Mlýnské kolo v srdci mém / Hana Hegerová

Úžasná. Vždycky úžasná. Před pár lety měla koncert v Jičíně, tenkrát mám pocit moc nevystupovala, a po dlouhé době, kdy ji naše generace vnímala v celé té plejádě s Waldemarem Matuškou, Evou Pilarovou, Karlem Gottem, Šlitrem a Suchým a všemi dalšími (v té době opravdu „generačně“ a zároveň jinak, hned to řeknu; na pódiích a pak taky hodně v televizi), to byl jeden z návratů do studentských let a zároveň – se zestárlou, ale přitom svým věkem stále okouzlující umělkyní – vědomí, jak ta část života uplynula mezi prsty. Jednou jsem šel v podvečer, je to asi deset let, kolem Domu potravin na Václavském náměstí (vlastně nevím, jestli se to tak pořád jmenuje, je tam prostě McDonald), a kolem mne proběhla rychlou chůzí a přitom nenápadně drobná žena v šátku, tak, jak to nosí. Teprve za několik vteřin, když už byla zády, jsem si uvědomil, že to byla Hana Hegerová.

Šansony jsem vnímal vždy jako cosi velmi svébytného, mně blízkého proto, že jsou vždy „o něčem“, přinášejí nějaké sdělení, to je vlastně jejich podstata. Ta trochu divadelnost, sešeřelé jeviště, jistá emotivnost, někdy vyhraněná, zpěv parlando, až třeba křik, to vše coby jiná kultura než anglická, u mě se obojí vyvažovalo, na jedné straně všichni ti už tenkrát známí šansoniéři, Charles Aznavour, Gilbert Bécaud nebo Jacques Brel, ten ale později. Édith Piaf, na druhé straně Animals a Rolling Stones, Beatles (ti Francouzi ale, na rozdíl od Stounů a všech dalších, koncertovali v 60. letech v Praze).

U šansonu jsem nějak vnímal, že je s tím francouzským duchem více svázán než třeba bigbít s anglickým. Ještě navíc asi Češi vnímají Francii a Francouze víc v kulturním kontextu, nehledě na to, že nám jsou Francouzi čímsi bližší než Angličané. Měl jsem kamaráda, spolužáka, který i tenkrát měl možnost jet do zahraničí, a v době politické oblevy přijeli do Jičína naši vrstevníci, Francouzi. Kluci menší než my, ale nabití energií, nějak rvavější, ne že by se prali, ale člověk měl pocit, že se umějí prosadit. Nevím, zda je to možné nějak zobecňovat, ale tenkrát jsem si pochopitelně myslel, že jsou Francouzi takoví všichni.

Nu a abych se vrátil do našeho kulturního prostředí, tak jsem vždy vnímal českou kulturu slova v práci takových textařů jako jsou Jiřina Fikejzová či Pavel Vrba, prostě báseň oděná do hudby, abych to řekl pateticky, nu a dnes pochopitelně i tu celou širokou škálu projevů, která se rozvinula v posledních dvaceti letech – Radůza bude vystupovat v Jičíně, mám lístky, už před léty, když ještě nebyla tak známá, mě na ni upozornil Jiří Černý a pozvali jsme ji potom na pohádkový festival, a teď nechci vyjmenovávat všechny další, měl bych, a nezapomenout tu tradici zpět až někam ke kabaretům od začátku minulého století.

Jakoukoli „recenzi“ na nejnovější album Hany Hegerová určitě psát nebudu, stačí mi v tuto chvíli odkaz na ty, které se dají dohledat na webu. Spokojím se s konstatováním, že je to mimořádná záležitost.

Odkazy
Mlýnské kolo v srdci mém
https://www.supraphon.cz/cs/novinky/archiv-dle-data/?item=956
https://tomasfojtik.blog.idnes.cz/c/159211/Hana-Hegerova-Mlynske-kolo-v-srdci-mem.html
Hana Hegerová
https://www.hanahegerova.cz/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hana_Hegerov%C3%A1
https://www.youtube.com/watch?v=UoG39BdpYLA
https://www.youtube.com/watch?v=nOpaIliqMKE
https://www.youtube.com/watch?v=eOaBOgRRTEA&feature=related
https://www.youtube.com/watch?v=6tVcJ8NDxcU&feature=related

francouzští šansoniéři
https://cs.wikipedia.org/wiki/Charles_Aznavour
https://cs.wikipedia.org/wiki/Yves_Montand
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jacques_Brel
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%89dith_Piaf
(o ní by se patřil napsat samostatný text, o divadelních představeních a filmech o ní atd.)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Maurice_Chevalier