Místa vzdělanosti (II)

21.11.2010 02:07

 

Katolická univerzita v Lovani, Heidelberk, Bologna, Gregoriana v Římě, Jagellonská univerzita ve Vroclavi

Mohli bychom se vydat do univerzit v Jeruzalémě či Tel Avivu, prestižních amerických univerzit či nejnověji založených univerzit na kontinentech, které byly dosud za hranicemi evropského typu vzdělání a kulturu. Bylo by to exotické a zajímavé a možná tak někdy učiníme. Nyní ale obrátíme pozornost směrem k tradici, která je nejbližší nám Evropanům, byť víme, že i toto je určitá schematičnost, neboť mnohé nejvýznamnější osobnosti, bez nichž si evropskou tradici ani neumíme představit, Evropané nebyli: Svatý Pavel z Tarsu, považovaný za faktického zakladatele křesťanství, se narodil v Turecku (a navíc, ačkoli je počítán mezi apoštoly, se s Ježíšem osobně ani nesetkal (až na výjimku v Damašku), Avicenna, otec moderního lékařství, je, jak říká jeho nepoevropštěné jméno – Ibn Síná (Abú Alí al-Husajn ibn Abdulláh ibn Síná), Peršan, a tak bychom mohli pokračovat, takže onen zjednodušený model Evropy, jak si jej možná představujeme, padne při prvním hlubším pohledu.

Nicméně alespoň geograficky a z hlediska současného politického a společenského uspořádání tady Evropa nepochybně existuje, a my tedy obrátíme svou pozornost k Paříži, Heidelberku, Uppsale, Lovani, Bologni, Praze.

Takto začínal článek, který jsem rozepsal 17. května t. r. (2010), ale mnohé se změnilo, protože jsem mezitím dopsal a publikoval první z řečených míst, totiž Uppsalu. Mohl jsem to sice elegantně zatutlat, prostě to jméno v posledním odstavci škrtnout (pardon, vyjmout nebo odstranit), ale zas bych neměl tak elegantní začátek. Měl jsem totiž opravdu začátky dva, na tento jsem úplně zapomněl, na projektu věnovat se trochu blíže „místům vzdělanosti“ to ovšem nic nemění. To, že se k jeho realizaci dostávám až nyní, svědčí pouze o tom, že jsem nestíhal zaznamenat nápady, které přicházely a o jejichž zachycení bych byl nerad přišel. To neznamená, že se mi řečený projekt podaří uskutečnit vzápětí v celém rozsahu. Nedělám si s tím příliš starosti. Podle zkušenosti se ty dobré věci po čase vždy znovu přihlásí, i kdybych je někde ztratil nebo na ně v chvatu jiné práce úplně zapomněl.

Uppsalu tedy máme, můžeme se věnovat dalším místům vzdělání.

Katolická univerzita v Lovani

Lovaň, Leuven
.  Tedy vlámsky, protože Lovaň je centrem správní provincie Vlámský Brabant. Francouzsky Louvain, valonsky Lovin. Což má v této souvislosti také smysl, protože Katholieke Universiteit Leuven, Katolická univerzita, nejstarší v Belgii, má od roku 1968 svou frankofonní větev s názvem Université catholique de Louvain, tak jak to Belgičané musí mít ve všem – vlámky a valonsky. Ačkoli od roku 1425, kdy byla jedním z vévodů z Brabantu založena, to bylo dostačující. Univerzita je centrem vzdělání pro celou oblast „nízkých zemí“ (tj. vedle Belgie i Nizozemsko) a kromě toho není jen nejstarší univerzitou v zemi, ale i nejstarší katolickou univerzitou na světě.

Univerzitní učiliště svým duchem odpovídá tomu, čím byla univerzita už za středověku. Když se podíváme na jejích stránkách na to, odkud sem přicházejí studenti vedle 88 procent studentů belgické národnosti, zjišťujeme, že z Nizozemí jich bylo např. v roce 2006 imatrikulováno  434, Španělska 214, USA 208, Polska  181, Německa 167, ale jsou tu také studenti z Indie, jich přišlo 142, ale také z Číny, těch se zapsalo dokonce 421.

Na druhou stranu by bylo omylem se domnívat, že – podle názvu – se jedná o středověkou instituci, na níž je klíčovým programem teologie. Samozřejmě mezi prvními fakultami je uvedena v jejich seznamu fakulta teologická, druhá hned právnická, ale coby fakulta církevního práva (právnická v našem smyslu je druhá, samostatná fakulta), na druhé straně je v seznamu fakult a kateder vědeckého a technologického zaměření celá řada ústavů „biomedicínského“ zaměření, a to jak podle tradičních oborů, tak např. diagnostiky, kineziologie atp.

Škola má celou řadu specializovaných knihoven.

Katholieke Universiteit Leuven,
http://www.kuleuven.be/english/faculties_schools.html

Katolická univerzita, zal. 1425
http://cs.wikipedia.org/wiki/Lova%C5%88
http://cs.wikipedia.org/wiki/Katolick%C3%A1_univerzita_v_Lovani
http://www.kuleuven.be/about/history.html
http://www.kuleuven.be/

Knihovna univerzity
http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Lueven-University-Library.jpg
http://belgie.orbion.cz/dalsi-lokality/lovan/

http://www.skrabilek.cz/vylety/2009/5/10/clanky/belgie/
http://www.panoramio.com/photo/7701164

Univerzita Ruprechta Karla v Heidelberku

Nejstarší univerzita na území dnešního Německa je zároveň jedním z nejproslulejších míst vzdělanosti. Město mezi Stuttgartem a Frankfurtem nad Mohanem na jihovýchodě země, nedaleko ústí řeky Neckar do Rýna, je sídlem univerzity Ruprecht-Karls-Universität, založené v roce 1385, kde studoval mimo jiné též Jan Amos Komenský.

Počátky města můžeme hledat na Hoře svatých, Heiligenbergu, kde bylo v 5. stol. př. n. l. keltské opidium, historie osídlení sahá ještě dále, jak o tom svědčí nález člověka heidelberského Homo heidelbergensis. Prostor dnešního města je úžasně sevřený, v jistém smyslu podobně jako Praha. Na jedné straně dominuje pohledu, uváděnému ve všech turistických průvodcích, ve svahu proslulý zámek, na straně druhé se nachází „Cesta filozofů“. V jakém jiném než v takovémto romantickém prostředí se může dařit vzdělání? Procházka hlavní tepnou města či plavba po řece patří k zážitkům, na které nezapomenete, už vzhledem k množství hradů a zřícenin, které při plavbě minete.

Němci uvádějí na svých stránkách, že Univerzita Karla Ruprechta je třetí nejstarší univerzitou na území německé říše – po pražské a vídeňské. Souvisí s útvarem kurfiřtské Falce, jehož duchovním centrem měla za úkol být, a s kurfiřtem Ruprechtem, zakladatelem univerzity. V pozadí bylo při jejím vzniku rovněž papežské schizma. Absolventi Sorbonny nesměli vstoupit v kurfiřtské Falci do církevních služeb, neboť Sorbonna byla na straně papeže v Avignonu, zatímco Falc na straně papeže v Římě. Proto bylo třeba založit vlastní univerzitu, první profesoři přišli z Paříže a z Prahy.

Důvodem, proč zmíněný Komenský studoval právě v Heidelberku, lze spatřit v ideové orientaci školy. V době, kdy Martin Luther vyhlásil své učení, zůstala heidelberská univerzita německé reformaci uzavřena, přestože Luther právě v Heidelberku vedl svou proslulou disputaci. V druhé polovině šestnáctého století se toto centrum vzdělání stalo kalvinistickým vysokým učením, Heidelberk se stal německou Ženevou a lákadlem studentů i profesorů z celé Evropy. S kalvinismem úzce souvisel rovněž pozdní humanismus, na škole studovali rovněž např. Matthäus Merian, proslulý svými rytinami měst, u něhož byl žákem také náš Václav Hollar, či Martin Opitz, reformátor německé literatury.

Dodnes je univerzita hodnocena jako jedna z nejlepších, podle některých kritérií nejlepší univerzita v Německu. Je proslulá v oborech medicíny, neurobiologie, fyziky, matematiky a informatiky, práv a národního hospodářství. V původní budově univerzity se dnes nachází rektorát, gró společenských a právních věd nalezneme rovněž ve Starém Městě, zatímco např. kliniky expandovaly do jiných částí města. V roce 2009 byl otevřen nový „Campus Bergheim“. Proslulá je rovněž starobylá univerzitní knihovna s bohatou historií a nacházející se rovněž v pozoruhodné historické budově.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Heidelberg
Rýnská falc
http://cs.wikipedia.org/wiki/Falc

Ruprecht III. falcký (Ruprecht I., král)
http://cs.wikipedia.org/wiki/Ruprecht_III._Falck%C3%BD
http://de.wikipedia.org/wiki/Ruprecht_I._%28HRR%29
Heidelberg
http://de.wikipedia.org/w/index.php?title=Datei:Heidelberg_corr.jpg&filetimestamp=20060101181329
staré město H.
http://de.wikipedia.org/w/index.php?title=Datei:Altstadt_Heidelberg.jpg&filetimestamp=20061221211950

Bologna
Università degli studi di Bologna, od roku 2000 Università di Bologna – Alma mater studiorum je jedna z nejstarších univerzit v Evropě, v některých soupisech, stejně jako v jejích vlastních dokumentech se uvádí jako vůbec první univerzit západního světa. Exaktně je obtížné, stejně v řadě dalších případů starší historie, určit přesné datum, nicméně už v 11. století lze doložit určitý druh školy práva v Bologni. Datum 1088 určila koncem 19. století komise historiků pod vedením Giosuè Carducciho, jinak básníka proslulé poémy Satanu. K založení univerzity bylo třeba zakládací listiny papeže či císaře, teprve poté mohly tyto školy zahájit regulérní provoz a udělovat akademické tituly.

Univerzita v Bologni byla proslulá od počátku právě právními vědami. Důvodem pro to byla skutečnost, že v raném středověku bylo římské právo takřka zapomenuto a existovalo pouze právo církevní (kanonické). To do značné míry neodpovídalo proměňující se společenské realitě, vnitřní rozpory v samotném církevním právu systemizoval boloňský mistr Gratian, jehož dekret inicioval zájem o pozdně římské právo, které bylo znovu čteno a komentováno. Zde jsou kořeny vznikající boloňské univerzity.

Pravzor nezávislosti (včetně akademických svobod, o nichž se i dnes na univerzitách hovoří) můžeme spatřovat v privilegiu
(authentica habita), které obdržela univerzita v roce 1155 od císaře Friedricha Barbarossy a které jí umožnila autonomii, neodvislost od města Bologny, se kterou v prvních stoletích měla spory. První doložené udělení doktorského titulu se konalo po potvrzení promočního řádu papežem Honoriem v roce 1219.

Kolem roku 1350 začalo město dávat profesorům plat, předtím byli placeni studenty. Studenti, kteří byli organizováni ve svazech, také volili rektora a určovali části nauky. Koncem 16. století se univerzita stala státní institucí pod vedením vyslance kardinála, jmenovaného papežem. To zrušil teprve Napoleon v roce 1800, od té doby se místo rektora obsazovalo vždy jedním z profesorů školy. 

Již ve 14. století byly vedle právních věd zavedeny další obory podle antického vzoru, označované jako artes. Patřili k nim hudba, matematika, astronomie, rétorika, gramatika a dialektika, rovněž filozofie a medicína (ta od roku 1219).

Dnes má univerzita takřka sto tisíc studentů ve 23 fakultách, má pobočky v městech Cesena, Forlì, Ravenna a Rimini, 1998 byla otevřena pobočka in Buenos Aires. Zaujme nás obsah/rozsah záběru vzdělání, zřejmý právě z názvů jednotlivých fakult: f. zemědělských věd, f. architektury, f. věd o vzdělání, f. inženýrských věd, f. průmyslové chemie, f. umění a duchovních věd (duchovědy), f. pedagogiky a sportovních věd (to mne zaujalo, jaký je rozdíl ve „vědách o vzdělání“ a „pedagogikou“?), f. cizích řečí a literatury, f. matematiky, fyziky a přírodních věd, f. medicíny, f. restaurování kulturních památek, f. farmacie, f. politických věd, f. politických věd „Roberto Ruffilli“, f. psychologie, f. právních věd, f. statistiky, f. veterinární medicíny, f. hospodářských věd.

Mezi její absolventy patří například Dante Alighieri, Francesco Petrarca, Mikuláš Koperník a Tomáš Becket. Největší věhlas zřejmě ovšem má v současnosti v sémiotice, neboť profesorem v tomto oboru je Umberto Eco, autor románu Jméno růže či Foucaultovo kyvadlo. Profesorem na univerzitě je rovněž Romano Prodi.

Univerzita je členem Coimbra Group, k níž patří rovněž školy, uváděné v tomto článku, tj. univerzita v Lovani, v Heidelberku (jedna z pěti německých univerzit), univerzita v Uppsale, Jagelonská univerzita v Krakově, z rakouských univerzita ve Štýrském Hradci a řada dalších. Rovněž naše Karlova univerzita. A samozřejmě univerzita v portugalském městě Coimbra, která byla iniciátorem celého projektu.

Tento úsek textu vychází kromě české Wikipedie z informací na německé stránce o univerzitě http://de.wikipedia.org/wiki/Universit%C3%A4t_Bologna

http://cs.wikipedia.org/wiki/Bologna
http://cs.wikipedia.org/wiki/Bolo%C5%88sk%C3%A1_univerzita
http://www.unibo.it/Portale/default.htm


K zařazení Papežské univerzity Gregoriana v Římě (lat. Pontificia Universitas Gregoriana) do tohoto článku mě vedl konkrétní impuls, nikoli mé osobní credo, uvědomuji si totiž, že ze třech zatím uvedených škol jsou dvě církevního zaměření. K mým zážitkům tohoto týdne ale patřilo setkání s člověkem, jehož uhrančivý projev mne v mé představivosti vrhnul do dob velkých křesťanských misí. Byl to totiž jezuita – a pro naši generaci je to v běžném „civilním životě“ přece jen cosi neobvyklého. Historik Miroslav Herold, který v Jičíně přednášel o sv. Sekundině, patronce města, je právě absolventem školy, které se věnuje následující odstavec.

Gregoriana je nejstarší jezuitská univerzita, založená Ignácem z Loyoly před více než čtyřistapadesáti lety (1551), je jednou z papežských univerzit v hlavním městě křesťanstva, v Římě, pokračuje v odkazu Collegia Romanum, Římské koleje. Jméno má po papeži Řehoři XIII., který v roce 1584  univerzitu znovu na jiném místě otevřel a je označován jako Fondatore e Protettore (zakladatel a protektor, dnes bychom řekli mecenáš, sponzor) a je tak označována od roku 1873, kdy byla univerzita znovu přemístěna do Palazzo Borromeo v blízkosti Fontány di Trevi . Pochopitelně je těžištěm univerzity teologické oddělení, i když to není jediná oblast vzdělání, které zde studenti získávají. Důležité je rovněž církevní právo, církevní dějiny a kulturní památky, misiologie, filozofie či sociální vědy. Univerzita má čtyři ústavy, které se zabývají psychologií, spiritualitou, tématem náboženství a kultury či náboženskými vědami, ke studijním programům patří i judaistika.

Absolventy univerzity je čtrnáct papežů, řada světců a blahoslavených, celá řada velikánů minulosti, z nichž bych osobně vyzdvihl Athanasia Kirchera, jednoho z posledních renesančních velikánů, renesančních ve smyslu záběru vzdělanosti, neboť přispíval do řady oborů, totiž egyptologie, geologie, medicíny, hudební teorie a matematiky, zabýval se biologií, filologií či dějinami. Přestože svůj život prožil v 17. století (1602-1680), měl vliv na takové obory, jako je bakteriologie či teorie barev (podobně jako později Goethe). Pozoruhodná je jeho kniha Magnes, která se zabývá magnetismem, v němž vidí jiný druh přitažlivosti jako je gravitace či láska. Napsal monumentální encyklopedii o Číně, na jeho pokusy o dešifrování staroegyptských textů navázal Jean-François Champollion. V hudební harmonii spatřoval proporce vesmíru – v souladu se svým heslem In uno omnia (V jednom všechno).

Pokud by – po těchto argumentech – někdo stále ještě měl (mylný) pocit (vyplývající z předsudků), že církevní škola bude strnulou institucí, možná by ho přesvědčila skutečnost, že se univerzita rozvíjela i ve 20. století – v roce 1909 vznikl například Papežský biblický institut (Pontificio Istituto Biblico (PIB), 1917 byl založen Papežský orientální institut (Pontificio Istituto Orientale (PIO) či skutečnost, že v rámci ISIRC (Istituto per gli studi interdisciplinari su religioni e culture) vyzývá k dialogu mezi náboženstvími i kulturami.

Miroslav Herold
http://www.jesuit.cz/clen.php?id=16

Eva Chodějovská
www.rozhlas.cz/_zprava/439556 

Gregoriana
http://www.unigre.it/
http://www.the-gregorian.com/index.htm
http://de.wikipedia.org/wiki/Museum_Kircherianum
http://de.wikipedia.org/wiki/P%C3%A4pstliches_Bibelinstitut

K papežským univerzitám v Římě patří vedle Gregoriany např. Lateránská univerzita - Pontificia Universitas Lateranense, Papežská kolej Nepomucenum v Římě - Pontificum Collegium Nepomucenum, Papežská salesiánská univerzita - Universitas Pontificia Salesiana a další.

http://cms.pul.it/jx-link/1007/1008
http://www.unisal.it/

Jagellonská univerzita v Krakově

Vybrat toto místo vzdělání z řady dalších, které by se nabízely, bylo jednoduché. Z polských univerzit jsem jí dal přednost před vysokoškolským učilištěm ve Varšavě, protože to krakovské má historický primát nejen polský, ale i středoevropský. Je totiž svým rokem vzniku 1364 druhou nejstarší univerzitou ve střední Evropě hned po Univerzitě Karlově, vznikla před univerzitami ve Vídni, Pešti či Heidelberku (všechny ještě ve 14. století). Navíc Krakov je ono místo s atmosférou, historické město, jakými jsou v evropském prostoru třeba Sevilla, Bruggy či Benátky či na Britských ostrovech Dublin či Edinburg, a samozřejmě i Praha.

Město, které bylo od roku 1040 sídlem polských panovníků (Kazimír I.), jehož zlatý věk nastal v době vlády Jagellonců, kdy Wawel byl (1507-1536) italskými architekty přestavěn do renesanční podoby, a přestože na několik staletí, po přemístění královského sídla do Varšavy, upadalo, zůstalo díky katedrále, nejdůležitějšího polského chrámu, kde se konaly i nadále korunovace, významným místem. A je jím dodnes.

Právě na historickém návrší Wawelu bylo pravděpodobně sídlo univerzity v době jejího zvyku. Vysoké učení s názvem Uniwersytet Jagielloński bylo koncipováno jako Studium Generale (charakteristické rozvržení pro řadu historických univerzit), výuka se rozeběhla na třech fakultách, totiž na fakultě svobodných umění, lékařské a právnické fakultě. Po období útlumu došlo – právě za vlády Jagellonců – k rozkvětu univerzity, takže 15. a 16. století bývá označováno jako její „zlatý věk“. Na novém začátku se podíleli také profesoři z Německa a Čech. Univerzita založila jako první v Evropě samostatnou katedru matematiky a astronomie, jejím žákem byl též Mikuláš Koperník, jeden z nejvýznamějších evropských astronomů.

Pozdější období lze označit naopak za čas úpadku, v průběhu složité historie školy došlo dokonce k zastavení její činnosti (viz stránky na wikipedii). Teprve po roce 1918 se začala univerzita pomalu vzpamatovávat, ostatně stejně jako celé vysoké školství v oblasti Polska. Mezi válkami byla vystavěna nová budova Jagellonské knihovny.

Dnes je Jagellonská univerzita druhá největší v Polsku, má zhruba čtyřicet tisíc studentů. Vedle historických budov, jako je Collegium Maius, Collegium Iuridium či Collegium Novum, je od akademického roku 2004 2005 k dispozici vysoce moderní prestižní budova, postavená zčásti za evropské peníze, která je využívána k mezinárodním kongresům – s názvem „Auditorium Maximum“. V tomto roce má být dostavěn „Campus šestisetleté obnovy“, nazývaný také jako „třetí campus“. Bude se nalézat v blízkosti ke krakovskému „parku technologií“. Z hlediska rozšiřování polské kultury je zajímavá Letní akademie Školy polského jazyka a kultury (Szkoła Języka i Kultury Polskiej), založená v roce 1969. Od roku 1985 je Jagellonská univerzita členem Skupiny Coimbra, stejně jako již některé univerzity zmíněné výše v tomto textu.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Jagellonsk%C3%A1_univerzita

http://cs.wikipedia.org/wiki/Krakov
http://www.uj.edu.pl/start
http://de.wikipedia.org/wiki/Collegium_Maius_%28Krakau%29

Další články z tohoto projektu budou publikovány v Archivu materiálů na adrese

http://jan-k-celis.webnode.cz/napiste-nam/archiv-materialu/mista-vzdelanosti/

 

Zpět