Otakar Vávra paradoxní

Za normálních okolností by musel název článku o českém režisérovi, který se letos dožil sta let, znít jinak. „Otakar Vávra / 100 let“, „Otakar Vávra stoletý“. Mediální kontext ovšem vrhl na tohoto muže poněkud zvláštní osvětlení. Kdybych chtěl parafrázovat v tomto stylu článek v Instinktu „Všehoschopný Otakar Vávra, Nepříjemná pravda o stoletém režisérovi“, musel bych název transkribovat snad jako „Otakar Vávra kolaborující“.

Je to přinejmenším trošku podivné. Není to zas až tak dlouho (nevím, zda v souvislosti, kdy režisér obdržel od Václava Klause medaili Za zásluhy), co jsem četl v tisku (možná to byl dokonce Instinkt) oslavný článek o tom, jak věkovitý režisér nosí vzácné šály, jí nejkvalitnější šunku a decentně pije nejlepší víno, zkrátka je vzorem předválečné noblesy. Tenkrát jsem se rovněž podivil té glorifikaci. Glorifikace režiséra, který natočil na jedné straně ještě snad předválečný či válečný Cech panen kutnohorských či Romanci pro křídlovku, ale především Kladivo na čarodějnice, které jsme zařazovali vedle Spalovače mrtvol k nejpůsobivějším hororům v téže době, kdy jsme mohli ve filmových klubech vidět zahraniční Psycho či Ptáky, ale který byl rovněž autorem takových s odpuštěním normalizačních sraček jako bylo Sokolovo a celá ta trilogie na počátku sedmdesátých let.  

A teď, když se dožije věku, který není právě každému dopřán, najednou takový výpad proti němu. Samozřejmě, že je to všechno pravda, poplatnost režimu(ům), tedy každému režimu (na obálce Instinktu je vyobrazena rudá hvězda a haknkrajc), „netvůrčí“, tedy kopistický přístup k látce ve většině případů, nejspíš i nelichotivé lidské vlastnosti (v textu jsou citovány deníky Alfreda Radoka, kterého Vávra z mocenské pozice napadal) atd. Vedle sebe jsou pak otištěny fotografie, kdy filmový režisér přebírá z rukou Lubomíra Štrougala režimní Státní cenu Klementa Gottwalda (1977) a z rukou Václava Klause medaili Za zásluhy (2004) – ostatně tato skutečnosti vypovídá něco i o Václavu Klausovi, který se nechal vidět i tentokrát, na Vávrových oslavách stých narozenin. Proč ale, proboha, tohle všechno nevytáhli před deseti lety? Proč, když to přece bylo snad nad slunce jasnější, novináři nepřišli s kritikou, když už se všechno smělo říkat, proč neřekli tenkrát, že neměl být v nastalých demokratických časech občansky oceněn. Měli na to dvacet let. Nechci se Otokara Vávry nijak zastávat, ale připadá mi to prostě nechutné. To snad teď Vávrovi závidějí, že se dožil požehnaného věku? Fotografie v úvodu článku, kde je zachycen v zarputilé póze při natáčení filmu Rozina sebranec, tomu napovídají.

Samozřejmě, v zemi, kde se třikrát propadne tunel Blanka, kde musejí lékaři jít na ostří nože a být ohroženy základní zdravotní jistoty, kde premiér říká s touž naléhavostí každý den něco jiného, je možné všechno. Dokonce je to to nejmenší.

P. S. A ještě poznámka. Můžeme husitskou trilogii považovat za schematickou  a propagandistickou, ale takové Jiráskovo dílo bylo, a ačkoli se mi ty filmy jako žákovi, který na ně do kina musel jít povinně, příliš nelíbily, po letech jsem si je dokonce docela rád připomenul, i když jsem svůj tehdejší pohled nijak radikálně nepřehodnotil.

Odkazy

https://cs.wikipedia.org/wiki/Otakar_V%C3%A1vra
https://www.csfd.cz/tvurce/3319-otakar-vavra/
https://www.fdb.cz/lidi/22386-otakar-vavra.html
https://www.kinobox.cz/cfn/osoba/22386-otakar-vavra

články ke stoletým narozeninám
https://www.novinky.cz/kultura/226447-otakar-vavra-oslavil-ste-narozeniny.html
https://www.ceskenoviny.cz/kultura/zpravy/kniha-nazvanou-otakar-vavra-100-let-predstavili-dnes-v-praze/604488
https://www.lidovky.cz/machalicka-je-stolety-otakar-vavra-narodni-hrdina-f79-/ln_nazory.asp?c=A110301_150326_ln_nazory_ogo
https://www.ct24.cz/kultura/116804-otakar-vavra-ma-na-co-vzpominat/

článek v Instinktu
https://instinkt.tyden.cz/rubriky/ostatni/jine/otakar-vavra-se-zaslouzil-o-co-vsechno_25918.html