Pavel Bílek 50

13.06.2010 23:28

Před léty se scházelo společenství lidí, v jádru tehdejších studentů jičínského gymnázia, infikovaných dílem Studeňanského Mistra, později i jiných autorů, z nichž nejvýraznější byl Josef Kocourek. Na Brdě u Nové Paky, kde na místním hřbitově tento podivuhodný snivec odpočívá svůj věčný sen v krajině s panoramatem Obřích hor, měli chalupu dva bratři, jimž jejich kamarádi přezdívali pro jejich usměvavou tvář  „Vejce“. Právě tam se konalo několik legendárních „večírků“, totiž pro tento druh performance v češtině není přiléhavé slovo. Byl to mejdan, protože se konzumovaly nejrůznější lihoviny, pivem počínaje a hořčákem z hořčičných skleniček konče, ale zároveň nekonečný koncert v sestavě původní country kapely, jejíž hudební styl však vystřeloval do nejrůznějších směrů, (dnes v cizině tak módní) čtení a zároveň happening, protože to vše se konalo na chalupě, ale (především četba) také u Kocourkova hrobu.

Onu otevřenost komentoval na letošní oslavě padesátin Pavla Bílka (pzn.) Jan Basista Novotný, kdysi nejmladší z Horalů (tak si říkala ona country kapela, Jéňa hrál na zobcovku) s notnou dávkou svého příznačného humoru (tím se ostatně vyznačují dodnes všichni), když důrazně poznamenal, že punk jsme hráli v době, kdy o tom ještě ve světě nikdo neměl ponětí. Mohl bych to doplnit anekdotou asi tohoto znění: Když jsem předevčírem jsem hrál na slavnostním otevření jičínské Valdštejnské zahrady, bavil jsem se tam s houslistou jiné kapely (ZPRZHO) a říkal mu, protože se mi líbilo, jak hrál, že bych si s ním zahrál, ale na violu. On na to říkal, že do bluegrassu by se to moc nehodilo. Byl bych mu mohl odpovědět, kdybych věděl, co se bude pozítří dít na Brdě, že to moc nevadí. Že by si mohl přijít poslechnout muziku, která má country-folkovej základ, ale hraje také barokní violloncello a hoboj – vedle kontrabasu, banja, kytary a houslí. Pravda ale, že nehrají bluegrass. Nebo jenom bluegrass. Co ale vlastně hrají, to je dost těžké pojmenovat. Vedle písniček Roberta Křesťana a „obecného“ repertoáru k táboráku také místy freejazz, barokní pseudofugy, blues a české lidové písně, ale neštítí se ani prvků operety. Nebo spíš to vše dohromady, v uměřených i neuměřených dávkách a kombinacích. Jedním z těchto produktů jsou proslulé „atentáty na kulturu“.

O tom, kdo všechno na Brdě byl, se příliš nechci rozepisovat. Aspoň trochu to zachycují fotky mého bídného fotoaparátu, který nezvládá horší světelné podmínky. Jen bych rád poznamenal, že osoby, ve společnosti ctěné coby přední odborníci (za všechny zmíním Petra Kmoníčka, dnes předního kardiologa, který hrával coby student s Horaly na mandolínu, ostatní se jistě neurazí, musel bych tady probrat životopisy třiceti lidí, mužů a žen, z nichž každý je svého druhu pozoruhodnou osobností, a to opravdu není smysl tohoto komentáře), si tady užívali pohodu společného spočinutí mimo ruch města a svých každodenních úkolů. Ale že by to bylo tiché posezení bez „ruchu“, o tom se také nedá mluvit. Dokonce bych řekl, že to bylo i dost hlučné. Když hraje deset hudebních nástrojů, samozřejmě, že?

Odkazy a poznámky:

Pzn.: ing. Pavel Bílek, dlouholetý ředitel Městského bytového podniku Jičín, dnes Správy nemovitostí města Jičína

Josef Kocourek
nejlépe na stránkách Jaromíra Typlta
http://www.typlt.cz/index.php?content=josef-kocourek

http://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Kocourek_%28spisovatel%29

Brdo
http://cs.wikipedia.org/wiki/Brdo_%28Star%C3%A1_Paka%29

moje fotky z Brda
http://jankcelis.rajce.idnes.cz/Pavel_Bilek_50

A došly ještě další
http://mazacek.rajce.idnes.cz/Bilek_P.50/#album

 

A ještě jedna anekdota

Když se mě ptali, proč jsem nebyl v Jičíně, byl jsem trochu na vážkách, kde mysleli. Jestli na Radimovi Hladíkovi nebo na Prvním hoři. Musel jsem odpovědět. To je tak, když každý z Čelišů má svůj vlastní pořad. A myslel jsem tím, že můj bratr Pavel byl pořadatelem Zámeckého blues, můj syn hrál s Prvním hořem na Majáles v Libosadě a já jsem si užíval muzikantského společenství na Brdě.
http://www.cesky-raj.com/novinka/159:opet-bude-zamecke-nejen-blues-v-jicine.html
http://bandzone.cz/fan/majalesjicin

P. S. 21. 6. / Vida, jak paměť klame a selhává, jak má člověk uloženy některé momenty posunutě. Poslal mi Z. Mazáček, člen, možná i vůdce Horalů, mejl. Předávám ho sem bez úprav.

Vyhas!
Technická poznámka!
Jak píšeš o Brdě, Kmoníček nikdy nehrál na mandolínu, pouze na kytaru. Na mandolínu hrál Jiřička, pak výjimečně někdy já. A Vejcatům tak říkáme odvozeně od bílků.
To aby nedošlo k nenapravitelnému  překrucování dějin.
Přetočit!
ZM.

 

 

 

Zpět