Nikolaj Rimskij-Korsakov / Sadko

Věnovali jsme na těchto stránkách pozornost skladbám Modesta Petroviče Musorgského či Alexandra Borodina, příslušníku Mogučej kučky (Mocné hrstky, či Pětky), bylo by škoda nezmínit pohádkovou operu Sadko Nikolaje Rimského-Korsakova. Kdosi pravil, že českou operu by nebylo možné si představit bez pohádkových motivů – což souvisí s pojetím „národního umění“ jako lidového už od dob národního obrození (v literatuře, z níž čerpá pak i hudba Čelakovský, Erben, Klicpera) až k době novoromantismu (Zeyer). A jestliže to platí i pro Rusko, pak je Sadko toho nejvýstižnějším příkladem. V hudbě zmíněné epochy navíc rezonují různé kulturní vrstvy (např. u Borodina střet Rusů a Kumánů/Polovců, u Musorgského jsem se tento motiv pokusil probrat u jeho Noci na Lysé hoře), což směřuje až k pohanským a mytologickým momentům. A i kdybychom se příliš neobírali kulturními souvislostmi a zaposlouchali se do oné pohádkové muziky, stačilo by to.

Stará báje o Sadkovi patří k ruským bylinám (pověstem) vedle Slova o pluku Igorově (impulsu pro Borodinova Knížete Igora), u nás nejznámějšího Ilji Muromce, Zadonštiny (eposu o bitvě na Donu), o povstání Stěnky Razina, cyklu o Vladimíru I. a dalších.  Sadko je dobrodruh, obchodník a hráč na gusle (strunný drnkací lidový nástroj, jehož jedna podoba se podobá citeře, tedy nejsou to housle) z Novgorodu. Kronikáři dokumentovali obchodníka tohoto jména z 12. století. V ruské kultuře se postava Sadka neobjevuje jen ve starých bylinách či jakožto námět opery, ale např. v malířství (jako náš Mikoláš Aleš, František Ženíšek či Vojtěch Hynais v Rusku maloval např. Ilja Repin, obraz se jmenuje Sadko v říši mořského krále).

Na české Wikipedii je popsán příběh Sadka, dovolím si tentokrát odstavec zkopírovat: Houslista Sadko se živil tak, že často hrával na svatebních hostinách. Potom mu ale odmítli za hraní platit a zůstal bez peněz. Jak se tak jednou smutný procházel po břehu řeky, sedl si a začal hrát. Když skončil, voda se zpěnila a objevil se mořský bůh (mořský car). Tak velmi se mu líbila Sadkova hudba, že ho pozval, aby hrál na hostině v jeho paláci, že se mu dobře odmění. Sadko souhlasil a hned se také ocitl na dně moře. Na hostině se všichni hosté dobře bavili, a přestože byl už Sadko unavený, nechtěli mu dovolit přestat hrát. V tom se objevil bělovlasý stařec a ten mu poradil, že když roztrhne struny svých houslí, může přestat hrát a mořský bůh mu za odměnu nabídne jednu ze svých dcer za ženu. Ale varoval ho, aby si ze všech vybral tu poslední a o svatební noci aby se jí ani nedotkl, jinak se už na zem nevrátí. Sadko struny svého nástroje tedy roztrhl a přestože se mořskému bohu nechtělo, nabídl mu za odměnu jednu ze svých dcer. Sadko si vybíral dlouho, prohlížel si první stovku mořských panen, potom druhou a nakonec třetí. Ale vybral si až tu úplně poslední, která byla ze všech nejkrásnější. O svatební noci se jí ale nechtíc dotkl nohou. Princezna byla tak studená, až se Sadko probudil. Zjistil, že leží na břehu řeky a nohu má ponořenou v ledové vodě. Ta mu zůstala už navždy chromá. Vedle sebe objevil pytel zlata, ze kterého mohl až do své smrti žít jako pán.

Stránku o opeře na www.ascolti.cz (zde) už ale kopírovat nebudu, přináší velmi dobrou informaci o díle Rimského-Korsakova. Ruský skladatel napsal, počítám-li dobře, čtrnáct oper, některé se hrají, některými je zajímavé se zaobírat, pro mne nejzajímavější jsou přece jen ty „pohádkové“ – zvláště Pohádka o caru Saltanu podle Puškinovy literární předlohy, Sněguročka, Zlatý kohoutek – a právě Sadko.

Info
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sadko
https://www.ascolti.cz/opera/Sadko__Nikolaj%20A.%20Rimskij-Korsakov
Muzika
https://www.youtube.com/watch?v=kYu26sasUQc
https://www.youtube.com/watch?v=Z-LDUNq1iEM (celá opera)