Musica Folklorica
06.08.2014 15:30Z jarní akvizice hudebních alb mě mimořádně potěšily dvě z dílny souboru Musica Folklorica, jejíž koncert jsem si poslechl na letošním Lomnickém kulturním létě. Píseň Ej, ženy, ženy, poradteže mi, je z těch melodií, které se zadřou pod kůži, pustil jsem si ji na webové prezentaci, videoklipu, jímž se soubor právem pyšní (je nápaditý, natočený s groteskním humorem, podporující hudební svižnost), totožný titul má pak jedno z alb (muzikanti říkají, že jich mají celkem asi osm), které stihli v poměrně krátké době natočit. Druhé pak má název Rabudeň, rabudeň a je pod ním vedle Musiky Folkoriky podepsán také zpěvák Luboš Holý. Když se na obě podíváme blíže a po očku zohledníme ostatní, bude zajímavé sledovat, jak se centrum pozornosti ve velmi čilých aktivitách souboru (všechny nahrávky vznikly během několika málo let, 2009-2014, nepočítám-li ovšem další, od roku 2001, viz seznam v závěru) kontextuálně posunuje k jednotlivým tématům, osobnostem či aspektům.
Pro adjustaci alb, alespoň těch, které mám na stole, Musica Folklorica nezvolila klasický, pro tento případ možná i trochu těžkopádný obal jewel pack či útlejší slim pack, ale ani dnes oblíbený papírový rozkládací digipack (v poslední době mi prošly rukama pár alb z posledních deseti let, třeba eponymní album Bardolina, Škrábanice/Scribbles Jaromíra Typlta a Michala Rataje, Foersterovy houslové koncerty v interpretaci Ivana Ženatého s orchestrem BBC, album Someone New pěveckého sboru Chanticleer či poslední album Prvního hoře Imaginárium; s tím, že právě jejich předchozí alba měly starší podobu), šla ještě dál, totiž potištěný disk vložila spolu s knížečkou do průhledného plastového obalu. Finance ušetřené na krabičce mohly být přidány do kvalitního bookletu.
Ej, ženy, ženy, poradteže mi (Indies Scope, 2013), je především prezentace Veroniky Malatincové, která je uvedena v titulním označení tvůrců, tedy Veronika Malatincová & Musica Folklorica (na webových stránkách je uvedeno zjednodušeně). Zadní strana bookletu kopíruje grafiku titulu a doplňuje ji obrázkem zpívajících či tančících dívek, stylizované tahy štětce mi připomínají tradici zobrazování těchto motivů u Svolinského či Plicky, ale i novější, třeba před několika lety zemřelého strážnického malíře Františka Cundrly, svébytný rukopis (za povšimnutí stojí graficky vtipný hybrid houslového klíče a znaku „&“ v titulu) však prozrazuje, že autorka – je jí sama zpěvačka – je rovněž výtvarnice.
O dominanci ženského elementu na nahrávce se nestarají jen témata, ale i Veronika Malatincová rozená Ulmanová (1982), která náležející k nejvýraznějším představitelkám současné mladé generace lidových zpěvaček. Pěveckou kariéru zahájila ve folklorních souborech Štěpnička a Radošov, později spolupracovala s několika moravskými cimbálovými muzikami, příležitostně účinkuje se soubory BROLN a SĽUK. V roce 2002 získala prestižní cenu Foskar v kategorii ženského sólového zpěvu. Připravovaný kompaktní disk je jejím debutovým recitálem, Veronika Malatincová, povoláním pedagožka působící na Střední škole průmyslové a umělecké v Hodoníně a malířka, je rovněž autorkou kreseb, které jsou uplatněny v bookletu jejího profilového alba. (z textu v bookletu)
Dalšími zúčastněnými na albu je ženský sbor Oskoruša, který vznikl na popud Musiky Folkloriky v roce 2007 původně jako příležitostné pěvecké uskupení, všechny ženy sboru jsou zároveň tanečnice. Zpívají především písně z Horňácka a příhraniční oblasti myjavských Kopanic. Název, jak říká vysvětlení, není podle stromu jeřábu oskeruše (Sorbus domestica), ale „protože jsme všecky takové oskoruše“, což je regionální výraz pro nezbednice, darebnice. Na albu zpívá také ženský sbor Lipina z Hroznové Lhoty, který se sešel poprvé v roce 2008. Repertoár sboru vychází ze Slovácka, název podle části lesa nad Hroznovou Lhotou v Bílých Karpatech.
Spiritus agens celé umělecké aktivity je ovšem samotná kapela Musica Folklorica, cimbálovka v obsazení dvoje housle, viola, kontrabas, cimbál. Nebudu příliš opakovat to, co jsem už zrekapituloval v komentáři k lomnickému koncertu – podle webové prezentace: soubor vznikl z původního tria Petra Pavlince (cimbál), Miroslava Kolacii (housle) a Martina Slováka (kontrabas), posléze byl rozšířen o další nástroje (na tomto albu Robert Kulísek viola) a hraje od roku pod názvem Musica Foklorica. Posluchače nejspíš napadne, že v obsazení chybí dechové nástroje. Takové soubory také samozřejmě existují (sám si vzpomínám na jeden hodně známý, který jsem slyšel hrát v Bzenci v jejich začátcích jen ve smyčcích, později samozřejmě disponoval cimbálem a tuším i dechovými nástroji, byla to cimbálovka Michala Miltáka), nicméně na albu jako instrumentalista-sólista vystupuje Jaroslav Čajka (klarinet, na koncertech hraje také na tárogató). Úpravy písní jsou z pera vedoucího souboru Petra Pavlince a primáše Miroslava Kolacii.
Na albu je nahráno čtrnáct skladeb
01 Pekný si, Janíčku, jak ruža 02:33
02 Daj ně, Bože, vědět 02:52
03 Naseła sem marijánku všady 03:36
Fialenko modrá 05:02
05 Stratila som partu 06:05
06 Už sa ten šohajek preč ubírá 02:33
07 Prelet, sokol, pres horu 03:40
08 V Kláštorskej doline 02:10
09 Ej, ženy, ženy, poradteže mi 02:25
10 Dyž sem šla z kostela 02:45
11 Rasasa, rasasa, nožky moje 04:23
12 Viedla som si, viedla 03:46
13 Trebár sa ty, můj synečku, děłáš 04:12
14 Halaj, Katerinko, halaj 02:03
Na webových stránkách (zde) jsou zvukové ukázky všech skladeb, titulní skladbu Ej, ženy, ženy… je možné si stáhnout v MP3 celou, má, jak zmíněno na začátku, rovněž podobu úspěšného videoklipu (zde, publ. 19. 7. 2013, k 6. 8. 2014, tj. zhruba za rok otevřeno 40 487krát).
V bookletu není (možná trochu nešťastně) playlist nikde pohromadě, je pravda, že je tak posluchač alespoň doveden k tomu, aby si přečetl texty písní, což je u lidové písně základ, konvencemi z pop music (ale pravda také trochu z podstaty spojení slova a hudby, např. v opeře mnohdy takřka potlačujícího vnímání textu) v poslechu poněkud pokažený. Zjistí tak, že vyhrocený námět titulní písně, „jejíž vražedný čin zůstal na rozdíl od vraždy spáchané titulní postavou tragédie bratří Mrštíků (1894) neodhalen (před vznikem forenzní toxikologie bývala vražda jedem vskutku obtížně prokazatelná“ je skvělým lákadlem pro posluchače a zároveň humornou reflexí skutečnosti, že člověk dneška často raději vnímá cokoli reklamně chytlavého a – alespoň v Čechách to tak, přes mnohá opačná ujišťování je – skvělou lidovou muziku považuje za málo současnou, v horším případě za cosi druhořadého.
Na druhé straně samozřejmě velmi rychle zjistíme, že Ej, ženy, ženy nejsou sbírkou morytátů či jiných „písní strašlivých“, nýbrž plnokrevná moravská muzika, pravda v některých postupech (harmonických například) poněkud aktualizovaná (coby jistý osobnostní vklad upravovatelů), což ovšem jen zostří její vnímání a v žádném případě nepřebíjí podstatu žánru a velmi citlivé vnímání historických souvislostí, postupů ověřených tradicí z legendárních cimbálovek atd. (při pročítání materiálů se mihnou jména Slávka Volavého, Jana Rokyty, které pro muzikanty Musiky Folkloriky nepředstavují jen čítanková jména). Stejně tak iniciační článek „Ženský úděl v lidové písni“ není nakonec feministickým traktátem, nýbrž poutavou deskripcí tématiky jednotlivých písní, topoi putujících od písně k písni, autoři Jiří Fiala a Marie Sobotková rozebírají lásku coby hlavní téma a ovšemže i lásku nešťastnou. Různé její podoby – opět vtipně – komentují českou a slovenskou variantu, zřejmou v textu:
Čo ten ftáček povedá, / čo tak pekne spieva, / která panna dvoch lúbí, / každá že je bledá. // To je, ftáček, to je lež, / ved to není pravda, / ja fčílek až troch lúbím, / a není som bledá.
Samozřejmě se podbízí myšlenka sexuálních konvencí konce dvacátého a začátku jednadvacátého věku, počínaje ideou „volné lásky“ šedesátých let, to by bylo ovšem nepatřičné. Podstatnou skutečností je, že lidová píseň, jak ji mnohdy vnímáme v uhlazené podobě (u nás na tom má zásluhu K. J. Erben), vypadala mnohdy přece jen jinak. A máme o tom doklady i v písních českých, nejen těch z moravsko-slovenského pomezí. To je ale už mimo rámec tohoto komentáře.
Druhým albem, které si mohu pustit a fyzicky prohlédnout, je Rabudeň, rabudeň (2010), které natočila Musica Folklorica s legendárním zpěvákem Lubošem Holým. Luboš Holý (nar. 1930) nebyl jen „od Boha obdarovaný“ lidový zpěvák, pocházející z hrubovrbecké hudební rodiny, ale rovněž profesor brněnské Veterinární a farmaceutické univerzity, který po dvojí kariéře špičkového vědeckého odborníka a pěvecké spolupráce s brněnským BROLNem, ostravským Technikem a dalšími kapelami v poslední době spolupracoval právě s Muzikou Folklorikou. V „Několika slovech úvodem“ vypráví Holý nejen o muzice, ale i o bohatých životních událostech. V odstupu několika málo let je třeba říci, že nahrané album je dnes jakousi poctou tomuto hudebníkovi, který rok poté (23. ledna 2011) v požehnaném věku zemřel.
Obsah alba charakterizuje Jan Rokyta v doprovodné knížečce poukazem na jeho dramaturgii, která je sondou do zpěvákovy paměti a připomenutím těch, kdo mu byli základními písňovými prameny a zdroji (jeho otec Martin Holý, MVDr. Vladimír Pavlík, Samuel Dudík z Myjavy ad.). Album je poselství chlapského hlasu, přívlastky, které Rokyta uvádí, jsou vlastně jakousi malou recenzí: sametový, tmavý, ohebný, procítěný, a také bohatýrský, romantický, sdělný, teskný i plný úsměvu, nosný a hrdý.
Stejně tak jako u ostatních alb jsou na webové prezentaci na stránkách Indies Scopes krátké ukázky všech šestnácti skladeb, takže má člověk zběžný orientační přehled:
01 Ked sem na koníčka sedal 01:38
02 Hrabala, hrabala 01:52
03 Vy páni zemani – Páni, páni, strážničtí páni 03:11
04 Eště ti já dodám 03:53
05 Ej, nad minárským járkem – Mal som, mal som 03:09
06 Smutná vrbo – Až já budem z Košic abristovat 05:59
07 Nebanovala bych 03:11
08 Boston je mesto – Takú já frajírku mám 04:30
09 Nemysli si, že za tebú banujem 05:05
10 Ej, pred naším je studňa murovaná 02:37
11 Zpod suchého javora – Nemárni, nemárni - Rabudeň 03:52
12 Dúhopol 02:52
13 Mám já hrušku 03:08
14 Príď, šohajku, do nás 02:12
15 Páslo dívča páva 02:35
16 Šak si ty, sokolíčku 05:02
Všechno je tu jak má být, říká v krátké recenzi Milan Zeibert, který píše o hudbě v moravském kraji (je z Třebíče), a to je asi to nejvýstižnější hodnocení, k němuž by jistě bylo možné přidávat další podrobnosti, nicméně to podstatné je, že Musica Folklorica se soustředěně věnuje hudební oblasti, kterou si vymezila jako teritorium svého zájmu, a překročení při spolupráci s jinými cestami jí nikterak neubírá na autentičnosti. Lze to doložit i dalšími alby (jsou uvedená na stránkách www.indies.eu), z nichž každé akcentuje něco trochu jiného.
Temptament (EP split), Musica Folklorica a Chiasmatic, 2009
Tárogató-klarinet-cimbál, Musica Folklorica, 2010
Počúvajte, co vám povím, Musica Folklorica, 2010
Spal bych, spal bych, žena mi nedá, Musica Folklorica ,2011
Opýtaj sa Malana, Musica Folklorica a Martin Prachař, 2014
Temptament je experimentální ethno-metalový projekt kapely Chiasmatic, na němž Musica Folklorica participovala, následující album, rovněž s klarinetistou Jaroslavem Čajkou, akcentuje jednotlivé hudební nástroje používané v cimbálové muzice, zahrnuje v instrumentálním podání např. cigánské tance ze Strážnice, ale i tance rumunské. Naopak Počúvajte, co vám povím, se orientuje na vánoční čas (tedy vánoční album), zatímco poloha alba Spal bych, spal bych… vysvětluje slovo „ščeglivé“, nářeční výraz pro spisovné „lechtivé“, které zase ukazuje onu polohu humoru, které už známe tak trochu z komentářů k písni Ej, ženy, ženy. A konečně v posledním z uvedených alb završuje řadu sólistů zpěvák Martin Prachař z Velké nad Veličkou. Mohl jsem ho slyšet s ostatními na zmíněném koncertu v Lomnici n. Pop. a podle programové brožury mohu doplnit, že je také klarinetista, působil v národopisném souboru Velička a patří mezi vyhledávané moderátory folklorních pořadů.
Na stránkách Indies nejsou uvedena alba, která těmto předcházejí, z minulého desetiletí, na nichž je zřejmá pozoruhodná cesta jednoho z hlavních iniciátorů celého, dá se říci, hnutí nové generace interpretů lidové hudby:
Petr Pavlinec – Cimbál sólo, Tonstudio 2001
Musica Folklorica, Petr Pavlinec 2005
Bola zima, velká metelica, Petr Pavlinec 2007
Třeba budu mít příležitost si je jednou poslechnout a říci pár slov pro jejich dobrou pouť k posluchači.
Odkazy
https://www.indies.eu/alba/1778/ej-zeny-zeny-poradteze-mi/
https://www.indies.eu/alba/616/rabuden-rabuden/
https://www.proglas.cz/detail-clanku/zemrel-hornacky-zpevak-lubos-holy.html
https://www.indies.eu/vyhledavani/?keyword=Musica+Folklorica&submit=hledat
https://www.youtube.com/watch?v=VDb3UJVfyas
https://www.youtube.com/watch?v=7Ql1_8iSd_M&list=UUgPAljPE3fd_lMfJm78-0MA
———
Zpět