Muppets a Mahna Mahna Na

Muppets a Mahna Mahna Na
příběh jednoho popěvku

Přesnější by byl název Mahna Mahna Na a Sesame Street, protože onen seriál byl rozhodující, ale tenhle se mi líbí víc oním takřka čarodějnickým náslovným rýmem (aliterací), a příspěvek samozřejmě zahrnuje všechno.

 Možná někdy před deseti lety jsem se bavil videem, na které tři plyšoví maňásci parodovali melodii, známou mi už někdy od studentských let. Na koleji si ji jeden čas (ale znal jsem ji už předtím) prozpěvoval kolega a kamarád Jula Hůlek (mimochodem muzikolog), má tedy v mé hudební paměti několik vrstev, v té poslední plnila úlohu odlehčení v hodinách hudební výchovy, v nichž jsem studentům video pouštěl po náročném poslechu Johanna Sebastiana Bacha. Vzpomněl jsem si teď na něj kdovíproč a pokoušel jsem se ho znovu vyhledat na YouTube. Dalo mi to chvíli práce, než jsem přišel na způsob, jak se k němu dostat, protože jsem zjistil, že vlastně pořádně nevím, co mám hledat. A tak jako všechny velké hity mají svou historii, jsou zajímavé souvislosti i v tomto případě.

O skutečnosti, že melodie je i u nás populární, neboť se hrála na začátku sedmdesátých let i v československých médiích, svědčí nepřímo článek na české Wikipedii (o jednotlivých písničkách přece jen nemívá samostatné příspěvky), kde se hovoří o jejím původu. V originále se skladba jmenovala Mah Nà Mah Nà, autorem byl italský skladatel Piero Umiliani (1926 Florencie – 2001 Řím), který si zpočátku při studiu práv přivydělával aranžováním jazzových titulů a posléze se stal, i když nedosáhl takové slávy jako Ennio Morricone nebo Riz Ortolani, jedním z výrazných jmen italské filmové hudby šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Je podepsán pod zhruba 150 tituly italských westernů, špionážních filmů, mysteriózních detektivek giallo či sexyfilmů.

Melodii složil Umiliani pro film Švédsko, peklo a nebe (orig. Svezia, Inferno E Paradiso, režie Luigi Scattini), jakýsi pseudodokumentární film, který je v italské kultuře (podobně jako už uvedený termín pallo) označován jako mondo (italsky „svět“), charakteristický žánr právě této doby, který je zaměřen na mravy a zvyky v jiných kulturách, zvláště na zdánlivě autentické projevy násilí a sexuality. V tomto případě se jedná právě o Švédsko, jehož rozdílné aspekty sexuality v devíti částech film ukazuje – například lesbické noční kluby, pornofilmy, „swinging lifestyle“ (páry, které nežijí v monogamních vztazích), klasické sezdané páry, sexuální výchovu mladistvých atd. Film také pojednává o drogách, alkoholismu či sebevraždách ve Švédsku. Východiskem je zpráva Enrica Altavilly.  V Lexikonu mezinárodního filmu je snímek charakterizován slovy: Film chce bořit zavedená klišé, kterých je ovšem sám plný. Skladatel Piero Umiliani je autorem soundtracku, jehož součástí je i naše melodie.

Hudebně je skladba založena na principu „call and response“, v němž odpovídá ženský hlas mužskému, jak je obvyklé v jazzových formách i s jeho improvizacemi, žánrově bývá nicméně přiřazována k tzv. „easy listening“ (spotřební hudba s různými funkcemi, např. rozptýlení či odpočinek např. v restauracích, na klinikách či v nákupních střediscích). Na jednoduchém harmonickém půdorysu čtyři opakujících se akordů  (D7 – G7 – C – A7) se pravidelně opakuje chromatická fráze A-As-G-Fis, která má charakter snadno zapamatovatelného motivu (v anglické hudební vědě označovaného jako earworm či brainworm, tedy to, co se vám zavrtá do mysli, jiným příkladem může být třeba Tea for Two, slovo je kalkem z německého Ohrwurm). Tato fráze je pak zároveň východiskem pro jazzovou improvizaci. Říkám to zjednodušeně, protože právě ona fráze je jen první částí (odpovídá mužskému „call“), jemuž odpovídají dva unisono ženské hlasy („response“), které jsou variabilnější, nadále se pak obé spojuje a proplétá… Nonsensový text, který je pak melodii podložen, řadí skladbu k tzv. novelty song. Ta se pak svým humorným nádechem liší od tzv. lounge music, která patří rovněž k easy listening (pomalá hudba v baru) či muzak (hudby pro nákupní střediska).

Poté, co v červnu 1968 byl natočen soundtrack k filmu, chybělo ještě pro několik scén, mimo jiné pro scénu v sauně, asi pět minut hudby pro jejich podmalování. Piero Umiliani a Alessandro Alessandroni, multiinstrumentalista a rovněž autor filmové hudby, improvizovali s dalšími čtyřmi hudebníky, kteří jsou rovněž známi z jejich společného vystupování pod názvem Marc 4 (nebo I Marc 4). Výsledek v délce 106 sekund, nazvaný Viva la Sauna Svedese (Ať žije švédská sauna) pak nahráli s hlasy Alesandroniho a jeho ženy. Na italském soundtracku Umilianiho firmy Omicron se melodie nicméně vůbec neobjevila, pod titulem Psichedelica ji obsahovalo elpíčko, které nebylo určeno pro trh, ale k obchodním účelům při distribuci filmu.

V září roku 1958, během výroby filmu pro americký trh (byl zde uveden pod názvem Sweden: Heaven and Hell), si všimli producenti Edward B. Marks Music Co. (dnes součást Carlin Music America Inc. ) v New Yorku těchto 106 sekund hudby, prodloužili ji na dvě minuty a osm sekund a rozhodli se ji použít jako tzv. jingle (upoutávku či znělku, v níž se produkt v médiích pozná podle charakteristické melodie). Protože se titul Viva la Sauna Svedese obtížně vyslovoval, přejmenovali skladbu podle zpívaných slabik na Mah Nà Mah Nà. Titul vydaný na Ariel Records se stal okamžitě hitem v rozhlase a 6. září 1969 se umístil na páté místo v žebříčku Billboard Hot 100 a jako 44. na žebříčku hudebního časopisu Cashbox.

Ještě v roce 1968 vydal vlastní podobu skladby pod názvem Giorgio jihotyrolský skladatel, považovaný za vynálezce syntezátorové diskotékové hudby, Hansjörg Moroder, následující rok k hudbě přidal francouzský text šansoniér a kytarista Henri Salvador a vydal ji jako Mais non Mais non.

Zásadní pro celosvětový úspěch songu nicméně byla až televize. Zatímco se paralelně postupně Mah Nà Mah Nà stávalo v nejrůznějších úpravách univerzálním šlágrem, rozhodující bylo jeho použití zprvu v americkém dětském seriálu Sesame Street v roce 1969, v jednom z nejsledovanějších televizních pořadů v historii tohoto média, renomované Ed Sullivan Show a v roce 1976 v prvním díle Muppet Show navazující na maňásky Sesame Street.

Úspěch slibující formát Sesame Street byl v roce 1969 ve fázi experimentování.  27. listopadu 1969 předneslo trio maňásků v jeho 14. díle, který produkoval nově Jim Henson, který už od padesátých let experimentoval s loutkami pro televizní vysílání a světově pak proslul právě jak dětským seriálem Sesame Street, tak pozdější Muppet Show.

Představitelem mužské figury v triu byl Bip Bippadotta, jehož tvůrcem byl Jim Henson a performerem Richard Frank Oznowicz, (nar. 1944), známý jako Frank Oz, další dvě (ženské) doprovodné postavy byly dvě Anything Muppets, „víceúčelové figury“ (AM´s, „prázdné“ loutky, které mohly být různě osazovány, doplňována jejich vizáž atd.), zprvu v bílých dětských šatičkách, s psím ocáskem a copy jako děvčátka, provedené v zelené a fialové. Ty chtějí zpívat písničku a hledají další osobu. Fialový chlápek v pruhovaném svetru, s rozcuchanými divokými vlasy a řádně zarostlý, což je jeho charakteristickým znakem i do budoucna (později přibudou ještě sluneční brýle) je právě tím, kdo je tou hlavní osobou v choreografii, v níž obě doprovodné loutky sekundují. V této první kapitole televizní cesty zpívají obě děvčátka ještě text „pa tee, ta tee pee“, pocházející z italského originálu (zpívá Loretta Long).

V Ed Sullivan Show, která se konala o tři dny později, 30. listopadu 1969, nahradily v původním triu vedle mužské postavy pojmenované jako Mahna Mahna dvě ženské, označené jako The Snowths, v narážku na anglické slovo „sníh“. Tentokrát to byly bytosti s růžovou srstí, modrými očními stíny nad černými řasami, a malými růžky místo uší a stále otevřenými ústy připomínají poněkud kravské zvonce. Mahna Mahna má nyní sluneční brýle, refrén nyní už nezní italsky, ale „du duu bi du du“. Ed Sullivan Show byla logickým místem prezentace, pro ni Jim Henson vytvořil v letech 1966 až 1971 na 25 inscenací.

V řečené podobě se scénka nyní dostala do dalších televizních inscenací.  V roce 1971 to byla Dick Cavett Show a v témže roce do úspěšného televizního seriálu, který běžel v letech 1969-1971, This is Tom Jones. Dále byla hudba použitav Red Skelton Show (jako hudba na pozadí), skeč pak ještě v Benny Hill Show.

Další důležitou kapitolou pak byla v polovině sedmdesátých let The Muppet Show, jejímž tvůrcem byl, jak už řečeno, opět Jim Henson společně s Frankem Ozem. Dočítám se ještě upřesnění jména dívčího dua – původně se Snowhts jmenovaly The Snouths, což je opět slovní hříčka, totiž snout znamená anglicky „držka“ a mouth „ústa“, čili je to takový jemný poetický vulgarismus. Hra se slovy je pro autory těchto televizních seriálů evidentně čímsi typickým, protože i slovo muppet je slovní hříčkou, jakýmsi hybridem slova puppet (loutka) a slova „marionetta“ (v celém příběhu bychom našli řadu dalších příikladů, například pes, jedna z prvních figur nového formátu, který je nyní určen už nikoli pro děti, ale pro dospělé, a odehrává se v divadle, se jmenuje přesně Rowlf (hříčka Rolf a wolf, vlk). The Muppet Theatre je fenomén, který přesahuje v americké, ale i evropské kultuře, hranici sedmdesátých let a v řadě peripetií vlastně vede až do současnosti (vedle několika dalších sérií, Muppets Tonight!, Muppet Babies či francouzský Muppets TV vznikl například celovečerní film atd.), v devadesátých letech se proměnil v globální záležitost. A s ním se „vezla“ i sláva původního skeče, který se původně objevil v epizodě 101 jako zahajovací číslo. V instrumentální podobě pak třeba v roce 1991 v Muppet´s Vision3D, Muppets Tonight (epizoda 107) The Muppet Show live (2001) atd. Seznam všech dalších proměn – až do roku 2012 nalezneme na stránce muppet.wikia.com (viz odkaz dole).

Nemá v tuto chvíli smysl se zabývat celou další řadou cest, včetně využití v reklamě, které bychom dohledali, kdybychom sledovali dále jednotlivá vlákna, které nám nabízejí nejen stránky Wikipedie, z nichž jsme především čerpali, ale spíš si položit otázku, proč melodie, která vlastně vznikla takřka náhodou, na objednávku jako vlastně zbytná výplň, doznala takové popularity. Odpověď je obtížná, jedna její část je ale určitě v tom, že měla to štěstí, že se dostala do kontextu nosných projektů, které například i – podobně jako třeba Simpsonovi – reagovali na současný okolní svět a stávaly se tak součástí soudobé popkultury. Jedním z příkladů v hudební oblasti Muppets, která srší opět celou řadou nápadů (zmíněný pes Rowlf vede dialogy s mluvící bustou Beethovena na koncertním křídle), může být Sgt. Floyd Pepper, hippie a basista domácí kapely The Electric Mayhem. Jeho jméno je vědomá narážka na album Beatles Sgt. Peppers Lonely Hearts Club Band a zároveň na rovněž v té době již kultovní kapelu Pink Floyd. Postavu v originále namluvil Jerry Nelson a říká se, že má i autobiografické rysy.

Další částí odpovědi může být skutečnost, že podobně jako u již zmíněných Simpsonů, jsou všechny příběhy součástí jednoho uzavřeného světa, v němž vše do sebe zapadá (tohle ostatně věděl už Balzac). A třetím, neméně důležitým aspektem je, že do jednotlivých epizod seriálu byly zvány významné osobnosti showbyznysu (jen namátkou uvedu francouzského šansoniéra Charlese Aznavoura, někdejší módní ikonu Twiggy, herce Petera Ustinova, Steva Martina, písničkáře a herce Krise Kristoffersona, herečku Raquel Welchovou či herce Sylvestera Stallona, jazzmana Dizzy Gillespieho, ve stodvaceti dílech pěti řad vždy jednu či dvě známé tváře).  A tak se vzájemně v popularitě podporovalo obojí, proslulý titul i lidé z dalších uměleckých i jiných branží.

Pokusil jsem se, jako obvykle vyhledat, podoby onoho původního popěvku a přidat odkazy k nejbližšímu kontextu.

Info
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mahna_Mahna
https://www.youtube.com/watch?v=8N_tupPBtWQ
https://muppet.wikia.com/wiki/Mahna_Mahna_%28song%29  uvedení songu Mahna Mahna v jednotlivých dětských loutkových pořadech

Muzika
Soundtrack filmu
https://www.youtube.com/watch?v=Fpm6p98hGbY (6-10, zde také výraz Psichedelica, je to ale jiná hudba)
https://www.youtube.com/watch?v=8SKrXL3WcwQ (1-5, naše skladba jako čtvrtá, 8:13)
https://www.youtube.com/watch?v=emWf98bqwNM (11-15)
 

Mahna Mahna v jednotlivých podobách
„Svezia, inferno e paradiso“,  scéna se švédskou saunou a originální melodií (s charakteristickým zpěvem, varhanami atd.)
 https://www.youtube.com/watch?v=yXo1ufdQ4sg
1968 na Ariel Records
https://www.youtube.com/watch?v=GDmCIT73Hgk
Giorgio Moroder (s citáty dalších  songů)
https://www.youtube.com/watch?v=h6o5oo6KEjU
Henri Salvador, 1971
https://www.youtube.com/watch?v=yI7EOSDj75c
 Sezame Street, 1969
https://www.youtube.com/watch?v=hqKF1GKxmVw
(přes odkaz na německé stránce Wikipedie je video už nedostupné)
nebo
https://www.youtube.com/watch?v=v2P68iML-VM
Dick Cavett Show, 1971
https://www.youtube.com/watch?v=w-UgwCDWPek
1976 Muppets
https://www.youtube.com/watch?v=aKULi72yUko
1976 Lipstique, disco
https://www.youtube.com/watch?v=TslHiZknOxk
2007
https://www.youtube.com/watch?v=mdscCGfb62U
Mr. Mo, čas neidentifikován
https://www.youtube.com/watch?v=DFGQBU_UJBs
techno remix, blíže neidentifikováno
https://www.youtube.com/watch?v=tHWR6lZDnYo
česky (video na české stránce Wikipedie nedostupné, zde na 33:37, 2. díl silvestra 1977 s názvem Čí jsou hory Kavčí?)
https://www.youtube.com/watch?v=G-pyJDD-jfQ