Na Šrámkově Sobotce 2015 / V

19.07.2015 12:45

Škrábanice / Jaromír Typlt a Michal Rataj
Út 7. 7. 2015,  17:30 / Solnice (Městské divadlo)

Tak tohle byl pro mě vrchol letošní návštěvy Šrámkovy Sobotky. O projektu, který vznikl ve spolupráci básníka performera, teoretika umění a organizátora uměleckého života Jaromíra Typlta a skladatele Michala Rataje a který byl poprvé zvukově realizován, jak o tom Jaromír Typlt píše na svých stránkách, 17. června 2009 v Praze a v březnu 2014 vyšel na CD ve vydavatelství Polí5, jsem se dozvěděl nedlouho nato, když jsme se s Jaromírem potkali na loňské Šrámkově Sobotce. Tam mě kromě toho potěšil i tím, že nejen dokončil práci na publikaci o Ladislavu Zívrovi, ale že tato úžasná kniha už vyšla a je k dostání. To byla fascinující zpráva, věděl jsem, že básník původem z Nové Paky je rozkročen i směrem k výtvarnému umění (pracoval v Liberci jako kurátor Malé výstavní síně a Galerie u Rytíře), a tahle „multimediálnost“ je jedna věc, která mě zajímá: nejen tématem Ladislava Zívra, ale právě aktivitami v několika oborech Typltova osobnost vrůstá ke zdrojům avantgardy (jako prvního si vybavuju Jiřího Voskovce, který psal o filmu a dělal obrazové básně, následovat by mohl tucet dalších).  Navíc onen moment, že se dnes už z velké části Pražák zabývá někým z rodného kraje (z Nové Paky, kde i studoval gymnázium a napsal první básnické texty, je celá ta Zívrova generace), se mi jeví jako nesmírně aktuální – ostatně nad jinou osobností, spisovatele Josefa Kocourka, o kterého se Jaromír Typlt rovněž „stará“, jsme se seznámili.

Darované cédéčko jsem si posléze přehrával – a dokonce jsem si napsal několik stránek poznámek, bohužel jsem se mi je (dosud) nepodařilo dotvarovat do té podoby, abych je mohl vypustit ven. O to více jsem byl potěšen, když jsem v letošní programové brožurce Šrámkovy Sobotky zaznamenal, že Škrabanice jsou na jejím programu, a to 7. 7. v pozdních hodinách (22:00) v Městském divadle (Solnici). Byl jsem zvědav, jak se liší živá performance od poslechu cédéčka – spíše svým charakterem, nikoli jakoukoli doslovností, o níž jsem věděl, že samozřejmě vzhledem k improvizačnímu charakteru provedení ani nemůže být, a musím říci, že jsem byl uhranut.  Sleduju občas některé ty experimentální kapely, které jsou mi sympatické už zmíněnou (byť na předešlém místě v uvozovkách) multimediálností, přesahy k výtvarnému umění, divadlu, poezii atd., vnímám onoho jiného ducha alternativy, k níž se hlásí (pár takových kapel jsem slyšel třeba ve Valdštejnské loggii v Jičíně, kterou kulturním programem v posledních zhruba pěti letech„oživuje“ kastelán Jiří Vydra) a myslím si, že je důležité, že existují stejně jako místní a regionální kultura (v níž se ostatně sám pohybuju). Nicméně v tomto případě mě mrazilo.

Důležitým předpokladem je souhra obou osobností, což byla velice šťastná volba.  Mám na mysli rovněž profesionalitu Michala Rataje (stačí si projít jeho curriculum vitae), který má zvládnuta všechna ta elektronická „hejblátka“ z dlouholeté praxe „rozhlasáka“, ale za sebou rovněž rozsáhlé studium (hudební věda na FFUK Praha, skladba na AMU, studijní pobyty na zahraničních univerzitách) završené doktorátem s dizertací zaměřenou na elektroakustickou hudbu a současné koncepty radioartu. Dokonce jsem si teprve, když jsem si říkal, že přece tohle jméno dost důvěrně odněkud znám, uvědomil, že Michal vystudoval, jak zmíněno, klasickou skladbu a já znám jeho tvorbu už z cédéčka Ensemble Martinů „Jazz&Rock in Classic“ (Radioservis, a. s., 2003), do jehož bookletu  jsem tuším dělal německý překlad. Klavírní kvarteto Ensemble Martinů bylo na začátku třetího tisíciletí jedním z prvních souborů, které v některých projektech vykročily z klasických vzorců prezentace hudby na albech, toto bylo jedním z nich, skladba Michala Rataje Paralelní (ne)souznění pro flétnu, housle, violoncello, klavír a bicí je tu v sousedství kompozic A. Frieda, L. Bernsteina, I. Kurze a Lukáše Hurníka.

Nechci se v této poznámce pouštět do jakékoli recenze, to ostatně skvěle udělal už Tomáš Tkáč v časopise Splav, a Jaromír Typlt ji přetiskl na svých stránkách (odkaz pod textem). Poznamenat chci jen, jak jsem naznačil, že mě zajímaly dvě podoby Škrábanice, ta na cédéčku a ona v sále. Samozřejmě to je táž idea a dvě různé věci už z principu, nicméně zaujala mne ona čistota, jakási „exaktnost“ konkrétního zvuku, který jsem vnímal na nahrávce a který byl v sále umocněn kvadrofonií a bezprostředností realizace, v níž jsem ještě více vnímal oboustranné propojení a vzájemné ovlivňování hlasu a musique concrète, fascinující v postupném rozvíjení do (takřka) tmy sálu.

Ale vlastně to nebyly dvě Škrábanice, nýbrž tři. V čtyřdílné dramaturgii večera byl totiž po „repríze“ Škrábanice z cédéčka a následujících dvou částech, prvního sólového Ratajova bloku, druhého pak Typltovy poezie, večer zakončen novou verzí Škrábanice, která musela být jiná z podstaty, nejen proto, že se jedná o improvizaci – to je ono Hérakleitovo Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, nezapomeňme, že Typlt je vystudovaný filozof, kdybychom v této paralele (teď si ještě navíc hraju se zmíněným názvem Ratajovy skladby) chtěli pokračovat, mohl bych říci, že jsem ten večer cítil pralátku ohně i logos, což je pravá identita slova i hudby.

Škrábanice
http://www.typlt.cz/nazivo/skrabanice/
http://www.typlt.cz/skrabanice-sobotka-2015/
Poezie Jaromíra Typlta
http://www.typlt.cz/texty/poezie/

Michal Rataj
http://michalrataj.com/

Ensemble Martinů „Jazz&Rock in Classic“
http://www.ensemblemartinu.com/discography/?lang=cz

Moje fotky
http://jankcelis.rajce.idnes.cz/Sramkova_Sobotka_2015_Jaromir_Typlt_a_Michal_Rataj/

Zpět