. Křest plánujeme na středu 25. října 2017 v podvečer. Kdo bude chtít prožít tuto radostnou chvíli s námi, ať si tento termín zaznamená do kalendáře. Pozvánka s bližšími informacemi bude brzy následovat. Těšíme se na viděnou.
Takže to je právě ta muzika, kterou jsme slyšeli ve čtvrtek 14. září v kostele sv. Jakuba.
Odkazy
Koncert Pavla Šporcla a Smiling String Orchestra v Jičíně
https://www.pohadka.cz/pavel-sporcl-a-smiling-string-orchestra
Pavel Šporcl, Kde domov můj
https://www.bontonland.cz/pavel-sporcl-kde-domov-muj/
„Chtěl jsem jejím prostřednictvím vyjádřit své vnitřní pocity a vztah k této zemi. A podpořit národní hrdost“ říká o své skladbě Pavel Šporcl.
Pavel Sporcl, Pocta Paganinimu
https://www.pavelsporcl.cz/k-673/Pocta-Paganinimu.html
https://glinka.museum/visitors/events/?SECTION_ID=3#
https://glinka.museum/visitors/events/?SECTION_ID=3&ELEMENT_ID=2434&ajax=Y
Perličky Pavla Šporcla
https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/11806170696-hudebni-perlicky-pavla-sporcla/217522161500002
Rachel Portman
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rachel_Portman
Smiling String Orchestra
https://www.smilingstring.cz/
Antonín Dvořák, Domov můj
https://jan-k-celis.webnode.cz/news/antonin-dvorak-domov-muj/
Muzika
https://www.youtube.com/watch?v=YbcqDzrpKBI
https://www.youtube.com/watch?v=aTHs058RPqU
———
Zpět