Oheň – živel – vášně – lásky

Jitka Hosprová – viola / Denisa Schneebaumová – kytara
Židovská synagoga v Hořicích / 18. června 2013
Dvořákův festival / 58. ročník / 1. – 23. 6. 2013

Prostory, jako je židovská synagoga v Hořicích, jsou vysloveně „vhodné“ pro komorní vystoupení, jakým je projekt s názvem Oheň – živel – vášně – lásky. Na jevišti se tentokrát s violistkou Jitkou Hosprovou, která letos vystoupila na několika večerech Dvořákova festivalu s různými partnery (ve svém recitálu na zahajovacím koncertu na zámku v Sychrově se Štěpánem Kosem a Miroslavem Matějkou či v Liberci s Kateřinou Englichovou, Barborou Poláškovou, Janem Riedlbauchem a Miroslavem Matějkou), objevila kytaristka Denisa Schneebaumová. Zatímco Kateřina Englichová je v duu její častou partnerkou, s Denisou Schneebaumovou hraje Jitka Hosprová pouze dvakrát třikrát do roka. Tento pořad je však už coby „fungující“ v kalendáři obou umělkyň po několik let. Sestava kratších i delších skladeb rozmanitého charakteru, která dává příležitost i sólovému vystoupení Jitky Hosprové i Denisy Schneebaumové, a přitom je kompaktní, má své gradace a ztišení (v dialogu s kytarou jsem slyšel i zádumčivou a meditativní polohu virtuózky známé více temperamentním, až bouřlivým projevem), je dobře dramaturgicky promyšlený pořad, a bylo na místě jej ponechat – na rozdíl od uváděné přestávky v programu koncertu – pohromadě.

Nejen vzhledem k místu, kde se koncert realizoval, vystoupila v programu velmi výrazně skladba Gideona Kleina, českého klavíristy židovského původu, žáka Viléma Kurze a Aloise Háby, který po deportaci do koncentračního tábora v Terezíně organizoval společně se žáky Leoše Janáčka Pavlem Haasem, Hansem Krásou a dalšími, kulturní život. V době svého působení v Terezíně se Gideon Klein věnoval nejen organizaci kulturního života, ale i kompozici a interpretaci vokálních a komorních děl. Jeho terezínská díla se spolu s předválečnou tvorbou, objevenou šťastnou náhodou v roce 1990, stala trvalou součástí české hudební kultury a odtud se rozšířila do zahraničí.

Milan Slavický charakterizuje v edici skladeb Gideona Kleina, obsahujícího Duo pro housle a violu (ve čtvrttónovém systému) a Preludium pro sólovou violu, druhou ze skladeb, která zazněla na koncertu v Hořicích, v jejich komentáři takto: „Ke Kleinovým skladbám, vzniklým před terezínskou internací, patří i Preludium pro sólovou violu. Bylo dokončeno 4. dubna 1940, tedy rovněž v době Kleinových studií u Aloise Háby. Klein v té době úzce spolupracoval s vyspělými hráči na smyčcové nástroje, vystupoval s nimi jako klavírista v triu, kvartetu a kvintetu a ověřoval si u nich možnosti virtuózní nástrojové hry. Dochovala se také nedokončená skica skladby pro sólové housle. Pramenem našeho vydání je nová autorova skica, objevená také až v roce 1990.“

Právě dílo skladatele, které bylo teprve později objevováno, bylo v programu hořického koncertu nejvýraznějším prvkem židovské kultury. Zároveň je třeba říci, že Preludium pro sólovou violu nese znaky geniality. Nejde „do prstů“, tedy hraje se obtížně, je to ovšem nádherná hudba plná disonancí a smíření, dramatických zvratů a barevných poloh, které vyniknou právě u violy. Pravděpodobně nejen pro mne byla tato skladba vrcholem večera, i když k tomu přispělo její zasazení do dalšího kontextu, v němž (nebudu vše komentovat) vynikla suita argentinského klasického kytaristy Máxima Pujola, skladatele pod silným vlivem Astora Piazzolly, přitom však svébytného hudebníka. Od toho si mohli posluchači vychutnat dvě části skladby Historie tanga, totiž Café 1930 a Nightclub 1960. V kontextu Dvořákova festivalu je zajímavé, že tytéž dvě části si vybral houslista Jaroslav Svěcený se svými spoluhráči Miloslavem Klausem a Ladislavem Horákem do programu koncertu Ve znamení tanga 5. 6. v Mladé Boleslavi. Sólovou příležitostí pro Denisu Schneebaumovou bylo Tango en skaï, pravděpodobně nejznámější skladba francouzského kytaristy Rolanda Dyense, narozeného v Tunisu.

Vzhledem k tomu, že v katalogu festivalu byla představena jen velmi stručně, pokusím se Denisu Schneebaumovou představit několika více slovy. Absolvovala Konzervatoř v Brně u prof. Vladislava Bláhy a v roce 2000 úspěšně dokončila studia na prestižní Univerzitě "Mozarteum" v Salzburgu u Marii Isabely Siewers (Argentina). Společně s ní uvedla ve světové premiéře kytarové duo zmíněného Máxima Pujola. V Salzburku jí bylo uděleno stipendium pro nejlepší studenty a v roce 2000 titul Mag.art.. Svá studia si rozšiřovala na mistrovských kurzech u předních světových kytaristů a pedagogů. Od roku 2001 je členkou Českého kytarového kvarteta a od roku 2008 i kytarového Dua Bohemia. Koncertuje sólově, v různých komorních seskupeních i jako sólistka s orchestry v Německu, Egyptě, Bulharsku, Rakousku a České republice (např. Virtuosi di Praga, Záhřebští sólisté, Státní filharmonie Brno ad.). Od roku 2005 koncertuje po boku české kytarové legendy Jiřího Jirmala.

Závěrem už jen drobná kontextuální poznámka. Koncert na začátku uvedl Jan Sezima, dlouholetý organizátor kulturního života v Hořicích, ředitel Domu kultury Koruna, kde se takřka dvacet let koná proslulý festival JazzNights. Vzhledem k tomu, že je také hudebník – byl jedním z dirigentů zdejšího amatérského orchestru a jeho nástrojem je viola – mohl si s jednou z protagonistek večera chvíli pěkně popovídat.

Jan K. Čeliš
Recenze pro České doteky hudby, červen 2013