P. M. Magazin 9/1987

P. M. Magazin
Peter Moosleitners interessantes Magazin

Číslo 9/1987

Heslo „androgynie“ obchází svět. Nemá to nic společného s hermafrodity či bisexualitou nebo trasvestitismem. Jde o „femininní“ muže a „maskulinní“ ženy a jejich zvláštní, často fascinující zjev („vyzařování“, Ausstrahlung). Otázka zní: Je v nás ve všech touha po jednom společném pohlaví? Příkladem na úvod je americká popová hvězda Michael Jackson, idol našich (1987) dní, který je podle psychologů typický androgyn, působí mužsky i žensky zároveň. Ve 13. století dominikánský učenec Albertus Magnus (Albert Veliký) nakreslil obojpohlavní bytost s dvěma hlavami, vousatou mužskou a zlatovlasou dívčí. Psychologové vidí v oblibě androgynů důkaz, že propast mezi oběma pohlavími se zmenšuje.

Úspěch Michaela Jacksona se nedá vysvětlit jen talentem, ovšemže je showman, ale zároveň je zvláštní. Není sexy, ale je smyslný. Dále má v sobě něco naivního, sbírá hračky. Jeden psychiatr říká, že v jeho osobnosti je vše dohromady, mužskost a ženskost, černá i bílá, nebezpečí i pohoda, touha po nádheře a zároveň cosi asketického. Slovo andro-gyn (muž-žena) se málo používá, ačkoli je v každém slovníku. C. C. Jung nazval skutečnost, že v každé lidské bytosti dřímají obě pohlaví (psychologicky, ne tělesně – to by byl hermafrodit), „animus“ a „anima“. Podobně líčí prabytost řecký filozof Platon, Číňané měli svou dvojici „Yin“ (tmavý) a „Yang“ (světlý) v jednom obrazci. V současné době sociologové pozorují v moderní společnosti skutečnost, že přibývá na jedné straně mužů v domácnosti, na druhé manažerky, od šedesátých let zde byla Twiggy a myšlenka Unisex-Looku. Stačí dnes porovnat i míry žen, které jsou jiné než v době secese. Článek probírá i chromosomy – krátký mužský a dlouhý ženský – po dvaceti dnech po početí se rozhodne, neboť embryo je v androgynním stavu, teprve náhrada XY nebo XX rozhodne.

Zvláštní pozornost je věnována oblečení (tam ale narážíme na blízkost s transvestitismem, tady jde ale o kulturní souvislosti), severoasijské kmeny mají šamany-muže, kteří se převlékají za ženy k výkonu svého rituálu, jsou zařazeny i fotky ženy v autě ve dvacátých letech minulého století, která vypadá jako muž (krátký střih, tzv. mikádo, vzpomeňme na nás film Postřižiny, sako), Marlene Dietrich v uniformě (mohli bychom přidat francouzskou spisovatelku George Sand). Zvláštní otázka nakonec – je křesťanský Bůh muž nebo žena? Ve starém Babylonu totiž byla bohyně Ištar vzývána „Ó, můj bože a moje bohyně.“ Zmínka padla i o travesty show a o momentu rovnoprávnosti mezi mužem a ženou.

Titulní článek se zabývá supernovou 1987A, která vybuchla před 170 000 lety v dalekém vesmíru. Obrázek ukazuje, jak by vypadala, kdyby byla vzdálená pouhý jeden světelný rok, nad panoramatem Mnichova: Byla by 2100x světlejší než Měsíc a šestkrát větší. Astronomové to považují za událost století. Něco podobného se odehrálo v roce 1572, na obrázku je Tycho de Brahe, který tehdejší supernovu objevil. Jinou pozorovali v roce 1054. Hovoří se o 10 000x větší intenzitě záření než Slunce, několik desítek dní je taková hvězda vidět prostým okem na nebi. Byly obavy z přírodních katastrof a epidemií.

Popisují se tři fáze – 1. vyhoření jednotlivých vrstev (jako u cibule), vodíku ve svrchní vrstvě, pak hélia (při 200 mil., hoření trvá půl miliónu let), vznikne uhlík, pak dusík, který hoří při teplotě 4 miliardy (!) stupňů, poslední silicium a zbude železo, 2. vyhořelá hvězda se smrskne, při brutálním kolapsu jsou elektrony natlačeny do protonů, vznikají neutriny, které letí pryč, a neutrony, které vytvoří neutronovou hvězdu, nejkompaktnější formu hmoty, kterou známe – špendlíková hlavička z ní by měla na zemi váhu tanku, 3. v poslední smrtelné fázi vzniknou šokové (český termín „rázové“) vlny, které vymrští vnější slupku hvězdy rychlosti 60 000 km za sekundu do vesmíru, v tomto případě do Velkého Magellanova mračna –„core bounce“, a vznikne supernova - jádro o průměru jen 30 km, těžké ale jako tři Slunce. Je tu pak otázka dalšího vývoje – reportér P. M. se ptá, zda v tomto případě vznikne „černá díra“. (Pzn. Při nahlédnutí do Wikipedie zjistíme, že tato supernova, pozorovaná hodinu po hodině od svého počátku, byla opravdu tím případem, kdy se proces jejího vývoje podařilo poprvé podrobně popsat. Podle tohoto zdroje se jedná o typ supernova II, typ I funguje jinak.)

Článek o řízení zemědělských strojů počítačem jsem nečetl, stejně tak další o supravodivosti a supravedení. Další článek se věnuje otázce, proč se nevyrábějí levnější auta, jako byly Mini Daihatsu nebo francouzská „Kachna“ (Citroën) – vedle všech těch mazaných odpovědí (nenechají si přece ujít zisk) je klíčová, že se levné neprodávají, každý prý chce „mehr Auto“, nejsou to jen „přemisťovací prostředky“, ale mají přinášet „radost z jízdy“. Parametr, o kterém se hovoří, auto by mělo být cenově dostupné za 4-4,5násobek měsíčního platu a nikoli za šestinásobek. Hovoří se i o neuvěřitelném vývojovém skoku mikroprocesorů, základu všech počítačových systémů (tenkrát Intel 80486).

Meče? Nikoli, sekyry kdysi řídily svět. 8. června 793 zaútočili Wikingové na anglický klášter Lindisfarne, a od té doby budou spoluvytvářet po tři sta let dějiny Evropy. To je ale poslední dějství příběhu sekyry, který začíná před 10 000 lety. Protože sekyra je tak jednoduchý předmět, málokdo si dělá starosti, o co vlastně jde. Neřeže, nefunguje ani jako pila, rozštípne to, do čeho sekne. V principu je to klín. Ale co je mazané na principu klínu? Od dob faraónů až do éry počítačů se ho nemůžeme vzdát. Tajemství je v tom, že s poměrně malým vynaložením síly ve svislé poloze dosáhneme značného účinku. Efekt rozšíříme, když přidáme topůrko – zvýší se rychlost a tím i síla, kterou rozetneme to, co potřebujeme. Geoffrey Bibby, anglický archeolog, vyzkoumal, že sekyra – na rozdíl od všeobecného mínění – neprovázela celou dobu kamennou. Sekyra se hodila k zabití mamuta i zklidnění vzteklé manželky. První nálezy jsou 9 000 let př. n. l. v táborech lovců zvěře v pozdní době ledové, kdy se teplota na tisíc let poněkud zvýšila a důsledkem byla ekologická katastrofa pro lovce velké zvěře. Známá tundra se proměnila v borové lesy. Sekera byla nabídka v pravou chvíli. Velká stáda zvěře zmizela a z lovců se stali zemědělci.

Sekyra se stala také zbraní. Už kluci znají z westernů onen romantický nástroj Indiánů – tomahavk. Ta je ovšem kovová. Mohli bychom sledovat podobný vývoj i v Evropě. Na obrázcích jsou vidět různé podoby seker, Heinrich Schliemann našel v Tróji nádherhou sekyru z lapis azuli, z Orientu máme ceremoniální sekeru atd. Dánský archeolog pátral po výskytu bojové sekyry v Dánsku a zjistil, že vedle sebe byly dvě kultury – kultura megalitického lidu a lidu bojové sekyry. Pak se rozjelo pátrání po celé Evropě a zjistilo se, že ty kmeny, které používaly bojovou sekyru, mají společnou indoevropskou řeč. A protože sekyry byly někdy jen atrapy, muselo to být náboženství. Odtud pak nacházeli další znaky, prvky označení bohyně plodnosti, bohyně nebe a země atd. Všechny tajemství kolem sekyry nejsou dodnes beze zbytky vysvětleny.

Velký článek je věnován novému letišti (resp. jeho rozšíření) v Mnichově.

V tomto roce vypukl v severní Číně požár, jehož rozsah byl velký, jako by hořelo celé Jižní Německo.

Velký inteligenční test, v němž se zjišťoval typ inteligence.