Úvodní stránka | Nekdú? / The House of the Rising Sun

Nekdú? / The House of the Rising Sun

16.04.2011 18:03

Když jsem poprvé slyšel jeden z největších hitů druhé poloviny minulého století, anglickou The House sof the Rising Sun, netušil jsem, o jaký příběh se jedná, že to je o nevěstinci…. S mou velice chatrnou angličtinou jsem byl schopen rozluštit sekvence jako my father was a gambling man – i když se tenkrát u nás neříkalo gambler… Neměli jsme k dispozici ani zahraniční televizní kanály, kde tehdy Eric Burdon a skupina Animals, která interpretovala tuto starou píseň, vystupovala. A nemohl jsem nejspíš ani vědět, že Dům u vycházejícího slunce není jejich původní skladba a The Animals je vlastně v době, která se mi zdála převratná mimo jiné také proto, že interpreti přicházeli se svými autorskými věcmi, byla jedna z mála kapel, která se proslavila převzatou skladbu (i když třeba skladbu Otise Reddinga Respect proslavila více Aretha Franklin, která ji nahrála o dva roky později, a nepůvodní skladby měli i Beatles, byť vlastně jen na začátku kariéry, např. Twist and Shout).
Cosi se tedy podařilo postupně rozlousknout, nicméně některá místa byla – pro kohokoli z nás, tenkrát teenagerů, kteří se někdy ovšem ani nepokoušeli něco překládat a ve svých kapelách zpívali prostě, jak slyšeli – neprolomitelná. Jedno místo bylo obzvláště zapeklité. Když to dnes poslouchám, musím se tomu smát. Co je to to „nekdú“ ve druhém verši tuším čtvrté sloky? Schválně si to pusťte. Oh mother tell your children
Not to do what I have done
V rytmu písně vyslovené tři slabiky „not-to-do“ tak, jak jsem napsal.
Lámal jsem si hlavu s akordy, zdálo se mi, že na nahrávce je v jednom místě jiná harmonie, než uvádějí sešitky s kytarovými značkami. Am | C | D | F | Am | E | Am | E. Teď jsem se znovu podíval na všemožné stránky, opakují tytéž akordy. Jenže mně v druhé sloce po verších My mother was a tailor z nahrávky zní další akord. Identifikoval jsem ho jako F7, ale stejně si nejsem jist, stejně jako tenkrát, jestli je to správně (i když jsem býval v době „bigbítu“ dost vycvičený v odposlouchávání i z horšího materiálu, např. z různých magnetofonových pásků).
Chtěl jsem na tomto místě vzpomenout těch idylických časů a následujícími poznámkami shrnout to, co jsem se sám dozvěděl daleko později a co je dnes běžně dostupné v síti – i když určité tajemství ani ta neodkryje. Což je dobře.

I
Příběh písně
Před nahrávkou skupiny The Animals, která The House of Rising Sun uvedla do zlatého fondu hudební kultury, je dlouhá historie amerického tradicionálu, která začíná v šeru nejistoty původu písně. Máme nicméně jistotu, že nejstarší nahrávka Clarence Ashley & Gwen Foster je z 6. září 1933 u firmy Localion-Label (#2576). První z nich, zpěvák, kytarista a banjista s přezdívkou „Tommy Tiddy Waddy“, udělal kariéru ve 20. a 30. letech minulého století a – příznačně – o něj byl zájem v době revivalismu v 60. letech, kdy se pozornost obracela k původním zdrojům a kdy se stal i Dům u vycházejícího slunce jedním z důležitých kulturních témat. Píseň byla uváděna, podobně jako v celé před-animalsovské historii jako Rising Sun Blues. Starší nahrávka písně s týmž názvem z roku 1928 bluesového zpěváka jménem Texas Alexander, která byla tématem rozborů muzikologů, nemá nicméně s naší písní nic společného.

Pokud bychom chtěli hledat ještě hlubší kořeny, mohli bychom spíše odkázat na britskou lidovou a dětskou baladu s titulem Matthy Groves, která byla zaznamenána v roce 1658 ve Wit and Drollery. Balada, která líčí manželskou nevěru, byla citována v roce 1613 v divadelním dramatu Francise Beaumonta a Johna Fletchera s názvem Knight of the Burning Pestle zitiert. Angličtí přesídlenci přinesli tuto melodii později do Spojených států.

Rozhodující pro historii písně je její evidence a nahrávka muzikologa Alana Lomaxe, který ji zaznamenal v roce 1937 na cestě po Kentucky a uvedl v knize Our Singing Country jako The Rising Sun Blues, která vyšla v roce 1941 (jejími autory jsou Georgia Turner a Bert Martin). Další významnou zastávkou v historii písně je Leadbelly, vlastním jménem Huddie William Ledbetter, bluesový zpěvák a hudebník z Lousiany, vynikající hráč na dvanáctistrunnou kytaru, také na mandolínu, foukací harmoniku, violu a akordeon, který píseň dvakrát nahrál (12. května 1945 a 15. června 1948) a zaznamenal ji do sborníku lidových písní. Tento hudebník byl rovněž v kontaktu se zmíněným Alanem Lomaxem a jeho otcem Johnem Lomaxem, kteří zaznamenávali hudbu amerických černochů do Kongresové knihovny, ale také s hudebníky Woody Guthriem a Pete Seegerem, kteří „přenesli“ toto téma ve svých vlastních vystoupeních a nahrávkách do doby padesátých let.
Pro širší přijetí písně bylo evidentně její zařazení do repertoáru a na první album u Boba Dylana. Právě Woody Guthrie byl pro Boba Dylana v této oblasti ten guru, který mu předával národní dědictví lidové písně, jeho Bob Dylan navštívil v nemocnici na smrtelné posteli, jemu věnoval na zmíněném prvním albu píseň Song to Woody a báseň Last Thoughts on Woody. Album bylo natočeno 20. listopadu 1961 v Columbia Studios New York, LP Bob Dylan přišla na trh 19. března 1962.
Od Dylana vede již přímá cesta k The Animals. Poslechnete-li si všechny předchozí nahrávky, ta Dylanova má ke kultovní skladbě bluesrocku šedesátých let nejblíže.

Pro Animals znamenala píseň na jevišti mimo jiné způsob, jak se vymezit proti černošskému zpěváku rockenrollu Chuck Berrymu, který s nimi byl na turné. Právě tam vznikla gramofonová nahrávka. 17. května jej v Liverpoolu přerušili a následující den nahráli v Londýně. The Animals poněkud zmírnili ostrost textu originálu – Alan Price nahradil „prostitutku“ v originále „hráčem“ – a písni dali podobu blues. 18. května měli na osm hodin ráno rezervované relativně „Kingsway Recording Studios“. Píseň nahráli na jeden zátah a po půl hodině opustili studio, aby nemuseli platit další čtyři libry, i vzhledem k tomu, že jejich producent nechtěl finančně přispět. To bylo možné pouze vzhledem k dobré technické rutině skupiny, která hrála skladbu na jevišti prakticky každý den, protože ani tenkrát nebylo zvykem natočit skladbu za tak krátkou dobu, spíše to byla výjimka.
Zveřejněna byla ve Velké Británii v červnu 1964, v USA v srpnu téhož roku jako Columbia DB 7301 v tenkrát neobvyklé délce 4:29 min., 9. července se dostala na první místo v britské hitparádě, 5. září na první místo v americké hitparádě. Během amerického turné získala zlatou desku. Vzhledem k tomu, že to bylo teprve druhé SP (singl, na každé straně desky jedna skladba, rozměry 18, 25 či 30 cm), obrovský úspěch jediné nahrávky skupiny, která se dostala na první místo.
Zajímavé je, že na první dlouhohrající desce The Animals najdeme nejznámější skladbu pouze v americkém vydání. Tenkrát bylo běžné, že se americká a britská verze lišila, vzhledem ke strategiím na trhu, sběratelé černých desek to znají např. u Beatles, kde se obě verze mnohdy odlišují. V případě písně, která představovala pro skupinu největší zdroj popularity, to nicméně překvapuje. Na americkém albu se nachází na prvním místě a v jiné délce než na singlu, totiž 2:58 min.
Období po nahrávce Erica Burdona a The Animals v roce 1964 by mohlo být samostatnou kapitolou nějaké větší studie. Sám Eric Burdon, ať už v nejrůznějších formacích Animals či později své vlastní kapely interpretoval píseň a jsou o tom záznamy z televizních či podiových vystoupeních. Máme ale i další desítky, možná více než stovku (někde jsem zaznamenal číslo 122, ale to je vždy velmi přibližné) různých nahrávek, k nimž patřili interpreti opět z nejrůznějších oblastí hudby. Každý z nich zacházel se skladbou rovněž odlišně. Někteří ctí východisko Animals, jiní si upravují skladbu vzhledem k tomu, co chtějí sami svou interpretací říci.
Zatímco Joan Baezová, která natočila Dům takřka ve stejnou dobu jako Dylan, ji zpívá ještě v podobě traditionalu (v třídobém rytmu, s jinou harmonií i obměněnou melodií), Sinead O´Connor se drží půdorysu, ale zpívá po svém, Tracy Chapman zcela mění styl do funky atd., The Doors například přesně kopírují podobu z roku 1964. Za průlomové se považuje nahrávka hardrockové skupiny Frijid Pink, produkované Michaelem Valvano. K dalším jménům (uvedeny na německé Wiki-stránce o písni) patří třeba Johnny Holyday, Udo Jürgens, Muse, Dolly Parton atd. Stejně jako u řady světových hitů, vznikla i v tomto případě česká verze. Autorem textu, který se drží původního tématu písně (není to vždy samozřejmé) je Zdeněk Borovec. Píseň nazpíval mimo jiné Jaromír Mayer.

II
Příběh textu

Tak, jak známe píseň v podání The Animals, je tak trochu „učesaná“. Můžeme ji porovnat s originálním písňovým textem na nahrávce písně, kterou pořídil americký muzikolog a Alan Lomax.

Tradiční písňový text
(jak ji nahrál Lomax)

There is a house in New Orleans,
They call the Rising Sun.
It's been the ruin of many poor girl,
And me, O God, for one.

If I had listened what Mamma said,
I'd been at home today.
Being so young and foolish, poor boy,
Let a rambler lead me astray.

Go tell my baby sister
Never do like I have done
To shun that house in New Orleans
They call the Rising Sun.

My mother she's a tailor;
She sold those new blue jeans.
My sweetheart, he's a drunkard, Lord,
Drinks down in New Orleans.

The only thing a drunkard needs,
Is a suitcase and a trunk.
The only time he's satisfied,
Is when he's on a drunk.

Fills his glasses to the brim,
Passes them around.
Only pleasure he gets out of life,
Is hoboin' from town to town.

One foot is on the platform,
And the other one on the train.
I'm going back to New Orleans,
To wear that ball and chain.

Going back to New Orleans,
My race is almost run.
Going back to spend the rest of my life,
Beneath that Rising Sun.

Český překlad této verze jsem nenašel, neodvažuji se příliš ani dnes podávat zaručený překlad, navíc mladí lidé by měli umět anglicky do té míry, že to dají dohromady. Nicméně aspoň kousek:

Tam je dům v New Orleans,
Říkají mu Vycházející Slunce.
Byl to krach mnoha chudáků holek,
A mě, Bože, na prvním místě.
…

Text u The Animals
There is a house in New Orleans
They call the Rising Sun
And it's been the ruin of many a poor boy
And God I know I'm one

My mother was a tailor
She sewed my new bluejeans
My father was a gamblin' man
Down in New Orleans

Now the only thing a gambler needs
Is a suitcase and trunk
And the only time he's satisfied
Is when he's on a drunk

Oh mother tell your children
Not to do what I have done
Spend your lives in sin and misery
In the House of the Rising Sun

Well, I got one foot on the platform
The other foot on the train
I'm goin' back to New Orleans
To wear that ball and chain

Well, there is a house in New Orleans
They call the Rising Sun
And it's been the ruin of many a poor boy
And God I know I'm one

Na dole uvedeném odkaze je zveřejněn překlad amerického textu v podání The Animals

V New Orleans je dům
Zvou ho Vycházející Slunce
A je zhoubou mnoha nešťastných kluků
A bože, vím, že jedním jsem já

Má matka byla švadlena
Šila mi nové džíny
Můj táta byl hráčem
Dole v New Orleans

Jediná věc, kterou gambler potřebuje
Je kufr s rukojetí
A je spokojený jenom tehdy
Když je opilý

Oh, matko, řekni svým dětem
Aby nedělaly to, co jsem udělal
Neztratily své životy v hříchu a bídě
V Domě Vycházejícího Slunce

Dobře, dostal jsem se jednou nohou na nástupiště
Druhou nohou do vlaku
Teď jedu zpátky do New Orleans
Abych nosil kouli a řetěz

Dobře, v New Orleans je dům
Zvou ho Vycházející Slunce
A je zhoubou mnoha nešťastných kluků
A bože, vím, že jedním jsem já.

Píseň má i již zmíněný originální český text, který najdeme pod textem na několika odkazech.

III
Samostatnou kapitolu příběhu představují rovněž reálie, tedy pátrání po tom, zda je možné dnes najít onen dům neřesti, o němž se v písni zpívá. Zmíním zde jen to nejzákladnější. Název Vycházející slunce je hovorový výraz pro nevěstinec. V New Orleansu byl lokalizován první dům tohoto druhu v místních novinách do St. Louis Street Nr. 826–830. Mezi léty 1862-1874 patřil tento dům jisté Marianne LeSoleil Levant, což je v překladu právě Vycházející slunce. V roce 1862 vojáci Unie obsadili New Orleans, v roce 1874 byl dům zavřen na základě stížností ze sousedství. Tento dům je dávno stržený. Nalezly se doklady, podle nichž by mohl být zmíněným domem také dům na Conti Street Nr. 535–537. Při archeologickém průzkumu v roce 2004 a 2005 byly nalezeny střepy keramiky a láhví po alkoholu, které patřily k vybavení těchto „veřejných domů“ v té době. Celá věc se ovšem dá důvěryhodně potvrdit jen velmi obtížně.

Srovnání textů, anglická verze jako traditional, verze The Animals, české překlady
https://www.pohodar.com/preklady/TheAnimals_House.htm
Na německé stránce o písni
https://de.wikipedia.org/wiki/The_House_of_the_Rising_Sun

Český text např.
https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/kolar-petr/dum-u-vychazejiciho-slunce-57201
https://www.hlasite.eu/text-pisne/alkehol/45944-dumvychazejicihoslunce

Jiné v článku zmíněné souvislosti

Clarence Ashley
https://en.wikipedia.org/wiki/Clarence_Ashley
Gwen Foster
https://de.wikipedia.org/wiki/Gwen_Foster
Leadbelly
https://cs.wikipedia.org/wiki/Leadbelly
Bob Dylan
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bob_Dylan
Respect
https://en.wikipedia.org/wiki/Respect_%28song%29

Název Dům u vycházejícího slunce má rovněž román polské spisovatelky Aleksandry Januszové.
https://www.topzine.cz/aleksandra-januszova-otevira-dum-u-vychazejiciho-slunce-nesetri-magii-drogami-ani-rockem/

Štítky:

muzika

Zpět

j a n k. č e l i š

Nekdú? / The House of the Rising Sun

Štítky:

Menu

Vyhledávání

Kontakt